Chytuš komentáře u knih

UCHOKNIHA.
Audioverze téhle knihy je opravdu nadmíru podařená - vyprávění tří knižních hrdinek s hlasy Taťjany Medvecké, Veroniky Khek Kubařové a Evy Josefíkové je naprosto skvěle dramaturgicky zvládnuté, není divu, že jde o výherce Audiokniha roku 2020!
Příběh je také netradiční, liší se od Příběhu služebnice - ačkoli jsem čekala, že jedna ze tří hlavních hrdinek bude služebnicí, nebylo tomu tak. Nicméně jsme zpět v Gileádu, na místě, kde žena má hlavní funkci rodit (pokud může), případně se příkladně starat, poslouchat a obdivovat mužské pokolení. Dozvíme se i něco z počátků Gileádu, což pro mě osobně bylo skvělé doplnění Příběhu služebnice. Je pravda, že Příběh služebnice byl asi víc dusivý, bezútěšný - tím pádem mohl působit víc kriticky. Svědectví je o kousek dál - sem tam se objeví záblesk naděje... Každopádně obě knihy doporučuji všem, kteří se chtějí trochu porýpat v totalitním režimu, i když zde fiktivním. Z obou knih mrazí, zvlášť pokud člověk čte i mezi řádky...

85 02.02.2022

Lehce erotické čtení (prohlížení) - literatura vhodná před spaním (aneb roztomilý dvojsmysl)... Obrázky jsou typicky Nepraktovské, ale nejde o kreslené vtípky. Je to takový průřez sexualitou jak historicky, tak společensky - zabrousíme i do oblastí, kde by jeden nic sexuálního nic nečekal - např. pohádky nebo strašidelné příběhy... Lehké a přesto i poučné, co víc si přát?

71 02.02.2022

(SPOILER) POZOR, MOŽNÉ SPOILERY.
Na začátku jsem byla nadšená - rozehrával se krásný, i když smutný příběh o malé osamocené dívence, nádherně poeticky podaný. Popisy přírody mě uchvacovaly, skoro jako by člověk byl s malou Kyou všude, jako by čtenář mohl vnímat všechno jejíma očima... Pokud by knížka končila první částí (Bažina), byla by to pro mě jasná pětihvězdičková záležitost.
Jenže nekončila. S druhou částí pro mě přišlo naprosté svržení do Močálu. Vážně. Kya vyrostla z dětských i dospívajících let a autorka si řekla, že je na čase z ní udělat pořádnou selfmade woman. Najednou bohatou. S problémy s láskou. A jednou vraždou, kterou je potřeba soudně dořešit. Z poetiky se tak stalo americké drama s kriminální zápletkou, přetékající až do románu ze soudního prostředí. Samozřejmě s kapkou pohádkové romantiky. O nepravděpodobném zakončení (básnířka) raději nemluvě...

95 24.01.2022

UCHOKNIHA.
Začnu pochvalou - Tereza Ramba je určitě člověk do nepohody, takže pokud by jste si jí chtěli přibalit na cesty, rozhodně by to byl přínos... Jen tak něčeho se nezalekne - horko nebo zima, vždycky je to prima. Exotická zvěř všeho druhu také není překážkou...
Moje chyba byla, že jsem od knížky čekala především cestopis, ale tohle cestopis rozhodně není (nemluvě o tom, kdo zařadil knihu do literatury faktu, ten asi četl pouze Křemílka s Vochomůrkou a Perníkovou chaloupku). Je to spíš soubor pocitů, názorů a postřehů, lehce se dotýkající různých (exotických) destinací. Dotyk je to ale dost letmý, takže se hlavně dozvíte, co kde Tereza jedla nebo jak se cítila. Ti, kteří už mají taky nějaké cesty za sebou, to určitě chápou - má to velmi vysokou osobní hodnotu. Ale nezlobte se na mě, hanba by mě fackovala, pokud bych chtěla vydávat knižně historky ze svých cest, třeba o tom, jak je těžké najít v Turecku v místní vesničce pod horou Aladağlar veřejný záchodek, zrovna, když vás trápí střevní potíže spojené s exotickou zemí (nebudu vás napínat, nejsou tam, zato tam žijí velmi hodní lidé :-) nebo jaké máte pocity, když v rumunských horách narazíte na mrtvého koně u říčky, ze které jste si o pár desítek výškových metrů níž nabrali vodu... A to byste prokládali lyrickým vykládáním o láskách minulých a současných, v tomto případě se ale mnohdy dozvíte víc, než chcete - tedy pokud jste stejný cynik jako já a milostné vrkání vás v knižní podobě rozhodně neoslovují... Určitě se najdou čtenářky, kterým se právě tenhle exotický mix emocí, dálek a citátů ve stylu "Láska je" bude líbit.

81 21.01.2022

Moje první knižní seznámení s gnosticismem. První část je obecným rozborem svitků (naleziště, překlady a výklady nalezených textů) a historických souvislostí. Druhá část je rozborem gnostických mýtů podrobených jungiánskému výkladu (pro mě osobně nejzajímavější část). Třetí část pojednává o ztracených evangeliích - tady bych asi osobně potřebovala silnější základ vědomostí z Nového zákona... Nicméně jako celek velmi poučné a zajímavé, ačkoli to rozhodně nebude kniha pro každého...
"Je zřejmé, proč gnostické mýty popisují bitvy mezi lidmi volby a otroky zákona. Gnostik je vždy osobou, která je ochotná nést břímě a zároveň se radovat z blaženosti existencionální volby a z ní plynoucí odpovědnosti, zatímco ne-gnostik dává před hodnotami, s nimiž se vnitřně ztotožňuje, přednost zákonu, který je mu vnucován zvnějšku." str. 158

72 21.01.2022

Přiznám se, že jsem nečekala takovou pecku. Parádní postapo s víc než aktuálními souvislostmi (a ano, i koronavirus je zmíněný - vězte však, že to ani zdaleka není náš hlavní problém). V komentářích je zmíněný dobrý konec - tak to je určitě zajímavý pohled, jen se po dočtení epilogu začínám bát, jestli už tedy Matka není reálně mezi námi?
Každopádně - apokalypsa, kde jsou na sebe všichni moc milí (tedy pokud správně chápete váš vztah k Matce) je rozhodně osvěžující námět. Jenže lidi jsou lidi a jak říká sám náš hrdina: "Ano, v historii existovala období nakažlivého optimismu, ale pokaždé to nakonec vedlo k menšímu či většímu průseru." str. 61
A prostě se vždycky něco zvrtne: "Myslím, že je v lidské přirozenosti ignorovat krizi, která se na nás řítí, předstírat, že se nás netýká. Fašismus, komunismus, ekologický holokaust ... pokaždé to lidé s pohledem do země nechali zajít tak daleko, že s tím pak šlo těžko něco dělat. Dokonce i když má člověk kolem krku oprátku, stojí tiše a nehybně, protože to nechce ještě zhoršit, protože doufá v zázrak." str. 101
Že situace jde do zádele poznáte z drobných či větších náznaků: "Babiš prohlásil, že Ivan Bartoš je jako jeho syn, a předal mu žezlo. Pokud bych měl vybrat jediný důkaz toho, že svět zešílel, byla by to právě tahle výměna na premiérsko-prezidentském postu." str. 245
Tak a teď vás nechám v klidu popřemýšlet, kam v klidu a pohodě asi tak spějeme ve skutečnosti, jestli už jsme sami nedošli tak daleko, že už není návratu... Každopádně pokud si ještě najdete chvilku, zkuste téhle knize věnovat pár hodin svého času, rozhodně se nudit nebudete...

91 02.01.2022

Mnohovrstevnatá lahůdka. Jako když skládáte puzzle - ze začátku jste rádi za každý záchytný bod a tím jak postupujete se celý obraz mění. Při čtení si musíte dávat pozor i na drobnosti - všechno je zúročené, každý detail se může kdykoli objevit znovu v nových souvislostech, všechno má svůj význam a účel. Autor vrší jeden příběh za druhým, bez ladu a skladu - skáče po různých časových linkách, různých hrdinech příběhů i různých dějových linkách, ale dělá tak mistrně, jako by postupně skládal složitý hodinový strojek, který se vám na konci nádherně rozběhne. Perfektně vás protahuje příběhem tak, že naprosto nikdo a nic není zobrazené černobíle, nikdo není bez vady na kráse. Čtenářská lahůdka, která mi víc než sedla.

89 02.01.2022

Uchokniha.
Originální svět, originální hrdinové. Akční jízda, kde si nemůžete být nikdy jistí tím, kdo jí přežije, případně kdo je ten hodný a kdo zlý... Postupné prolínání z vyprávění více postav mi nevadilo, možná i díky audioverzi, kde hned podle hlasu bylo jasné, kdo danou část vypráví. Autorka nám nedává moc času na vydechnutí - akce střídá akci, prolíná se minulost se současností... Hned ze začátku jsem si oblíbila Barbaru, ačkoli doteď nechápu, jak to mohla chuděra celé fyzicky dát - zřejmě je něco pravdy na tom, že když už nemůžete, tak jste teprve ve třetině svých sil :-)

79 23.12.2021

Další kniha, od které jsem přesně nevěděla, co čekat. A jak to tak v takových případech může dopadnout - byla jsem nadšená. Mnohovrstevnatý román o stárnutí, o sourozenecké lásce a rivalitě, o partnerských vztazích, i o vztazích mezi kolegy... A hlavně o tom, že vlastní mysl může člověka naprosto zmást. Proto je lepší se na sklenici vždycky dívat jako na z poloviny plnou, než poloprázdnou... Krásné, nikoli však pohádkové nebo veselé... Určitě si od autorky nenechám ujít ani Závity ulit.

92 23.12.2021

Uchokniha. Tak tohle je tak trochu jiná kniha osobního rozvoje :-) Nevěděla jsem co čekat, protože čtenáři se u téhle knihy řadí do dvou protichůdných táborů - a já se musím přidat k těm, kterým se celý ten soubor (občas nesourodých) myšlenek líbil. A to dost. Je fakt, že jde o mix různých sociologických, psychologických a dějepisných faktů, ale dohromady pro mě osobně tohle sloučení fungovalo skvěle. Snad jen ten výhled do budoucna - no jsme opravdu až tak v pr**li? Rozhodně si nenechám ujít druhou autorovu pr**latou knížku :-)

67 23.12.2021

Pětky se míhají
Devítky střídají
Pětadvacítka s Ilan se tím provlává
Chytuš to nezvládá
Tajemství mnoho
Nechápu co mám z toho
Čekat dalších mnoho let
Na to jak se spasí svět

… ach jo. Natěšení obrovské, ale pak jsem se nemohla přinutit to celé dočíst. S Nastereou jsem kroužila tam a zase zpátky, se skřípěním zubů kousek po kousku, aniž bych tomu propadla tak, jak jsem propadla předchozím dílům. Důvodů může být strašlivě moc, čtecí krize, předvánoční shon a ten bordel kolem nás – to všechno ze subjektivních důvodů, ale jsou tu i důvody, které se týkají přímo knížky – například záhady z předchozích dílů nejenom že nejsou vysvětlené, ale pořád se to celé zamotává do větších a větších záhadností. A pak je tu taky ta prasečí řiť – panebože, ještě jednou to uslyším a budu opravdu nemilosrdná. Tohle je takový ten klasický mezidíl – myslíte si, že vám přinese mnoho (a on dostrká mnoho prasečích řití, skoro ob stránku a už je tam), ale nakonec odpovědi žádné. Nevím, nevím, jestli dokážu po dalších letech začít číst další díl, protože vzhledem k mé děravé paměti už mi nezbydou ty správné otázky, na které DOUFÁM v dalších dvou dílech už konečně budou odpovědi...

98 10.12.2021

Tragikomická kniha, ve které tragika válcuje komiku v poměru 99 ku 1. Pro mě osobně tedy spíš tragická. Zřejmě mám divný smysl pro humor, ale "jednu z nejvtipnějších knih, které kdy byly napsány" (viz anotace), si představuji úplně jinak...

73 10.12.2021

Miluji autory, kteří jsou pro svůj obor zapálení a navíc s lehkostí dokážou sdělit mnoho užitečných informací laické veřejnosti právě ze svého oboru. Je takový Peter Wohlleben (Tajný život stromů), Matthew Walker (Proč spíme), Giulia Enders (Střevo není tabu) a teď mé nejnovější seznámení - Merlin (MERLIN :-) ) Sheldrake... Obří porce zajímavostí ze světa hub, naservírovaná tak, že neodoláte a musíte číst dál a dál. Možná pro někoho bude podání příliš psychedelické - témata se vzájemně mísí a prolínají, jakoby bez ladu a skladu, podobně jako mycelium. A pokud se necháte svést, zjistíte, že život je právě takový - propletený. Na mnoho otázek neexistuje jednoznačná odpověď pro toho, kdo tuhle propojenost/propletenost odmítá vzít v úvahu. Je evoluce výsledkem boje, kde silnější vítězí, nebo je výsledkem nekonečné spolupráce a vzájemné pomoci?
Díky Merline, moc jsem si tuhle knížku užila!

94 01.11.2021

Uchokniha.
To máte tak - do čarodějného kotlíku vhoďte:
- alespoň tucet pohádkových příběhů
- několik cizozemských habitů (pardon, zvyků jsem chtěla říct)
- jednu kouzelnou hůlku
- dostatečně mnoho dýní
- tři košťata (použitá, ojetá)
- trochu hlavologie bábi Zlopočasné
- neodolatelnost stařenky Oggové
- dobrotivost Magráty Česnekové
- jednoho kocoura
- zrcadla (minimálně dvě, při vhozu na sebe otočená)
- a v neposlední řadě špetičku magie, vúdú, krokodýlů, trpaslíků, hadích žena jiných potvor
... a vylezou z toho Čarodějky na cestách, jeden z nejužitečnějších cestopisů v dějinách Zeměplochy (zvláště pak pokud se rozhodnete cestovat do bažinami obklopené Genovy).
A pokud si chcete užít z tohohle kouzelného, vtipného a svěžího koktejlu maximum, tak si to celé nechte vyprávět Zuzanou Slavíkovou - její přednes, obzvlášť pak stařenčino protahované ESMÉÉ určitě z hlavy hodně dlouho nedostanu :-)

95 17.10.2021

(SPOILER) Sběratel sněhu mi ze všeho nejvíc připomíná moderní hygienický prostředek 3 v 1 (tady rozuměj tři příběhy vzájemně propojené do jednoho celku). Na tom by nebylo vůbec nic špatně, pokud by tedy jedna vrstva zbytečně nečněla svou vodnatostí nad těmi zbylými - vyprávění ze 30-40 let a z 50 let minulého století totiž vážně stojí za to, zatímco Dominikova linie ze současnosti je slabá - dějově, stylem vyprávění a vlastně i tím propojením na linky z minulosti (proč zrovna Dominik zažíval každou noc to, co zažíval, jsem se až do konce nedozvěděla - nebylo by efektivnější najít rovnou přímo Karlose???). U historických linek je krásně vidět, že se autor snažil vystihnout danou dobu v každé maličkosti, padesátá léta jsem úplně viděla před sebou, jako bych sledovala neobyčejné kamarádství tří kluků na vlastní oči. Atmosféra třicátých let nebyla tak parádní, přesto pořád skvělá díky silnému příběhu. Geniální byly jednotlivé nenápadné odkazy v jednotlivých linkách na budoucnost nebo minulost - je vidět, že Jan Štifter ví, jak čtenáře zaháčkovat :-) Jenže se prostě nemůžu překlenout přes Dominikovu linku - vždycky, když došlo na rok 2017 jsem se musela do čtení nutit... Škoda, každopádně autorovi šanci ještě určitě dám!

94 05.10.2021

Vynikající průvodce pro všechny duchovní hledače. Nezáleží na tom, jestli si jako průvodce chcete zvolit psilocybinové houby, nebo budete volit jiné praktiky, využívající změněných stavů vědomí (je jich nepočítaně a každý má svou cestu). Je pravda, že zrovna tato knížka je primárně zaměřená na rozvoj duchovního vědomí právě prostřednictvím hub, ale neřekla bych, že by ostatním neměla co říct, ba právě naopak. Ball mistrně popsal celý okruh otázek - od základních obecných otázek (kde se etheogeny vzaly, proč se používají, jak se používají, jaký mají vztah k tradičním náboženstvím) až po otázky osobnějšího charakteru (co můžou každému houby přivést, jak k nim přistupovat, co a jak se dá pomocí hub hledat, jak můžou působit). Ucelené, poučné a přehledné, doporučuji.
"Houbičky otevírají svým konzumentům bránu k šamanským i mystickým stavům vědomí. Pokud bychom techniky a praktiky popsané v této knize měli nějak označit, můžeme je nejlépe popsat jako "šamanský mysticismus", protože využívají prvky šamanismu i mysticismu. ... Kterýkoli provozovatel spirituální činnosti, ať už dává přednost jakékoli duchovní metodě, jedná prozíravě, když nahlédne do duchovního zrcadla, dobře si prohlédne to, co se v něm dá najít , a nechá tyto poznatky ovlivňovat směr jeho duchovní cesty. Ať tak činí otevřeně, upřímně, se soucitem a s plným vědomím velkého tajemství, které nás obklopuje." str. 216

81 27.09.2021

Uchokniha, mimochodem naprosto skvěle načtená!
Fascinují mě synchronicity - a Tajemný cizinec je pro mě jednou z nich. Ještě jsem se nestačila oklepat z Davida Ickeho a bum, cestu mi zkříží knížka, která je už víc než století stará, ale myšlenkově hodně sladěná...
Na Tajemného cizince se pravda dá nahlížet z různých úhlů pohledu - kritika nesmyslného lidského počínání a chování, které se nemění - když lidé dostanou možnost volby, v devíti z deseti případů si vyberou zlo... Kritika základních systémů lidské společnosti - od křesťanské církve, přes právo, až po vládní systémy. Hodně alternativní náhled Marka Twaina na život a svět - tohle musela být před sto lety víc, než jen kacířská myšlenka! Už jen nechat vstoupit na scénu anděla jménem Satan může být i dnes pro spoustu lidí nepřekousnutelný oříšek, natož pak před sto lety!
Naprosto nadčasová knížka s odzbrojujícím závěrem, ve které si pozorný čtenář může najít opravdu hodně věcí, nad kterými je možné se zamyslet... Rozhodně jsem neposlouchala naposledy!

103 26.09.2021

Zřejmě nebudete věřit všemu (i já se občas zdráhala uvěřit), ale fakt je, že David Icke dává věci do pozoruhodných souvislostí. Místy strašidelné (knížka z roku 2016 předpovídá události konce roku 2019), místy hodně zvláštní, vždycky ale se snahou doložit zdroji...
"Systému je ve skutečnosti celkem jedno, v co věříte, hlavně ať tomu věříte dostatečně zarputile a nepřipouštíte žádné jiné možnosti. Náboženství, politika, mainstream - jakákoli striktní víra nebo přesvědčení - stejně jako krátkodobé zaměření na sport, celebrity, televizi, chytré telefony a podobně. Můžete sledovat sport jako zábavu, což je jeho pravé místo, a přitom si být stále vědomi širší reality. Jo ale počkejte, my přece musíme v něco věřit, ne? Ne, nemusíme. Nevěřím ničemu ve smyslu ´takto to je a šmitec´. Mám určitý pohled na to, jak se věci mají, ale jsem neustále otevřený a připravený rozšířit tento svůj pohled ve světle nových informací a vhledů. Názor, že už víte všechno, co potřebujete, abyste pochopili svět, až do fáze, kde alternativy šmahem odmítáte, to je vrchol arogance a stupidity - arogance z nevědomosti (a naivity). Nevědomost vždy ví úplně všechno." str. 208

85 17.09.2021

Uchokniha.
Snad neporuším nějaké moderní transgender pravidlo, když napíšu, že jednou za čas by si každá ženská měla přečíst nějakou opravdu holčičí/ženskou knížku, i když tomuhle žánru zrovna neholduje. Já osobně vybírám tak, aby příběh měl přidanou hodnotu - v tomhle případě podle anotace pátrání po rodinném tajemství, navíc časově zasazené do první poloviny 20.století, čtenářkami vysoce kladně hodnocené. Natěšeně jsem se tak pustila do poslechu... Po pár minutách jsem se musela znovu přesvědčit, jestli neposlouchám jiný román...
Úvod: trampoty divukrásné kantýnské, po které pálí všichni chlapi ze stavby, protože její kotník i v silných punčochách působí tak silně, jakoby se po stavbě promenádovala v lodičkách. Uff. Navíc gradováno tím, že ona jen tak někomu nedá - ale jak víme, na každou ponožku se najde nožka, takže si začne s největším blbem na stavbě. Podruhé mocné uff. V poslechu jsem potom musela na chvíli polevit, vydýchat a rozhodnout se, jestli dám příběhu ještě další šanci. Naštěstí se začaly probírat dějinné okolnosti roku 1938, což pro mě osobně další poslech zachránilo. Stejně jako mnoho čtenářek přede mnou jsem ale celému příběhu víc propadla až v Irmině části - Irma je přesně ten druh hrdinky, které autorce skvěle jdou - dobou a okolnostmi ovlivněná žena, která je ale vnitřně silná a nezdolná... Proto jsem ráda, že jsem se k celému jejímu životu nakonec dostala, i když i v téhle části mi některé nedořečené otázky vadily (jak to nakonec dopadlo s Magdou nám mohla autorka alespoň jednou větou v epilogu sdělit - vždyť právě její oznámení Irmě o nečekané radostné události bylo pro Kristýnu spouštěčem informací o přísně tajném rodinném tajemství...).

94 12.09.2021

Co říct ke knize, která je řemeslně naprosto skvěle zvládnutá - všechno je čtenářsky atraktivní a dokonalé - použitý vypravěčský styl, střídání různých časových rovin, náročné téma, parádně využité analogie spojené s houbami.... Jenže výsledek pro mě prostě není stoprocentní, pokud z textu sálá sice dokonalost, ale ta dokonalost je tak nějak uměle sterilní. Citově mě Houbařka bohužel nezasáhla, ačkoli jsem to vzhledem k náročnému tématu víc než čekala. Za mě tedy hodnocení - precizně odvedená práce, která ale nakonec může na čtenáře působit uměle a prvoplánově, což je škoda... Radši odpustím románovým příběhům nějaké mouchy, než když ve mně knížka nebrnkne na žádnou emocionální strunku...

115 09.09.2021