Chmur komentáře u knih
Podle mě je tento díl slabší než předchozí kniha. Příběh z východu mě chvílemi i docela nudil. Druhá část je podobně jako u první knihy o dost lepší. Takže celkově nadprůměrná fantasy a celkem příjemné oddechové počtení.
Velmi solidní počtení. První část týkající se Horské stráže je lehce nadprůměrná fantasy. Příběh Yatecha je ovšem vynikající a tahá tak celkově knihu do vod vysoké kvality.
Miéville ve vynikající formě. Tohoto spisovatele můžete považovat za naprostého blázna, nebo naopak geniálního vypravěče s neskutečnou fantazií. Já se přikláním k druhé straně. Kolejmoří nedosahuje kvalit Perdida nebo Jizvy, ale i tak to stojí za přečtení.
Nejlepší Esslemont. Nelze poznat kvalitativní rozdíl od Eriksona. Spolu s Měsíčními zahradami a Vzpomínkami ledu nejzábavnější počtení z Malazu. Samozřejmě, že pokud člověk nezná předchozí díly z tohoto světa, tak to nemá smysl číst.
Možná nejslabší Olsenova kniha z oddělení Q, a nebo jsem se namlsal těch předchozích a potřeboval bych v sérii nějakou razantnější změnu. Nevím. Pozitivem je, že tentokrát nebyl vrah hned jasný, velké negativum spatřuji v absenci olsenovského humoru. Musím se podivovat nad tím, že se Carl a Asad nechají snad v každém dílu omráčit :-)) To už je snad nějaká obsese:-)
Jednoznačně nejslabší díl série. Dvě třetiny knihy jsou jak z nějaké červené knihovny, kdy se neustále řeší vztahy, kdo s kým a proč. Jediné dobré kapitoly byly ty s Arlenem a některé s Abanem. Často se mně mísily pocity naprostého zoufalství a žaludeční nevolnosti. Skoro jsem přál démonům, aby vyhráli a Brett mohl tuhle sérii ukončit! To jsem si říkal takřka do konce. Posledních patnáct stránek bylo strhujících. To musím uznat. Pozabíjet během chvilky tolik důležitých postav je kousek převyšující snad i George Martina. Závěr byl skutečně silný a dobře napsaný. Jenže to před tím bylo příliš často úmorně nudné.
Tak nevýhodou všech delší sérií je opakování určitého vzoru. To se týká i příběhů oddělení Q. Navíc se Olsen stále nedokáže zbavit zbytečných a přehnaných akčních scén. Často porušuje určitou logiku a příliš si vypomáhá štěstím. Například elitním zabijákům z Afriky dal na prdel patnáctiletý klučík i dánský důchodce. To prostě působí divně. Navíc Marco má takové štěstí, že kdyby si vsadil v Lotu, tak hned na poprvé vyhraje jackpot. Naštěstí má Olsem skutečný vypravěčský dar. Takže jeho knihy, i když jsou chvílemi hloupé, nejsou nikdy nudné. Prostě super oddechovky. Navíc je to velmistr vtipných přirovnání, což opravdu oceňuji.
Přiznám se, že jsem vůči podobným knihám dost skeptický, ale tahle mě celkem příjemně překvapila. Zdá se mi celkem praktická a některá z uvedených rad by možná mohla i fungovat. Každopádně něco vyzkouším a uvidíme. Trochu mi vadí to neustále používání anglických slov i tam, kde to není úplně nutné. Čeština je nádherný a bohatý jazyk. Myslím, že autoři by se měli snažit o určitou kreativitu a místo otrockého přebírání cizích názvu použít český výraz.
Edit 18. 6. 2017
S odstupem času se divám na podobné knihy dost skepticky. Myslím, že člověk by se měl spíše zaobírat tím, proč prokrastinuje, než jak se prokrastinace zbavit. Možná některé věci odkládáme či neděláme, protože v jádru nechceme a nutíme se do něčeho, co nenaplňuje. Opravdu potřebujeme být efektivnější a výkonnější? Není ta honba za vyšším výkonem a efektivnějším využíváním času nakonec to, co nás stresuje a vytváří pocit napětí?
Olsen si stále udržuje vysokou kvalitu. Jak už zmínili mnozí přede mnou, jediným velkým nešvarem dánského spisovatele je potřeba rvát do knih akční scény jak z nějaké americké limonády. To mi vadí, ale jinak vypravěčský talent a schopnost vnést do dramatu i humorné prvky jsou úžasné. Někdy mě moc nebaví dějové linky obětí či zločinců, tentokrát byl ale příběh Nete hodně silný a ke konci až dojemný. Stejně zábavné jako samotné vyšetřování případu je i sledování vyvíjejícího se vztahu Carla a Mony nebo postupné odkrývání tajemství Asada. Skvělá kniha.
"Ale Carle, já dělám přece smích." :-)
Po slabším druhém díle opět vytáhl Sanderson Mistborn do sfér takřka nejvyšší kvality. Závěr byl strhující a skoro až dojemný. Bohužel román je zbytečně dlouhý a natahovaný a některé části lehce nudily. Na druhou stranu psychologie postav je velice zajímavá, jejich úvahy a myšlenky mě bavily. Sanderson rozhodně není hlupák. Vytvořil velice zajímavý svět a děj má skutečně promyšlený. Postupné odkrývání celého obrazu bylo napínavé. Určitě doporučuji.
V anotaci výše autor píše: "Zapomněl jsem na běžné rady, které všichni doporučují, a našel si vlastní cestu." Tomu se musím smát. Knihu jsem poctivě přečetl a jedná se o obyčejný kompilát do nekonečna omílaných pouček typu „jezte pravidelně menší porce, zahrňte do stravy zeleninu, vyhněte se jednoduchým cukrům apod.“ V celé knize jsem našel jedinou věc, kterou bych nevěděl, a zaujala mě. Pan Tom na tyto klasické rady narouboval svůj osobní příběh. K tomu přidal několik fyziologických perliček jako - "dřepy spustí vylučování růstového hormonu":-) Opravdový Lysenko:-)
Teď to letí. Nejdřív se vyžereme a pak budeme na facebooku či jiné sociální síti ukazovat jak dokážeme zhubnout. Není to absurdní? Nejvíce letí pořady a knihy o vaření a v závěsu knihy o hubnutí:-)
Kniha je čtivá. Postavy, až na Elenda, zajímavé, a to jak kladní hrdinové, tak i ti "záporní". Není to úplně top fantasy, ale vysoce převyšuje většinu knih tohoto žánru.
Kniha je velmi čtivá, ale předchozí díl se mi líbil. Trochu mi začínají vadit akční konce psané jak přes kopírák.
Kniha se mi nelíbila. Je to hrozně obecný návod život. Řekne vám, čeho máte dosáhnout, ale moc neporadí jak. Žádné praktické rády. Možná někdo dokáže žít jako toltécký bojovník, mně to přijde dost nerealizovatelné až utopistické.
Kniha mi naprosto sedla. Není to klasická detektivka. Viníci jsou víceméně známí od začátku, i když konec nabízí jistá překvapení, ale o to ani tak moc nejde. Kniha je totiž neskutečně čtivá. Všechny hlavní postavy jsou výrazné a zajímavé, dialogy perfektní, konec napínavý. Super počtení. Doufám, že si Olsen udrží kvalitu.
Celkem zajímavá fantasy s originálními prvky. Postavy jsou dobře vykreslený. Jedná se sice spíše o černobílé rozložení klaďáků a záporňáků, ale není to nějak prostoduché. Postavy Kelsiera i Vin se mi líbily, přišly mi dobře napsaný. Možná to chtělo větší zapojení záporných postav. Nějakou opravdu hodně zajímavou temnou opozici. Pan Vládce je tajuplná postava, ale moc do děje nezasahuje. Konec byl lehce překombinovaný a trochu nelogický, ale zároveň byl silný a dobře vygradoval celý děj. Určitě se jedná o nadprůměrnou fantasy - 80%
Řekl bych, že se jedná o lehce nadprůměrnou knihu. Určitě je čtivá a rychle odsýpá. Děj mi připadal celkem jednoduchý, což není samo o sobě nic špatného, ale někdy prostě čekáte víc. Konec byl na jedné straně docela překvapivý, na druhé na můj vkus příliš heroický. Nicméně se jedná o celkem svižné a příjemné počtení, oddechovku, ale za pár měsíců už si z knihy asi moc pamatovat nebudu.
Zatím moje první kniha od zřejmě masově oblíbeného autora. Zdá se mi, že dílo nijak nepřekračuje slušný průměr. Je to celkem čtivé, ale zároveň nic, co by mě nějak zvlášť upoutalo nebo zanechalo hlubší stopy.
Určitě je kniha psaná velmi čtivě. Konec je podobně jako v Sněhulákovi příliš přitažený za vlasy. Celkově se ale jedná určitě o podařený literární počin.
Pro laické zájemce o fungování mozku se jedná o dobré rozšíření gymnaziálního učiva. Navíc psané příjemnou a čtivou formou.