Ocelové srdce
Brandon Sanderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236768/bmid_ocelove-srdce-bwh-236768.jpg
4
163
23
Zúčtovatelé / Pomstitelia série
1. díl >
Den, kdy osmiletý David Charleston vstoupí se svým otcem do banky, mu jednou provždy. Svět už několik let není takový, jak jej známe - s příchodem zářící rudé hvězdy jménem Kalamita se začali objevovat Výjimeční, superlidé, kteří se postupně stali vládci planety a jejichž mimořádné schopnosti udělaly většině lidí ze života peklo. Den, kdy David vešel do banky a stal se svědkem vraždy svého otce Ocelovým Srdcem, však současně stál u zrodu zapáleného bojovníka proti všem Výjimečným. Vládce Newcaga, Ocelové Srdce, se stává Davidovým úhlavním nepřítelem. V osmnácti letech David vstoupí mezi Zúčtovatele, neohrožené bojovníky proti Výjimečným. V postavě jejich vynalézavého vůdce Profesora nachází svůj vzor, a v jedné ze svých spolubojovnic, Megan, svou budoucí lásku. Newcago, přeměněné v ocelové město, i jeho podzemní labyrinty se stávají dějištěm nelítostného boje mezi člověkem a krutými superlidmi.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , TalpressOriginální název:
Steelheart , 2013
více info...
Přidat komentář
Plán přečíst si Sandersona celého je sice prima věc, ale tohle coby druhá kniha, co jsem od něj četl, mě poněkud zklamalo. Dokonce jsem v půlce knihy měl chuť s tím praštit. A přemýšlel jsem nad tím, že další díly asi nedám. Ke konci se přece jen rozjelo více akce (ne že by vždy byla nutná) a knihu jsem dočetl s pocitem, že je to taková oddechovka o lidech, co umí něco navíc. Mnoho věcí tu ještě není vysvětleno (že by v dalších dílech?). Postav málo, komornost příběhu možná pro někoho bude hrát důležitou roli. Soustředíme se jen na několik postav. Vše ostatní plyne v jakési anonymitě a obecnosti. Dalšímu dílu dám čanci.
Bavilo, čítalo sa zľahka, nie je to autorova najlepšia séria, ale na lenivé nedeľné popoludnie zabavilo dostatočne.
Začxátek se celkem dobře četlo ale pak to šo od stránky ke stránce do kaluže. tešil som sa na pestrí svet plný víjmečného osadenství ale nakoniec to zakopali do oceloveho mnesta bez fantasie. skupinka bojovníku proti výmečným je jaksi lehce natvrdlá nakolko najlepšie nápady má nejmladší člen. no žial neblo v ojích silách to dočíst. radeji pujdu na neco jinéh toto mne nechitlo :) .
Velké zklamání, měl jsem problém s dočtením. Jednoduché, tuctové ve srovnání s Archivem Bouřné záře.
Je to vtipné, svižné, akční; postavy mají charakter (ačkoliv někteří výjimeční jsou prezentováni jako témeř neporazitelní a na závěr je rychle po nich...) a příběh vcelku dává smysl.
Je to trochu jako komiks The Boys, akorát PG rated. ;)
Jediné z čeho jsem si chtěla vyškrábat oči z důlků byla ta korekce textu u vydání z roku 2015!
Už jsem si zvykl, že američtí autoři musí aspoň 25% knihy věnovat filozofii. Jinak dobrá, trošku křečovitá, kniha o deseti lidech.
Ale jooo... Je to tak nějak tuctově originální, místy jsem měla pocit, že se brodím medem a občas zakopnu o vosu, ale ve výsledku to nebylo špatné čtení. Občas jsem se snad i chytila u zasmání, ale většina textu je těžkopádný balast bez většího významu pro příběh. Je to škoda, protože i se vší tou masou textu vznikala spousta prostorů, výklenků a komůrek svádějících k něčemu neskutečně zajímavému... aby nakonec zůstaly ignorovány. Přesto jsem z té masy na druhé straně knihy vypadla s docela příjemným pocitem. Všimli jste si, jak je těch pár vět plných neurčitosti? Tak to je přesně ten pocit... Rozpačité přesvědčení o tom, že to mohlo být úplně skvělé, ale taky o hodně horší...
Bolo to fajn, celkom "ctive", odsypalo to. Koniec ma vonkoncom nesokoval, presne som predpokladala, ze to bude takto nejako. Len tie metafory. Och boze. Tie boli strasne a normalne som tie pasaze preskakovala.
Zatím nejslabší Sandersonova kniha. Čte se velmi dobře a určitě neurazí, jen jsem od něj zvyklý na něco extra. :)
Neprisiel som vobec na chut hlavnej postave, dokonca som chvilu bojoval aj s tym ze tu knihu nedocitam. Druha polovica knihy uz bola lepsia predsa viac akcnejsia co na zaciatku chybalo. Dokonca posledne kapitoly boli ze som si prial aby to este nekoncilo. Skoda toho nezazivneho zaciatku mohlo to byt na 5*.
Metalurg, alebo Ocelové srdca je mix X-Menov a Matrixu (kde si k týmto filmom budete postavy budete mimovoľne a nechtiac priradzovať) písaný z perspektívy 18 ročného"kockáča" či nerda (ktorému tak nemožno povedať, lebo sa "urazí" lebo už je "muž" :)
Jednoliatosť pomsty hlavného hrdinu sa tu snúbi s dialógmy, ktoré raz chcú postapokalyptický svet opisovať, inokedy vtipne zaujať, no hlavne plánovať pomstu. Nepomôžu im veľmi ani vnútorné dialógy, kde hl. hrdina rozoberá vhodnosť, či nevhodnosť určitej metafory a zrejme má na to dostatok času aj keď naňho útočia celé komandá (asociácia s Draxom (Strážci Galaxie) ktorý metafory nechápe sa u mňa vynorovala akosi často).
Vidno, že išlo o bokovku, ktorú Sanderson písal pri iných projektoch a do ktorého, možno zbytočne (ako sa na konci dozvieme) zasahoval Paolini. Vidno to hlavne v určitej horlivosti či nedbanlivosti. Niekedy sa dej rozoberá do detailov, no niekedy vôbec, až tomu chýba logika (napr. Epic mal nekonečné množstvo nábojov. Bodka. Viac k tomu nebolo).
K dobru však treba povedať, že sa kniha číta rýchlo, dej niekedy chytí no prvotne je súdená pre podobne zmýšľajúcich teenegerov, ktorý by chceli niečo fantastické dokázať (from zero to hero) a neznesú škatuľkovanie.
No, nevím. Ocelové srdce mě trochu zklamalo. Možná je to tím, že jsem nedávno zhltla celého Mistborna - a oproti němu mi tento příběh přišel nějak moc jednoduchý, místy zbytečně zdlouhavý (moc mě nebavily popisy vynálezů a města, působilo to na mě tak nějak nevěrohodně), postavy mi nepřipadaly moc propracované a žádnou jsem si nijak zvlášť neoblíbila. Ale závěr se mi líbil a pokračování si přečtu, věřím, že Sanderson v dalších dílech vyjevil hlubší souvislosti, jak bývá jeho zvykem.
V rámci mnou přečtených Sandersonových knih je z mého subjektivního pohledu Ocelové srdce zatím tou nejslabší. Proč, proboha, autor nepokračuje ve psaní Bouřné záře? Bere si vzor z GRRM s jeho ASoIaF? To ale není dobrý vzor... :-(
K samotné knize - ano, pointa na konci dobrá, ovšem nikoliv nepředvídatelná, čelist mi z toho nespadla. Příběh až příliš jednoduchý. K tomu ještě spousta pravopisných a jiných chyb (za to autor samozřejmě nemůže, ale předpokládám, že pokud by překladatel očekával o knihu velký zájem, dal by si víc záležet). Dal bych hodnocení tak 50 %, kdyby to šlo.
Já nevím, já prostě... ještě teď mám po dočtení otevřenou hubu. :D
Opět další skvělá kniha od Brandona... u něj na špatnou knihu člověk prostě nenarazí, co si budeme povídat... vždycky jen žasnu a zírám, co dokáže vymyslet.
Prostě klobouk - a i celý skalp - dolů před ním.
Jsem moc rád, že mi byl B. Sanderson doporučen (dokonce ze dvou na sobě nezávislých zdrojů).
Zkrátím to - jde se na druhý díl a vy se čtením neváhejte ani chvilku. :)
P.S. docela mě překvapilo, že v poděkování je zmíněn jako výpomoc s knihou i Ch. Paolini. :) Teda, ne že by to bylo něco extra zajímavého, divného, ale prostě potěší najít jméno oblíbeného autora v dobré knize jiného oblíbeného autora. :)
//edit: málem bych zapomněl, co mě na knize strašně dožíralo (myslím, že to stejné bylo i u Archivu bouřné záře) - spousta chyb v textu...
Řekl bych, že se jedná o lehce nadprůměrnou knihu. Určitě je čtivá a rychle odsýpá. Děj mi připadal celkem jednoduchý, což není samo o sobě nic špatného, ale někdy prostě čekáte víc. Konec byl na jedné straně docela překvapivý, na druhé na můj vkus příliš heroický. Nicméně se jedná o celkem svižné a příjemné počtení, oddechovku, ale za pár měsíců už si z knihy asi moc pamatovat nebudu.
4.4.2014 - 3,5*
Už ze začátku jsem měla problémy se do toho začíst. Miluju Sandersona všeobecně, doopravdy. A ani tato kniha nebyla špatná. Ale něco mi v ní chybělo.
Po částech to mělo všechno. Skvělé postavy, které se chovaly uvěřitelně, autor z nich nedělal nic víc, než byly, měly své slabosti a chybky. Dobrý děj, pekelné zvraty. Skvěle propracovaný svět, magii, která upoutala, pozadí, které bylo uvěřitelné a dobře vykreslené.
Výjimeční a jejich schopnosti, jak se chovali, vše ohledně nich. Celkově vše, co se jich týkalo, jak to měl autor vymyšlené, zaujalo, potěšilo, překvapilo. Tucty schopností, příběhy v příběhu jiných postav, přístroje a vybavení. Je to všechno zatraceně originální a tak všechno...
Ale mě to prostě nesedlo. Dohromady by mě to mělo srazit na zadek. Já však jen četla a věděla, že je to příběh a chtěla jsem to mít za sebou.
(Možná to je proto, že jsem dočetla The Thousand names a jsem nedočkavá se pustit do druhého dílu?)
Sequel si přečtu, protože to byla dobrá kniha a má zatraceně velký potenciál atd atp. Ale na Ocelovém srdci je něco, co mi nesedí. Možná to v dalším díle přejde.
Kniha jsem nedokázala odložit. Když se mi to podařilo, stále jsem nad příběhem přemýšlela. Opravdu můžu doporučit. Těším se na další díl! :)
Od Sandersona mám přečteno všechno, co u nás vyšlo a jsem ráda, že stále vychází. Je škoda, že v běžných knihkupectvích bývá tento autor objednán pouze na vyžádání a válí se tam na policích spousta knížek, které těm jeho nesahají ani po kotníky. Je pravda, že kdybych byla nezasvěcený čtenář, anotace knihy by mě nejspíš nepřesvědčila, abych si ji koupila.
U této knihy se setkáváme s alternativní realitou (nebo blízkou budoucností), kde po jisté události se na zemi začnou objevovat lidé se superschopnostmi. Nejsou to ale žádní hrdinní X-meni, většina z nich propadne moci a zničí v postatě celou stávající civilizaci. Nesetkáváme se tu s detailně promyšleným světem, jak jsme u tohoto autora zvyklí, svět, je totiž dost nepodstatný a jeho funkčnost se tu moc neřeší. Náš zájem je v jednom konkrétním městě, totiž v Chicagu (vlastně Newcagu), kde samozvaně vládne jeden z výjimečných - Ocelové srdce. Přestože je tato kniha primárně určena pro mládež a je to vesměs oddechovka, v postatě jde o celkem ponurou postapokalytickou vizi, která vám už od začátku vlepí facku, pokud jste čekali růžové jednorožce, nebo čekali hrdiny s červeným pláštěm a slipama před legíny. Sice to není Hra o trůny, kde byste už očekávali, že všechno špatně skončí a všichni umřou, ale na druhou stranu, nic není černobílé. Sanderson nechává své postavy procházet nejtěžšími zkouškami. Nechává je chybovat, nechává je umírat, ale rozhodně ně tak, jak byste očekávali. Protože i když si říkáte "No jo, to je jasný jak facka, je to takhle a takhle..." přestože si můžete do posledního okamžiku myslet, že víte, jak všechno skončí, Sanderson vás přesvědčí o opaku. Takže nakonec si říkáte, skončilo to dobře, nebo špatně? To asi záleží na každém z vás, rozhodně to skončilo dost uzavřeně, abyste nemuseli číst další díl, ale zároveň dost, otevřeně, abyste ten další díl číst chtěli.
Postavy vzhledem k délceknihy nejsou zas tak složité, ale rozhodně nejsou černobílé. Každá je nějaká, každá má svou povahu, své specifické rysy a vlastnosti, svou motivaci a historii. A většina vás dokáže dost překvapit, protože přestože si myslíte, že už je všechny znáte, nikdy nevíte na 100%, na čem jste.
A mě nezbývá než se těšit na další díl, protože ač tato kniha nedosahuje takových kvalit jako autorovi další knihy, rozhodně je nadprůměrná a stojí za to si ji přečíst, buď jako kvalitní čtení pro mládež, nebo letní oddychovku plnou akce, napětí a vtipu. Jediné, co bych vytkla, je korekce textu, kde je opravdu velké množství chyb a překlepů, které ruší od čtení. Naopak chci pochválit vkusnou a hezkou za obálku, která je dost podobná originálu.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Cesta králů |
| 2008 | Finální říše |
| 2006 | Elantris |
| 2019 | Meč Přísahy |
| 2019 | Vzhůru k obloze |
Kniha Ocelové srdce je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 215x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 121x |
| Chystám se číst | 83x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 4x |
Uchopit superhrdinskou látku a udělat ze všech nadlidí padouchy není špatný nápad a víceméně se to veze v moderním trendu, který můžete znát například i z The Boys. V Sandersonově světě se tito Výjimeční rozhodli, že budou vládnout a je na osmnáctiletém "Gary Stu", typickém představiteli YA literatury, aby celou situaci vyřešil. Prolog jako takový nasadil knize perfektní tempo, ale to postupem času spadlo ke klasickému YA. Navíc když to vypadalo, že kniha přišla s nějakým zajímavým zvratem, bohužel se později ukázalo, že tomu bylo jinak. Koncept má kniha dobrý, je hodně čtivá, ale dokonalá rozhodně není. Jinak si tak plním Čtenářskou výzvu, kdy má být autor o 22 let starší než já a Sanderson to splňuje na den přesně, muhahaha.