cathyblack komentáře u knih

Já jsem možná největší knižní buran světa, protože tolik zbožňovaného Malého Prince nechápu a svým způsobem: mne rozčiluje i způsob jakým je to psáno. Prostě to asi není můj šálek kávy a vracet se za kytičkou nehodlám. Závidím všem , kteří tu knihu milují. Ještě, že svět poskytuje tolik kvalitních náhrad....

43 26.04.2012

Reprodrozde, ne že bych ti nepřála klid....Ale co mám teď číst?!

33 10.04.2012

TO je moje pohádka!!! Opovažte se na ni sahnout, křičel můj tříletý synovec, kterému jsem hobita předčítala. Děsně si užíval kapitolu hádanky ve tmě, dokonce 4x - než usnul. Potom už jsem mohla pouhé, pohladit knihu a při vracení do knihovničky do tmy zašeptat: "Dobrou noc, mijášku!"

Dobrá, přiznávám se k tomu. Po té, co jsem dočetla ke slovům: "Severusi,... prosím..." jsem propukla v tří-hodinový vzykot a nemohla jsem přestat...prostě to nešlo. Sakryš, tak jako Harry tak mne do děje nevtáhla žádná jiná (žádný jiný?). Řeknu, co tady ještě řečeno nebylo, a řeknu to tak, jak to cítím: Rowlingová, dobře ty!

24 02.07.2012

Kdyby náhodou Nesbovi přeskočilo a odhodil svou dráhu spisovatele dopryč, namísto ní by se z něj stal například sériový vrah, budou mít co v Norsku dělat, aby ho dostali...(Jinými slovy: Vskutku dobře napsaný (IQ) thriller a Harry Hole, přes své nedokonalosti dokonalý hrdina))

23 14.02.2013

Po přečtení několika komentářů zde na databázi a i na instagramu jsem se bála zklamání. Rok jsem žila v očekávání a kousala si nehty, když konečně Host vyšel s datumem, kdy Nasterea spatří světlo knihkupeckých regálů, nemohla jsem dospat. Tiše jsem záviděla všem, co dostali recenzní výtisky a utvrzovala jsem se v tom, že svět prostě není spravedlivej. Kdyby loni neudeřil pandemický lockdown číslo jedna, ani bych po Naslouchači nesáhla. Český autor, fantasy s dětskou hrdinkou a levná "procreate" obálka, to vše pro mne nezní moc lákavě. Zmýlila jsem se tenkrát a zmýlila jsem se i nyní. Žádné zklamání se nekonalo. Šlo o čistej příval vesměs kladných emocí z toho, že váš oblíbený svět naslouchačů opět ožil na pouhých 491 stranách. Spousta lidí psalo o nudném začátku, já jsem asi četla jinou knihu. Už od začátku na nás Stehlíková chrlí vše, co ze světa sklenitu vychrlit chce. (Prolog nechávám stranou). Nechává si však ty nejlepší karty v rukávu a za to jsem ji neskonale vděčná. Tenhle svět je dokonale promyšlenej a přitom si nehraje na něco urputně (a falešně) velkého jako jiná fantasy díla, která mi prošla rukou. Možná by si zasloužil více prostoru a knihy třikrat tak tlusté, ale možná jednodušší forma a stabilní základ z toho dělá fenomén české fantasy scény. Jsem zvědavá, co dalšího odhalí následující knihy. Nasterea mne opět připomněla jaké to je - celý den sedět a nedutat. Nepřemýšlet nad tím, co ještě musím udělat. Nepřikláním se k názorům, že knize oproti předchozím dvěma dílům něco chybělo. Líbila se mi změna toho, jak jsem vnímala Pětadvacítku. Už nešlo o tu geniálně dokonalou a neohroženou skupinu bojovníků. A finále bylo tedy veliký, to ano. Všimla jsem si, že Stehlíková píše tak, že udává čtenáři tempo čtení. Chvílema jen tak lenivě obracíte stránky a užíváte si svět, který se před vámi rozprostírá a jindy zběsile hltáte slovo za slovem, akci za akcí a to, že jste překročila dalších 200 stránek poznáte až podle toho, jak nepřirozeně knihu držíte. Za mě velké Díky sama sobě, že jsem si knihu koupila a věnovala ji neděli. Ba ne, velké Díky patří autorce. Určitě si tahle série zaslouží mnohem více prostoru a nejen tady v Evropě. Pošleme to do světa!

22 02.05.2021

Psát, že miluji příběh Pána prstenů je zbytečné, protože to už vědí téměř všichni. Už jen proto, že mám Tolkienův cejch navždy inkoustem vypálený do těla. Co ale málokdo ví, je proč. Ten důvod je Společenstvo prstenu. Miluji všechny ty popisy, květnaté věty, košatá souvětí, miluji vznešenost Elfů i obyčejnost Hobitů. Způsob jakým Tolkien píše, je způsob jakým já dýchám. Tohle je jistojistě nejdůležitější kniha mého života. A zůstane to tak navždy.

20 07.06.2021

Má nejoblíbenější kniha ze série o brýlatem hubeňourovi, který z Voldemorta zlou duši vytřese. Nejspíš pro její tloušťku, nebo možná proto, že se mi zamlouvalo Harryho běsnění pocitů, které z něj dělalo naprosto obyčejného kluka s pochybnostmi, namísto hrdiny - který všechno dokáže s hůlkou v levé zadní...

19 02.07.2012

Dojemné čtení o pejscích. Doporučuji i film. Ani u jednoho nezůstalo oko suché.
Někdy my lidi dokážeme bejt pěkný svině.

17 11.12.2022

Andy Weir je neskutecny, tak jak jsem si potvrdila i pri Artemis i Martanovi. Spasitel byl pro mne asi vubec nejlepsi ze vsech tri. Vtipny. Silny v zakladu. Skvela prace s primou reci. Vse strasne ctive a zajimave (i to nezajimave a slozite). Hltala jsem cely vikend. A moc se tesim na film.

17 28.02.2022

Cesta, Cormac Mc Carthy
Cestu jsem si chtěla přečíst již strašně dlouho, možná ještě předtím, než jsem před osmi lety viděla film s Viggem Mortensnem (Aragorn). Příběh je vcelku jednoduchý, otec a syn utíkají zpustošeným světem po, v knize nespecifikované, katastrofě (autor v jednom z rozhovorů uvedl, že šlo o pád obrovského meteoritu) před krutou zimou k moři, kde by bylo jednodušší přežít. Bezejmenní muž a jeho kluk putují světem téměř bez života a bojují o svůj holý život, o jídlo, trochu tepla a místa na spaní. Jen o ni dva a drkotající vozík z obchoďáku, do kterého narvali celý svůj život. A to ve světě neustavičně padajícího popela, kde nežijí žádná zvířata a krajem se potulují ti zlí. Sluneční paprsky si už nedokážou ani představit. Jen všudypřítomné šedo, chlad a strach. A dva poslední náboje v pistoli coby spása duše. Jde o velmi výjimečné dílo, kde autorovy stylistické a vypravěčské dovednosti, kontrast mezi minimalistickým dialogem mezi otcem a synem a popisy plnými metafor a přirovnání drží Vaši pozornost po celou dobu cesty, kterou prostě jdete s hlavními hrdiny volky nevolky. Neexistuje žádné racionální vysvětlení, jak je možné, že otec se synem vydrží za daných nehostinných podmínek tak dlouho naživu, aniž by se uchýlili k nezbytnému zlu, ke kanibalismu. Jedna z nejhorších scén pro mě byla, když je k ohni přiláká vůně pečínky a na roštu v dýmu dosud rozpoznatelné torzo tělíčka novorozeněte. I minimální zlo, které otec musí vynaložit na to, aby ochránil život svého syna, je mu vyčítáno. Syn se po celý příběh ujišťuje, že on i muž jsou pořád ti dobří, jak křehká hranice je ale od dobra ke zlu? A pouhé Tak jo, většinou ukončí velmi hluboký filozofický rozhovor odehrávající se ve třech slovech. Myslím, že kniha je o dost hlubší pro rodiče. Otec totiž vynakládá veškeré usílí na to, aby syna v tomto světě ochránil a dovedl ho k cíli. Jak hrozná muka to musí být, jak těžké musí nést to břímě, když víte, že vaše smrt je nevyhnutelná, ale syn musí přežít. Ale jak dlouho bez vás v tomhle světa Ničeho přežije? A končí opravdu všechny velké příběhy dobře? Navzdory srdce drásající temnotě, je kniha překrásným literárním dílem.

Vzal jednu knihu a listoval těžkými nabobtnalými stránkami. Nenapadlo ho, že hodnota sebemenší věci závisí na světě, který přijde.

16 14.02.2021

Návrat krále je stejně tak epický, jak zní samotný název knihy. A lyrika jen knižní poklad doplňuje oslnivým leskem.
Za mě jedna z nejlépe pojmenovaných (ale i napsaných) knih vůbec.
Westu Hal, Theoden. Ukázal ses býti králem králů. (PS: Bernard Hill je neskutečný Theodén, lépe PJ vybrat nemohl).

15 07.06.2021

Naslouchac mi vzal pred rokem dva dny karantenniho zivota. Vlastne ne, dal dvema mym karantennim dnum smysl.

15 03.05.2021

Cetla jsem Faju pred rokem. Cetla jsem ji den a ten jeden den, ten byl jednim z tech nejlepsich ctecich dnu vubec. Obzvlast pokud jde o ceskou literaturu. Faja vladne vsem.

15 03.05.2021

Hlásím návrat k zaklínači Geraltovi! Pokud jste fanoušci, určitě máte své vlastní důvody proč se taky vracíte. Zaklínač nám jich dává zavděk mnoho, ať už mluvíme o hrách, knihách či seriálové adaptaci, jejíž první sérii jsem si docela užila, hlavně díky Henrymu. Nikdy jsem si totiž nemyslela, že Geralt může být takhle strašně sexy...


Svět Sapkowského nabízí ale mnohem více, než samotného Šedého vlka, dosti si toho bere z Tolkienovského lóru, nejsou mu cizí rasy jako elfové, půlčíci, trpaslíci. A taky jejich "řeči". Jen mi v tom přijde více realistický co se týče charakterů. Je vidět, že Tolkien byl vědec, který vše musel ověřit, podpořit určitými zákonitostmi, vyzkoumat A až k Z a vše podepřít dalšími sloupy své nejen jazykové obrazotvornosti, občas ale zapomínal na čtivost a hravost. Kdežto Sapkowski, panejo, uplně jsem zapomněla, jak on si to psaní náramně užívá. Jak dokáže peprnými hláškami, nespisovnou mluvnicí, narážkami na skutečné historické události (ten boží alá středoevropskej středověk) a sobě vlastní ironií dodat ději líbivosti a autentičnosti. A ta jeho inspirace u klasických pohádek Grimmů či Drdy? On se tím vším baví! Krásně se těží z mezirasové nesnášenlivosti a nepochopení z, jak to říct - dejme tomu nejlépe po Prattchettovsku - z druhismu jako takového. Baví mě moc, že ze všeho vychází nejhůř lidé. Ach my svině! Vlastně sám Geralt je vnímán jako cosi těžce přijatelného, odporný mutant, který ani mezi svými zrovna není moc doma. Hold se úplně nepovedl podle představ. První kniha povídek mne jen utvrzuje v tom, že ve fantasy je možné opravdu všechno, ale každý svět má svůj řád, svá pravidla. Když to všechno funguje jak má, nevybočuje to ze zavedených zákonitostí, přichází ten opojný pocit druhého domova. Těším se až se vrhnu na druhou povídkovou knížku. Protože miluju, jak Sapkowski dělá to, co dělá nejlíp. Jak vypráví.

14 10.02.2023

Norske drevo od Murakamiho bylo skoro tak dobre jako samotna pisen od Beatles. Mam ji v ipodu uz jak dlouho. Ne, vlastne ne, bylo lepsi, protoze bylo delsi. Plne naramne krasnych vet, popisu a sam vzdalene neskutecny a pritom tak skutecny pribeh se odvijel pozvolna, stranku po strance a oteviral okna do duse hlavniho hrdiny. Chvili jsem plakala, chvili se smala, prahla po nocich v knihach a po kavarnach, myslela na sex a lasku, pratelstvi a taky na smrt a vsecko to tak nejak zustalo v hrudi, nejspis do te doby, nez najdu dalsiho uzasneho Murakamiho. Protoze takhle na me zapusobila i kniha, kterou sem cetla minuly rok. Uz podruhe mi naserviroval docela smutne pocteni, nemam rada zalaskovane pribehy, to ne, ale to co na Murakamim miluju, jsou jeho slova, vety, odstavce. Pise tak jinak, lehce jako by si hral na pericko a prirom tak vazne, jako by to pericko bylo perickem pravdy. Mozna starnu a knihy pro dospele mi konecne davaji smysl. Mozna je jen Murakami tak uzasny, ze je jen tim jednim, ktery mne bavi.

13 09.01.2018

...nedbalá elegance a prostinká podoba literární ze mne udělala na chvíli lepšího člověka.
No vážně!
Člověka, který věří v přátelství, v rodinu. V čest.
Dobrá, já vím že jsou to zločinci.
Já vím, vraždí lidi.
Jo, obchodují s ženami.
Ano! Sází své peníze a prohrávají je.
Ano, uřízli koni hlavu.
No a!
Já si během čtení navykla na zvláštní rodinou atmosféru, na svět, kde každý člen rodiny má své místo, na svět, kde nevyjádřit úctu znamená zemřit.
Na pár dní byli mou rodinou. Nevadí, že jsou zločinem prolezlí až běda. To Puzo je vytvořil tak, aby si je čtenář oblíbil. Sledovat záměr autora je údělem čtenáře.

13 30.08.2017

Hunger games je jedna z těch sérií, která je psaná stylem, který se vás chytí už na začátku a drží se celé tři knihy. Je to kniha po jejímž dočtení je vám líto, že už ji nemůžete číst. Knihu jsem poprvé četla před 3 lety a teprve teď dočetla zbývající dva díly. Kantniss Everdeenová neni jedna z těch suprových teenage-hrdinek, která zvládne všechno levou zadní. To se mě hrozně líbí, že nedělá ze svých hrdinů - superhrdiny. Jsou to stále (ne)obyčejní obyvatelé 12. kraje.

13 10.04.2012

Možná ještě nejsem bohatýrem dost dlouho. Nestihl jsem se zamilovat do vlastní slávy.

Dračí carevna byla žůžo dobrodrůžo. Jsem si polebedila Už teď cítím v duši hořkost, jak mi Ilja, Koščej, Mikula a ostatní chlapíci chybí! Zprvu se mi tak nezdálo, neboť mi zážitek ze čtení kazily ty všechno prorůstající ruské byliny (k tomu asi nikdy kladný vztah nenajdu bohužel), ale! Ale v druhé polovině ustoupily a otěže převzala stará dobrá fantasy meče a magie. Což tu někdo knize vyčítal, ale mě to strašně bavilo. Akční jízda, draci, meče a oštěpy, parádní postavy. Me Gusta! Pekelně vybroušený konec a musím přiznat, že druhou knihou Bohatýra se mi Juraj Červenák zaryl do paměti jako někdo, kdo setsakramentsky umí psát. Mám takový pocit, že už je z něj tak dobře vypsané hovado, že bych od něj četla i nákupní seznam se zatajeným dechem. Bavilo mě to, užila jsem si to a těším se na trojku Bohatýra!

12 18.05.2023

Velmi čtivé, napínavé a místy i vtipné. Forma rozhovorů tomu dodala na kultuře a vůbec, pan Mareš je docela frajer. Pan Moravec je rozený talent na pokládání otázek.

Taky bych nikdy neřekla, kolik (a jakých) zločinů se v Praze a okolí dělo. Neviděla jsem seriál Devadesátky a ani Případy 1. oddělení, ale po přečtení knihy se na ně chystám.

12 27.02.2023