Cesta

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě - přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného. Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději. Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416769/big_cesta-z3f-416769.png 4.42490
Žánr:
Literatura světová, Thrillery, Sci-fi

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Road, 2006


více info...
Nahrávám...

Komentáře (529)

Kniha Cesta

Petratra
05. srpna

Kniha velmi atmosférická ale pro mne až příliš ponurá. Četla jsem jí dlouho a po malých kouskách.

meluzena
31. července

Po blíže neurčené globální katastrofě, vše je spálené a pokryté popílkem. Nějakým zázrakem se tu a tam zachránilo pár lidí, spousta z nich pak ještě odešla dobrovolně, zvířata ani hmyz nejsou. Otec s malým synkem putují. Na jih, k moři, kde snad bude menší zima. Vzduch a voda plné popílku, slunce není za šedou clonou ani vidět, nic nového neroste, všechny domy a obchody dávno vyrabované. Oba poutníci žijí ze dne na den, doufají, že někde seženou nějaké jídlo a oblečení a hlavně nepotkají nikoho zlého.
Je to monotónní, tíživé, beznadějné - přesně jako jejich dny. Zítřek s nimi nepočítá.
Čtenář si může podumat nad otázkami v knize vyřčenými i těmi mezi řádky - nad tím, co a proč si kupujeme, do čeho investujeme svůj čas, nad smyslem života a hlavně nad nesmyslností celé té katastrofy. A třeba nad tím, jestli (a kde) má lidství hranice - třeba jak byste naložili s člověkem, který vám ukradl veškeré jídlo, deky, oblečení, prostě to, bez čeho nemáte šanci přežít. Zabít? Nechat ho jít? Nebo se s ním dokonce rozdělit? Vzít ho do party? Otec a „neposkvrněný“ chlapec jako dvě verze humanismu. Geniální.
Tou beznadějnou tíživou monotónností, marností a holými větami mi to trochu připomnělo Čekání na Godota. Přečtete si. Možná obojí.
---
„Konečně byla jasná křehkost všeho. Dávné problémy vyřešily nicota a tma. (...) Rozhlédni se kolem sebe. Věčnost je dlouhá doba. Jenže chlapec věděl svoje: že věčnost není vůbec žádná doba.“
---
„Kyž nedodržíš malé sliby, nedodržíš ani velké.“
---
[poté, co jako zázrakem v jednom místě našli spoustu potravin] „Říkal si totéž, co už řekl nejednou. Že mít štěstí možná vůbec není štěstí. Během těch nocí strávených v černočerné tmě jen párkrát nezáviděl mrtvým.“
---
„Bolelo to, viď?
Ano. Bolelo.
Jseš hodně statečnej?
Tak průměrně.
A co bylo vůbec nejstatečnější, co jsi kdy udělal?
Že jsem dneska ráno vstal, řekl.“
---
„Šlapali po mrtvém světě jako krysy v kole.“


houston
22. července

Problémem Cesty je popisnost a soustředění se primárně na budování bezútěšné, depresivní atmosféry. Navzdory tomu, v jak zajímavém a extrémním prostředí se příběh odehrává, stane se toho opravdu jen minimum. Ano, máme zde příběh syna a milujícího otce, asi bychom ho měli vnímat symbolicky, ale vzhledem k použitým kulisám to jde těžko.

Kniha je sice označovaná jako sci-fi, můj skromný laický názor je ale takový, že se o žádné sci-fi nejedná. Nedočkáme se zde absolutně žádného ozřejmění situaci, nedozvíme se, proč svět vypadá tak, jak vypadá, co konkrétně se stalo, chybí racionalizace. To v kombinaci kombinaci s naprosto předvídatelným a tudíž neuspokojujícím závěrem vytváří silně frustrační mix. Tohle mi nesedlo.

Usire
22. července

Jedná se o silně znepokojivou knihu, plnou deprese a zmaru. Velmi mě mrzí, že se ani nedozvíme o jakou katastrofu vlastně šlo. Příběh i dialogy jsou realistické, a proto je to tak temné. Z lidí se postupně stávají monstra nebo emocionální roboti.

Bafy
05. července

Filmové zpracování je silné, emotivní a dostane se tzv pod kůži, knižní zpracování pro mne toto ztratilo boť děj je tak nějak zvláštně utahaný jako celá ta cesta ..... velmi zvláštní dialogy, neexistence jmen a tak často použitý výraz "tak jo či nevím" jsem ještě neviděla ani neslyšela. Ani v jednom zpracování se nedozvíme to podstatné zato je tam vykresleno tolik hrůz a nechutností, že na člověka padá beznaděj, strach a deprese..... Napadá mne otázka, k čemu je dobré stále tvořit taková díla?

martin9666
10. června

Příběh je poutavý a napínavý, ale svou podstatou únavný a repetetivní. Oproti sledování filmu dle knižní předlohy lze při čtení knihy daleko lépe pochopit vztah syna a otce, který je ale i tak celkem plochý a mdlý - možná to bylo záměrem autora, který tak chtěl vyjádřit únavu obou postav. Stejně tak je z knihy cítit ta úmorná délka cesty na jih, kterou film nikdy nebude schopen věrně ztvárnit. Kniha ve finále bohužel nemá nějakou hlubší myšlenku, snad jen kromě toho, že dobrí a zlí lidé mohou být k nerozeznání podobní.

palladium
01. května

Knihu jsem málem v polovině odložil, ale nakonec mi to nedalo a přeskakováním jsem jí dokončil. Hlavní vztah otce se synem mi přišel nerealistický, jejich komunikace nereálně nefunkční. Místy je to alespoň proložené realistickými událostmi, když například otec zakáže synovi něco kvůli jeho bezpečí a je to docela dojemné. Vesměs je to ale taková spíše temná divná kniha. Sice s dobrým koncem, ale to mě nějak neuchvátilo, je to spíš takový americký dobrý konec, chybí mu hloubka, ostatně jako celé knize. Nejvíc mě vadily nechutné zrůdnosti vložené z ničeho nic do textu. Běží nějaká scénka a najednou malý kluk zničehonic vidí uříznutou hnijící hlavu ležící u nákupního vozíku a podobně. Těchto věcí je tam hodně. Autor je umí podat tak, že jsou opravdu nechutné, šokující a vetřou se čtenáři do jeho představivosti a už nechtějí zmizet. V tom je autorovo hlavní umění. Pokud ale po takových nechutnostech netoužíte, nevidím důvod knihu číst.

Marcela_Hrubá
16. dubna

Well nebylo to špatný, ale něco mi tam chybělo, přišlo mi to nedotažený. Ale třeba k maturitě bych doporučila, čte se to dobře a je to poměrně krátké. Mám pocit, že je i filmové zpracování

1 ...