castiglione komentáře u knih
Já ji prostě miluji! Myslím Agathu :) A že je místy trošku naivní a roztomilá? Copak to vadí, když o napětí není nouze? Teď myslím knihu :) A kolikrát jsem ji už četla? Už asi pětkrát :) !
Pravda je, že jsem asi čekala trochu víc... nebo něco trochu jiného?!? Taková typicky česká drbárna a detektivka s typicky českými postavičkami, zloději a koneckonců i vrahem. Dávám čtyři hvězdy za čtivost, napětí a společnou lásku k rodu kočičímu :)
Taková ta klasika - jako za starých dobrých časů detektivek bez přehnaného popisu násilí a drastických scén. Škoda, že v Bretani jsem zatím nebyla, ale už několik let s touto myšlenkou tak trochu laškuji :) Koneckonců pozvánka to byla naprosto dokonalá, všechna místa jsem si pečlivě poznamenala, se strýčkem Googlem i vyhledala, tak už jen vyrazit :)
K této knížce jsem po přečtení zdejších komentářů přistupovala tak trošku s nedůvěrou. Asi se musíte pohybovat na FB, abyste do děje vpluli tak nějak v pohodě. Je fakt, že kdo neví, jak to na Facebooku v mnohých skupinách chodí, bude to pro něj nejspíš málo akční. Přes spoustu postav (tady mi pomohla prachobyčejná tužka a papír) je pro samotný příběh důležitých fakt jen několik z nich. Když se pak vracíte v ději a listujete knihou zpět, (což já dělám ráda, abych se ujistila o tom, že mě autor jen tak zbůhdarma nebalamutí), vše má logiku. Samotná zápletka, a hlavně vše, co jí předcházelo, je hrůzná, až mrazivá, zvláště v dnešních dnech! Dávám (a myslím že oprávněně) čtyři hvězdy.
Vždycky jsem měla moc ráda cestovatelská diashow pana Šimánka, pěkně naživo ve velkých sálech, s jeho vyprávěním od srdce a překrásnými diapozitivy...viděla jsem je snad úplně všechna. Tiše mu záviděla všechny ty jeho zážitky, dobrodružství na cestách a při poznávání nových krajů. Proto tak ráda sáhnu po všech jeho překrásných knihách na křídovém papíře plných fotografií a čtu si je v duchu jeho hlasem. Jen nepochopím, jak mohli zvládnout spolu s manželkou přes 4 000 kilometrů americkou divočinou za 8 měsíců víceméně pěšky a se dvěma malými dětmi. Ale muselo to být úžasné!
Co se mi na této knize líbilo?
Začnu tím, co se mi nelíbí na jiných detektivkách a thrillerech (i když konkrétně u těch se tak nějak předpokládá, že "tak trochu ujeté" budou). Děj se úspěšně rozjede, slibně pokračuje a vy očekáváte tomu odpovídající rozuzlení, ale nakonec jako by sám autor nevěděl, co si s tím vším počít a jak to všechno vyřešit...buch a je tu příliš fantasticky "ujetý" závěr na dvou třech stranách...a vám spadne čelist...Cože?!?! S takovým výchozím potenciálem?!?!
Tak to u této knihy opravdu nečekejte. Dobrý a věrohodný příběh, fakt, že vrahem může být kdokoliv až do posledních stránek knížky ... a hlavně - závěr na jedničku s hvězdičkou!
Smutné, velice smutné...vždyť všechny děti jsou tak křehké bytosti...a je naprosto neodpustitelné je dohnat až do stavu řešení, byť pro ně samotné vysvobozujícího...
Tak tady jsem fakt váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdami, takže čtyři a půl.
Jsem ráda, že jsem se díky Čtenářské výzvě měla možnost seznámit s Deonem Meyerem a určitě co nejdříve peláším do knihovny pro další díl.
Kdybych takovouhle knihu četla před 13 lety, nejspíš bych ty mé dva -náctileté kačery už nikam samotné nepustila, tak se mi to zdálo dobře a věrně napsané (podotýkám, že na keškách v Salzburgu jsme byli v roce 2010). Fakt se mi tohle čtení líbilo :)
Měla jsem z něj pod stromečkem velikou radost, je prostě krásný, a určitě jej využiji tak, aby dostál svému účelu - je to přece Čtenářský diář, ne?!
Ještě nikdy se mi nestalo, že by mi nad nějakou knížkou tak tekly slzy...a se vší úctou si dovolím použít autorova slova:
"...a tak mi dovolte poslední velké poděkování, které patří všem, kdo se neúnavně a za cenu obrovských obětí starají o opuštěná a týraná zvířata a pomáhají jim nalézt milující domov. Jste andělé!"
(W. Bruce Cameron - Psí poslání)
Dávám 5 hvězd. Za svá dětská léta strávená nad Ohníčkem spolu s Boříkem, Čendou, Mirkem a Alešem...jen ta Haraburďárna, kterou jsem jim tááák moc záviděla, mi v této knížce nesmírně chyběla.
Ne, rozhodně nejde o optimistickou knihu. Nazvala bych to sondou do duše lidí, se kterými si osud mnohdy pěkně pohrál, a kteří se s tím vyrovnali každý tak nějak po svém. Co jsem vlastně čekala? Asi něco...jiného? Wau, pane Paláne, klobouk dolů!
Stačí mi pouhá tři slova - působivé, dojemné, k zamyšlení. Netřeba víc dodávat...
Čtivé, dobře napsané, jen to téma...No, řekněme,poněkud hodně... morbidní ?!?! To bude to správné slovo.
Vždycky jsem říkala, že dobré detektivce nebo kriminálce úplně stačí 200 stránek (koukněme se třeba na královnu detektivek,že...) a všechny ostatní jsou jaksi navíc. Ubírají ji na napětí, přidávají na zdlouhavosti a víc jí uškodí než pomohou.
A EJHLE!
500 stran a ani chvilka nudy!
VÝBORNÁ, VÝBORNÁ, VÝBORNÁ! Dávám pět hvězd.
Tak tady bych dala hvězdiček i šest :)