Burák komentáře u knih

Motivačních knih a knih o osobním rozvoji jsem moc nepřečetla (vlastně jen asi Čtyři dohody), tak nemám moc srovnání a těžko se mi knížka hodnotí. Sáhla jsem po ni, protože mě zaujal název (ten se mi líbí pořád a považuju ho opravdu za dobrý marketingový tah, bez ironie) a pár lidí z mého okolí o ni mluvilo téměř v superlativech.

Celé je to podané jako dialog dvou dávných přátel, z nichž jeden prošel díky pobytu v horách kde se setkal s moudrým a velkým učitelem, transformací. Život mu to změnilo natolik k dobrému, že se chce o tuto zkušenost podělit. Kromě dialogů je knížka napěchována i vyprávěním různých příběhů s poučením.

Mnich, který prodal své ferrari rozhodně obsahuje mnoho prověřených životních mouder a rad, které člověk tak nějak intuitivně tuší nebo k nim v průběhu života sám dospěje. Tady jsou prostě "všechny" hezky vyjmenované a je k nim dodán stručný návod jak je zařadit do každodenního života. Není to nijak složité čtení, na které by se člověk kdovíjak musel soustředit, naopak bych řekla, že jde i přes to, že se snaží o jakousi praktičnost, dost po povrchu.

Mně kniha život nezměnila, navíc mi trvalo několik dlouhých měsíců, než jsem jsem ji dočetla (a nebylo by to tím, že bych si ji "šetřila" nebo musela v sobě dlouze zpracovávat a nechat doznívat jednotlivé kapitoly), takže doporučit ji přátelům ji úplně nebudu. Na druhou stranu, pokud máte tento žánr rádi, troufám si říci, že budete po přečtení spokojeni.

5 23.09.2017

Asi jsem od Zlodějky knih čekala až příliš. Pochvaly čtenářů z mého okolí, nadšené recenze tady i jinde, jasné "must read" - i když jsem se snažila pochopit ten humbuk okolo, nějak se mi to nepovedlo. Líbí se mi námět, historické zasazení, jazyk jakým je ta knížka psaná, i to, že vypravěčem je Smrt. Ale tím to taky končí. Napětí veškeré žádné, k téměř žádné postavě (kromě postavy Rosy a částečně k Maxovi) jsem si necítila žádné velké sympatie a tudíž mi ani nijak nepřirostly k srdci. Možná to bylo tím, že knih z období 2. světové války už jsem četla relativně hodně, tak mám tu laťku nastavenou trochu výš. Nevím. Každopádně za mě solidní průměr.

5 25.08.2017

Nechci být při hodnocení nespravedlivá, respektive až příliš přísná, protože už dávno nejsem v cílově skupině, pro kterou je Vampýrská akademie určena. Proto ponechám komentář bez hvězdičkového hodnocení.
I navzdory svému věku jsem si knihu vybrala sama, protože jsem chtěla něco nenáročného na dovolenou a už jsem z různých recenzí i tady na Databázi věděla, že patří k oblíbeným a dobře hodnoceným.
Upřímně, nechápu proč. Možná že jako teenager bych z toho byla taky vedle, ale tak jak si pamatuju na své mladší já, myslím, že spíš ne.
Pokud bych měla něco vypíchnout a ocenit, tak by to bylo vymyšlení samotného vampýrského světa - to kastování a zákony, které v tomto světě platí jsou promyšleny poměrně dobře a nabízí se tak určitý potenciál i pro dobrý fantasy příběh. Bod bych dala ještě za to, že ty postavy nejsou černobílé a knížka se nesnaží nijak zvlášť moralizovat. No, a tím asi s pozitivy končím.
Zápletka mi přišla poměrně slabá, žádné napětí z toho jak to dopadne jsem víceméně nepociťovala. Možná za to bude moct i český překlad, ale některé ty dialogy tahaly vyloženě za uši a celkově mi přišlo, že i ty jednotlivé scény jsou tak nějak odfláknuté.
Abych to zkrátila, pokud je vám cca okolo 15 a ještě moc načteno nemáte, je tu šance, že se vám to bude hodně líbit. Čím starší a zkušenější čtenář jste, tím víc bych si dala práci s výběrem jiné knížky.
Další díly číst asi nebudu. I když, kdoví, že...

I když považuju Nicholase Sparkse za jednoho z nejlepšího autora v rámci žánru literatury pro ženy, jeho Talisman mě bohužel dost zklamal. Na druhou stranu, i když samotná zápletka byla velmi slabá a konec byl od počátku předvídatelný, tak se mi knihu dařilo dočíst do konce bez většího přemáhání. Což mi osobně potvrzuje, že Sparks prostě umí psát. V rámci žánru průměr - neohromí ani neurazí. Pokud bych měla hodnotit knihu obecně, asi by to nebyly ani ty 2 hvězdičky.

2 12.06.2017

Zdaleka mi to nepřišlo tak špatný jako zdejší hodnocení. Naopak se mi to četlo dobře a nijak jsem se u knihy nenudila. Asi záleží na tom, jak k Biomanželovi přistupujete. Já se těšila na další příběh s autobiografickými prvky, který mi čtivě přiblíží život po prožité klinické smrti a to jsem v této knížce našla. To že jsem postavy znala už z předchozí Biomanželky (která se mi líbila opravdu hodně) bylo spíš plus, ale nějaké naděje, že by třeba druhý díl mohl předčit "jedničku" to ve mně opravdu nevzbudilo. Nelíbil se mi konec, přišlo mi to až moc vulgární a laciné, jinak by to byly hvězdičky 4.

7 03.06.2017

O EMP, tedy o katastrofické události, která s knize odehrává, jsem v životě nelyšela, ale podle internetu, to evidentně až takové sci-fi není. V každém případě, mě jako laikovi to přišlo hodně uvěřitelné, navíc je to napsáno velmi čtivě a srozumitelně. Rozhodně to není čtení na vylepšení nálady, spíš naopak, jde z toho mráz po zádech. Bez elektřiny by bylo dnešní lidstvo opravdu do pár měsíců téměř vyhlazeno.
Za mě rozhodně knížku doporučuju, a to nejen fandům postapokaliptickým románům.

7 29.04.2017

Už podle anotace jsem tušila, že se mi kniha bude líbit. A taky že ano, úplně mě dostala. Téma sudetských Němců je zde popsána velmi osobní formou a napříč několika generacemi a napříč různými sociálními třídami. Jak už tady někdo psal, obrovské množství postav, které se v knize objeví není paradoxně matoucí, naopak skládá svými životními příběhy celkovou mozaiku. Je to opravdu hodně čtivý příběh, který ocení i ne úplní fandové do historie. Určitě doporučuju všem, kteří mají rádi příběhy lidí zkoušených životem.

9 20.04.2017

Knihy Dana Browna mám ráda nejen proto, že jsou velmi čtivé, ale hlavně proto, že se mi líbí jakou zábavnou formou seznamuje masové čtenáře s dějinami umění a vědeckými poznatky. Nejinak je tomu i Inferna. Do četní jsem se moc nehrnula, protože už z vyšlých recenzí a názory z mého okolí, se dalo čekat, že to bude spíše zklamání. Očekávání jsem tedy veliké neměla, a zklamaná jsem nebyla. Rozhodně to za mě není kniha, na kterou bych nějak vzpomínala ještě po letech. Samotná zápletka je dost překombinovaná, což ubírá na mém hodnocení minimálně jednu hvězdičku. Ale jak už jsem psala, čte se to dobře a jde poznat, že rešeršní fázi přípravy knihy Brown opět nepodcenil. Za mě solidní průměr, který mě určitě neodradí od přečtení Brownovy další knihy.

3 10.04.2017

Byť se kniha čte moc dobře a díky mozaice příběhů mi odkrývá dosud nepříliš známé evropské historické události, musím bohužel říci, že jsem byla docela zklamaná. A vlastně moc nechápu, jak to, že se okolo té knihy byl takový humbuk. Na druhou stanu nechci vůbec snižovat životní utrpení, které musely prožívat hlavní postavy knihy - protože příběhů z dob válečných zvěrstvech páchaných na obyčejných lidech není nikdy dost. Od Ruty Sepetys to byla moje první knížka, a i když jsem čekala lepší čtenářský zážitek, dám ji ještě jindy šanci.

9 01.04.2017

Jako thriller (byť rodinný) u mě Podváděná rozhodně neobstála. Na to mi v té knize chybělo napětí. Jako ženský psychologický román už mi to přijde rozhodně lepší, ale stále spíš slabší průměr. Od Kateřiny Janouchové jsem už četla román Nejbližší, který mě vyloženě dostal svou autenticitou a upřímností. Podváděná se mi sice četla velmi dobře, dotýkala se témat, které řeší skoro každá žena/matka, ale přišlo mi to tak nějak málo uvěřitelné - speciálně ten rádoby dramatický konec - to se podle mě opravdu nepovedlo. Takže uděleju 2 hvězdy a přidávám třetí za přiblížení práce porodních asistentek ve Švédku, čemuž bylo v knize věnováno až překvapivě hodně prostoru. To sice neocení každý, ale mě to přijde jako krásné gesto, jak jim vzdát hold.
Za sebe tedy spíš nedoporučuju, ale na autorku nezanevřu a určitě si od ní ještě něco přečtu.

2 29.01.2017

V rámci žánru romány pro ženy / rodinné ságy patří Poselství růží rozhodně k tomu lepšímu. Nenechte se odradit anotací, přeci jen příběh texaské rodiny, která obchoduje s bavlnou nezní úplně zábavně, ale knížka je čtivá a na postavy se snadno naladíte.
Příběh knihy se odehrává napříč celým 20. stoletím a dotýká se mnoha pro USA důležitých historických událostí. Události jsou vyprávěny z pohledů 3 hlavních postav, takže jeden příběh poznáte z různých perspektiv, a na konci knihy do sebe vše pěkně zapadne.
Poslední čtvrtina knihy mi přišla o trochu slabší, ale i tak můžu knihu s klidem doporučit.

3 21.01.2017

Knížka se mi dostala do rukou náhodu, nikdy předtím jsem o ni ani o autorce neslyšela. Nicméně pro apokalyptickou tématiku mám slabost, anotace mě zaujala a už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od současného ruského autora. Ale tohle nebyla úplně nejlepší volba. Postavy sice jednaly uvěřitelně, jednotlivé charaktery byly docela propracované a četlo se to vcelku dobře, ale úplně mě to bohužel nestrhlo. Za mě trochu promarněný potenciál. Škoda.

2 07.01.2017

Příběh je vcelku prostý, nijak napínavý. Kniha stojí na konfrontaci pohledu Adolfa Hitlera s dnešní dobou - a to nejen politikou, ale technologickým pokrokem nebo mediální sférou. Obvykle formou dlouhých monologů, maximálně dialogů.
I laik, jako jsem já, pozná, že autor nepodcenil rešerši a přípravu podkladů dělal opravdu pečlivě na odborné úrovni. Už je tady zas je zajímavé nahlédnutí jak do historie tak zrcadlem aktuálního Německa. A abyste si knihu užili není nutné být historik. Dala bych 4 hvězdy, ale druhá polovina knihy už neměla takový spád a do čtení jsem se musela trošku nutit.
Srovnání s filmem nemám, ale jestli se mi dostane příležitost, podívám se na něj ráda.
Každopádně chválím námět a odvahu přijít s tímto kontroverznějším tématem.

4 07.01.2017

Nedivím se. že je z Čtyř dohod celosvětový bestseller. Stačí se držet čtyř rad, které jsou v této útlé knížce prostě popsány a budete šťastní až do smrti. Kdo by to nechtěl, že.
Ty rady jsou opravdu jednoduché - přesně jak píše Ruiz, pochopí je i dítě. Osvojení těchto rad a jejich aplikace do běžného života je ale téměř nadlidský úkol.

I tak jsem ale ráda, že zrovna tato knížka, tím že je tak celosvětově populární, má šanci dostat do rukou spoustě lidí a tím jim více či méně ovlivnit život. A jsem přesvědčená, že to ovlivnění bude změnou k lepšímu. Už pouhé zamyšlení nad některými pasážemi může podle mě vyvolat určitou "self terapii".

Knížka se mi hodně líbila (a to nejsem fanynka motivační literatury). Vím, že se k ní znovu vrátím a vsadím se, že v ni najdu zase něco nového. Od pěti hvězdiček v hodnocení mě odradila poslední třetina knihy, která je na mě až moc duchovní a nejspíš proto už mě tolik neoslovila. Ale i tak ji s klidem můžu doporučit ostatním.

4 26.12.2016

Téma návratu do života po klinické smrti nebo jiném podobném zážitku je zajímavé samo o sobě. Alespoň pro mě. Tahle knížka navíc nabízí deníkové záznamy hodně známé osobnosti. Viewegh se tu vypisuje ze svých depresí, špatných nálad a frustrace, což samozřejmě není nijak optimistické počteníčko. Hodně se setkávám s názorem, že je knížka až příliš ukňouraná. Možná je, ale právě proto mi přijde velmi autentická.
Naopak si myslím, že může pomoci lidem, jejichž blízcí se do nějaké obdobné situace dostaly, protože Můj život po životě dává podle mě velmi čtivou formou nahlédnout do toho, co postižený prožívá, čím se trápí, na co myslí, co mu pomáhá a co třeba naopak drtí.
A takových knih nebo filmů není nikdy dost.

6 26.12.2016

Opravdu povedený dívčí román o prvních láskách a rodinných vztazích. Škoda jen, že už nejsem věkem úplně cílová skupina, to bych si knihu užila asi ještě víc.
Je to psané hodně čtivě, a i když samotný příběh plyne spíše pomalu, s knížkou je vám tak nějak pěkně, že se vám ji nechce odložit.
Hodně se mi líbil vztah sester Songovek, který se celým příběhem proplétá a ovlivňuje hlavní zápletku.
Sama za sebe oceňuju, že knížka obstojí i bez popisování prvních sexuálních dobrodružství. Naopak podle mě citlivou formou vybízí k tomu nikam nespěchat, přitom prudérní určitě není. Jestli to ale ocení i teenagerky, kterým je kniha určená, to nevím... :)

2 16.12.2016

Po knize jsem sáhla, protože mě zaujal její název. Motiv třídních srazů, setkání přátel po letech a kontrasty minulosti a současnosti ukázaných na obyčejných lidských osudech mám ráda nejen v literatuře.
Autorka se asi snažila o jakousi výpověď její generace, což se ji snad i podařilo. Jednotlivé kapitoly popisují "v kotce" životní osudy jejích spolužaček z dívčího gymnázia. Osudy to nejsou nijak přikrášlené, naopak jsou docela uvěřitelné, protože podobné příběhy znám i ze svého okolí (a to se nepohybuju v "kumštu" jako spisovatelka).
Kapitoly jsou relativně krátké, psané jednoduchým srozumitelným jazykem, na sebe nenavazují - za to určitě plus.
Na druhou stranu tak víceméně odpadá motivace knihu dočíst, protože už po pár příbězích máte slušnou představu v jakém duchu budou ty další. Nějak to po přečtení všechno splyne.
Škoda.

2 12.12.2016

Ačkoli ten název a námět k tomu svádí, o dětskou knížku opravdu nejde. Právě naopak. I když je kniha relativně krátká, dala mi docela zabrat a četla jsem ji o dost déle než jsem si původně myslela.
Samotný příběh není nijak zvlášť napínavý, ale poetický jazyk a ukryté symboly v příběhu, dělají ze čtení Anny a Vlaštovčího muže moc pěkný čtenářský zážitek.

Není to kniha pro všechny, spíše bych ji doporučila "literárně pokročilým" a vyznavačům "hlubší" literatury.

Za mě hodně silné 3 hvězdy.

3 08.12.2016

Na Květy z půdy jsem se hodně těšila, protože jsem na ně dostala báječné reference. Zklamaná jsem sice nebyla, ale čekala jsem ještě trochu víc. Žánr bych neoznačila za román pro ženy, naopak jde podle mě o solidní psychothriller. Kniha se čte dobře, námět dokáže zaujmout, ale není to zase ten typ knihy, u kterého skoro ani dýchat nemůžete.
Taky si myslím, že kdyby ta kniha měla o 100 stránek méně, dost by to ve výsledku prospělo. Ale je taky možné, že autorka některé pasáže psala schválně tak rozvlekle, aby se čtenář lépe vcítil do situace hlavních postav, kterým čas taky plynul jen velmi pomalu.

Další díly série si přečtu ráda, ale ne nutně v nejbližší době.

3 27.11.2016

Původně jsem myslela, že Hon na ovci ani nedočtu, pak se to ale zlomilo a ke konci knihy jsem se pročetla. Nicméně, žádný wau efekt se nedostavil. Už po pár desítkách stránek vám asi bude jasné, že hledaná ovce a pár dalších událostí bude jen jakýsi symbol s hlubším významem, což potvrzuje i doslov překladatele.
Celý příběh je odkazem na historické události Japonska o kterých já nemám nejmenší potuchy, takže proto to v mém případě všechno do sebe nezapadalo a text byl pro mě místy docela složitý. A možná jsem v něm hledala něco, co jsem ani najít nemohla. I tak si ale myslím, že i pro českého čtenáře, který není v japonské historii kovaný, může být tenhle Murakamiho literární počin příjemným způsobem jak nahlédnout do japonské kultury a najít pár podnětů k zamyšlení.

Jen bych to nedoporučila těm, kteří od Murakamiho ještě nic nečetli. Dokážu si představit, že by to leckoho mohlo od dalších děl odradit, a nepřečíst si třeba Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce nebo Sputnik, má láska by byla velká škoda.

5 18.11.2016