Bublinka78 komentáře u knih

Melancholický příběh z drsného Grónska. Knihu nepovažuji za historický román, na to tam bylo moc málo historických faktů, ale jinak se mi moc líbila. Popisy jsou velmi rozsáhlé a podrobné. Musím říci, že na mne ten chlad doléhal a ne že ne.Je hrozný, ze někomu takto nevybíravě vnucujeme svou víru, navzdory tomu, jak špatně sami žijeme.

1 25.05.2016

Kniha se čte dobře, ale nějak nevím, co si o ní myslet. Děj mi přišel takový nereálný, toporný. Reakce hrdinů mi v některý situacích přišly nepřirozené.

1 13.01.2016

Opravdu skvělá kniha, kterou si chci i koupit, protože se k ní hodlám vracet. Odpovídala na mé pochybnosti. Ne o Bohu, ale o mé víře. Neustále jsem jen přikyvovala, ano to je můj svět, toto cítím. Kniha je velmi aktuální v souvislosti se současnou migrační krizí, vztahem k islámu. Kniha plná tolerance a pochopení, odsuzující modlářství jakéhokoliv náboženství. Velmi dobře se čte, jazyk je vkusný a kultivovaný. Děkuji za ni, je opravdu krásná, ale potřebovala jsem na ni naprostou samotu, abych s ní mohla rozmlouvat.

2 03.01.2016

Velmi dobře napsaná autobiografie. Neuvěřitelný příběh plný paradoxů. Ze sklepení do zámku a zase zpět.

1 08.11.2015

Syrové. Autorovi se podařilo vykreslit konec války nestranně, bez idealizovaní. Obě strany toužily po jednom. Aby už to jednou provždy skončilo.

1 12.09.2015

Četla jsem vydání, kde byly ofoceny originály dopisů a pod nimi byl pro jistotu přepis. Kniha na mne velmi zapůsobila. Milada Horáková v nich vystupuje nejen jako statečný člověk, ale také neobyčejně milující člověk, žena a matka. Vůči režimu, který ji vehnal do záhuby necítila zášť ani křivdu. Jako by to byl jen souboj názorů. Stála si za svým a odcházela z čistým a nezlomeným svědomím: "Jdu s hlavou vztyčenou - musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá a co je jiného život než boj." Dojal mne dopis dceři Janě, kdy ji nabádá, aby denně cvičila a dobře se strojila a že na fotce z plesu "....výstřih byl trochu na Tvých 16 let hluboký, ne?" Nedovedu si představit, že bych na to strašné místo došla po svých. Poslední a nejznámější dopis už ukazuje na rozechvění, ale přesto je plný naděje. Nezapomeňme. NIKDY

7 01.09.2015

Po přečtení pár stránek jsem upadla do deprese. Cítila jde, že autorka má pravdu. Že mi to mé dítě vždycky,,říkalo,, a já mu ne vždy rozuměla, navzdory tomu, že od dob, kdy autorka knihu psala už se přístup k dětem změnil. Své děti jsem chovala a nedbala toho, že prarodiče tvrdili, že je rozmazlím. Nosím v šátku. Ale přijde mi, že to není dost a že to zapomenuté a znovu nalezené nejde vrátit. Prostě proto, že žiji v moderní společnosti. Na děti jsem většinu dne sama, žiji v jejich světě ne ve svém. Hodně přehnané mi přišly autorčiny snahy všude vidět snahu o nastolení kontinua. Rozhodně si také nemyslím, ze malý Američánek leží v postýlce a nikdo ho netulí, jak to autorka dost tvrdě popisuje. Mnohé je ale pravda. Naše společnost plodí izolované osoby. Mnohé děti vlastně netuší, co jejich rodiče živí. Nemají v nich vzory. Babičky a dědečci nejsou součástí rodiny. Nepředávají ani zkušenosti ani vzpomínky. Práce je nutnost a ne přirozenost. Děti vybavujeme lokátory a ven je raději nepouštíme...... Umí pustit tablet, ale do obchodu ve vedlejší ulici nedojdou. Zažila jsem něco podobného jako autorka. Jen to bylo, tady v Čechách. Chodila jsem s dcerkou do dopolední herny. Dvě místnosti, mezi nima chodba. Když jsem pozorovala dění napadla mne asociace s gorilami. Dítě si nechalo pomoci od ,,tet,,. Když potřebovalo matku našlo si ji. Většinou si ale hrálo s ostatními. Maminky tu tlachaly, pomáhaly dětem něco vyrábět, pily kafe v jiné místnosti. Nové děti byly nejprve zaražené, ale po pár týdnech se chovaly stejně nenuceně. To bylo kontinuum.

2 11.08.2015

Skvělá kniha, kterou jsem četla jedním dechem. Výborný byl pak vstup autora do děje, jakési odmaskování. Úžasná satira, která si nebere servítky před ničím jiným.

4 23.07.2015

Velice krásný a poutavý cestopis. Autor sám si je vědom, že není spisovatel, takže zpracování je hodně popisné. Z literárního hlediska na mne zapůsobilo, jak autor popisuje osobu dalajlámy. Nejen fyzicky, ale i jak na něj zapůsobila osobnost Jeho svatosti. Autor žil mezi místními velmi dlouho, porozuměl a teď i krásně popsal jejich zvyky.

2 11.06.2015

Velmi cenný dokument. Osobně by se mi víc líbilo, kdyby autorka sledovala osudy jednotlivých akterů od jednoho k dalšímu. Občas jsem se tak musela znovu zorientovat, kdo je kdo. To ale nemá na hodnocení vliv. Velmi dobrý je i doslov, reflektující současný stav. Kniha je velmi aktuální. Zajímavý je fakt, kterého si autorka všimla, že sjednocení, pokud k němu dojde bude velmi náročné a řada Jihokorejců o něm mluví jen ze zdvořilosti a tradice.

5 05.01.2015

Zatím jsem knihu nedočetla do konce, protože ji musím vrátit. Jde o velmi náročné čtení, na které je třeba se soustředit. Exupéryho úvahy jsou velmi zajímavé a zdánlivě až kontroverzní. Pokud se člověk hluboce zamyslí, přenese se do dané situace a snad i doby, tak onen nesouhlas rázem ztrácí ostré hrany. V mnoha úvahách jsem našla i Malého prince (svou oblíbenou knihu) - přijetí odpovědnosti, přátelství a jeho hodnota, ovšem složitěji rozebrané. Rozhodně se k této knize vrátím. Líbila se mi

2 07.11.2014

Obdivuji autorovu odvahu a sílu poprat se s neuvěřitelně krutým osudem. Není to literární skvost, ale ani se jím nesnaží být. Proč taky? Kniha má varovat na něco upozornit a to právě dělá. Alarmující je negativní pohled na děti z domovů a pěstounské rodiny. Věřím, že v tomto ohledu se již ve Státech mnohé změnilo. Doufám, že u nás, kde profesionální pěstouni dostali právem zelenou k podobné situaci nedojde.

2 18.09.2014

Napsáno s velkým porozuměním. Snaha vyjádřit nelehkou situaci toho, kdo možná byl svědkem zázraku.

5 09.07.2014

Snažím se vždy hodnotit literární zpracování knih a proto se k autobiografiím uchyluji jen výjimečně. Proto ty tři hvězdičky za zpracování. Nejde o knihu, ale svědectví. 5ti hvězdičkami oceňuji autora, že se nebál se svým příběhem vyjít na veřejnost. Je to nutné, ale pro týrané lidi velmi bolestné. Co mne v knize zarazilo, že obrat byl tak nenadálý. Matka ho nejprve milovala jako ostatní děti. To, co mu dělala je neomluvitelné, ale ještě horší je to, že na týrání dlouho nereagovala ani škola. V prologu autor píše, že zdravotní sestra to tušila, či snad dokonce věděla, více než rok. Nechápu také větu, že riskovali svá místa? Proč? Vyhodili by je třeba proto, že chlapec lhal?

5 01.06.2014

Líbila se mi neuvěřitelná prostořekost Mary. Připomnělo mi to moji maminku. Taky byla tip, co na srdci, to na jazyku. Ze začátku jsem si musela zvykat na to, že věty nezačínají velkým písmenem. Zajímavá kniha, psaná lehkou a prostou rukou.

1 10.05.2014

Výborné, vizionářské. Jules Verne 20. století.

3 10.05.2014

Hroský je vynikající znalec historie a především dějin vědy. Kniha je napsaná poutavě bez sklonu k nějakým pikantnostem. U autora oceňuji i velkou znalost z oboru mechaniky, takže jeho popis astronomických přístrojů je opravdu velmi erudovaný.

2 24.04.2014

Milostný dopis se mi líbil víc. Mnohem víc jsem to prožívala. V životopise bylo dobře zaznamenáno to vytrácení se babiččiny ochrany. Jakoby děti byly obklopeny nějakou ochranou bublinou, která se postupně rozplývá. Také se mi líbilo, že hlavní hrdina nebyl nijak patetický a nebyla to kniha o hořkém osudu míšence.

3 19.03.2014

Autor knihy se dokázal až neobvykle silně vcítit do pocitů hlavních hrdinů. Velmi citelně se mne jejich osudy dotýkaly ačkoliv žádnou podobnou zkušenost nemám. Když už k sobě Josef s Květou konečně našli cestu, tak to dopadlo nešťastně. Prožívala jsem takový pocit marnosti. Kniha mi připomínala vynikající film Životy těch druhých o německé Stasi. Těším se na další autorova díla

2 24.02.2014

Půvabná knížečka. Asi si ji pořídím. Nejdojemnější mi přišlo třídění žaludů. S takovou pečlivostí se tomu věnoval. Inu moc hezké. Představuji si, jak do této znovuzrozené krajiny přicházím

5 30.01.2014