Dopisy Milady Horákové

24.01.2023

Opravdu velmi silné čtení. Milada Horáková je pro mě velký vzor. Takovou sílu, kterou musela mít při psaní těchto slov. Je to za hranicí mého chápání. Knížka by rozhodně neměla chybět v žádné domácí knihovně.

05.04.2021

Dopisy Milady Horákové, dopisy psané z pankrácké cely smrti, dopisy, které se ke svým příjemcům dostaly až za dlouhých 40 let.

Těch 11 osobních dopisů si raději dávkujte, já jsem to bohužel neudělala, je v tom hodně emocí, bolesti, inteligence i pokory. Čtení fyzicky bolí.

12.01.2021

Neuvěřitelně silná kniha neuvěřitelně silné ženy.

03.01.2021

Tuto knihu jsem si poslechla jako audioknihu. Bylo to o to smutnější. Čtení bylo procítěné a kniha byla neskutečně smutná. Četla jsem již několik knih například z Druhé světové války, ale tohle bylo něco úplně jiného...
Z dopisů je vidět jak byla Milada Horáková inteligentní a sečtělá žena. Žena, která žila ve špatné době - možná jen na špatném místě... Přesto toho tolik dokázala na správném místě a ve své době. Je to krátké, přesto neskutečně silné čtení. Jestli se na to cítíte, doporučuji si přečíst. A možná bych doporučovala i právě audioknihu...

06.09.2019

Smutné čtení, u kterého jsem se neubránila slzám. Je to krásné a mrazí z toho, že tyto dopisy opravdu viděly světlo světa a byly mířeny konkrétním osobám.

21.07.2019

Čtení moudrých myšlenek Milady Horákové skrze dopisy na rozloučenou pro její blízké, je náročné. Sem tam se vám řádky rozmažou v slzách..

“Nikdy neplač nad rozlitým mlékem.”

“Lidský život je sice něco víc než rozlité mléko, ale pod zorným úhlem věčnosti také jen vlastně taková malá událost. Všechno se nikdy nepovede.. i poctivě myšlené může být mylné a svede tě z cesty.”

Milá Milado.. byla jste velmi odvážná a rozumná žena.

06.05.2019

Častěji, než bych si přála, se potkávám s nespravedlivě ublíženými výkřiky lidí, kteří zastávají nějaký nepopulární (často po zásluze) názor. V reakci na nesouhlas od nich zaznívají emotivní věty o cenzuře, nesvobodě a útlaku.

A potom si člověk přečte takovouhle knížečku. A dozví se, že někomu nestačí zavraždit, někdo nedovolí ani pochovat tělo, ani doručit osobní dopisy napsané nejbližším před smrtí. Tomu tedy říkám strach.

Pokroucená řeč formuje pokroucené myšlení a následně i pokroucenou životní praxi. Budeme-li každý akt nespolupráce, každé oponentovo poslání do háje či nařčení z prachbídné inteligence označovat za cenzuru a útok na svobodu, můžeme nakonec ztratit cit pro skutečný smysl slov a už ani nevzdechneme, když si z naší svobody opravdu někdo ukousne. Nejšikovnějším kouskem Pomlouvače a Lháře bylo vymyslet čerta a nastrkat ho všude, abychom se ho přesytili, stal se banalitou, zvukem bez významu a přestal v nás vzbuzovat obezřetnost. Dobře, když se nám realita čas od času připomene v plné síle. Díky za tuto knihu.

27.04.2019

O komunismu jsem toho už hodně přečetla. K dopisům Milady jsem se dostala úplnou náhodou. Chtěla jsem se o ní dozvědět něco více. Četla jsem je včera před spaním. Brečela jsem jak malá holka. Noc byla prakticky bezesná. Opravdu emotivní čtení. Doporučuji!

27.02.2019

Dojemné.....

Svátek slaví Milady 8. února.
Milady jsou obvykle velmi přitažlivé a elegantní ženy. Jsou také opatrné, trochu plaché a trvá jim určitou dobu, než zareagují. U těchto žen můžeme pozorovat vysoké procento intuice. Jsou prozíravé, pokud jde o důležité etapy v jejich životě. Pokud se k někomu Milady připoutají, v zásadě je to nadlouho. Při rozhodování jsou rozumné.

28.06.2018

Náhodou jsem tady na DK zahlédla příspěvek s posledním dopisem Milady Horákové a nedalo mi to a 'sáhla' jsem po této útlé knížečce. Vlastně jsem předtím ani nevěděla, jak to s jejími dopisy bylo. Přečíst by si je ale měl asi každý. Dopisy působí místy tak laskavě, ačkoliv při jejich psaní už svůj osud znala, a místy zase rozhodně, ale nikde na svůj osud nežehrá. A my bychom si měli uvědomit, že ačkoliv je dneska spousta věcí nesmyslných, spousta se nám nelíbí, ať už oprávněně či z osobního pocitu, máme se v podstatě dobře a měli bychom si toho vážit a měli bychom si to i bránit.

Přikládám pár úryvků:

Úvod z jejího prvního dopisu:
"Moji milovaní,
četla jsem kdesi nedávno, že dopis je jako světlo a paprsek hvězdy. Přichází k lidem a ozařuje je často, když už jeho zdroj dávno vyhasl a neexistuje. A přece je lidem z něho jasno a svítí jim. Tak to bude i s tímto mým listem. Budu Vás hladit a líbat svými slovy i tehdy, když už ruka, která ho píše fyzicky, bude od Vás vzdálená."

Kousky z dopisu dceři:
"... Nauč se, dítě moje, dívat hned od mládí na život jako na vážnou věc. Život je tvrdý, ten se nemazlí a za jedno pohlazení Ti dá deset ran. Zvykni si na to raději hned, ale nepoddávej se tomu – rozhodni se s ním bojovat. Měj odvahu a jasné cíle – a zvítězíš i nad životem. ..."

"... Choď světem s očima otevřenýma a poslouchej nejen své bolesti a zájmy, ale i bolesti, zájmy a tužby těch ostatních. Nemysli si nikdy nad ničím: do tohohle mi nic není. – Ne, všechno Tě musí zajímat a hlavně o všem musíš hloubat, porovnávat, dávat si jednotlivé jevy dohromady. Člověk nežije na světě sám – v tom je veliké štěstí, ale také ohromná povinnost. ..."