Bublinka78 komentáře u knih

Vynikající kniha. U kapitoly o Pilsudském jsem měla velké přestávky, trochu jsem se ztrácela v počtech divizí tu i onde, ale pak jsem se rozjela přečetla knihu jedním dechem. Polské dějiny 20. století jsou velmi pohnuté, Kovácsovi se podařilo zachytit je velmi objektivně. Dozvěděla jsem se, proč bylo Polsko trnem v oku Německu i Sovětskému svazu, musím říci, že Poláci měli zprvu i docela ambiciózní plány s okolními státy (Ukrajina, Litva), takže již dokážu vysvětlit (nikoliv pochopit) Katyň. Nad knihou jsem několikrát kroutila hlavou, tu i zvolávala . Především u kapitol zabývajícími se druhou světovou válkou, Katyní a poválečném uspořádání. Nepřestává mne udivovat Stalinova chladnokrevnost, drzost a naproti tomu neuvěřitelná krátkozrakost západních státu v čele s Británií. Hitler byl svým způsobem snílek, který měl tu výhodu, že včas našel dostatek příznivců, kteří jeho šílené představy realizovali. Ovšem Stalin je neuvěřitelným stratégem, který nepromýšlel své kroky na dva tři tahy, ale rovnou na pět. Šel tvrdě za svým a vždy k tomu dospěl, touto nebo jinou cestou. Kolikrát mohl sedět s rukama v klíně (autor to i jednou přímo zmiňuje) a stejně by si ukrojil vždy největší krajíc. Západní mocnosti se ho bály a neustále ustupovaly. Já být Polák, tak Britům půjdu plivnout do tváře, protože ti se zachovali vůči Polákům ještě hůř než vůči nám. A to mám Brity a Británii ráda, ale za to, jak Polsko nechali při Varšavském povstání na holičkách by se měli omlouvat ještě teď. Rusové taky, ale těm není nic svaté. No prostě skvělá kniha. 20 století mne nepřestává udivovat.

2 25.01.2014

Dosud nepřekonaný poklad dějin astronomie. Svědčí o hlubokému porozumění nejen vědě, ale také filosofii, která se s vědou stále prolíná a v minulosti se prolínala snad ještě víc. Kniha boří některé mýty (především o "temném" středověku a zasvěceně vysvětluje některé omyly. Rozhodně stojí za přečtení

1 19.11.2013

Vynikající kniha od skvělého autora. Zdeněk Horský je na poli historie vědy skutečným pojmem a tato kniha to jen dokládá. Horský nevynechal nic, do hloubky se zabýval i mechanismem hodin a vyzdvihoval nejen astronomické znalosti orlojníků, ale rovněž ty řemeslné. Kniha je skutečným pokladem. Ač je kniha přísně vědecká a seriózní, přesto to mnohdy byla hotová detektivka. Škoda, že 90% lidí si myslí, že to co na orloji stojí za shlédnutí, jsou apoštolové. Astronomii rozumím, ale i já se na orloj budu dívat jinýma očima. Díky Vám pane Horský

1 19.11.2013

Některé informace jsou užitečné, některé příliš zjednodušují. V knize jsem nenašla informaci, jak postupovat, když je člověk s dítětem mimo domov a třeba je nucen mít ho u sebe v posteli. Je fakt, že jsem knihu četla poněkud telegraficky a ne postupně.

29.10.2013

Původně jsem si myslela, že je to autobiografie někoho, kdo se stal invalidním. Jen mlhavě jsem tušila, že to byl profesor, ale nevěděla jsem čeho. Kromě toho, že je to částečně autobiografie, tak je to především výborná antropologická studie. Autor se navzdory těžké chorobě, navíc s chmurnými vyhlídkami do budoucnosti, dokázal sám na sebe dívat jako na objekt, popsat své pocity, vyčlenění ze společnosti i to, jak se v té době společnost dívala na handicapované. Zajímavý byl také exkurz do amerických zákonů. Četla jsem knihu jedním dechem a smekám před panem Murphym. Jeho rozhodnutí, nenechat se operovat, když už to trochu bylo možné dokazuje, jak se smířil nejen s chorobou, ale především s tím, co způsobovala

1 18.10.2013

Přijde mi to super kniha a myslím, že podle tohoto modelu by se mělo vychovávat. Je to ale těžké, protože jsme my a generace před námi vyrůstali v modelech "musíš, nesmíš". I z nás vyrostli zodpovědní, respektovaní a respektující lidé, ale možná to pro nás mohlo být snazší, přirozenější. Určitě bych zvedla ruku, aby se tento model uplatňoval i ve školách. Děti jsou stále považovány za méněcennéˇ, je třeba je stále někam postrkovat. Zajímavá byla kapitola věnovaná škole a učení vůbec. Většině dětí (zhruba ve 3 - 4. třídě) přestane mít školu a poznávání ráda. Vytrácí se onen aha efekt. To je veliká škoda, protože děti jsou neuvěřitelná houba a svět poznávají rády. Asi si ji koupím a zkusím se radami řídit.

3 09.10.2013

Výborná kniha od vzácného člověk. Feynman byl člověk, kterého poznání nikdy nepřestalo fascinovat a proto to dotáhl tak daleko. Připomíná mi to Einsteina, ten byl podobně dětinsky hravý. Parádní je rozhovor s psychiatrem u odvodu: \"Jakou hodnotu má lidský život? 64. Proč zrovna 64? Kdybych odpověděl 73 zeptal byste se mě úplně stejně.\"

Dost dobré. Obdivuji, jak si tazatelé dokázali zachovat objektivitu, nesoudili, ale zkoumali. Zajímavé bylo, že většina dotazovaných byla v padesátých letech již v dospělém věku, ale toto období v rozhovorech rychle opustili, nebo události vůbec nekomentovali. Někteří z nich až příliš horlivě poukazovali na to, že ve straně to byli právě oni, co nejvíce kritizovali. Někteří zase, a to mi přišlo hodné aspoň určitého uznání, se zase negativně stavěli k pražskému jaru a nesnažili se zaujmout nějakou falešnou pózu. O hvězdičku navíc jsem nedala jen proto, že mám radši rozhovory včetně interpretací.

1 30.08.2013

Knihu jsem přečetla rychle, neudila jsem se, ale nějak tomu chyběla šťáva. Raději si přečtu autobiografii někoho, kdo má i spisovatelského ducha. Super mi přišel Andělin popel, Memento, ale tohle mne strhnout nedokázalo. A trochu mám pocit, že to na odrazení není dost silné. Mnohé dívky si řeknou: ona to nezvládla, já to mám pod kontrolou. Zaujaly mne dvě věci: 1) asi v půlce knihy používá Isabelle výraz matka, ale pak opět přejde k výrazu maminka a čiší z toho, jak silně se jí nechala ovlivnit. Nevím ale, jestli to není jen překladem. 2) Zarazilo mne, že vyspělé zdravotnictví naprosto selhávalo v terapiích. To je opravdu tak špatné. Vždyť se Isabelle dostalo terapeutické pomoci jen opravdu výjimečně?!

1 17.07.2013

Tenhle díl se mi líbil nejvíc a závěr je super

14.07.2013

Výborné, ještě lepší než první díl. Nemohla jsem se opět odtrhnout. Skvělá ilustrace nastupující normalizace. Je až neuvěřitelné, jak se hlavní hrdinka pere s osudem, znovu a znovu se odráží a vystrkuje hlavu. Nelze říci, že by šlo o objektivní pohled, ale to ani neměl být. Právě ta subjektivita je parádní. Skvělá kniha, jen mně štve, že to vždycky tak rychle zhltnu a pak nemám, co číst. Opět vyzdvihuji brilantní slovní zásobu autorky. Dnes jsou fronty na Everestu a kde kdo si osobuje právo psát. Ne každý to ale umí a má na to. Paní Nosková pište!

1 27.06.2013

Tak to se mi zatím od Vaňka a kol. líbilo ze všeho nejvíc. Doslova jsem tuto knihu hltala. Dobré a velmi objektivní jsou interpretace jednotlivých autorů. Velmi zajímavá mi přišla interpretace po stránce lingvistické. Super kniha a opravdu velmi cenná

2 25.06.2013

Anotace je vskutku poněkud zavádějící. Zábavnou formu jsem tam nenašla a ano, autorka líčí velmi přesvědčivě tehdejší dobu, ale mnohem podstatnější je osobní zpověď hlavní hrdinky a současně autorky. Z knihy čiší obrovská touha po porozumění a objetí, které hlavní hrdinka nalezne jen zčásti a na kratičký okamžik (alespoň zatím). Obdivovala jsem Pavlu, která se navzdory okolí, které ji neustále degradovalo, sice bolestně, ale přeci jen, dobírala ke svému štěstí. Není to žádné povrchní čtení a líbila se mi také bohatá slovní zásoba autorky.

4 20.05.2013

Neskutečně děsivé. Jak je možné z člověka "vytřískat" poslední kapku lidství, jak manipulovat člověkem i celým národem. Ze lži se stává pravda a z pravdy lež a vše lusknutím prstu. Čtěme ji znovu a znovu, protože to není jen o totalitě a diktatuře, ale i o tom, že člověk musí v prvé řadě kriticky myslet a toto konfrontovat s tím co vidí, nebo co myslí, že vidí.

8 19.04.2013

Výborná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Autorka skvěle popisuje pocity hlavní hrdinky (sebe) a dává tak možnost pochopit, co prožívá schizofrenik a jak se asi cítí. Sympatická mi byla dr. Friedová, jak sváděla s Yrem boj o Deboru, aby se k ní Debora nakonec přidala. Knize to dalo nádech dobrodružnosti.

2 19.04.2013

Trochu mi to připomínalo hovory s TGM. Velmi milé a pokorné. Krásné jsou dvě závěrečné kapitoly, Sokolova filosofie se dotýká toho nejprostšího a veskrze základního. Krásné jsou i v vzpomínky na dětství a řemeslnické období, které mu myslím dalo tu skutečnou pokoru. Rozumím mu a jeho myšlenky jsou mi velmi blízké.

1 19.04.2013

Ani jsem to nedočetla. Přišlo mi to jako obhroublé hospodské čtení, psané prostým jazykem. Nijak významně se to neliší od vzpomínek na vojnu, jediný rozdíl je v tom, že se jedná o PTPáky, takže to má působit asi dojmem jistého odboje nebo opovržení režimem. Nevím, Kefalín na mne působí jako méně zapálený Jasánek, je to také svazák a žádný velký hrdina. Musím říct, že film mám velmi ráda a z té knížky asi vytáhli to nejlepší.

19.04.2013

Haruki Murakami mne nezklamal, i když Kafka na pobřeží mne uchvátila víc. Možná tím, že byla moje první Z knihy jsem cítila obrovskou osamělost hlavních hrdinů a jakési míjení se. Působilo to velmi melancholicky. V jedné části knihy jsem si říkala, že v Japonsku všichni spáchají sebevraždu - ta četnost sebevražd mne trochu pobavila.

4 03.04.2013

Velmi zajímavé, poučné a hodnotné . Zaujaly mne především osobní prožitky jednotlivých lidí, jak hodnotili svou činnost s odstupem času. Stojí za to si knihu přečíst a možná ji i konfrontovat s tím, jak jsme listopadové události vnímali my sami.

25.03.2013

Tato kniha mne jednoznačně oslovila a určitě ji zařadím do své knihovny. Cítila jsem se maximálně vtažená do děje, ani chvíli jsem se nenudila a vůbec mi nevadilo, že jedna dějová linie končí a vracíme se k té druhé. Dobře propracované mi přišly i pocity jednotlivých aktérů, prožívala jsem je společně s nimi a představovala si, jaké by asi byly ty mé. Vtipné mi přišlo i to, že každý si závěr může vyložit po svém, člověk si tak vytváří něco individálního a svého. Jediné s čím jsem měla trošku problém bylo, jak vlastně hlavní hrdinové vypadají (snad kromě slečny Saeki), ačkoliv byli celkem podrobně popsáni. To je asi dané tím, že nám Evropanům připadají Asiaté hodně podobní :o)

1 18.01.2013