Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem

(+ SPOILER) „Seděla za těžkou železnou padající mříží z 12. století, která je dvě, podle zjištění Debory, odděluje.“ Str. 30. Tato věta vystihuje celou knihu. Celý ten boj a odloučení, které musí svádět duševně nemocný. Nepochopení a ustavičnou snahu okolí na Vás něco změnit. Protože je s Vámi něco špatně. „Nejsem snad to, co jste chtěli? Musíte mi opravit i mozek?“ Str. 40.

Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem je silný, emotivní příběh o boji s duševním onemocněním. Ale je to také příběh o strasti, které představuje vypořádání se se sociálním stigmatem, které duševně nemocného člověka obklopuje. Upozorňuje na předsudky, které ve společnosti existují ať už o samotné duševní nemoci či psychiatrickém zařízení. Autorka knihy, Joanne Greenbergová čerpá ze svých vlastních zkušeností a vykresluje tak realistický obraz boje a života s duševním onemocněním.

Kniha velmi poutavě popisuje boj 16ti leté Debory, který svádí se svými vnitřními démony, s bludy a halucinacemi, s bohy z království Yru, obyvateli jejího bujného imaginárního světa. Tento svět jí stahoval od světa okolního a čím dál tím víc ubíral Deboře z reality. Což jednoho dne vyústilo v Debořin pokus o sebevraždu. Zda chtěla svůj život ukončit, či volala o pomoc a chtěla ze ztrácející se reality zase o trochu víc, je na posouzení čtenáře. Debora díky tomuto činu skončila na 3 roky v psychiatrické léčebně.

Navzdory těžkým tématům, které kniha bezesporu nabízí, přináší i naději, že cesta k uzdravení existuje. Spolu s Deborou v knize zažíváte pády i vzestupy.
Těžká témata, témata uzdravení a naděje se prolínají celou knihou. Pokud tedy v jedné části knihy budete mít pocit bezvýchodnosti, další část Vám opět ukáže, že může být cesty ven. Někde na konci musí existovat cesta ven z Debořina království Yru.

Když začnete číst, může Vám zpočátku stejně jako mně dělat problém orientace v Debořině vnitřním světě. K některým pasážím se možná budete muset vrátit ještě jednou. Nenechte se však odradit. Kniha dokáže čtenáře udržet po celý čas v napětí a knihu nebudete chtít pustit z ruky. Příběh Debory nutí k zamyšlení a v mysli Vám bude rezonovat ještě dlouho po přečtení.

Joanne Greenbergová touto knihou přiblížila čtenářům, jak je těžké žít s duševním onemocněním a jak může být léčba náročná. Pomohla prolomit určitá stigmata týkající se duševních poruch a psychiatrických zařízení. Knihu bych doporučila všem, kteří se zajímají o duševní zdraví, všem které fascinují duševní nemoci, ale také těm, které udivuje, co všechno dokáže naše mysl pokud onemocní. V neposlední řadě doporučuji knihu těm, kteří o nemocech duše nic nevědí, ale chtějí v sobě stigmata vážící se k duševním onemocněním prolomit.

5 01.06.2022

Jsem z knihy nadšená, a taky moc ráda, že se mi ji podařilo půjčit. Ukazuje situaci průběhu schizofrenie v době, kdy neexistovala antipsychotika. Autorka píše o své zkušenosti. Jsou tam informace a prožitky, které si v učebnicích nikdo nepřečte.
Autorka popisuje, jak probíhala terapii, i to, co na ni působilo.
Napsané je to strhujícím způsobem, že jsem knihu ani nemohla pustit z ruky.
Prostě super.

30.05.2022

Bylo zajímavé nahlédnout do hlavy, která si stvořila vlastní svět, ale musím přiznat, že po nějaké době jsem tyto konkrétní pasáže cíleně přeskakovala, protože mě mátly, ztrácela jsem se v nich, nudily mě a chtěla jsem vědět, jak to s Deborou dopadne.

3 25.03.2022

Kniha mi dává naději, protože mám s podobnou nemocí osobní zkušenost. V tom běžném světe sice funguji dobře, ale pořád jako bych v něm plně nebyla a léky to také nezajistí. Každá taková kniha pak přináší naději, že s naší myslí se dá velmi dobře pracovat.

1 20.03.2022

Jedna z naj knih, ake som citala..

9 21.06.2021

Je poněkud mimo žádat zábavu od knihy z blázince, jak tu někdo píše. No, abych byl spravedlivý, jestliže je kniha inzerována jako popis „podivného a svůdného světa duševních nemocí“, možná někdo očekává, že to takové bude…
Nemusíte ani chtít léčit lidské duše, jak tu jiný čtenář píše, ale jestliže jste se s někým léčeným potkali, určitě budete mít důvod si knihu přečíst. Na netu jsou celá fóra mladých lidí, kteří užívají psychofarmaka a diskutují o svých závislostech na nich, o tom, jak se jich zbavit. A hledají někoho, kdo by je vyslechl, kdo by jim aspoň trochu rozuměl.
Dr. Fromm uměla lidi vyslechnout, byla to interpersonalistka a myslím, že takových jako ona, je pomálu. Pacientů je mnoho a není čas se jimi zabývat. Úplně mě odrovnalo, když jsem se dočetl o jednom pacientovi, s kterým měla hodinové sezení a on na jeho začátku pronesl jedinou prosbu: „Neodcházejte!“ Tak s ním seděla celou hodinu mlčky, když to tak chtěl. Prostě na tom „pracovali“ ve svých hlavách! Ona věděla o hodinách svých klientů, kdy „nečinně“ leží na lůžku a toulají se ve svých světech, o kterých nemluví, protože jsou jen těžko vypověditelné. Mají stavy, kdy se jim ztrácí význam čehokoli známého a ona si musela klást otázku: lze je vůbec dovést zpátky? Kde se nachází to zpátky? Existuje vůbec? Jaký je jejich „druhý“ svět?
A pokud jste zainteresovaní, určitě budete při četbě této knihy uvažovat o své duši, o svém vnitřním (ne)klidu nebo úchylkách apod.
Kniha má i svůj historický rozměr. Je to dobrá kniha pro porozumění lidem.

1 04.01.2021

Styl, jakým je kniha napsána, mně osobně příliš nesedl, proto bohužel nemohu dát vyšší hodnocení.