Dítě zvané „To“

2 09. února

Tuto knihu by měl přečíst každý, nejen pedagogové, sociální pracovníci či lékaři, ale skutečně každý.
Proč? Jednoduše proto, že je svědectvím několika hrůzných let jednoho malého chlapce. Je svědectvím, jak se může milující rodič změnit, je svědectvím, jak i něco tak hrůzného může člověk "překonat" a přetrhnout bludný kruh.
Tak krátká kniha přitom tak silná.
Začínám čím dál tím získávat pocit, že kratší knihy jsou mnohdy daleko intenzivnější než sáhodlouhé bichle.

1 07. února

Co o takovém neštěstí napsat! Chtěla bych 5min v jedné místnosti s tou matkou. Je to hrozné čím si malé bezbranné dítě prošlo! Je hrozné že si toho nikdo nevšiml! Je hrozné že to procházelo tak dlouho! Je hrozné že táta nezakročil! Je hrozné že ani škola takových let nic nepodnikla! Je hrozné že nikomu nedošlo proč ty svačiny krade! Dyť pro dítě jsou rodiče bezpečí, domov! A tady nebylo ani jedno! Tahle knížka pro mě jako pro mámu 2 dětí byla hodně silná! Nedokážu si představit to utrpení tu bolest co musel zažívat! Jsem moc ráda že to zvládnul, že vyhrál a teď synovi dává to co sám neměl! Klibou dolů až na zem! Škoda že se tam nepíše jak dopadli rodiče

Tak tohle bylo jen pro silné žaludky! Nechci a nebudu spekulovat, jestli je vůbec možné, aby se takové hrůzy v reálu děly, zda opravdu cílem autora nebylo jen šokovat čtenáře, nebo to všechno opravdu prožil. Každopádně chvílemi jsem měla nutkání knihu odložit, protože se mi až zvedal žaludek. Stejně jako spousta lidi tady si kladu otázky, jak je možné, že té matce - očividné zrůdě to všechno klidně procházelo, proč bylo okolí včetně otce tak slepé a lhostejné, taková forma týrání už přece musí být na první pohled viditelná. Co bylo impulsem, že matka tak radikálně a nepochopitelně změnila v jednom okamžiku svoje chování a vůbec celou osobnost? Proč chlapec prostě neutekl, třeba k prarodičům? Dá se toto všechno opravdu tak dlouho před okolím utajit? Osobu a chování otce jsem nepochopila vůbec. Také by mě zajímalo, jestli došlo k nějaké satisfakci, zda byla dostatečně potrestána nejen matka, ale i slabošský otec, který podle mě nesl úplně stejnou vinu. Možná jsou odpovědi na tyto otázky v dalších knihách autora, ale obávám se, že na pokračování tohoto opravdu strašného příběhu už nemám. Pokud tato kniha vznikla jako memento, abychom byli všímavější a pozornější vůči svému okolí, anebo pokud to byla forma terapie autora, tak svůj smysl opravdu má. Hvězdičkama ale hodnotit nemůžu, protože dávat termín "líbí" se mi v tomto případě strašně příčí.

2 06. ledna

Ono je příšerný dávat takové knize hvězdičky. Četla jsem ji ve druháku nebo třeťáku na střední, což je tak 11 let a stále ji mám v živé paměti a myslím, že i když jsem později četla i jiné knihy s tématem týrání nebo zneužívání dětí, na Dítě zvané 'To' nikdy nezapomenu.

1 24.12.2020

Strašné, strašné, strašné.....

1 09.11.2020

Je zvláštní si uvědomit, že to není jen smyšlená knížka, ale že to je něco, co někdo skutečně zažil. A vlastně uvědomění si reality, že se to může dít v bytě vedle vás a absolutně o tom nevíte, nebo nechcete vědět.. Stojí to za přečtení, pana Pelzera obdivuji, že to dokázal vše napsat a vlastně se tím vrátit do toho pekla. Konec knihy mi sice mírně naštval tím, že skončil snad během 3 stránek, ale asi to má důvod.

Nejsem schopná knihu ohodnotit hvězdami, protože mi v tom brání jakési morální přesvědčení o tom, že příběhy, jako je tento se prostě nedají ohodnotit stylem "líbí nebo nelíbí". Vím, že takovéto knihy nedokážu číst vícekrát než jednou a ne proto, že by se mi nelíbily......no vlastně.......nelíbí se mi......