brabofka
komentáře u knih
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Opět jedna z knih, která by si zasloužila více než 5*. Mohlo by se říci že se nese v duchu písně V+W, kteří v této době také působili "...život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře...". Protože přesně takto se určitě cítí hlavní hrdinové příběhu. Příběhu, který se dělí na dvě časové roviny. Jedna začíná za dob první republiky a druhá v listopadových dnech roku 1989. Obě jsou zajímavé. Zajímavé střípky z historie. Můžete si na začátku říci, že by Vás vlastně zajímalo jak to spolu souvisí, protože Vám to časově nevychází. Závěr ale vše propojí. Vše dotáhne do konce. Mohl by někdo říci, že až do růžového konce, kde "o náhodu není nouze", ale proč ne? Je to přirozené, nikde se netlačí na pilu a nikde současně není znát že by autor už hrozně rád skončil, protože ho tlačí místo na písmenka. Prostě, opět jedna z těch dokonalých knih, kdy jste šťastní, že můžete být součástí dechberoucího příběhu a kdy jste neskonale smutní z toho, že to skončilo (jedno jak). Klobouček. A 5 * !
Houbařka
Viktorie Hanišová
Velice emotivní. Hodně mi to připomnělo díl ze série Soukromých pastí - Tatínkova holčička. Tam, stejně jako tady mě otec, hlava a živitel rodiny totálně odboural. A matka, maminka, ta co má ochraňovat, pečovat a bít se jako lvice za svá mláďata, se s lahví v ruce bije jen sama za sebe, a své pohodlí. Ostatně je to pohodlí? Dokážete si jako matky vůbec něco takového představit? Že partner, člověk Vám nejbližší toto udělá? Každá věta, každé slovo, všechno to, co je součástí tohoto příběhu do něj zapadá. A postupem času, kousek po kousku, do sebe zapadá, a celý příběh uceluje. Temné, jako šumavské lesy, studené jako potoky a říčky, a děsivé. A silné jako Sisi. Paní Hanišová s každou knihou u mě boduje čím dál víc.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Naprosto strhující. Jak se dá reálná historie přepsat do čtivého románu. Myslím, že by toto mělo být jako povinná četba. Čtivý, dějově velmi zajímavý příběh části našich válečných dějin. Nejsilnějším momentem pro mě bylo zjištění, že všichni kteří v kostele zahynuli, by to udělali znovu. I s vědomím represí, které svým činem vyvolali a také s koncem, ve který to vyústilo. Od první chvíle na Vás ze stránek dýchne hrůza a strach z nacistů, kteří s nástupem Heydricha do čela protektorátu řádí, vyslýchají a jednají s námi jako s podlidmi. Hrůzy, které následují po atentátu, zatýkání, výslechy, popravy. Naprosto skvělé je, že autor střídá jak pohled parašutistů tak i nacistů. Víte tedy přesně jak přemýšlely, jak jednaly - obě strany. Je to otřesné. Jakým způsobem vlastně pomstili smrt protektora a proč zrovna Lidice. Mít tímto způsobem zpracovanou historii, myslím, že i ve školách by se učila snadněji. A hlavně, zmírnil by se důsledek zapomění. Protože na žádnou část dějin bychom neměli zapomínat a hlavně bysme si z nich měli brát ponaučení - ať už se jedná o antisemitismus 2. světové války a nebo vzestup komunistického vlivu na naší politické scéně necelých 30 let od revoluce.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Uvědomujeme si ze tohle si nikdo nevymyslel? Ze to nejsou smyšlené příběhy ale holá skutečnost? O 2 sv. válce toho bylo tolik napsáno. O 50.letech v komunistickém Československu téměř nic. Proč asi. Protože je jednodušší vzpomínat a zaznamenat něco, co můžeme svést na někoho cizího. Němce. Ale tohle jsme si dělali sami sobě. Češi Čechům. Musím říct, že to je opravdu nechutné. Ještě víc než příběhy z Treblinky, Osvětimi... a opravdu hodně hodně těžké a silné. Více a více takovýchto textů a příběhů. Pomohou nám si to udržet v paměti, prožít to jejich pomocí, abychom nezapomněli. Protože nepřipomínaná minulost se snadno a rychle zapomene a může se vrátit...
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Nebylo by možné mít někde schované hvězdičky a jednou za čas je vyčerpat? Myslím, že plných 5* je pro tuto knihu, a nejen knihu ale autorku jako takovou, málo. Skvělé. Od prvního písmenka, po poslední tečku.
Ten příběh, styl jakým je to napsáno.... není ani třeba slov. Jediné co je nutné, je si to přečíst. Už od Hany, kdy jsem se s AM prvně setkala, je každá její kniha naprostým unikátem. Každý příběh je originál, a přesto všechny mají jedno společné. AM. Její umění poskládat slova tak aby dala dohromady dechberoucí příběh, drama které může být dramatem kohokoli z nás, je naprosto dokonalé, precizní, vyjímečné! Celou knihu se vlastně ptáte jak ten příběh postaven, co hlavní postavy spojuje, respektive rozděluje. A když se dostanete až k poslední tečce, tak byste brečeli chutí pokračovat dál. Žít ten příběh Bohdany, jejího otce... Neskutečné!
Kde zpívají raci
Delia Owens
Za mě skvělé! Pomalé, barvité a svěží jako celá bažina a mokřady. Popis přírody byl úchvatný. Na jejímž pozadí se odehrává strhující drama s kriminální zápletkou. Do posledního písmenka čekáte jak to bude. Napětí od cca poloviny knihy Vám nedovolí vydechnout do poslední tečky. Ne nadarmo má kniha taková hodnocení.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Ze všeho nejdříve asi překvapení. Čekala jsem knihu s příběhem jako Šikmý kostel. Místo toho jsem našla kombinaci vyprávění s dokumentem. Každopádně mě to dostalo! Je až s podivem, co všechno se stalo, ale hlavně co všechno nevíme. Díky paní Lednické a jí podobným za připomínání. Nesmíme zapomenout !!!
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Opět další téma, které je v dnešní době téměř neznámé. A přitom je to součást našich dějin! A ne tak dávných. Opravdu hodně zajímavé. I když je příběh podán opravdu románově, vůbec to není na škodu. Vždyť, pokud by byl cíl jen lehce zaujmout pár čtenářů, tak už byl dávno splněn. 93% hodnocení, přes 200 komentářů, to už něco značí. Ale hlavně, kdo z nás co jsme si knihu přečetli negoogloval hesla "Řečtí emigranti v ČSSR" a nebo nevyhledal Paměť národa? Za mě tedy úkol splněn a ještě k tomu skvělé počtení. Budete mi chybět Sotirie a Koulo Jordanidu.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
MK je zpět a zase brilantní. Nemusí u toho ani být JB se svým týmem a přesto je to požitek. Klasika. Nejdříve se důkladně seznámíte s všemi postavami příběhu a pak se teprve děj rozběhne, i když tempo má od začátku. Super. Jen tak dál. Mohu říct že i mimo sérii JB, autorka neztrácí dech. A víte co, chci do té Jelení Hory! Chci vidět tu absolutní tmu a slyšet to ticho. Zelené a hluboké lesy. Louky plné květů. Je fakt zajímavé, že s každou její knížkou mám vždy 100 chutí se a to místo rozjet.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Netřeba komentáře. Vše zaznělo již u prvního dílu. Skvělé, strhující, vyčerpávající :-) sice je mezi díly skoro rok rozestup ale autorka skvěle zakomponovala lehká připomenutí, takže se není třeba obávat toho, že si nebudete pamatovat o co v první díle šlo. Předpokládám, že tímto autorka neskončila, a těším se že bude následovat další dekáda. Z pohledu hlavních hrdinů jsem na pokračování na pozadí dějinných událostí, velice zvědavá. Když víte co se po roce 1945 odehrávalo v Československu, jsem velice zvědavá na místní historii. Za mě opravdu palec nahoru.
Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Zcela unikátní biografie o úžasné doktorce. Neuvěřitelný život, a neuvěřitelný osud. Přesto ji to nezlomilo, a až do poslední chvíle kráčela hrdě s vztyčenou bradou. Možná právě proto mě velice mrzí, že se o ní tolik málo ví.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Nechápu proč se tato knížka dává dětem jako povinná četba. Od mala jsem k této knížce měla díky tomu odpor. A na kouzlo příběhu jsem přišla až když jsem byla skoro dospělá. Od té doby se ke knížce stále vracím, a jsem ráda že zaujímá čestné místo v mé knihovně. Tolik moudrosti a pravdy co je v ní ukryto a na tak malém množství textu je neuvěřitelné. Navíc když si vezmu že kniha byla napsána před více než 70 lety a přesto je tak dnešní, aktuální, je neuvěřitelné. Prostě malý princ. Který si mě ochočil.
Vrány
Petra Dvořáková
(SPOILER) 1 kniha = 1 odpoledne čtení, dosah a emoce tady ale budou déle. Střihem skočíme do života rodiny - matka, otec a 2 dcery. Příběh se skládá z pohledu Báry, hlavní hrdinky a její matky. Sestra s otcem jsou jen "účastníci příběhu" a spouštěči.
Vlastně jen pár dní žijete v domácnosti s rodinou, s Bárou chodíte do školy, do ZUŠky, žijete spolu s nimi. V anotaci se dočtete že má živelnou až nezvladatelnou povahu. To mi přišlo zavádějící, normální 12-13 letá holka, která je v pubertě. Nic zvláštního a hlavně nic aby se muselo dít to co se vlastně děje. Čekala jsem, že na konci vyjde něco na povrch, ale tak jak střihem do rodiny vklouznete, tak i střihem skončíte.
Za mě výborné téma, skvěle rozjeté, potenciál tématu i celé knihy by zasloužil něco víc. Něco dál. Třeba ale také ne, třeba by kniha ztratila na kouzle. Hlavní poselství - že za zavřenými dveřmi rodiny se dějí různého hrozné věci, a někdy se k nim nikdo nedostane a nepomůže, tu ale zůstane.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
No co k tomu dodat. Silné, neuvěřitelné, k přemýšlení, drsné. Každopádně všichni byli v KLDR na nějaké pozici a všichni požívali jakýchsi, někdy byť jen malých, výhod režimu. A všichni si jednoho dne řekli dost. A až v JK zjistili co to bylo za život. Nicméně už jen to, že se rozhodnou odejít je hodně hodně těžké. A nemůžeme je soudit = proč. Proč to takovou dobu vydrželi, proč šli sami, proč nešli dřív... těch proč by byla ještě delší řada. U mě mají obdiv nejen za krok že odešli ale také, že byli ochotni o tom mluvit. O když to bylo někdy těžké. Kdo nezažil, vůbec neví. A tato kniha by nám měla posloužit k tomu pochopit v čem ti lidé za oponou žijí a hlavně uvědomit si, co máme. Protože na to hodně často zapomínáme. A tak děkuji autorce, že pomáhá nezapomenout.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Krásná, klidná a pohodová oddychovka. Přečteno za 2 dny. Příběh dívky odehrávající se převážně na počátku 50.let minulého století. Je to tak obyčejné až je to dechberoucí. A je to tak lidské že najednou zjistíte že dýchate vlastně s hlavní hrdinkou. Doporučuji.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Za mě je škoda, že tato kniha má jen "modré" hodnocení. Ano oproti první knize je to trochu jiné, ale i tak silné a skvělé. Úvod Vás opět lehce přivítá, představí a zasekne drápek. A v tu chvíli se to rozjede. Vítr možná ještě lepší než "Šepot". Jen ta Kristýna, a provázanost na Petra a Imbuse tam byla za mě navíc. Vůbec být nemusela. Možná jakoby se autorka bála právě toho. Že všichni budou chtít Petra a Imbuse. Ale Sněhurka je pro ně zdárnou parťačkou... za mě tedy super. Těším se na další knihu. A poučení? Že i zdání klame, a někdy modrá není dobrá ale skvělá!
Vraní oko
Michaela Klevisová
JB opět nezklamal. Už je to klasika, která se může jevit jako pomalý rozjezd. Ale nejdříve Vám vsechny představí, pak zčásti popíše co a jak a pak na scénu nastoupí ON - "mého srdce šampion". A už to jede. Grandiozní finále, kde se vše vysvětlí a zapadne do sebe jako hodinový strojek. Za to, že jsem knihu přečetla za 1 večer a zase budu čekat, hvězdy sebrat nemůžu.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Milé, poklidné a zajímavé. Ano, sem tam překlep se najde, ale dá se to prominout. Spoustu míst znám, spoustu ne. Nejednou mě při čtení napadlo, dávat si na každý tip, který bych chtěla také navštívit, barevnou záložku. Myslím, že by knížka byla pěkně oblepená. Faktem zůstává, že se řadou míst a lidí běžný návštěvník nepotká. Ale o to víc je to fajn. Vždyť po stopách Hanzelky a Zikmunda a nebo pana doktora Stingla se také nedá vydat. Vše je součástí osobnosti a dílem náhody. Jen co bude chvilka hned jdu knížku koupit a další díly minimálně do knihovny zarezervovat.
Drak spí
Michaela Klevisová
Opět skvělá autorka MK a ještě lepší vyšetřovatel JB. Mám je ráda od první knihy, a jak už zde několikrát zaznělo, autorka zraje jako víno a Josef s ní. Abych neopomenula Sylvii které se tato kniha trochu více věnuje, na úkor Adama, který vše podporuje z Prahy. Přijde mi, že poslední knihy jsou tak trochu reklama na danou oblast. Začalo to Ostrovem šedých mnichů, kdy jsem měla 100 chutí jet se do toho Holandska podívat. Následovalo Norsko, pak Beskydy a teď Česká Kanada. Opravdu jen tak dál! Skvělé, úžasné, oddechové!
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Měla jsem nejdříve možnost vidět tv zpracování knihy. Musím uznat že je stejně zdařilé jako kniha. Děj vás vtáhne a už nepustí. Jdu na další díl.