bigbabe komentáře u knih
Pro oddech v čekárně nebo kdekoli, kde potřebujete vyplnit čas jsou tyto knihy, které jsou z blogu někoho velice ideální a proto je mám ráda.
Z toho jsem si krom zkušenosti s autismem odnesla jedno moudro.
Někdy nestačí jen nedělat nic špatného, ale občas je potřeba udělat i něco dobrého.
Není to první kniha na toto téma, protože se snažím zorientovat. Což opravdu není lehké, když tento "problém" je starý 3-4 tis. let. Co se týká této knihy, tak relativně lehce (nijak odborně) vysvětluje historii, vztahy, proč to nejde, atd. Autorka se občas nevyhýbá subjektivnímu názoru, ale protože na to už na začátku upozorňuje, tak bych jí to určitě nevyčítala. Ke konci knihy jsem měla pocit, že si ale trochu protiřečí v názoru, proč v této oblasti jsou problémy a jak je řešit. Ale vzhledem k tomu, že to není jednoduchý problém, tak se do toho člověk může sám zamotat.
Taková klasická oddechovka, nenadchne ani nezklame. Ze začátku jsem to chtěla odložit, byla jsem zmatená z postav a období událostí, pak se to tak nějak propojilo, chvilku to mělo dobrý děj, ale pak to rychle a divně skončilo.
Přiznám, že po předchozím přečtení komiksové verze jsem trochu přeskakovala odstavce. Protože v té krátké verzi bylo vlastně vše. Ale tématem a stylem psaní jsem byla zklamaná. Je to trochu jako Kafka s příměsí sci-fi a to prostě nedávám.
Velice zajímavý cestopis z pohledu amerického cestovatele. Jen je potřeba brát v úvahu, že je již trochu starší, takže některá číselná nebo i jiná fakta nebrat za bernou minci.
Jinak i přesto, že docela dlouhé, tak zajímavé.
Velice příjemná kniha i když o nepříjemných věcech, zvláště o covidu. Krátká zamyšlení nad covidem, láskou, světem, vztahy mezi lidmi, rodiči.
Sice kniha pro děti, ale občas si člověk potřebuje doplnit znalosti tímto způsobem. Půjčuji takové knihy mé mámě, která je už skoro jako dítě a ráda si je pak prolistuji také.
Velice suprově zpracovaná kniha a je tam asi opravdu vše, co by člověk o některé zemi měl vědět.
Dlouho, dlouho jsem tuto knihu měla na seznamu, že si ji chci přečíst. A právě teď asi nebyla vhodná chvíle. Zřejmě jsem před těmi mnoha lety o toto téma měla zájem, teď ne. Na knize je poznat i její datum vydání, protože informace je to, co stárne okamžitě. Styl psaní mě také nezaujal, stále se opakovalo dokola již řečené/psané.
Výborné vyprávění jako vždy a zajímavá kultura, to Japonsko.
Jen, co mi občas v těchto knihách chybí, je víc map, aby člověk věděl, kudy kam.
Bohužel nemohu dát lepší hodnocení. Četla jsem mnoho cestopisů, autem, na motorce, na koni, pešky, ale tento se mi teda vůbec nečetl dobře.
Autorův humor, který byl místy netaktní, trapný a k situaci nežádoucí mě neoslovil. Také různá přirovnání mě vůbec nepřišla vtipná.
Vyprávění o jeho nemoci, OK, ale, když to brzy bylo každý druhý odstavec a pak každý, tak už toho bylo moc. Je to cestopis, ne kniha, jak překonat psychické problémy, krom toho, je chůzí asi nepřekonává, když se o ní zmiňuje ke konci knihy víc a víc. Navíc, nesouhlasím s názorem, že psychickou nemoc nemůže člověk ovlivnit vlastním chováním.
Další knihu autora si už určitě nepřečtu. O cestování bylo jen málo a ještě k tomu toho hodně nešel ani pešky nebo jen tupě desítky kilometrů po asfaltu.
Bez těch všech věcí by byla kniha možná třetinová a možná by stála za to.
Asi jako jedna z mála jsem film neviděla, ale samozřejmě jsem o tomto díle již něco slyšela. Je to dost art a současně je to reálné. Opravdu sonda do nitra člověka nebo spíše rovnou celé naší společnosti.
Je dobré si občas něco zopakovat, ale v některých případech jsem byla udivena, co si to lidé umí vymyslet za patvary, které by mě ani nenapadly a naštěstí se s nimi nesetkávám ani u svých přátel.
Jinak mi vadí, že čeština v některých převzatých slovech uznává originální přepis a někdy je originál nesprávný a čeština má svůj přepis. Což jsem se tedy dozvěděla z této knihy. Nad tím by se asi měl někdo zamyslet a myslím, že jsme součástí velkého světa a slova z cizích (zvláště z anglického) jazyků bychom měli psát tak, jak se píšou v originále a nevymejšlet nesmysly.
Četla jsem tuto úzkou knihu na můj vkus opravdu dlouho. Přibližně třetina či polovina mi uběhla rychle, pak se mi to již zdálo takové utahané. Zajímalo mě toto téma, ale ke konci to bylo již moc fakt, jmen a takové nečitelné.
Jako literatura faktu je to samozřejmě obsahově zdařilé.
Zase úžasná kniha tohoto autora. Dost dobrej nápad to číst v době prezidentských voleb u nás. Dobře propracované, i v pracovní den (vstávám kolem 5) jsem šla spát v 23:57, protože to už bych neusnula, musela jsem to dočíst.
A bohužel opravdu téměř reálné.
Chápu předchozí hodnocení, ale pro mě jako laika byla tato kniha přínosná. Naopak kdyby byla více rozsáhlá, tak by to už nikdo nechtěl číst, takto pro člověka, co to před ním ve škole zatajovali je to vše hezky stručně a jasně popsáno na relativně málo stránkách.
Pro mě osobně o kousíček lepší než první díl. Ale skoro to vypadalo jako by to napsal úplně jiný autor.
Klasika, ale asi se neumím tak dojímat. Příběh smutný, ano, ale ta přemíra správného chování tak malých dětí? Přišlo mi trochu přiškrcené a zvláště v té době a místě.
Není to špatná kniha, ale je to takové stále se opakující, všeobecně v naší společnosti myslím, ne v té knize.
Nebo to přijde jen mě, protože hodně čtu. Pro lidi, co se o toto téma nezajímají a pak si to přečtou, tak to může být objevení zlatého grálu.
Krom toho, že když člověk čte o svém kraji, tak mi tato kniha přišla velmi poutavá. A opět se člověk zábavnou formou dozvěděl něco nového.