bigbabe komentáře u knih

Nemám s detektivkami od Kinga zkušenosti. Tak nemohu hodnotit jako ostatní, že bych srovnávala. Příběh byl docela napínavý a četl se mi dobře.
Jen mě otravovalo (v roce 2025-6) stálé omílání o covidu (už je to snad za náma) a také hrdinka Holly.
Vzpomněla jsem si u toho, jak jsem četla knihu Lék na syndrom podvodníka a někdo hned po mě komentoval, že nechápe můj komentář.
Tak toto je ono, Holly byla strašně otravná s tím, že se pořád za něco styděla a neměla žádné sebevědomí. Jako možná chvilku, ale celou knihu otravné.
Pak mě zaujalo, když jsem se chtěla podívat, jestli bych mohla knihu zasadit do ČV, že začíná dopisem, jestli jí někdo v této ČV má. Protože dopis je až na třetí straně. Jak někdo může mít tuto knihu vydanou v originále v roce 2025 ve ČV z roku 2023 (kniha od J.A. nebo S.K.)? Asi mi něco uniklo.

Detektivky jen půjčuji manželovi. Ale tuhle, tuhle si fakt prý musím přečíst.
Jo, jako bohužel je to strašné v tom, že se to děje všude kolem nás.
Velice krásně napsané, psychologické, propracované.

Půjčila jsem si tuto knihu, když jsem jela na dovolenou na Slovensko a to v listopadu 2015 do termálních lázní a možná právě z tohoto důvodu jsem se u toho strašně nasmála, protože jsem zároveň věci napsané v knize současně sledovala na ulici a autor se prostě přesně trefoval do slovenské kultury.

Jako obvykle už nevím, proč jsem si napsala tuto knihu, že si jí jednou chci přečíst, v každém případě rovnou přiznám, že jsem jí nedočetla resp. od jisté části jsem rychle listovala a četla jen něco. Jak říká hned titulní citát … tak někdy i dřív.
„Každá haluz jednou končí.“

Je potřeba to hodnotit vzhledem k času a období, kdy kniha vznikla.
Polský autor, vydáno v Bratislavě v roce 1992.
Jako nějakou inspiraci jsem tam našla, ale recepty stylu, 1kg ryby, 500g fazolí. Jaké ryby, jakých fazolí, jsou dost zvláštní.
Půjčeno z knihovny jen proto, že jsem čekala ve frontě, kde se nějaká paní dohadovala s knihovnicí, proč její dceři na dětskou průkazku nechtěla půjčit nějakou knihu ... viděla jsem jediné velké slovo na té knize VRAH. Tak proč asi ... lidi jsou fakt zvláštní.

Takové, nevím, co si z toho vzít.
Částečně bych řekla, že odborné, že člověk půlce nerozumí a pak na druhou stranu zas pocit, že hledá souvislosti takové, že si prostě vymyslí takový vzorec, aby mu vyšlo to, co chce a pak tomu říká ... náhoda, věda ... ?
Ale, jo proč ne.

Čtu převážně literaturu faktu a naučnou, občas si musím oddechnout, ale asi nemohu správně hodnotit, když nemám velké porovnání s jinými detektivkami alias thrillery.
Je to čtivé a zvládla jsem to za dva večery. Rozzuzlení ... nebudu spoilerovat.

Netuším, jestli by to bylo lepší kdybych to četla, ale jako audiokniha mě to vůbec nezaujalo a vůbec jsem se tedy nezasmála.
Byla to moje třetí audiokniha v životě a první, která byla nahrána AI. V letadle jsem z toho usnula, ale protože neumím nedočíst (nedoposlouchat tedy) knihu, tak jsem zbytek (pardon) přetrpěla v autě a málem jsem také usnula. Ještě, že jsem byla řidič.

Druhá kniha od tohoto autora a určitě se chystám po nějaké době (musím to proložit jinými tématy) přečíst další. To si myslím, že je to nejlepší hodnocení, které lze udělit.
Kniha je velice zajímavá v tom, že autor umí propojit souvislosti historie, ekonomie, biologie, psychologie v čase i místě.

Krátká humorná kniha, za jeden večer a ještě u toho můžete vařit se dá přečíst.

Vždycky je hezké číst cokoli, co se týká vašeho okolí, když znáte ta místa nebo lidi.

Kniha mě dost překvapila, protože jako vždy vybírám v knihovně tak nějak z regálu podle pocitu, názvu a obalu.
Částečně jsem čekala, že budu zklamaná, protože poslední dobou jsem měla smůlu na odborné knihy ať už o jakémkoli tématu.
První, co mě překvapilo, že to vlastně není kniha zmíněného autora, ale soubor rozhovorů s jeho kolegy z různých lékařských i nelékařských oborů. Většina z nich byla inspirativní, asi dva jsem teda nepochopila (snad není spoiler - že bych měla stres jako dítě, protože se máma vrátila z práce o hodinu později, že ji ujel autobus?, tak to jsem si teda ani nevšimla a možná spíš naopak byla ráda).
Teprve až ke konci knihy má autor dvě kapitoly.
Ještě zpětně věnuji knize čas ve formě prohledání si všech těch inspirativních lidí (i na ty dva se podívám), co dělají, čemu se věnují a možná přečtu i nějaké jejich publikace.

Moc krásná kniha, zvláště když ta místa znáte.

Tak bohužel tuto knihu nemohu hodnotit kladně.
Už i toho čtení Ivana Trojana jsem psala, že to bylo rozvláčné, ale ještě se to dalo. Toto (nevím, jestli napsáno dřív nebo později, je to jedno) bylo už opravdu strašné. Jeden odstavec o tom, v čem pan Dyk hrál divadlo nebo zpěv a pak tři stránky ocitovaných recenzí.
Ty si mohu přečíst sama na internetech.

Velice krásná kniha, příjemně napsaná a hlavně jde vidět, že od srdce. Já ráda cestuji, ve snech a prstem po mapě. Respektive nějaké kratší výlety po Evropě, ale nikam dále nebo takto dobrodružně bych se sama nevydala. Možná se nějakým parťákem. To je to, co sice autorka stále opakuje, že se nemáme bát, ale já se nebojím, jen po tom spíš netoužím. Sama ne.
Ještě jsem neprostudovala bonusy ve formě QR kódů, to bude asi ne dýl a asi se stanu fanouškem autorky.

Hvězdičkami hodnoceno na průměr. Slovní hodnocení? Čekala jsem úplně ale úplně něco jiného. Humorné historky o soužití dvou národů, tak to se nestalo. Humorné historky to jsou, ale mohly by se stát i lidem stejné národnosti. Co se týká toho humoru, tak když jsem se odtrhla od toho, že to je skutečná žena a skutečně je tak (pardon) snobská, tak je to hurmorné. Ale na dovolenou bychom spolu nejely, protože já miluji pravý opak. Nejlépe stan, ale hlavně zážitky, ubytování je jen na přespání.

Mně se kniha líbila i stylem.
Ale hlavně se mi líbila pro odvahu toto rozhodnutí udělat a provést a to zvláště v tomto věku. Žasla jsem i nad technologickou vyspělostí dámy. Humorem mně bavila až do konce na rozdíl od druhé knihy čtené současně. Já totiž mám knížky poházené po místnostech nebo i autě a čtu právě to, co je nejblíž.

S ohledem na rok vydání knihy (2008) a informací, které může člověk dnes získat všude a všude na něj útočí by člověk řekl, že kniha není moc zajímavá.
Mně se ale líbila, je napsána pro lidi, co neznají chemické vzorce a chtějí se něco dozvědět.

Nejprve mě překvapila velikost knihy, počet stran a kombinace malého písma. To jsem si řekla, to bude obsáhlý životopis. Pak jsem zjistila, že kromě životopisu zde autorka popisuje stručněji či rozsáhleji každé divadelní nebo filmové dílo, ve kterém Ivan Trojan hrál. Ze začátku mě to štvalo, pak jsem si to začala užívat. Asi i proto, že téměř vše jsem viděla a proto jsem si mohla zhodnotit, jestli si děj pamatuji dobře a nebo také, jak děj mohou odvyprávět jiní.
Celkově jsem pak jsem byla spokojená a plánuji si od stejné autorky přečíst ještě Vojtu Dyka. Ostatní díla mě už tak nezaujala.
EDIT: Ještě jsem k tomu zapomněla napsat, že mě ale docela zarazilo, že v knize bylo asi 10 pravopisných nebo gramatických chyb a nelíbilo se mi časté používání vykřičníku v závorkách (!). Má už tolik a tolik sošek lva (!), ano je to dobrý výkon, ale proč taková markanta na každé desáté straně? Já si tedy nejsem jistá čárkami, ale výjimku nepíšu vyjímku a také nejsem spisovatel. (-:

Je mi líto takového hodnocení, ale angličtí spisovatelé začínají být horší než američtí.
Jak říká můj muž sakrasticky "výzkum anglických vědců".
To je fakt nesmysl. Jako každý člověk má strach, že třeba neudělá zkoušku z makronomie, ale jako, že bych se cítila jako podvodník, že jsem jí udělala, ale neměla jsem na to.
Svět spěje do ..., lidi moc nad vším přemýšlí a vytvářejí si v hlavě problémy, které neexistují.
Omlouvám se, přestanu tyto knihy číst, nic mi nedávají.