151 příběhů na Stezce Českem: Dobrodružství holky s bucket listem

Skvělá kniha, ve které se touláte přírodou, poznáváte českou krajinu, dobrosrdečnost stejně naladěných lidí a kde nechybí odvaha, humor a inspirace.
Obdivuji statečnost, vytrvalost a touhu nevzdávat se.

Příjemné oddechové čtení s krásnými fotkami. Stezka Českem je hlavně o lidech a jít ji může každý. Je to má druhá kniha od této autorky a Lucka má můj obdiv. 77,7 %.

Já jsem se zasmála a to mě u jejich knih moc baví. Miluju čtení o hodných lidech a ráda bych se s nimi seznámila, když to čtu. A nejraději bych se stala TA. Je to super čtení.

Trvalo mi to, s malou po večerech, ale konečně mám dočteno
Krásný příběh ze života o mladé slečně, která si na nic nehraje a nemá potřebu se v knize ,,dělat lepší,,, vše říká, tak jak to je. Miluje svého pejska, koukat na fotky, které na stezce Českem nafotila je radost a když jsem narazila na Beskydský cestovní pas pro děti, odhodlala jsem se a hned ho pro malou pořídila. Lucka je takový milovník sladkého, snad ještě větší než jjá, až jsem si často říkala jak to tak holka dělá, že ještě má vůbec zuby :-D a navíc krásné zuby :-)
Ale jako knižka moc fajn a ráda si od ní zase něco přečtu :-).

151 příběhů na Stezce Českem od Lucie Kutrová je cestopis, který se snaží propojit dva světy – faktický, „výkonový“ styl putování a osobní, emoční rovinu příběhu. A právě v tom je jeho ambice i slabina zároveň.
Cestopisy mám ráda a čtu je poměrně často. U těch „chlapských“ bývá jasná struktura: kilometry, výbava, výkon, trasa. Ty „holčičí“ jsou většinou víc o prožívání, náladách, vztazích a vnitřních pochodech. Tahle kniha se snaží být kombinací obojího – místy to funguje, místy bohužel ne.
Autorka je mi lidsky sympatická, chůzi a putování mám také moc ráda, i když nejsem takový cestovatelský formát jako ona. Sama mám Stezku Českem rozešlou, po částech, tak jak mi to čas dovolí, takže téma je mi blízké. O to víc mě mrzelo, že se kniha četla tak těžko.
Dočetla jsem ji vlastně jen se sebezapřením a díky své potřebě věci dokončovat. Text je zbytečně dlouhý, rozvláčný a často se opakuje. Mám pocit, že kdyby byla kniha zkrácena klidně na třetinu, byla by výrazně čtivější a silnější. Na jeden opravdu hezký, živý příběh připadá hned několik dalších, které už nepřinášejí nic nového a působí únavně.
Přitom si myslím, že i „obyčejné“ putování naší krajinou – bez hřebenovek a extrémních výkonů – může být zpracované vtipně, lehce a zajímavě. Tady se to bohužel místy mění spíš v utrpení čtenáře než v radost z cesty.
151 příběhů na Stezce Českem má dobrý nápad a sympatickou autorku, ale doplatila na přílišnou délku a nedostatek selekce. Méně by zde bylo rozhodně více. Kniha tak zůstává spíš pro opravdu skalní fanoušky autorky nebo Stezky Českem než pro čtenáře, kteří hledají svižný a inspirativní cestopis.

17.12.2025

Kniha se pěkně poslouchá, příběhy Lucky ze stezky jsou super a dobrá inspirace. Čekám jestli budou namluveny i ostatní knihy.

Interpretace Veronikou Khek Kubařovou je velmi dobrá, a perfektně se hodí.

Dočíst tuhle knihu bylo pro mě místy těžké a někdy až nezáživné. Pamatuju si první knihu u které jsem se bavila, téměř ji hltala (Pacifická hřebenovka) já vím, že se vše opakovat nedá, ale jakoby to chvílemi ztrácelo tu jiskru, ten náboj. Lucku mám ale moc ráda, a tak si myslím, že po nějaké pauze dám šanci dalším jejím kniham

Miluju vtipné lidi, miluju přírodu, miluju Česko a ze všeho nejvíc miluju svého psa. Takže je asi jasné, že jsem tuhle knížku prostě musela mít!
Už na první pohled je knížka boží, ta obálka, hřbet, ta růžová, ježkovyvoči, milujuuu! Nejhezčí knížka co mám!
Knížku jsem doslova zhltla, hned na začátku jsem se u jednoho příběhu málem počůrala smíchy. Smála jsem se u toho, bála jsem se, tekly mi slzy. Za mě knížla předčila má očekávání.
Lůca je prostě éro, ačkoli ji neznám, tak ji žeru. Oukej, Marvela trochu víc, promiň. Líbí se mi její styl, nejen psaní, ale i životní styl. Podobný věk, podobné záliby, podobné smýšlení a stejná láska k našim 4nožcům. Chvílemi jsem se v řádcích úplně viděla. Taky uklízím odpadky po jiných, případně dotřizuju odpadky, můj pes je vždy na prvním místě a když někam vyrážíme, tak pro ni toho mám v batohu víc než pro sebe, lékárničku nosím jen když jdu s ní a bacha, je to spešl psí lékárnička. Musela jsem si kvůli ní koupit větší bágl. Teď si na něj zvykám. Minule jsem při výšlapu na Lysou mápem zdechla. Jo, Lůco, fakt jsem se v tobě viděla.
Seš boží a Marvíček je dokonalej, můžeš být pyšná!
Na Ježíska chci zbytek tvých knížek, tak snad to klapne, bo už teď je mi po tobě a Marvovi smutno.

Líbí se mi, jak svoje zážitky z cest nepřibarvuje a říká narovinu, co se jí nelíbí, že to není jenom růžový, ale už i takováhle turistika po 20 minutách na Stezce nemůže :). Člověk si pak připadá normální, když rád chodí na túry, ale současně na to i nadává. Moc se mi líbilo tolik fotek, humor a motivace zase trochu to Česko prozkoumat.

Slečna Lůca je zajímavá svérázná osobnost s cílovým okruhem fanoušků naprosto jiné generace. Její přechod Pacifické hřebenovky se mi velice líbil, ikdyž jsem ho četla na blogu. Mladinký žabec s příjemným vyjadřováním s humorem tak akorát a moc mě zaujalo jak se dokáže poprat se sebeprezentací na besedách, kde promítá fantastické amatérské fotky. Klobouk dolů. Jako každý jiný podnikatel se snaží vytěžit z příležitosti maximum. Za marketing tedy 10* Stezku Českem, ale už píše mladá 33 letá dáma, no a to už je literární experimentální pokus. Každý kdo psal na vysoké škole diplomky ví, kolik je do textu nutné vaty, aby to prošlo. Psát formou deníku, den po dni, no tak to chce hodně přemýšlet a hodně odvahy, nahrávat postřehy na diktafon... pak se člověk nestačí divit, co z něj leze za moudra - tvrdej chlebík novinařiny. Stezka Českem pojata pouze emočně, fotky cílené na pubertální generaci, popisy trasy vlastně žádné. Jako pan kytkolog, kterého zmiňuje, ani já jsem si v knížce nenašla to své. Cestopis by měl být více o mapách. Jako turista, co hodí batoh na záda bych neměla moc chuti nikam vyrazit, bála bych se asfaltu, komárů a krpálů... Já si celou dobu říkala, vyrazit s takovým nádherným psem, jak to ta holka zvládá? No to jsem se tu zrovna nikde nedočetla. ..Díky humorným vsuvkám jsem dočetla do konce, ale vracet se ke knížce nebudu. Zkusím jiného autora k této tématice.

Kniha od Lucky se mi jako vždy líbila. Nebyl to průvodce po Stezce Českem, ale deník z cesty, plný zážitků a setkání. Jen mě mrzí, že ta jižní stezka byla pokrácena jízdou autem a mhd, ale každý si to jde po svém. Je jasné, že po takové době a spoustě asfaltu přijde krize. Kniha je také plná krásných fotek. Určitě zůstane v knihovně.

Já tu Lůcu prostě žeru. Je to borka a k tomu píše skvělé knihy. Úplně jsem zase cestoval s ní. Dávám, ale jen 4,5 hvězd, aby neusnula na vavřínech a nepřestala psát.

Pro mě zklamání. Nejdřív jsem četla jsem knihu: 151 dní po evropských stezkách a těšila se na humor, který ve mě uvízl.
Tady jsem jej postrádala. Ještě, že má Lucka bráchu, alespoň ten to oživil ;)

Mé hodnocení:
plusy
+ inspirace, o stezce Českem jsem nevěděla
+ lidí, kteří se přidali na část stezky k Lucce (oživení)
+ zvládla to a Marvel také a ještě o tom napsala knihu
mínusy
- používání zdrobnělin
- jídelníčku bylo až moc
- chybělo mi tam víc humoru

Pokud jste ještě žádnou Lucky knihu nečetli, doporučila bych vám: 151 dní po evropských stezkách.

Kniha není o Stezce Českem jako takové. Tu napsal Martin Úbl se všemi doporučeními a informacemi. Tohle je kniha o růžové praštěné holce, která je svá a nebojí se toho. Nade všechno miluje svého psa Marvela, který je úžasňáčkový. U knihy jsem se zasmála, ale chvílemi mi lezla i na nervy. Prostě putování po stezce a zažívání dobrodružství z pohledu Holky s bucket listem.

Mám to štěstí, že nejprve jsem zabalila batoh a až následně četla knížku od Lucie, protože být to obráceně, nikam nejdu. Zároveň mám pocit, že jsme každá šli jinou stezku. Nedejte se hlavně odradit "recenzemi", protože kde si Lucie stěžuje na obsluhu a jídlo, my jsme byli spokojení.
O Stezce se čte hezky, ale začít jí na vlastní kůži má mnohem větší kouzlo.

První kniha autorky o Pacifické hřebenovce se mi docela líbila. Lucie je hodně svérázná. My dvě bychom si sice nerozuměly (její IG jsem nakonec přestala sledovat), na společný výlet s ní se ale nechystám, tak proč si nepřečíst o jejím putování po Stezce Českem. Zvlášť, když si už delší dobu pohrávám s myšlenkou se tam taky vydat.
Na rozdíl od první knihy bylo bohužel těchto 151 příběhů často spíš utrpení, dočítala jsem se sebezapřením. Z několika důvodů. Hele, já třeba proti psům nic nemám, dalo by se říct, že je mám ráda, ale nepotřebuju vědět, co všechno si ten pes olízal, kde se válel plus sto padesát jedna zdrobnělin. Na každé tři zajímavosti připadlo deset nezajímavostí a ke konci už to bylo hlavně kňůůů.
Jasně, tohle není průvodce ani encyklopedie, i tak bych ocenila víc informací než "byl tam asfalt" nebo "hroznej krpál". Detailní výčet Luciina jídelníčku bych taky oželela, stejně jako seznam lidí, kteří ty dva souputníky neustále poznávají a chtějí si udělat společné foto. A prosím, můžeme se tvářit, že slovo zalžičkovat nikdy nevzniklo?
Jednotlivé etapy byly popsané nevyváženě, často se danou oblastí jen prolítlo, každopádně jsme se stejně o trase moc nedozvěděli. Zato přesně víme, co si Lucie a Marvel všechno objednali a snědli.
Tentokrát jsem hlavně nerozdýchala ten sloh. Jestli to je opravdu přepis nahrávek, tak dobře, je to takové bezprostřední a autentické, ale boha jeho, tady měla přijít tvrdá redakční práce. Psaný a mluvený projev nefungují stejně, obzvlášť na ploše čtyř set stran. Klidně ať je to nespisovné, jenže tohle dílo obsahuje tak zbytečně velké množství vaty, opakovaných slov a "srandiček", až se mi často nechtělo číst dál.
Ať jenom nemrčím, našla jsem i několik zajímavých tipů ohledně výbavy (poslední stránky), nocování venku a zaujalo mě pár méně známých míst. Vlastně mě kniha od Stezky spíš odradila, ačkoli pohledem do Mapy.cz mi přišlo, že toho asfaltu na trase není tolik, jak se v knize píše. Buď se trasa změnila nebo šla Lucie jinou Stezku. Rozhodně mě ale čtení navnadilo, abych na nějakou túru vyrazila. Možná na ty míň exponované úseky Stezky. Nebo jinam po Česku.
Knihu bych doporučila snad jen mladým a neklidným lidem, kteří opravdu milují psy, a nepotrpí si na vysokou literární úroveň :-)
Lůce a Marvelovi přeju hodně zdaru, ať jim to šlape, číst si o tom ale už nechci, další knihu si nepůjčím, a doufám, že mě za nízké hodnocení nesežere autorčin fanklub.
Mimochodem, copak čas... Já nechápu, kde Lucie bere na svůj životní styl peníze. (Asi závidím, taky chci mít ultravýbavu za třicet litrů, ačkoli dva měsíce strávím na cestě.)
Dvě hvězdy, jedna za fotky a mapky, mínus za ilustrace.

Tato kniha se čte sama. Pohodová a velmi čtivá kniha.

Já nevím, proč si to dělám. Četla jsem předchozí Po evropských stezkách a skoro jsem to zahodila, takže nechápu, proč jsem si koupila další. Asi proto, že Lucku ráda sleduju na instagramu a tam to prostě umí. A tak tahle kniha byla jakýsi můj guilty pleasure. Takže.. na jednu stranu je to strašné čtení. Popisovat den po dni bylo velmi špatné rozhodnutí a navíc se ani nejedná o cestopis, jakož o průvodce večerkami, hospodami, restauracemi, který obsahuje detailní (každodenní!) popisy jídla, co dokázala zpucnout. Do toho neustálé stěžování na asfalt (tak nezlobte se na mě, ale já když někam jdu, tak si plánuju trasu tak, aby se mi líbila, a ne abych plnila nějaký přesně nastavený plán - což si uvědomila v závěru, kdy hodonínsko prakticky přeskočila) a komáry (mám s sebou předem vyzkoušené repelenty + vonné tyčinky); extrémní nadužívání zdrobnělin (já sice miluju zdrobněliny, ale abych je dávala do každé druhé věty?) a slova "zalžičkování, zapuclíkování" ve mně vyvolávala odpor. Lucku jsem obdivovala, že si jde sama tvrdě za svým snem, jenže jak zjistíme, "sama" téměř nikdy není. Což samozřejmě není nic proti ničemu (já se taky bojím trekovat sama, ale nemám tolik známých s volným časem, kteří by chodili se mnou), ale trochu mi to změnilo celkový pohled. Také bych změnila nicneříkající fotky (které jsou všechny jako přes kopírák), protože ani stopadesáté zírání na Lucčin a Marvisův obličej (i když jsou oba krásní) nám o dané lokalitě vůbec nic neřeklo. Jinak z marketingového hlediska je kniha výborný tah, jelikož spousta čtenářů se jistě těšila na "tu svou domáckou" část přechodu. I přes všechno mi tento díl přišel o dost lepší než předchozí, protože se Lucka dost zlepšila v cestovním popisu (nebo to bylo jen skrz to, že člověk to u nás zná a umí si to lépe představit?), a někde dokonce vyjmenovala specifickou flóru a faunu. A i přes všechny neduhy a mnohdy trapný humor.. je to takové lidské. A člověk někdy prostě potřebuje číst o tom, že i druhým se dějí nepříjemnosti, nebo že se cítí naprd, nebo že se jim zrovna nic nechce. Nebo naopak číst o tom, že existují lidé, kteří jsou nezištní, pomohou vám v jakékoliv situaci a rozzáří váš den. A o tom to je.

Přesně podle mého gusta,protože ráda chodím. Hlavně Svatojakubské cesty,které Stezku Českem často protínají. Úplně jsem sdílela některé pocity, ať už desky,hlad,diskomfort....