Bauriska komentáře u knih

Jak už název knihy napovídá, nejsou zde Fulghumovy myšlenky, tak jak je znám a miluji. Autor sepsal citáty od slavných lidí, které ho v životě nějak ovlivnily. Navíc nám každého autora zmíněného v knize krátce představil. No, špatné čtení to nebylo. Citáty mám ráda a i tady jsem ji jich pár našla a poznamenala. Navíc jsem zase o trochu více poznala Fulghumovu osobnosti.
Nicméně, vnímám tu knihu jen jako takový ,,dodatek" k autorovi. Příjemný, ale přesto průměr.

2 20.07.2020

Autor mě opět velmi překvapil. Po úžasném Muži jménem Ove, přišla na řadu babička. Musím říct, že Backman umí. Nicméně.. začnu negativy, které musím chtě nechtě zmínit.

1. Knihu jsem četla strašně dlouho. Hrozně jsem si přála ji zhltnout, vědět co a jak, znát ji celou. Ale přesto se mi autorovy knihy čtou hrozně pomalu.
2. Nemám ráda přechytralé děti, které se chovají příliš dospěle. To mi na Else vadilo. Přesto.. když ji poznáte, víte, že je jiná a že s tím bojuje každý den. A že je vlastně i fajn.
3. Babička - Měla hodně kladů. Skrytějších. Byla dobrý člověk. A přestože mám ráda originální lidi, který se umí ozvat a nenechají si nic líbit, babičky povaha na mě byla už trochu moc. Příliš hlasitá, příliš vulgární, absolutně nerespektující pravidla a ostatní lidi.

Ale jinak byla kniha skvělá. Možná trochu překombinovaná, ale když si na konci uvědomíte celek, všechno do sebe zapadalo. A i když to z pohledu malé slečny vypadalo jako velké dobrodružství, z mého dospělého pohledu to byla velmi smutná kniha, přesto plná víry a naděje.

6 16.07.2020

Tak tohle byl mazec. Četla jsem ji z pohodlí svého domova, a byla tolik vděčná za to, co mám a jaké malicherné problémy řeším. Jak se to stane, že má člověk v životě tolik smůly? Kdo o tom rozhoduje?..
Hlavní hrdinka Sarah trpěla už od mala. Vlastní otec ji zneužíval, poté i v dětském domově. A když už chce začít na novo a odjet do Nizozemska ( kterou jsem vždycky vnímala jako nádhernou zemi tulipánů) za prací, stane se něco, co je horší než všechno předtím... Nejděsivější je vědomí, jak snadné je se dostat do rukou obchodníků s bílým masem. A téměř nemožné se odtamtud dostat.

Doporučuji přečíst. Není to hezké čtení, ale potřeba o těchto věcech vědět.

5 09.07.2020

Kniha mě zaujala hned svým obalem a názvem. Do té doby jsem autora vůbec neznala. Anotace a velmi kladné recenze mě přesvědčily, abych si knihu přečetla. A udělala jsem dobře.
Autor si vybral velmi smutné téma, a to umírání. A rozhodl se nám popsat svých sto posledních dní. A vzal si na pomoc humor. Tím je ten příběh o to dojemnější.

,, Jediné, čeho lituju je, že jsem musel zjistit, že umírám, abych začal žít."

2 09.07.2020

Opět další anglický thriller, který je sice čtivý, ale žádný terno to není. Tento román mě ovšem zaujal po psychologické stránce. Název knihy opravdu sedí dokonale. Rozhlédněte se kolem sebe. Máte kolem sebe také takový dokonalý pár? Nebo rodinu, jejíž pospolitost a klid jim závidíte? Říkáte si, jaké má vaše sousedka štěstí, že si našla takového okouzlujícího, bohatého gentlemana? A jste si jistí, že je to všechno tak, jak to na první pohled vypadá?

Ono totiž často věci nejsou tak, jak se na první pohled zdá. A za zavřenými dveřmi se mohou dít věci, o kterých se nám ani nezdálo.

2 06.07.2020

Od autorky jsem jako první knihu četla Tchýně a uzený. Bylo to čtení tak trochu z nouze, ale nečekaně mě to bavilo. A tak, když se mi do rukou dostala Matka v koncích, čekala jsem stejně čtivý příběh. Ale tohle se mi vůbec nelíbilo. Čekala jsem něco jiného. Možná má chyba, že jsem si dříve nezjistila, o čem konkrétně je. Jako matka malých dětí jsem chtěla číst přesně o tomhle. O tom, jak to občas nezvládá a je v koncích. Ale toto byl příběh o nešťastné žene ve středních letech, která více řeší ex manžela než své vlastní, už dospělé děti. A šíleně mě to čtení nebavilo.

04.07.2020

Kniha Co mě naučil tučňák od Toma Michella je vskutku zajímavá kniha. O knihy o zvířatech nemáme nouzi, ale většinou je v popředí pes, případně ještě kočka. Ale příběh o tučňákovi jsem viděla poprvé. A musím říct, že sama bych se s ním také ráda skamarádila. Byl tak okouzlující a vyzařovala z něj moudrost, i když to zní zvláštně. Popis Argentiny byl pro mě také nový. Nicméně, mě se ta kniha četla velmi těžce. Sice zpětně vidím, kolik pozitivních prvků měla, ale zrovna mě konkrétně to srdce až tolik nezasáhlo.

To ale neznamená, že bych knihu nedoporučila. Doporučila. Protože je zajímavá a originální.

5 04.07.2020

Nechci v žádném případě zpochybňovat toto dílo, ale.. Já moc klasiky nečtu, historické romány mi většinou nic neříkají. Takže když se do nějaké dám, tak ze zvědavosti, proč je ona daná kniha zařazena mezi klasiku. Pýcha a předsudek je milý příběh o lásce a odvaze. Elizabeth byla rebelka a to se mi líbilo, pan Darcy byl na první pohled morous, ale když se zamiloval, bylo to kouzelné. Ale to je vše. milé čtení, ale stačí. Kdyby byla psána dnes, je zařazena do červené knihovny a zapomenuta. A tak mě zajímá, bez jakékoliv útočnosti, co z každé knihy dělá klasiku, kterou si má každý přečíst?

4 04.07.2020

Nadaný žák, to je King jak ho obvykle neznáme. Žádný horor (i když, jak se to vezme), žádné mystično. Čistá potenciální realita. A přesto je tento příběh možná děsivější než ostatní. Příběh chlapce, který je pýchou svých rodičů, ale ve kterém se ukrývá zvláštní zlo. Najde si bývalého nacistu a výměnou za své mlčení chce vyprávět, co se tehdy dělo. Postupně se projevují všechny části obou osobností, a to co o nich zjišťujeme je víc než děsivé..

Rychlý nástup děje také není u tohoto autora zrovna obvyklé a konec je vygradovaný opravdu na maximum. Kniha asi není pro každého, ale tuto psychologickou sondu do hlav dvou zdánlivě obyčejných lidí přesto doporučuji.

5 04.07.2020

Ta kniha je výborná, ve své podstatě. A dokáže silně ovlivnit. Protože pokud si z ní člověk vezme alespoň zlomek, je to dobrý kus k lepšímu životu.
Popravdě, čistě podle obálky bych si ji nevybrala. Nelíbí se mi.Ovšem ne nadarmo se říká: ,,Nesuď knihu podle obalu". Základní principy knihy (nehřeš slovem, neber si nic osobně, nevytvářej si žádné domněnky, dělej vše tak, jak nejlépe dovedeš) mají hloubku a v dnešní době jsou dost aktuální.

Nicméně ta teoretická část se mi četla o dost obtížněji než část praktická.

1 03.07.2020

Smutný příběh, přesto velmi hezky napsán. Nádherná obálka s názvem, který dokonale vystihuje obsah knihy a vlastně i života samého. Pár stránek přečtených za jednu jízdu autem, ve kterých najdeme hluboké myšlenky.

Mě se kniha moc líbila.

3 02.07.2020

Pro mě byl bohužel tento příběh slátanina. Něco mezi hororem a snad pohádkou, ale nezáživný, nudný. Navíc mi vadilo, že základní prvky jsou stejné jako u knihy Duch domu Ashburnů.
Jediná světlá chvíle přišla s nečekaným zvratem informací v půli knihy, která mě nabudila k dalšímu čtení. Ovšem jak rychle nadšení přišlo, tak rychle odeznělo. Přesto na autorku nezanevřu a zkusím další z jejích knih.

5 02.07.2020

Tak jako bývá povinná četba ve škole pro děti, tak jsou knihy, které by měly být povinnou četbou pro rodiče. Tato je jedna z nich. Je to smutné, tíživé čtení. Otevírá oči. Někdy stačí i maličkost, věta, gesto, které dokáže dítě zasáhnout a vy o tom nemáte ani tušení.
Ale postavy v této knize nic omylem či nevědomky neudělali. To oni by si zasloužili výprask. Otec, matka i milovaná Katuška.

10 23.06.2020

Je to poprvé, co mě příběh od této autorky nepohltil. Jako by to ani nepsala ona. Jsem zvyklá na smršť emocí a morálních dilemat ze všech stran. Tento příběh byl čtivý, průměrně zajímavý, průměrně napínavý. Praktické znalosti Aspergerova syndromu jsem vítala. Ale ve výsledku to se mnou nic nedělalo. A je možné, že časem na ten příběh zapomenu. A to mě mrzí.

4 23.06.2020

Po vzoru mé oblíbené Betonové zahrady jsem byla zvědavá na jiné zpracování takto kontroverzního tématu. Zároveň jsem měla velké obavy, aby se nejednalo o čistou kopii. Přece jen to téma je velmi osobité.
Můžu říct, že se mi kniha líbila. Pokud bych porovnávala obě knihy, tak měly společné jen jádro. Zatímco Betonová zahrada je syrovější a perverznější, u této knihy je vidět ženská ruka spisovatelky.

Příběh je opravdu smutný, občas až šokující. Zároveň je v něm i cosi milého a úsměvného. Na jedné straně je bolestná pravda o tom, jak některé rodiny (ne)fungují a jaký to má dopad na děti, které potřebují odhodit dětství stranou a předčasně dospět. Na straně druhé je zde vidět, že stačí trocha péče, pozornosti, lásky a dobrého jídla a děti mohou být opět dětmi.

Vždycky jsem viděla Skotsko jako nádhernou zemi. Vyrazilo mi dech zjištění, kolik tmy tu existuje..

2 09.06.2020

Tohle byl zkrátka jedním slovem pech.
A jelikož mám sama děti, tak mi z toho čtení bylo hodně úzko.

Nicméně jsem ráda, že jsem si doplnila další knihu z Kingovy sbirky.

4 06.06.2020

Právě jsem ji dočetla a usmívám se jako sluníčko :) Opět kniha, která mi s láskou připomněla, proč čtu.
Po pravdě, neměla jsem nějaké vysoké očekávání. Čekala jsem knihu čtivou, milou, ale nic, co by mě vystřelilo z trenek. Ale ten příběh byl krásný. Užívala jsem si Londýna, krásy univerzitní knihovny a krásných pocitů začínající lásky, která způsobuje mravenčení snad po celém těle. Příběh je to obsáhlý, ale stejně jsem se ho nemohla nabažit.

Tahle kniha zkrátka měla šmrnc.

7 02.06.2020

Opravdu nenáročné, ale milé čtení. Nic napínavého, nic nepředvídatelného. Ale možná, že právě tady je v jednoduchosti krása. Splněný knihomolský sen, nádherné prostředí Skotska, báječní lidé a láska v různých podobách. Z fleku bych se do tohoto života přenesla.

Takže, ač to někdy působilo trochu amatérsky ( což je mi trochu blbé říkat, protože sama jsem žádnou knížku nenapsala), byl to příjemně strávený čas.

P.s. Mám vážně slabost pro takové chlapy, jako byl Lennox.

5 29.05.2020

Když je kniha psána podle skutečné události, navíc takto bolestné, je těžké ji něco vyčítat. Je mi to tak trochu proti srsti. Knihu jsem přečetla během dvou dnů ( první polovinu jsem přečetla na jeden zátah ve vaně, ke konci už značně ledové). Autorka nám příběh Lalela představuje v, řekněme, takové soft verzi. Pár knih z koncentračních táborů už za sebou mám a pokaždé jsem byla nevěřícně zhrozena, zhnusena a se slzami v očích. Ale tenhle příběh se mi zdál trochu přikrášlený.
Na druhou stranu, pro slabší povahy, kteří nesnesou tíhu takto podobných příběhů, by mohl být tento příběh přijatelná verze.

Co mě dojalo, byl doslov. Uvěřitelný, plný lásky. Ukazuje, že i nejhorší věci na světě vás nemusejí zlomit, když v to uvěříte.

10 23.05.2020

Je to má již pátá kniha od autorky. A stále mě její knihy nepřestávají fascinovat. Na to, co nám dokáže přednést, musí mít dar od boha, jak se tak říká.

Hlavní hrdinky mi bylo líto a za každou cenu jsem chtěla věřit v její nevinnu. Ona byla jasným důkazem, že i dobří lidé mohou někdy dělat něco špatného, ale to neznamená, že nejsou dobří. Život Amišů mě překvapoval. Před knihou jsem o nich věděla zoufale málo. A jsem ráda, že jsem je více poznala. Něco mě na jejich klidném, pomalém a soudržném životě zajímalo, na druhou stranu, nedokázala bych žít pod tak přísnými pravidly, bez svobody a možností, které svět nabízí.
Co mě ale nadzvedávalo ze židle, bylo chování v právním systému. Já jsem asi lidsky a morálně trochu naivní, dozvídat se o tom, že pravda a spravedlnost nemají v tomto systému co dělat, že lži a zlé pohádky mají přednost, to mě vždy vyděsí.
A tak se ptám, v jakém světě to vlastně žijeme..

Konec, jako ze čtyř z pěti příběhů, byl pro mě opět trochu zklamáním. Zde vidím trochu autorčinu slabinu. Do posledních stránek to bylo nadějné, dokonce bych se mile ráda smířila s tajemstvím obestřeným koncem. Leč, co nadělat.

Opět tedy výborný příběh, při kterém se sami sebe ptáte, co byste na jejich místě udělali vy.

10 12.05.2020