Barush64 komentáře u knih

Knize jsem se docela dlouho vyhýbala, protože nemám téma války ráda. Tahle kniha je ale psaná tak krásně, jako kdyby ji autor spíš namaloval, než napsal. Příběh mě zaujal hned od první stránky, krátké kapitoly mi vyhovovaly a nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem knihu nepřečetla. I ten konec mi přišel krásný, takový smířlivý. Určitě doporučuji, je to jednoduše nádherné.

15 02.03.2018

Některé knihy vás roztrhají na kusy a vy je za to přesto (nebo právě proto?) milujete. Vystihnout pár slovy mimořádnost tohohle příběhu není možné. Snad jen podotknu, že když jsem ho četla, bylo nebe ocelově šedé. Pak se zbarvilo neproniknutelnou černí, kudy jen občas proniklo nadějné světlo hvězd. Ano, ta naděje... Pro Liesel i pro nás všechny jí snad ještě trochu zbylo.

13 27.01.2019

Nemám ráda knihy s tématikou války a koncentračních táborů. Ale pak se objevila Hana a s ní mraky doporučujících hodnocení. Tak jsem si řekla, že je čas dospět a zkusit taky nějaké to vážnější téma a nelituju. Překrásná kniha, napsaná citlivě, něžně, dokonalý konec a pointa. Doporučuji opravdu všem.

11 22.10.2017

Tak budu asi prvni, kdo tu knihu zkritizuje... Po Sedmilharkach, ktery jsem zhltla snad za jedno odpoledne (doporucuju uzasny serial) a Manzelovu tajemstvi se mi vubec nechtelo verit, ze takovou plytkost spachala ta sama autorka. Od Moriarty jsem ocekavala prijemne psanou knihu, ktera se nejakym zpusobem dotyka altualnich spolecenskych temat a donuti k zamysleni. Vyroci bylo spis jako nejaka za vlasy pritazena harlekynka. Potencial knihy (vychova, laska k diteti, dopad vychovy na dite) nebyly vyuzity. Postavy pro me neuveritelne (vy snad znate nekoho, kdo je uplne KAZDEMU sympaticky??) Nebo ty tri potrestene starenky... Davam dve hvezdicky za ctivost, jinak za me totalni propadak. Celou dobu jsem bohuzel jen prekvapene musela kroutit hlavou jak predvidatelny a nesmyslny pribeh to je.

10 03.08.2017

Je to nádherné. Je mi úplně líto, že jsem ji přečetla tak rychle.

9 29.12.2019

Nafouklá bublina. Působilo to na mě tak, že si autorka sepsala na papírek taková ta "populární témata" jako nevěra nebo homosexualita a napráskala to vše do jedný rádoby líbivý knihy. Mně se to zdálo povrchní, nepravděpodobné, nelogické, prostě za mě ne. Jediné, co se mi líbilo, byl ten koncept příběhů, které se navzájem prolínají.

9 26.02.2017

Třetí díl a zatím podle mě nejlepší. Knihu jsem nemohla ani odložit, chytla mě od první stránky. Jdu hned na další díl!

8 30.01.2019

Každý potřebuje superhrdiny, to je přece nad slunce jasný a strašně super. Ještě o něco víc super je to, že úplně každý z nás má nějakou superschopnost, ikdyž si ji možná neuvědomuje. Jaká je ta vaše? Kniha ve mně mimo jiné znovu oživila vzpomínky na mou vlastní babičku, po které se mi nikdy nepřestane stýskat. Protože každý potřebuje někoho, kdo je vždy 100% na jeho straně. Zamilovala jsem si všechny postavy, jejich životní příběhy, trápení i to, jak se s tím vyrovnávají. Elsa říká, že každá správná pohádka musí mít šťastný konec. Já jsem si z knihy odnesla takový ten melancholický sladkobolný pocit a mnoho nových podnětů k přemýšlení. Moc doporučuju a chystám se na Oveho :).

8 23.02.2017

Knihám od tohoto autora se nedá upřít čtivost. Jsou svěží, přímočaré, plné napětí. Líbily se i zápletky - motivy vražd mi připadají originální. Nesba mi to nepřipomínalo, přece jen u Nesba jsem se pak bála pomalu spát potmě :D. Nicméně své mouchy to má. Nevím, proč je v poslední době tak "In" udělat z hlavních hrdinů feťáky/alkoholiky/citové rozervance nebo nejlépe vše dohromady.

8 05.02.2017

Tak to byl masakr. Musím se přiznat, že jsem se nejdřív dost lekla zdejších komentářů o tom, jak je kniha náročná apod. Teď o Vánocích bylo dost klidu na čtení a proto Sedm smrtí okamžitě skončilo v mých spárech, obklíčeno kakaem a cukrovím. Knihu jsem přečetla za dva dny, ikdyž se o žádnou útlou publikaci nejedná a totéž doporučuju i budoucím čtenářům - není to na to přečíst si 3 stránky před spaním a jít spát. V ději a postavách by se člověk pak opravdu ztrácel. Když to ale čtete takhle v kuse, není to nijak matoucí a vše do sebe krásně zapadá. Je to čtivé, originální, neskutečně zábavné a takové skoro něžně krásné jazykem i stylem. Tahle kniha vás nezklame.

7 02.01.2020

Na Poutníka jsem se nechala nalákat místním skvělým hodnocením a nelituju jediné minuty strávené s touto bichlí. Přiznávám, že pro mě byl teda ten rozjezd takový zdlouhavější, ale chápu, že to bylo potřeba k pochopení všeho, co následovalo. Proto doporučuju knihu neodkládat :). Opravdu napínavý příběh, skvěle napsaný, skvěle vypointovaný. Určitě si ho někdy ještě přečtu znovu.

7 24.06.2018

Jsem v rozpacích... Četla jsem Dívku v ledu a vůbec mě nezaujala. Když ale všude vidím brilantní hodnocení Bryndzových knih, tak jsem si říkala, že mu dám ještě šanci. A je to snad ještě horší. Zápletka nudná, děj předvídatelný, superintendantka sem, superintendantka tam. Erika je nejvíc nesympatická hlavní hrdinka, s jakou jsem se v knižním světě setkala. Styl psaní mi taky vůbec nesedl, přijde mi to jak kdyby to psala puberťačka závislá na slashích. Vážně už hodně dlouho se mi nestalo, že bych knihu odložila. Tohle "dílo" ale zahodím hodně daleko. Opravdu nevím, co na tomto autorovi kdo může vidět. Keplerovi, Nesbomu nebo Adler-Olsenovi (ke kterým bývá autor připodobňován) nesahá ani po kotníky.

Do knihy jsem se dlouho nemohla začíst, strašně dlouho mi připadalo, že se tam nic neděje. Ale o to šťavnatější byl závěr. Zdá se, že celých těch prvních cca 250 stránek připravovalo půdu pro vyznění stránek posledních. Pod rouškou banálních historek ze života 3 rodin je ukryt příběh o lidské vině a odpouštění, o nedorozuměních, o tom, jak spolu lidé neumějí mluvit. Co všechno by se nestalo, kdyby spolu lidé komunikovali? Tři ženy, každá uvězněná ve svém miniaturním a "veledůležitém" vesmíru, který nedokáží opustit ani nahlédnout za jeho okraj. A najednou si uvědomíte, že to není jen o 3 ženskejch, ale o lidech obecně, o tom dobrém a špatném v nás. Epilog úžasný, celou dobu jsem si říkala, že to s tou Janienou smrtí nebude jen tak :)

7 13.02.2017

To jsem si tak šla koupit do knihkupectví další díl oblíbené detektivky. Byla jsem zklamaná, protože jsem ji nemohla najít. Proto jsem šla poprosit paní z personálu, aby se mi po knížce koukla v počítači. Zatímco počítač chroustal složité jméno Angely Marsons, padla mi do ruky tahle kniha. Angelu neměli, tak jsem si vzala domů tuhle. Jen tak čistě v pokušení vystrčit nos ze své komfortní krimi zóny... Andělé, to si děláte p...sinu?! Vždyť já tenhle žánr vůbec nečtu, tak jak je možný, že jsem nad touhle knihou prodlela skoro v bezdeší posledních pár dní? Je to geniální! Tetelila jsem se blahem, brečela, vztekala se, smála se, prostě rodeo. Už mám doma sérii Dvorů. A dámy a pánové, já jsem tak ráda, že už vyšly všechny díly a můžu je číst na jeden zátah, protože čekat na pokračování Rodu země a krve budou neskutečný muka. Žádný hluchý místa, když očima přeskočíte pár řadek, zbaběle se vracíte, protože se tam zaručně něco stalo... 5/5 a jdu spát, jsou 3 ráno. Stálo to za to ale.

6 31.12.2020

Vážení přatelé, já tleskám! Každý rok s blížícím se létem dostanu pitomou a značně sebedestruktivní chuť přečíst si něco romantickýho. Obvykle mě pak tato touha zas tak na rok přejde. Letos to přišlo ještě před prázdninama a tak jsem sáhla po Kavárně v Kodani. Cestování, prostředí útulné kavárny, krásný zrzek (inspirace sexy Cumberbatchem zjevná :D )... to vše mi tak nějak sedlo a mně připadalo, jako by mě někdo hladil horkou dlaní po zádech až do poslední stránky. Asi letos poruším tradici a sáhnu po dalším díle :).

6 24.05.2019

Divka v ledu pro me byla dost zklamanim. Rada se nechavam nalakat na nove detektivky a uz se mi to mockrat vyplatilo. Ne vsak u tehle knihy, kdy si ani nebudu shanet pokracovani. Nesympaticka Erika, ktera si (jak proboha?!) brzy ziska oblibu celeho policejniho tymu, nevyrazne osobnosti tymu (uz ani nevim kdo tam byl) a zapletka pritazena za vlasy tak moc, ze jedine na co ta kniha spoleha je wow efekt pri zaverecnem rozuzleni. Jinak moc napinava neni. Cist se to da, ale jsou mnohem lepsi :).

6 11.06.2017

Souhlasím s Trustty a jejím názorem. Kniha mi připomínala spoustu jiných, očima jsem se odstrkovala od předchozí řádky, abych se donutila přečíst další kus. Asi jsem to neměla číst po Sedmi smrtích Evelyn Hardcastlové.

5 02.01.2020

S touto detektivkou jsem měla tu čest ve formě audioknihy v podání nepřekonatelného Vladimíra Čecha. Černochův ostrov mi tedy dělal společnost při cestách autem do práce a zpět a musím přiznat, že jsem nakonec v autě kolikrát seděla o dost déle, než jsem měla :). Moje první Agatha Christie a naprostá pecka, všem doporučuju. Detektivek jsem přečetla hodně, ale tato se v mém žebříčku umístí na hodně vysokém místě. Je totiž originální a nezapomenutelná.

5 24.06.2018

Ve světě severské knihy se už chvíli se zalíbením rochním, ale Joona mi prozatím unikal. Rozhodla jsem se, že začnu pěkně prvním dílem. Překvapilo mě, že Joona (aspoň zatím) nechlastá, nefetuje a nemá strašnou depku :D A možná mi to tam trochu i chybělo. Spíš než o komisaři to bylo o psychoterapeutovi Erikovi, což je možná škoda. Těším se, že se v dalších dílech s hlavním hrdinou snad blíže seznámím. Během čtení jsem neprožívala extázi jako třeba u Nesbøho, ale po dočtení jsem si uvědomila, že mi kniha vlastně chybí. Další díl už na mě čeká v knihovničce :).

5 22.10.2017

Od prvního slova jsem se chytila a už se neodtrhla. Velmi znepokojující a i když jsem knihu četla někdy v létě, stále si na ni vzpomenu, pokud chci někomu doporučit "něco na čtení". Bojím se od autorky číst další knihy, abych si náhodou nepokazila ten dojem, který z ní a její knihy mám. Ještě teď mě mrazí.

5 06.02.2017