bacouch komentáře u knih
Svěží humoristický román z pera finského autora mě mile překvapil. Vůbec nevím, jak jsem se k této knize dostala, ale bylo to tak příjemné! Trochu bláznivé, trochu dojemné, ne úplně reálné, ale pro mě velmi zábavné. Osudy několika mladých Finů a jedné starší matky jsem sledovala s napětím a moc jsem jim všem fandila. Konec mě tudíž potěšil. Moc příjemná oddechovka.
***
Měl bych poslouchat svoje tělo, ale když jste třicet let poslouchali jenom stížnosti rodičů a Iron Maiden, těžko najednou poslouchat svoje tělo.
Prvotina americké autorky popisuje s lehkou literární nadsázkou příběh podle skutečné události odehrávající se v krásném a divokém prostředí farmářského městečka a jeho okolí. Sedmnáctiletá Victorie projde přeměnou z holky v ženu poměrně razantním způsobem a následky si nese celý život. Celý příběh plyne krásně jako řeka Animas a line se jím nádherná vůně broskví. Moc se mi to líbilo.
"Z matčina příkladu jsem se naučila jedno důležité pravidlo: žena dělá sama pro sebe nejlíp, když mluví co nejméněPokud žena nechá vyplout na povrch jen nepatrný zlomek svého nitra, poskytne mužům méně příležitosti k rabování."
(SPOILER) Bolestně uvěřitelná kniha o vině, trápení a neštěstí. Vlastně všechny postavy se trápí a snaží se s něčím nelehkým vyrovnat. Ať už je to homosexualita, asimilace v cizí zemi a cizí rodině, neschopnost odpustit vlastnímu dítěti (Mattiova matka) či pocit viny za neštěstí své dcery. A pak tu máme dvě hlavní postavy, kde nestačí, že je někdo zmrzačený, on musí mít ještě anorexii a musí mu umírat matka na rakovinu. A to samé i v případě té druhé. Mohlo by se zdát, že si autor libuje v utrpení, ale myslím, že to není pravda. Spíše chce ukázat, že neštěstí je jako infekce, která se šíří dál a dál. Přitom by léčba nemusela být ani moc drastická. Možná by stačilo jen zbořit zeď. Ale tato každodenní gesta jsou pro hrdiny knihy přetěžká, až nemožná. "Dostala chuť ho obejmout a všechno mu povědět a zeptat se ho, co má dělat...ale jen o chviličku později s při té myšlence otřásla. Otočila s a zamířila rozhodným krokem do koupelny."
(SPOILER) Hlava plná knih o této knize jednou hezky mluvila, tak jsem si řekla, že vyzkouším jak píše nová česká autorka. A musím říci, že píše velmi pěkně. Slova hezky plynou, příběh nemá žádná zbytečná hluchá místa a emoce jsou velmi dobře vykreslené a lehce uvěřitelné.
V samotném příběhu - děj již popsali ostatní v komentářích - se setkáme s matkou, která příliš neoplývá (eufemisticky řečeno) mateřským citem a dcerkou, která touží, aby jí mamka měla ráda. Dělá proto vše možné i nemožné a nedokáže se smířit, že tenhle boj je prostě marný. Matka, která pouze předává dál rodinný vzorec Ledové královny, prostě neumí mít ráda.
Při čtení se ve mě svářila naděje, že Símka práskne dveřmi a začne žít svůj život, se vztekem, co si všechno ještě nechá líbit a kolikrát do sebe ještě nechá kopnout. Jsem z toho rozpačitá. Kniha je skvělá, ale hlavní postava už trochu masochistická.
Román známé novinářky se zabývá tématem v české literatuře zatím úplně opomíjeným. Popisuje životní osudy mnoha tisíc Řeků, kteří utekli do Československa v padesátých letech. Knížka popisuje dospívání několika dětí, ale též jejich rodičů na pozadí historických událostí od 50. let do současnosti. Knížka se mi velice líbila, bylo tam moc pěkně popsaný rozpor uvnitř rodin, kdy každý vyrůstal na jiném základě. Zároveň autorka neopomíjí ani samotné Řecko a poměrně velká část knihy se odehrává i tam. Po přečtení knížky budete mít určitě chuť se tam vydat. Moc se mi to líbilo.
Autorka velmi otevřeně popisuje své dětství a dospívání v bigotní mormonské rodině s psychopatickým otcem. Toto velmi patologické prostředí plodí následně další patologické osobnosti. A hlavní hrdinka se snaží z těchto nezdravých vztahů plných vydírání, násilí a manipulace, vymanit. Tara Westover je pro mě žena, která si zaslouží po právu obdiv za svou odvahu a upřímnost, se kterou o těchto bolavých a osobních tématech hovoří. Nevyhnutelná nutnost volby - na jedné straně možnost svobodně dýchat, realizovat se a žít beze strachu a na straně druhé rodina, její kořeny, pouta a "zázemí" - byla popsaná tak přesně, bolestně a tíživě... Fascinoval mě i fakt, že "výchova" v této rodině se odehrávala v současnosti...Tato kniha se určitě dostane do mých top 10 tohoto roku.
Petru Dvořákovou mám ráda a četla jsem od ní téměř vše. Líbí se mi, jakým lehkým a čtivým jazykem píše, dialogy jsou naprosto přesné a kniha vždycky plyne s lehkostí. Tentokrát ovšem byla tahle lehkost zatížena tématem dosti bolavým. Občas jsem si říkala, jestli to není trošku přehnané, že to (pro mě) trochu ztrácelo na věrohodnosti (příliš jednoznačně rozdělené postavy na hodné a zlé), ale co já vím. Jo... vím vlastně to, že si musím dávat bacha při výchově a akceptovat osobnosti mých dětí a neválcovat a nebuzerovat je za každou cenu.
Jedna z nejlepších knih o minimalismu, co jsem četla. Velice mne zaujal autorův názor, že je každého věc, zda žije minimalisticky či ne. Většinou se v těchto oblastech příliš tolerance nevidí. Také se mi líbilo filozofické hledisko a celkově zevrubné praktické pojednání o minimalistickém životním stylu.
Další příběh Kim Stone, který se ke mě dostal, mě opět totálně rozsekal. Líbilo se mi prostředí, ve kterém se vše odehrávalo, svižný děj i vtipné dialogy. Taky jsem si poplakala, jako i další komentátoři, což jsem teda fakt nečekala. Jsem nadšená z toho, že i když už je to bůh ví kolikátý díl, autorka si stále udržuje vysokou laťku. Piš, Angelo, ať mám co číst.
Jo, jasně, že po dvou stránkách víte, co bude dál. Ano, je to červená knihovna a příběh o Popelce. Ale mě to nějak sedlo. Ráda koukám a čtu o tom, jak někdo usilovně maká, leští stříbro, cídí vykládáné stolky, věší brokátové závěsy a jiné pičičinky. TAkže za mě dobrý.
Skvělá kniha pro lidi, kteří s fyzikou teprve začínají a chtějí se dozvědět něco o základních kamenech této vědy. Kniha velice zábavně podává témata, kterými se zabývá současná fyzika a kosmologie. S hromadou komixových obrázků a různých odkazů na pop kulturu se popasujeme s tématy jako je temná hmota, temná energie, čas jako čtvrtý rozměr, entropie , teorie strun a další. Zní to hrozně, ale je to opravdu hrozně zajímavé a velmi vtipné.
Jedna z mých oblíbených detektivek od A. Christie.
Kniha mne naprosto okouzlila. Jak svým dějem, tak svým jazykem. Něčím mi připomínala Sto roků samoty. Autorka píše tak poeticky a zároveň přesně o životě šesti generací na pozadí dějin Gruzie. Knihu jsem četla nechutně dlouho, protože jsem opravdu nechtěla, aby už byl konec. Oceňuji také vynikající český překlad M. Škultéty. Nevím, zda tuto knihu letos něco překoná.
Mé první setkání s Yrsou dopadlo na jedničku. Vlastně na pětku. Tato kniha byla velmi čtivá, napínavá jak kšandy a dosti mrazivá. Měla zkrátka vše, co od správné detektivky očekáváte. Rozhodně se těším na další díly série.
Autorka se nebojí v young adult knize otevřít velmi bolestivé a obtížně vysvětlitelné téma. A daří se jí to. Ačkoliv v životě to nemívá tak snadné řešení, přesto jsou věci, o kterých se musí mluvit.
Ze začátku jsem byla z knihy nadšená. Líbilo se mi vykreslení kultury, kterou znám opravdu jen okrajově. A také se mi líbilo, že byl dán prostor i manželovi, který popisoval události zase ze svého pohledu. Ovšem postupem času začala být autorka méně okouzlená a více naštvaná na odlišné chování Japonců. A manžel se téměř odmlčel. Takže hodnotím tak 3,5*
Kniha vzpomínek na M.I. Jirouse je plná neuvěřitelných vzpomínek na člověka, který byl všechno jen ne jednoduchý a plytký. Byl zjevně člověkem plným rozporů, ale vždy jednající na rovinu, s radikální upřímností. Pamatuju si ho z několika setkání a první bylo pro mě jednoznačně nejpůsobivější a signifikantní: Na jednom koncertě se opilecky rozkřikoval v davu a provokoval, pak se svlíknul (ne vše chce člověk v životě vidět...), aby se pak - již oblečen - dostavil na pódium a tam odrecitoval své verše plné něhy, lásky a naděje, které mě hluboce dojaly. Ten den se stal mou láskou na celý život.
Okolo Panny Marie
v závějích bílé hostie.
Je to tak správně, jak to je.
Od božích muk jde vůně sena,
na vodě plave bílá pěna
pod vodou bílá břicha ryb.
Zbav nás, ó Pane, našich chyb.
Ukonči naše trápení.
Od božích muk jde vůně sena,
zavadle voní lupení.
Třpytí se slunce kosám na ostří.
Třpytí se slzy na řasách vás tří.
Pán Bůh nás nenechá v starosti.
Pán Bůh nás nenechá věčně plakat.
Nad sochou svaté Starosty
rozkvétá bíle akát.
Velice dobře napsaný příběh patalogie jedné rodiny. Napínavý jak kšandy a dost nevyzpytatelný. Do konce jsem netušila, kdo je pachatel. A co se mi také velmi líbilo, byl podle mě velice přesný popis policejního vyšetřování. Už se těším na další díl.
Tuhle knihu jsem si vybrala kvůli obálce a anotaci. Fakt mě přišla natolik absurdní, že jsem se rozhodla to zkusit. A bylo to vlastně fajn. Moc pěkně se to četlo, jenom ten konec mě připadal smutný. A bojovnice jsem si vygooglila a jsou to fakt hezký rybky.
Skvěle napsaná kniha o jednom z nejzajímavějších historických období. Přečteno jedním dechem. Rovněž taky vřele doporučuji dramatizaci této knihy s Viktorem Preissem v hlavní roli.