babsi66
komentáře u knih
Běžkyně
Peter May
Když se jako čtenář oprostíte od toho, že předmětem vyšetřování je opět nějaké superspiknutí a že v kontextu této čínské série to už působí trochu úsměvně, je to docela příjemné čtení. Má to spád, je tam napětí, prostě určitě se nudit nebudete.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Oceňuji, že autor odkázal značnou část knihy vyprávět 3 linie příběhu, aniž bych měla pocit, že některá z linek je v knize tak trochu do počtu. Sice jsem čekala, že se propojí trochu dříve, nicméně fakt, že k jejich propletení dojde až téměř na konci knize neubírá na zajímavosti.
Dlouhé stíny
Leila Meacham
Začalo to slibně, bohužel v poslední čtvrtině se to zlomilo a jedna tragédie stíhala druhou, až to začalo působit komicky. Což je škoda, protože jinak to mohla být dobrá oddechovka na pláž.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Potenciál to má dobrý, ale přišlo mi to takové nedotažené. Chyběla mi jasná linka, kterou by deníkové záznamy sledovaly. Místo toho je to spíš místy více a místy méně zábavný sled historek ze života na hradě, kde po dočtení nevíte, jestli jste se měli smát, bát, být v napětí nebo jaký byl vlastně záměr autora.
Taková rozcvička na Aristokratku.
Útěk
Peter May
Jsem velice mile překvapena. May napsal román, který se neodehrává na skotských ostrovech a de facto nejde ani o detektivku a je to podle mě to nejlepší, co napsal.
Umrlčí cesta
Peter May
Peter May umí bezvadně rozehrát příběh, představit postavy, rozházet otazníky a vzbudit zvědavost čtenáře. Bohužel celé to počáteční nadšení trochu opadne, jakmile zjistíte, že je to další knížka, jejímž ústředním tématem je spiknutí nadnárodní korporace a ohrožení planety a lidstva. Osobně by mi k nastolené atmosféře a místu, kde se příběh odehrává, seděla nějaká komornější, ne tak okázalá zápletka.
Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
Na první dobrou se to tváří jako popis známosti s jednou slečnou, která vede hodně bujarý život. Do textu ale postupně pronikají prvky a pasáže, z nichž se čtenář dovídá, že příběh nám vlastně říká o Holly a její minulosti mnohem víc, i když ne vše je řečeno naplno.
Capoteho styl psaní mi sedl a co textu dle mého názoru vyloženě sluší, je formát novely. Příběh je akorát tak dlouhý, aby se v něm něco událo, přičemž ty zásadní věci probublávají pod povrchem, a přitom dostatečně krátký, aby nepůsobil zbytečně rozplizle. Nebo aby vás postava Holly nezačala štvát.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Tedy ne že by se jednalo o kdo ví jak hlubokomyslnou literaturu, ale tou tato knížka snad ani být nemá. Lehké letní oddechové čtení, ideální někam na pláž. Když jednoduše nechcete při čtení nad ničím moc hloubat a chcete se jen pobavit více či méně uvěřitelnými příběhy postav.
Počátek
Dan Brown
Klasický Brown. Což má nesporně tu výhodu, že víte, co čekat, a že vaše očekávání pravděpodobně budou naplněna.
Co mě na Brownovi baví, je jeho schopnost zasadit umělecká díla, symboly, historické události do kontroverzních kontextů, které vypadají (alespoň pro laika) uvěřitelně. Nemluvím teď o tom, do jaké míry se v tomto ohledu inspiroval jinde a do jaké míry je v tomto originální, nicméně mu nelze upřít podíl na popularizaci některých témat.
A co mě baví již méně je stále opakující se šablona příběhu. Ačkoli to má spád, je to prostě pořád totéž. Díky čemuž jsem dospěla do fáze, kdy si jeho knížky odmítám kupovat. Stačí si je půjčit a jednou přečíst. Protože v další knize to bude v bledě modrém totéž.
Dnešek není naposled
Elan Mastai
Autor se asi tak moc snažil napsat originální sci-fi, až z toho vznikla tahle kniha. Na můj vkus je to příliš přeplácané a příliš fantastické. Tak moc, až mi to místy připadalo střídavě směšné a otravné.
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
U této knihy strašně záleží, co od ní čtenář čeká. Nejde o klasický životopis ani sbírku memoárů a ani o příručku "kterak se spisovatelem státi" (či lépe "kterak se státi spisovatelem bestsellerů"). Jednotlivé kapitoly by bylo patrně možné nejvýstižněji označit jako eseje, i když také tato škatulka bude mít svá "ale". Což byl možná Murakamiho záměr, neboť jak v knížce uvádí, nikdy nechápal snahy zařadit ho do nějaké konkrétní kolonky v zemi zvané literatura.
Každopádně, když se oprostíte od toho, čím vším kniha není a čím by být mohla, je to docela zajímavé a poutavé čtení. Zvlášť pokud máte v hlavě některé z Murakamiho děl, uvědomíte si, jak se v těchto knížkách odráží některé jeho postoje a názory. Podle mě je mnohem zajímavější udělat si obrázek o autorovi a jeho tvorbě právě skrze jeho myšlenky hozené na papír než dílko typu "narodil jsem se tehdy a tehdy tam a tam." A je úplně fuk, že tématem jsou některé, někdy i marginální, aspekty jeho literární činnosti a nikoli jeho osobní život nebo naopak témata jako světový mír, globálním oteplování a nutnosti chránit zvířátka.
Žízeň
Jo Nesbø
Strašně jsem se bála, že 11. díl s Harrym Holem bude působit jako nastavovaná kaše. A jsem ráda, že se mé obavy nepotvrdily. Naopak. Nesbo zbavil Harryho všech superschopností z minulých dílů a tomu to rozhodně neubralo na zajímavosti. Děj výborně graduje a přestože se v případu objevují stále nové důkazy a podivné okolnosti vyžadující vysvětlení, nakonec je vše dovedeno do zdárného konce, kdy vše souvisí se vším. Určitě jedna z nejlepších detektivek série.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Strašně ráda bych napsala něco o tom, jak mi všechny ty mystické prvky na závěr do sebe zapadly a vyústily ve velkolepý závěr, kdy vše nakonec dostalo smysl. Bohužel jsem buď něco někde nepochopila nebo jsem jen na jiné vlně než autor, každopádně očekávané rozuzlení, kdy bude vše nad slunce jasné, se nekonalo.
Osobně mi to celou knihu trochu zkazilo. Celou dobu jsem se dobře bavila, ráda jsem se vracela k osudům pana Nakaty i Kafky Tamury bez ohledu na to, jaké bizarnosti je potkávaly a jak často jsem si při čtení kladla otázku, k čemu to celé směřuje. A kterou si kladu nadále.
Tři přání
Liane Moriarty
Velkou devízou autorky je, že umí velice věrně vystihnout lidský charakter, takže v postavách dost často můžete poznat některé povahové rysy své či svých přátel nebo příbuzných. Díky tomu je "příběh" celkem zábavný, přestože ve srovnání s jinými tituly autorky působí spíše jako ten druh příběhu, který byl napsán, jen aby v edičním plánu bylo něco od Moriarty.
Nosná linka trochu chybí, jde spíše os střípky životních situací, jimiž hlavní hrdinky procházejí. Pointou má být pak zřejmě to, že si každá z nich před 20 lety představovala svůj život trochu jinak.
Srovnání naivních přání čtrnáctiletých puberťaček s realitou všedního dne by mohlo být poměrně dobrým východiskem pro knihu. Tato přání (a s nimi i pointa vysvětlující, kam vlastně celé vyprávění směřovalo) se ale objevují až na konci knihy, což sice není nic divného, jenže tím pádem v kontextu jiných, mnohem zajímavějších situací, zanikají a závěr knihy tedy vyznívá trochu do prázdna.
Ví o tobě
Sarah Pinborough
To je tak, když každá druhá stránka přináší zásadní zvrat v ději a po chvíli už nevíte, čemu vlastně máte věřit. Podezíravost a nejistota ze stránek jen sálá napětí se stupňuje. Autorka vždy zaseje zrnko pochybností a vám to nedá než číst dál, abyste zjistili, co to vlastně celé má znamenat. A nakonec, když už si myslíte, že jste to celé rozlouskli, zjistíte, že všechno je úplně, ale úplně jinak.
Severská mytologie
Neil Gaiman
Pro někoho, kolem koho severské mýty vždy jen prosvištěly rychlostí světla, je to skvělý způsob, jak se s nimi blíže seznámit. Gaiman neidealizuje jednotlivé bohy a ukazuje je i s jejich méně ctnostnými stránkami, čemuž odpovídá i používaný jazyk. Celé to má švih a spád a než se nadějete, jste na konci.
Stockholm: Přísně tajné
Hanna Lindberg
Měla jsem trochu dojem, jakoby autorka přes víkend sjela všechny možné kriminálky, vyzobala z nich ta největší klišé a vše je nacpala do téhle knížky.
Vcelku slibnou anotaci ve výsledku dost kazily podivně vystupňovaný děj, který v podivně zvolených momentech ustrnul, aniž by byl zřejmý důvod či účel. Výsledkem je nulové napětí a skomírající zvědavost čtenáře. Popisy luxusního života mě také nijak nebraly a šablonovité postavy, z nichž mi nebyla sympatická ani jedna, to také nevytrhly.
Evidentně tedy ne každá severská krimi je skutečnou severskou krimi.
Poslední výročí
Liane Moriarty
Klasická Moriarty - reálně vykreslené postavy, pro jejichž živé verze byste ve svém okolí určitě nemuseli chodit daleko, nějaké to tajemství, trocha ztřeštěnosti, nějaká ta lovestory. Jo a celé se to dobře čte. Což určitě není málo, ale zbytečně od toho nečekejte víc.
Skvrna
Gillian Flynn
Povídka je tak krátká, že jsem se v průběhu ani nezamýšlela na absurdní rozdání karet na počátku. Co na tom, že autorka dala dohromady "skoroprostitutku", která si hraje na vymítače ďábla, s osvědčenými motivy typu starý strašidelný dům, nespolečenský chlapec neduživého vzhledu a jeho na první pohled dokonalá nevlastní matka s pocuchanými nervy. Ve výsledku je to celkem zábavná a zajímavá jízda, v níž nechybí překvapivé zvraty a jíž stručnost obsahu svědčí.
Trainspotting
Irvine Welsh
No upřímně, zůstává pro mne záhadou, proč se z knihy stal takový trhák. Míchá se v ní několik těžko od sebe rozlišitelných vypravěčů, nějaký ucelený děj tam není a na humor tohoto typu jsem asi příliš útlocitná.
V podstatě jde o sled více či méně nechutných či politováníhodných historek ze života feťáků, kteří se potácí životem od ničeho k ničemu. Jako exkurz mezi spodinu Edinburghu koncem 80. let asi ok, ale že by mě to nějak víc zasáhlo, to určitě ne.