Trainspotting

Paráda. Trainspotting je skvělej ve filmový i knižní verzi. Welsh je prostě můj člověk. Asi to není čtení úplně pro každýho, ale je to super. Dostanete se do hlavy feťáka a sledujete jeho každodenní řešení feťáckých problémů. S dávkou humoru a autentičnosti. Kdo má rád film, oblíbí si i knížku.

Audiokniha, od které se nejde odtrhnout. Ty dny co jsem ji poslouchala, jsem se cítila jako mezi nimi. Bude mi po postavách snad i smutno. Děsivé, šílené, surové, poutavé. Moc se mi líbily detailní popisy.

Nebyla to špatná kniha která se dobře četla a občas jsem se u toho i zasmál

Kdo by neznal tohle feťácké dobrodrůžo z filmového plátna, parádní soundtrack a skvělé herce...
Audiokniha skvěle načtená! A velmi syrově, čtenáři / posluchači, popisuje jednotlivé charaktery, ať to je hovado Bekby, lev salónů Sifon, známý Renta nebo kocour Spud.
Jako povídková knížka by to možná fungovalo lépe a sekvenčně to tak na mě ve finále i působilo. ALE....Poslední třetina děje záhy ztratila na síle, přestalo mě zajímat, co bude s osudy mých oblíbenců a konec knihy skončil jen v té tašce peněz. Nic víc se tam už nezachytilo.

09.07.2025

Poslech hustý, trochu sprostý, příběh pro otrlé ale nejen kluky. Načteno přesvědčivě panem K. Bartošem. Jestli tu za pár let ještě budu sjedu to znovu, slibuju.

Před léty jsem viděl několikrát film, tak jsem byl zvědav, jak moc se držel knižní předlohy. No jak už to tak bývá, film je hodně osekaný. V knize je více příběhů a více postav a celkově obsáhlejší pohled do života hlavních hrdinů, kteří utápí své problémy v drogách a alkoholu. Chvílemi se objevují světlé chvilky, že si čtenář řekne, tak teď už budou "čistí", ale zázrak se nekoná a opět se padá na dno.
Ze začátku mi trvalo, než jsem pobral, kdo to vlastně vypráví a že vypravěči jsou vesměs všichni hlavní hrdinové. Zajímavý styl psaní jak řikám éééé čéče. Odlehčující na tom je humor, ten je výborný a některé hlášky nezapomenutelné.
Někdo tady hodil krýglem a nikdo vocaď nevodejde, dokud se nezjistí, kdo to hodil

Trainspotting byl zfilmován a některé hlášky neomrzí:

Renton: Co je dnes večer na jídelníčku?
Swanney: Vaše oblíbené jídlo.
Renton: Výborně.
Swanney: Obvyklý stůl pane?
Renton: Ano, pane.
Swanney: Mohl by náš vzácný host zaplatit účet předem?
Renton: Ne, připište mi to.
Swanney: Bohužel vás musím informovat, pane, že jste už dosáhl úvěrového limitu.
Renton: No v tom případě…
(Renton vytáhne z kapsy peníze.)
Swanney: Tvrdá valuta. Podíváme se. Při jednání s takovými pány, jako jste vy, musím být opatrný.
(Swanney ověří pravost peněz.)
Swanney: Nedal by si pán předkrm? Třeba topinku?
Renton: Ne, děkuji. Přejdu rovnou k nitrožilní stravě. Tvrdé drogy, prosím.

Renton: Begbie nejel v drogách, jel v lidech. Na to byl vysazenej. To bylo jeho smyslový fetování.

(Poté, co Renton střelí do zadku psa.)
Sick Boy: No tak na vegetariána, Rentsi, máš ďábelskou ránu.

Renton: Heroin vám působí zácpu. Heroin z poslední dávky přestával působit a ty čípky ještě ani nezměkly. Teď už zácpu nemám. Snil jsem o mohutným čisťounkým příslušenství. Zářivý zlatý kohoutky, panensky bílej mramor, sedátko vyřezaný z ebenu, nádržka plná Chanelu číslo pět a lokaj, co mi podává kousky toaleťáku ze surovýho hedvábí. No ale za těchle okolností jsem se spokojil se vším.

20.06.2025

Audiokniha.
Ako, ja sa cítim otrlá po prečítaní kopy desivých thrillerov, ale po prvej poviedke - kde si maník šľahá heroín do žily - mi bolo fyzicky zle. Nevedela som, či to dám. Našťastie, kniha nie je len o tom.
Príbeh je prerozprávaný z pohľadu viacerých postáv a je to tak dobre. Akýsi súbor poviedok.
Je to kniha o podivnom prežívaní partičky zúfalcov z Leithu koncom 80-tych rokov 20. storočia, ktorí si ako formu úniku zvolili drogu.
Je to o šialených raušoch, ale i o snahe byť čistý, o snahe dostať sa z toho pekla a viesť normálny život.
Je to surové, autentické, drsne vtipné a bolí to až na dreň.
Vlastne, až na žilu by sa dalo povedať...

Když Iggy Pop zpívá: „Amerika bere drogy v psychický sebeobraně“, zadívá se přímo na mě; akorát „Amerika“ zamění za „Skocko“, a definuje mě trefnějc v jediný větě, než všichni vostatní kdykoliv předtím…
Přerušim svůj tanec svatýho Víta a zustanu stát, omráčenej posvátnou úctou. Jeho pohled je na někom jiným.

Šoufek nikdy nezachází do detailů, co se jeho sexuálních dobrodružství týče. Diskrétnost zachovává pouze proto, aby tak mohl mučit své sexuálně méně úspěšné kamarády, nedělá to z respektu vůči ženám, s nimiž něco měl. Spud a Renton si uvědomí, že soulože ve třech s movitými turistkami a kokainem jsou výsadou erotických aristokratů jako je Šoufek. Jejich vlastní liga je v tomto ošuntělém baru.

Myslel sem si, že každej zmrd přes dvacet je vůl a nestojí za to s nim vůbec mluvit, dokud mně samotnýmu nebylo dvacet. Čím sem starší, tím silnější mám pocit, že sem měl pravdu. Potom je to čím dál tim víc samej hnusnej kompromis, samá ustrašená kapitulace, dokud neumřeš.

Nemá smysl zde mluvit o dnes už kultovním filmu, kterému byla základem kniha Trainspotting.
Ta kniha není pro každého. Její příběh je popisován velmi naturalisticky, přesně tak, jak se na daný žánr hodí. A je dobře, že není psán pro všechny. Vyzněl by totiž úplně jinak.

Film sem videl mnohokrat, tak sem vlastne od knihy moc velke ocekavani nemel. Nakonec se ale dostavilo prijemne prekvapeni. Predne, film se od knihy v mnohem lisi a taky je tam mnohem vice historek a stejne tak i postav. Mnoho noveho materialu v kombinaci se sveraznym, ale zabavnym stylem vypraveni dela z knihy celkem nezapomenutelny zazitek.

Vybrala jsem si knihu kvůli ČV (nejprve jste viděli film) a podobně jako píše přede mnou. Každá kniha prostě musí padnout i do toho správného období a věku čtenáře.
Asi už jsem na toto stará nebo kniha je stará, já nevím, ale vlastně mě to moc nebavilo. Mám v plánu se podívat i po těch letech znova na film, tak uvidíme, jestli je to celkově obsah nebo jen knižní podání.

Kámoš na střední adoroval celou Welshovu trilogii (Heráci/Trainspotting/Porno) a poněvadž jsme oba měli podobnej vkus a v tu dobu jsem ujížděl na Bukowskim, tak jsem tušil, že by mi to mohlo dost sednou. Jenže jsem se k tomu dostal až nyní s nějakym 6 nebo 7 letym zpožděním a obávám se, že trochu pozdě. Od té doby jsem toho hodně viděl i přečetl a Welshův take na životy mladých feťáků pro mě již nemohl být tak zajímavým.

V žádném případě jsem se ale nenudil, protože černohumornost se zde snoubí s marnotratností a zoufalstvím. Kniha začíná úmrtím mimina, které zemřelo na bytě na zanedbání, zatímco se tam všichni sjížděli hérem. Později, když má Renton absťák, tak vina snoubící se s blouzněním vyvolá halucinaci oné holčičky, která leze po stěnách a vyčítá Rentonovi, že se nikdy nestihla ničím stát, protože se jako zkurvený feťáci starali jen o sebe a o matro a proto umřela jako panna a tak mu ho bude muset vyhulit teďka.
Kniha však není jen sérií bizárků, nýbrž dává autentický vhled do vyjetých životů několika Edinburghských smažek v 80. let. Autor mluví skrze postavy neučesanym jazykem a dialektem. Překlad do jiného jazyka tohle sice kazí/posouvá, ale stále se to snažili co možná nejvíc zachovávat. Mně to uši nervalo.
Zacílený čtenář by měl chovat jisté zalíbení ve zmar, hnus a sprostotu. Pokud ne, tak by si mohl jen říct: "Ok, chápu. Výpovědní hodnotou je odstrašujícím příkladem. Autor na svých postavách ukazuje, že tyhle cesty nikam nevedou. To já ale vím, takže co z toho čtení mám?"
Welsh však do vyprávění vložil i trochu toho intelektuálna. Nejústřednější postava knihy (vyhýbám se slovu protagonista), Renton, totiž nemá v hlavě vyloženě nasráno a dokáže leccos vypozorovat. Skrze jeho vidění se nám trochu ukazuje, že jeho vyjetý život je odpovědí na všechnu tu domnělou spořádanost světa, kterej většina lidí bezmyšlenkovitě přijímá. Autor však moc neukazuje právě z tohoto světa, takže tyhle Rentonovy myšlenky zvučí podle vlastních přesvědčení toho či onoho čtenáře. Já sám chápu, že feťák si jen sere do vlastní postele, ale kdyby mi řekl: "Můj život je jen zrcadlením vašeho pokrytectví a bezuzdnosti", tak bych mu to asi odkejval, protože nevidím zářnou budoucnost jak pro lidstvo tak ani pro smažku. Furt bych ho ale považoval za slabocha, co své jednání pouze racionalizuje. To Renton i potvrdí, protože v závěru zdrhne s prachama, aby mohl začít někde jinde znovu.

Trainspotting tedy není žádné široké ani hluboké pojednání, ale jakýs takýs vhled poskytuje a k tomu zvládá být ještě poměrně zábavný. Pro svou vyprávěcí strukturu si pak žádá o něco pozornější čtení.
Welsh totiž píše nechronologicky z perspektivy řádky postav a často hned neodhalí, v jaké kůži zrovna jsme. Mnohé kapitoly by ale mohly fungovat samostatně jako krátké povídky. Přesto spolu navzájem tvoří ucelenější obraz.

Pecka! První seznámení s Welshem (sérii jsem na doporučení načala druhým dílem) a s radostí budu pokračovat dál. Geniální postavy (i když Spud je stejně nejlepší, víšjak čéče ;-)), styl psaní, výborný humor, místy hodně drsné, sem tam nechutné, kruté i smutné, ale i úžasně krásné, cituplné, dojemné pasáže, u kterých jsem se jako cíťa na chvilku zasekla, neb jsem je četla opakovaně... To, že jsem napřed viděla film, nebylo v tomto případě vůbec na škodu, naopak, pomohlo mi to ve snadnější orientaci a filmové postavy mi dobře zapadly i do knižní předlohy. Naprosto skvělé, doporučuji!

Takhle odpozorovat život, pak ho dokonale přenést na papír, a to všechno bez jakéhokoli mentorování, takže je čtenář donucen udělat si vlastní názor - klobouk dolů.

Posloucháno jako audiokniha.
Stylem psaní se (bohužel) blíží Mementu - tedy skoky do děje odprostřed, nenavazování a neukončování některých částí. Oproti My děti ze stanice zoo, kterou považuji za velice dobrou, je tohle výrazně horší čtení - i když zas o dost lepší než Memento a s velkým potenciálem, který tím stylem psaním zůstal nenaplněn.

Velmi naturalisticky a syrově napsaná kniha o životech lidí, kteří žijí své životy v heroinovém opojení, leckoho úplně odvaří, protože toto je velmi silné kafe a pro spoustu lidí absolutně nestravitelné čtení. Ale právě způsob, jak je kniha napsaná, kdy si autor vůbec nebere servítky a bez skrupulí čtenáři naservíruje životy lidí na pokraji společnosti, dělá z tohoto počinu vynikající a pravdivou záležitost, při jejímž čtení "normální" člověk ani nemůže věřit tomu, co čte, pokud u knihy vůbec vydrží. Tato kniha je neskutečná jízda a výborná sonda do života feťáků a alkoholiků, z jejichž způsobu života až mrazí. Nikdy nezapomenu, jak mě sestřelil stejnojmenný film natočený na motivy této knihy v hlavní roli s Ewanem McGregorem. Tentokrát jsem poslouchala jsem ve vynikajícím přednesu na Radiu Vltava.

Zpočátku trošku zmatené, ale časem jsem se zorientovala. Musím přiznat, že tohle není vůbec můj šálek kávy. Ke knize jsem se dostala vlastně náhodou, nikdy by mě samotou nenapadlo po takové knize sáhnout. Ale díky audioknize jsem měla možnost seznámit se s příběhem. Mě to nezaujalo, nic mi to nedalo (maximálně ještě větší přesvědčení, že takhle člověk opravdu žít nechce...).

Za mě...příliš osobní.příliš bolestné. Feťáka neubrečíš,neuprosíš, jen se bojíš a pak je ticho a tma.

Audiokniha na ČRo. Po geniálním filmu (který se mi vypaloval během dospívání do mozku, z VHSky nahrané z filmového klubu na ČT2 i s úvodním slovem Saskie Burešové) a skvělé knize jsem byl zvědavý na rozhlasovou audio verzi. A musím říct, že jsem vůbec nebyl zklamán spíš naopak. Čtveřice hlavních hrdinů ožila v mých sluchátkách jako bych je viděl před sebou. Mark, Šoufek (Sick boy mi znělo líp), Spud a Begbie. Kolem těch čtyř a heroinu se to všechno točí. Ostatní postavy jsou spíš do počtu, ale tihle čtyři jsou propracování a unikátní. Buď je milujete nebo nenávidíte nebo obojí najednou. Jsou každý svým vlastním způsobem šílený, poškozený, politování hodný a bojující o místo na slunci nebo přímo o život. Podle mě podrobná a přesná sonda do života určité části městské mládeže. V tomhle případě ve Skotsku, ale pasuje to asi na většinu Evropy. Věrohodné, bez příkras, bez moralizování. Kdo nezná měl by dohnat resty. Mě to perfektně bavilo i v této verzi. Soundtrack je kapitola sama pro sebe, dokonale vybraná hudba, geniálně sedí k příběhu.