Arwen777 Arwen777 komentáře u knih

☰ menu

Duch domu Ashburnů Duch domu Ashburnů Darcy Coates

Už bych se jen opakovala. Naprosto souhlasím se čtenářem buldozer5. Je to v podstatě klišé, tajemný dům, nápisy, tajemný les a starý hrob, záhadná vražda v minulosti... Ale velmi dobře napsané! I když to nebylo nic nového, přesto jsem se dobře bavila a hlavně bála. Dočítala jsem knihu před půlnocí, takže jsem si to opravdu užila. Doporučuji, pokud chcete starou dobrou duchařskou klasiku. Koukala jsem, že autorka toho napsala víc, u nás se bude teprve vydávat. Určitě si ráda přečtu něco dalšího.

17.03.2019 5 z 5


Hluboká modř moře Hluboká modř moře Marie Lamballe (p)

Tak jsem se utvrdila v tom, že tato autorka není pro mě, nějak nejsme naladěné na stejnou vlnu. Je to už druhá kniha od ní, kterou jsem přečetla a navzdory dobrému hodnocení zde mi ani tato nesedla. Nemohla jsem se pořádně začíst, děj mi přišel nudný, nepravděpodobný, slabé dialogy, nedostatečné vtáhnutí do děje. Do 200 stránky jsem se v podstatě trápila a pak už jsem zahájila rychločtení, protože nerada nedočítám a chtěla jsem vědět, jak autorka zápletku dořeší.
Je mi to líto, ale další knihy od této spisovatelky už nevyhledám.

25.07.2021 2 z 5


Liščí děti Liščí děti Paul Tobin

Ačkoliv si předlohu už nepamatuji, protože jsem Zaklínače četla před desítkami let, přesto mě tento příběh příliš nenadchnul. Kresba dobrá, ale dějově slabé. Málo tajemna, málo napětí, málo vědomé a záměrné akce Zaklínače. Pouze takovým pozorovatelem byl.
Postava trpaslíka mě neuchvátila a jedinou postavou, která stála za to, byla Liščice. I posádka lodi byla nudná, s výjimkou Janessy.
Jak tu podotklo už více lidí, neurazí, nenadchne.

23.03.2021 3 z 5


Nejsem živá Nejsem živá Anne Frasier (p)

Je těžké udržet čtenáře v nadšení u dalšího dílu, když to hlavní - originální zápletka - je představena v tom prvním a teď už vlastně není s čím novým přijít. A zvyšováním brutality si u mě autorka rozhodně nešplhla. Raději bych se dozvěděla více o motivech pachatelů a dedukcích a myšlení vyšetřovatelů, než abych se koupala v krvi. Navíc důvod a motivy pachatelů pro mě nebyly dostatecně vysvětleny a v podstatě mi není jasné, proč byly vraždy páchány.
Abych jen nehanila, tak se mi líbí vztah dvojice detektivů a ocenila jsem překvapení na závěr. A proto časem sáhnu i po dalším dílu a budu doufat, že bude mít i jiné plusy než jen čtivost.

22.01.2021 3 z 5


Království Království Amanda Stevens

Podepsala bych se bez výhrad pod komentář čtenářky MagdalenaSlabá.
Nápad Amandy Stevensové má velký potenciál, který ale podle mého názoru není dostatečně využitý. Perfektní je zasazení do reálií, dějství příběhů, v tomto druhém díle i zasazení do tajemného místa, lesy, jeskyně, zatopený hřbitov, odlehlé místo. I tajemná znamení a čarodějnictví přispívají k super temné atmosféře. Ale mě v hlavě vyvstávají úplně stejné otázky jako u MagdalenySlabé. Jaká je vlastně podstata tajemných sil? Co je čiré Zlo? Jednou hlasy, jednou vítr, jednou hmotná podstata s drápy? Jaká to má pravidla? Zatím mi to přijde spíš jako galimatyáš, který nedává moc smysl. Alespoň jsme se dozvěděli něco o Améliině původu a původu jejích schopností.
Nicméně jako odpočinkový duchařský příběh to plní svou funkci. Zvládla bych to i strašidelnější. Dám si pauzu a uvidím, jestli zase někdy dostanu chuť na výlet mezi duchy.

20.11.2020 3 z 5


Maus – Souborné vydání Maus – Souborné vydání Art Spiegelman

Sugestivní vyprávění životního příběhu polského Žida, zatýkání, deportace do Osvětimi, nelidské podmínky a neustále přítomná smrt. Nepřikrášlené, syrové, působivé. Nepochybně příběh s velkou vypovídající hodnotou.
Bohužel si mě nedokázal získat tak, jak by si zasloužil. Neustálé odbíhání do současnosti, starosti a dohadování se zatrpklým stárnoucím Vladkem mě rušily. Příběh se často trhal a mně chyběla návaznost.
Také kresba mě nijak nezaujala. Rozdělení lidí podle druhu zvířat mi přijde jako skvělý nápad, ale kresba jako taková se mi nelíbila.
Takže až si budu zase chtít přečíst něco o holokaustu, vrátím se k beletrii.

23.07.2020 3 z 5


Vykoupení Vykoupení Martin Goffa

Moje seznámeni s Martinem Goffou, kterého jsem si vybrala na základě velice kladných hodnocení na Databázi.
Příběh je velice realistický, zasazený do našich luhů a hájů, takže nám velmi blízký. Žádné americké prolévání krve, ale i tak má kniha spád. Připomíná mi solidní detektivky z konce 20-tého století. Je vidět, že autor má zkušenosti z policejní práce, zápletka odpovídá naší společnosti a nátuře, vyšetřování je uvěřitelné, hrdina rozpolcený klaďas s pevnými morálními zásadami. Přesto mi do dokonalosti něco chybělo, možná trochu tajemna, zdálo se mi to vše moc přímočaré. Dovedu si představit, že si za čas přečtu další detektivku z této série.

19.09.2019 4 z 5


Závěje Závěje Tess Gerritsen

Moje první setkání s dvojicí Islesová a Rizzoliová a hned jsem si dala autorku do oblíbených. Velmi dobře napsaná detektivka, plná vystupňovaného napětí a zvratů. Zajímavé téma náboženských sekt a moc krásná divoká zimní krajina Wyomingu. Tajemná opuštěná osada uprostřed divočiny, odkud lidé náhle zmizeli. Prostě záhada. A podezřelé stopy kolem. Co víc by si čtenář detektivek mohl přát? Rozhodně doporučuji.

28.04.2019 5 z 5


Dívka, která se dotkla nebe Dívka, která se dotkla nebe Luca Di Fulvio

Krásná dobrodružná historická kniha. Děj je zasazen do Itálie 16. století, většina se odehrává v Benátkách. Ač je román poměrně rozsáhlý, nudit se nebudete. Naopak. Děj je svižný, napínavý, plný dramatických situací, takový historický thriller. Doplněno o romantickou lásku, samozřejmě i nenávist a zhrzenou ženu, která zosnuje pomstu. Konec je trochu pohádkový, ale to dílu neubírá na kráse. Moc se mi líbily dobové reálie, vykreslené životní podmínky tehdejších lidí, bída, rozdílný život chudiny a šlechty a život židů v té době. Připomnělo mi to staré dobrodružné příběhy, jen s větší dávkou akce. Doporučuji, pokud máte rádi dobrodružné romantické příběhy.

23.03.2019 5 z 5


Zimní lidé Zimní lidé Jennifer McMahon

Horory nečtu, ale dostala jsem chuť na něco strašidelného. A tato kniha mi to splnila. Souhlasím, že to není žádný silný šálek kávy, spíš lehčí jemné strašení. Pro slabší povahy akorát ;-). Příběh se mi líbil, tragické kořeny v minulosti, s důsledky do současnosti. Docela dobře napsané, napínavé. Doporučuji jako čtení na zimní večery, kdy brzká tma podpoří atmosféru.

11.10.2018 4 z 5


Květy slunce Květy slunce Rupi Kaur

Věřím, že některé knihy se mi do ruky nedostanou náhodou, ale nějakým řízením osudu. A stejně tak vnímám tuto sbírku, která mi zabrnkala na nedávno prožité city a oživila některé pocity, především tedy první část.
Celkově se mi líbily hlavně kratší básně, v těch rozsáhlých jsem se ztrácela. Nevadí mi moderní poezie a oceňuji autorčinu schopnost jasně, jednoduše a přímočaře vyjádřit to podstatné na pár řádcích, málokdo to umí, pokud se jedná o pocity.
Nevím, jestli se ke sbírce vrátím, i když právě k básním se člověk vrací, protože v každé etapě života je vidí z jiného úhlu a přinášejí mu nové porozumění. Ale několik veršů jsem si vypsala už nyní.

17.09.2020 3 z 5


Jméno větru Jméno větru Patrick Rothfuss

Slušný fantasy příběh. Souhlasím s názory, že to není nic nového pod sluncem, žádný wow efekt se u mě nekonal, přesto se mi kniha dobře četla a bavila mě.
Jde o příběh nadaného dítěte, které přijde o rodiče a musí se samo protloukat světem přes spodinu společnosti, ale díky svému talentu a povaze se mu to podaří a dostane se na vysněnou univerzitu... a celou cestu ho vede touha po pomstění smrti rodičů... opravdu nic překvapivého. Pěkný je trochu jiný druh magie, zajímavě naznačený magický svět a tajemní tvorové a slibné jsou náznaky střetů a bojů v příštích dílech.
Trochu na nervy leze Kvotheho samolibost, to, že ze všeho lehce vyvázne, bych nekritizovala, to je úděl hrdinů a proto to tak rádi čteme.
Já jsem spokojená a ráda se v budoucnu pustím do dalšího dílu.

10.05.2020 4 z 5


Maorčina píseň Maorčina píseň Sarah Lark (p)

I já jsem se bála, aby pokračování nemělo klesající kvalitu, ale zbytečně. Obdivuji, jak autorka i druhý díl dokázala napsat stejně poutavý, a to i při velkém počtu stran. Na čtení jsem se vždy velmi těšila a prožívala osudy dalších dívek, potomků původních žen, které dorazily na Nový Zéland, aby se zde provdaly.
Tentokrát sledujeme osudy jejich vnuček, prožíváme s nimi první lásky, manželství s pěknými i špatnými stránkami, jejich štěstí i neštěstí, útěky i životní rozhodnutí, která ne vždy korespondují se sny. Život žen na Novém Zélandě stále není jednoduchý.
V prvním díle jsme se seznámili se životem farmářů, chovatelů ovcí, v tomto díle je pozornost zaměřena na horníky, jejich nelehký úděl, špatné pracovní podmínky a těžkou práci spojenou s velkým nebezpečím.
Vyprávění je napínavé a hlavně poutavé, čtenář prožívá s hrdiny to dobré i zlé, romantiku střídají těžké chvíle. Oproti prvnímu dílu je tato kniha okořeněná trochou erotiky.
Kdo má rád rodinné ságy a dobrodružství, neměl by si tuto sérii nechat ujít.

12.04.2020 5 z 5


Do vody Do vody Paula Hawkins

No, asi jsem také čekala víc. Nakonec ale musím říct, že se mi příběh líbil. Kniha mi přišla trochu zdlouhavá a ze začátku jsem měla problém orientovat se v postavách. Ale celkově to nebylo špatné, pomalé rozkrývání minulosti a vztahů udržuje v napění a zvědavosti. Hodnotím jako takový průměr, který ve vás nezanechá příliš mnoho pocitů.

25.05.2019 3 z 5


Šelma Šelma Andrew Mayne

Na knihu jsem se moc těšila, ale čekala jsem propracovanější příběh. Do tři čtvrtin to šlo, naivní biolog byl sympatický, i když se neuvěřitelně nebojácně vrhal vstříc všem nebezpečím. Na konci knihy se z něj ale stal odborník na sériové vrahy, vynikající zdravotník a Rambo v jedné osobě. To už se mi zdálo přitažené za vlasy. Nicméně jak tu už někdo podotkl, napětí a atmosféra knize nescházejí a pokud nehledáte nic náročného a máte rádi neohroženého hlavního hrdinu, pravděpodobně si knihu užijete.

05.02.2019 4 z 5


Den, kdy jsme se potkali Den, kdy jsme se potkali Roxie Cooper

Těžké hodnocení...
Do půlky jsem zvažovala, jestli to má smysl číst. Děj mi přišel utahaný, nezajímavý, místo aby se autorka držela hlavní linie, tak zápletku tříštila nedůležitými rozhovory a vedlejšími linkami.
Od půlky to konečně nabralo spád a věděla jsem, že knihu dočtu. Na konci jsem uronila slzu, tohle by nechalo chladným snad jen cynika.
Nicméně souhlasím s mou oblíbenou čtenářkou Květ, že mi celá zápletka a hlavně konec přišly umělé, prvoplánovité a melodramatické. Prostě cílem bylo napsat doják. Což o to, občas si ráda popláču, ale chci k tomu nezapomenutelný příběh, který si prožiji s postavami. Ty mi tady ale přišly mělké, nemastné a neslané a nakonec zbyla snaha šokovat, aby se to vyvážilo.
Nápad se mi líbil, zpracování mě ale nechytilo. Co se mi ale velmi líbilo, bylo zakomponování skladeb. Vzpomínka na ně mi vždy vykouzlila úsměv na rtech.
Jsem ráda, že se knížka líbí, pro mě ale jen průměr.

25.01.2021 3 z 5


Smrtící útes Smrtící útes Gregg Dunnett

Tak já také půjdu proti proudu.
Knihu považuji za ztrátu času, vysoké hodnocení vůbec nechápu. Mysteriózní psychologický thriller? Kde? Povrchní vyprávění, které se zmateně střídalo z pohledu jedenáctiletého chlapce a ostatních osob, plné nelogičností jak už upozornila čtenářka oregano. Napětí? Necítila jsem žádné, snad jen, abych to už dočetla. Navíc mi motiv chlapcovy minulosti přišel povědomý, určitě jsem už stejnou zápletku četla jinde.
Na knihu jsem se těšila, ale tohle bylo zklamání.

31.12.2020 2 z 5


V klubíčku štěstí V klubíčku štěstí Anna McPartlin

Dojemná kniha, plná citů, lásky, starosti o druhé. Také ale násilí, nepochopení a tlaku okolí, nenápadné netolerance a tíže dospívání.
Ač od začátku víme, že má tragický konec, začíná nenápadně a pozornost je upřena hlavně na násilí v rodině, výchovu pubertálních dětí a starost o člena rodiny se stařeckou demencí. Tragická linka příběhu se rozvíjí jakoby mimochodem a zpočátku se jeví nevýznamná proti ostatním starostem. Postupně nabývá na síle, stejně jako potlačované touhy a strachy v člověku a stejně jako zoufalství, když se s nimi člověk nedokáže vyrovnat. Až vygraduje v tragický konec, který mě osobně velmi překvapil. Závěr knihy v sobě nese naději, sílu lásky a odpuštění, prosbu o toleranci a vcítění se do druhých.
Co mě osobně velmi zasáhlo, byla síla dopadu drobných narážek, které už častokrát ani nevnímáme, že je vypustíme, a které ale mohou mít hodnotící nebo odsuzující charakter, a to i přesto, že je často vypustíme v žertu. Považuji se za tolerantního člověka, ale pod tíhou této knihy přemýšlím, že i tak se může stát, že ublížím.

Velmi silná kniha, jsem ráda, že jsem se k ní dostala a doporučuji každému, kdo rád přemýšlí o vztazích a dopadech našeho jednání.

16.02.2020 5 z 5


Poslední vlak do Helsingøru Poslední vlak do Helsingøru Heidi Amsinck

Mám ráda povídky, obdivuji umění autorů zaujmout čtenáře a vystihnout pointu na několika strankách. Tyto povídky se mi moc líbily, jsou krátké, svižné, výstižné. Všechny na téma zvláštních situací, paranormalních jevů a podivných lidí. Přivítala bych trochu více tajemna, na mě to bylo příliš mírné, povídky hodnotím spíše jako lehce znepokojující než strašidelné. Ale čtení to bylo milé, formát knihy a délka povídek jsou vhodné pro čtení při cestování a obálka je krásná. Odpočinkové čtení, když nemáte čas nebo chuť na rozsáhlejší román.

01.12.2019 4 z 5


Umři znovu Umři znovu Tess Gerritsen

Po Závějích jsem šla na jisto a namátkou vybrala další knihu Tess Gerritsenové. Ačkoliv jsem se tentokrát ze začátku trochu hůře začítala, od půlky už tam byla ta správná dávka napětí a příběh mě držel u čtení. Závěr byl překvapivý a hodně smutný. Zkrátka detektivka jak má být. Jen také doporučuji číst sérii popořádku, protože v této knize je hodně odkazů a prozrazení z předchozích dílů.

14.09.2019 4 z 5