Anoell komentáře u knih

Dárek k Vánocům, pro mě první setkání s autorem, předtím jsem o něm neslyšela. Inu... Musím říct, že kniha jako taková mě nevtáhla natolik, abych nemohla přestat číst, těch necelých 500 stránek jsem přelouskala spíš ze své přirozené zvědavosti. Autor příběh vypráví mile a laskavě, je to takové pohlazení... Přijde mi, že spíš než o samotný děj se zde jedná o atmosféru a smýšlení. Co se mi ale nelíbilo, byla až přílišná jinakost hlavních hrdinů (a vlastně i hrdinů vedlejších), byli až příliš poetičtí a také téměř každý, s kým se v této knize setkáte, je skoro filozof. Zároveň je to taková óda na Krétu, milé, ale klidně bych trochu ubrala. Co bych ovšem vyzdvihla, je vizuální stránka knížky. Sečteno, podtrženo - nemám potřebu tu knihu číst znovu, ale ráda si přečtu pokračování nebo minimálně cokoliv dalšího od tohoto autora.

P.S. České nakladatelství by si mohlo dát pozor na finální verzi... různých překlepů apod tam na mě bylo až moc.

06.01.2020

Co si budem, opět skvělý Remarque... Tato kniha skládá poctu hlavně přátelství a pak i lásce, není primárně o válce (se kterou si určitě většina Remarquea spojuje - a to samozřejmě oprávněně), leč se jistým způsobem válka dotýká i tohoto příběhu... Schéma všech jeho knih, které jsem doposud četla, mi přijde podobné, někdy dokonce stejné, ale pokud je člověk nečte hned za sebou, tak si myslím, že zrovna u něj to nevadí, protože je to vždy skvělé. Vždy dokáže zaujmout a chytit za srdce. Podle popisu jsem čekala něco trochu jiného, ale nevadí, s výsledkem jsem spokojena. Rozhodně doporučuji.

6 10.11.2019

Něco mě bavilo, něco méně, něco vůbec... Jak už to u podobných útvarů bývá, holt se zde vyskytují silnější, ale i slabší kousky. Každopádně to nebylo špatné, ale pokud chcete s Bukowským začít, doporučuju zkusit nejdřív román (za mě Jelito) a až pak se podívat na zub Zápiskům.

1 03.09.2019

Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jen halda prasáren, rvaček a sprostejch slov... Když se ale člověk na tuto knihu podívá doopravdy, zjistí, že se v ní skrývá něco víc. Tu a tam dílo skoro až filozofického rázu. Někdy jsem se s hlavní postavou dokázala ztotožnit, jindy se mi jeho chování hnusilo. Abych byla upřímná, nevěděla jsem, co od Bukowského čekat, a nakonec jsem nadšená. Určitě sáhnu i po dalších dílech.

6 12.08.2019

Přiznávám, že ve věku 12-14/15 let jsem tuhle ságu strašně žrala. Jenže pak přišly jiné věci a příběh Belly, který jsem znala už i pozpátku, tak nějak upadl do zapomnění... Nedávno jsem však v knihovně hledala nějaké knížky v originále a objevila právě Stmívání, tak jsem se zaradovala, že si tedy procvičím angličtinu a zároveň zavzpomínám na staré časy. Inu, o procvičování angličtiny se dá mluvit tak napůl, autorka často používá stejná slova a stejná slovní spojení. Zato nostalgie byla veliká, ale zároveň jsem si říkala - Jak se mi kdy něco takového mohlo líbit?! Příběh jako takový není zas tak špatný, ale ten styl, jakým je to psané... Je to strašně jednoduché, sladké a co se týče zamilovanosti Belly a Edwarda strašně hrrr. Chápu, že mé pubertální (a zřejmě naivní) já z této knihy bylo nadšené, ale dnes už jsem nestačila valit oči... Neřekla bych, že si tato kniha zaslouží 3 hvězdičky, ale ta jedna je prostě za tu nostalgickou hodnotu, za to, jaký (dovolím si říct originální) upíří svět si autorka vytvořila, a hlavně za to, že mě tato sága přivedla ke čtení.

10.08.2019

První díl jsem nečetla, na tuto knihu jsem narazila v levných knihách, a protože mě Tudorovci baví, neváhala jsem s koupí (a upřímně, na knize zvnějšku ani není nic, co by naznačovalo, že se jedná o druhý díl). JENŽE jsem se nesetkala s úspěchem, jaký jsem očekávala. Autorka v doslovu vysvětluje, že přizpůsobila jazyk moderní době, aby se to čtenáři lépe četlo... nu, mně to naopak někdy dělalo problém, nedokázala jsem si představit, že by něco takového v té době někdo řekl, nesedělo mi to a rušilo mě to. Jak tu také už někdo zmínil, řešit na 400 stránkách pořád dokola to samé, to už pak člověka nebaví. Taky tato kniha zabíhá do žánru červené knihovny, což nepatří mezi mé úplně oblíbené čtivo. Navíc mě hlavní postava, královna Alžběta, neuvěřitelně štvala po celou dobu příběhu... Z inteligentní a opěvované královny nám byla předvedena převážně jen malicherná, sebestředná, žárlivá a jako puberťačka se chovající ženská. Upřímně lituju Roberta a její rádce. Abych ale knihu jen nehanila, hvězdičky dávám za to, že se autorka více méně držela historie a že jsem se chvílemi i zabrala do děje (na zahnání dlouhé chvíle v práci to stačilo). Jen jsem na vážkách, jestli si ještě zpětně přečíst první díl Princeznu Alžbětu...

3 10.08.2019

Krutá knížka. Na začátku se jedná o krutost přírody, ale tak to prostě chodí a s tím se nedá nic dělat. Jenže pak přijde na řadu krutost lidská. Jsem ten typ člověka, co u filmu ani nemrkne, když je v něm ubližováno lidem, ale jakmile se sáhne na zvířata... a podobně je to i u knížek, takže tohle čtení nebylo zrovna příjemné... Ale kniha se mi líbila, London krásně popsal duši vlka a líbily se mi i popisy přírody. Příběh pro mládež klidně, pro děti nevím... ale určitě jím nepohrdne ani dospělý čtenář.

8 01.08.2019

Ze západní fronty se přesouváme o pár let dopředu na frontu východní a především do Německa. Se Západní frontou by šlo najít mnoho podobenství, šablona zůstává stejná, přesto na mě tento příběh zapůsobil jinak. Možná i silněji...? Stejně jako u Na západní frontě klid a Cesta zpátky jsem se i do Čas žít, čas umírat začetla a nemohla (nechtěla) se odtrhnout. Čtenář se spolu s hlavním hrdinou pohybuje tím šedivým světem a raduje se spolu s ním z každé trošky štěstí, která se Ernstovi naskytla, přesto však člověk cítí jistou úzkost, protože v koutku duše ví, že tohle prostě nemůže dopadnout dobře...

5 14.07.2019

Tohle je přesně taková ta kniha, která vás nutí číst dál a dál, ale přitom ji vlastně nechcete přečíst, protože nechcete, aby byl konec. Ač považuji tuto ságu za absolutně skvělou, Ciri nikdy moc nepatřila mezi mé oblíbené postavy, takže po pěti knížkách, kde se to točilo kolem ní, byl tohle příjemný návrat ke starým dobrým Geraltovým dobrodružstvím - a že jich bylo dost, myslím, že by nebylo na škodu, kdyby byly rozdělené jednotlivě stejně jako tomu bylo u prvních dvou knih... Ale nijak mi nevadilo, že tomu tak nebylo, i tak to bylo skvělé čtení. A oceňuji také vysvětlivky vzadu.

3 23.06.2019

Útlé dílo, které nabízí jak zamyšlení, tak i pobavení. Nicméně, ač šlo o opravdu kraťoučké věci, občas mi dělalo problém udržet pozornost. Nejlepší část knihy byly asi aforismy a hádanky.

3 17.06.2019

Uh... co tak k poslednímu dílu říct? Paní jezera má své klady i zápory. Bichle mi nevadí, ale nezlobila bych se, kdyby tato knížka byla o něco tenčí, protože některé dějové linky mě příliš nebavily (např. Nimue a Condwiramurs, anebo ta, jejímž protagonistou byl Jarre). Také bych ubrala politického pletichaření. Jistě, bylo důležitou součástí knihy, ale občas jsem se v tom ztrácela... Na druhou stranu dějové linky Geralta a Ciri byly skvělé. Také se mi líbilo, že nám autor přinejmenším nastiňoval osudy těch, jejichž život nevyhasl během série. Upřímně, takovýto konec jsem nečekala a ani nevím, jestli jsem s ním spokojená... Přesto si myslím, že i tento díl si zaslouží plných pět hvězdiček. Sága o zaklínači je jednou z nejlepších věcí, jaké jsem kdy četla, vřele doporučuji a určitě se jednou ke Geraltovi a jeho přátelům s radostí vrátím...

6 16.06.2019

Volné pokračování západní fronty... Vracíme se zpět ke ztracené generaci mladých chlapců, jejichž život byl poznamenán válkou. Tuto knihu bych doporučovala jako nutnost (nejlépe k západní frontě, ale klidně i bez ní), protože ukazuje, že válkou to nekončí a že veškeré utrpení a strasti nezůstávají na bojišti, ale táhnou se s přeživšími dál a navždy se s nimi táhnout budou, což je věc, která možná ne každému dojde. Cesta zpátky je psaná stejným stylem jako Na západní frontě klid, což je styl velmi čtivý, poutavý, rozhodně jsem se do čtení nemusela nutit, a ač je to teprve druhé Remarqueovo dílo, které jsem přečetla, už teď se zařadil mezi mé oblíbené autory. Rozhodně doporučuji.

7 23.05.2019

Ze školy mi utkvěl v hlavě jen hlídačův problém a podvod (a možná jsme si ani nic jiného neříkali), proto jsem čekala, že se děj bude točit především kolem toho. K mému překvapení ona osudová událost nastala až za půlkou knížky. Myšlenka příběhu se mi líbila, ale příběh jako takový mě nijak nezaujal, nebavil. Do čtení jsem se však nemusela nutit, protože se mi líbilo vykreslení postav a krajiny. Dílo takové trochu nemastné, neslané, ale úplně špatné to není...

13.05.2019

Sice jen pár stránek, ale trvalo mi dlouho se touhle knížečkou prokousat. Ztrácela jsem se, bylo to zmatené a já vlastně ani nevěděla, co že to čtu, co se tam zrovna událo... Styl psaní mi nesedl, obsah také nic moc, až konec byl dobrý, na posledních pár stránkách se to relativně rozjelo.

2 13.04.2019

Pokud jste četli Lakomce a líbil se vám, pak nepohrdnete ani Zdravým nemocným. Možná až na to, že hra nenabízí nic moc nového, je tu dost podobenství. Přece jen se mi ale Lakomec zamlouval více, Zdravý nemocný se čte stejně dobře, ale vynechala bych mezihry, ta taneční/zpívající vystoupení... Obzvlášť prolog se mi tam vůbec nehodil.

06.03.2019

Věděla jsem předem, o čem příběh je a jak dopadne, přesto jsem trochu zklamaná... Knížka je krátká, takže je to dobrá volba pro ty, kteří chtějí k maturitě samé tenké knížečky. Mně ale vůbec nesedl autorův styl psaní. Když se něco dělo, probíhaly nějaké dialogy a tak, tak to bylo v pořádku, ale jakmile to byl jen sled myšlenek, začínala jsem se v tom ztrácet. A pak najednou autor přeskočil zase k něčemu jinému. Také jsem se nevyznala v postavách v krejčírně a i její umístění mi přišlo zmatené. Ani nemám moc v lásce takovéhle rychlé zamilování se, nepřijde mi to uvěřitelné... ale chápu, že v novelách a celkově krátkých příbězích to jinak nejde. Přesto všechno mi kupodivu čtení nevadilo z toho pohledu, že jsem se do toho nemusela nutit a utíkalo mi to rychle. A námět není špatný. K maturitě ovšem nevím, jestli bych doporučila... kromě délky další benefity moc nevidím.

1 21.02.2019

Když jsem tuhle knížku otevřela, zprvu jsem se zděsila. Ačkoliv mám mnohem radši knížky psané spisovně, nespisovný jazyk také zvládnu, ale tohle? Slova psaná schválně špatně, absence čárek ve větách... To na mě bylo trochu moc. Ale musím říct, že když se člověk do toho čtení přeci jen pustí, úplně tyhle věci přestane vnímat a jen se směje. Kniha je skvěle čtivá, příběh teda neuvěřitelný a myslím, že autor mohl i trochu ubrat... ale i tak to bylo skvělé. Co mě ovšem překvapilo, bylo, jak moc se kniha od filmu liší (respektive film od knihy), to je úplně něco jiného! Ale oboje se mi líbilo. Tohle je přesně ten typ knihy, od které se nemůžete odtrhnout a jen byste četli a četli a četli... ale zároveň ji nechcete dočíst, protože to by znamenalo její konec. Dávám palec nahoru a těším se na druhý díl.

7 08.02.2019

Kraťas za chvilku přečtený. Přišlo mi to jako kratší/zjednodušená personifikovaná verze 1984. A ani jedna z těchto knih nejsou tedy nic pěkného... Ale je dobře, že jsou a že jsou právě takové.

7 04.02.2019

Abych pravdu řekla, nikdy by mě nenapadlo, že by mě mohl Sherlock Holmes bavit. Detektivkám holduju maximálně tak v televizi, ale že bych sáhla i po tištěné verzi? Kdepak. Přesto jsem se k této dostala a byla jsem mile překvapena. Ačkoliv jsem zápletku a její rozuzlení znala předem, i tak mě čtení moc bavilo a aspoň jsem svou znalost obohatila pár informacemi okolo. Ačkoliv je kniha staršího data, čte se opravdu dobře a příběh je poutavý. Pan Doyle popisem okolí skvěle navozuje atmosféru. A jako další plus bych dodala to, že je to celé vyprávěno z pohledu sympatického dr. Watsona. (Nejen) k maturitě doporučuji.

6 04.02.2019

Nejspíš by to bylo i na jednu hvězdičku... Ve své době určitě skvělé dílo, dnes už méně skvělé... nebo alespoň pro mě. Byla jiná doba a je to drama - a jak známo, v divadle se přehání. Přesto se mi nechce věřit, že by v jakékoliv době bylo normální, aby lidé byli takto hloupí a drasticky impulzivní. Určitě si to spousta lidí rozhodne dát k maturitě, protože tenhle příběh přece zná každý a není co zkazit... Ale vřele NEdoporučuji. Onomu známému předchází spousta řečí, které čtenáře vlastně ani nemusejí zajímat. Tomuto opěvovanému klasikovi na chuť asi prostě nepřijdu...

3 20.01.2019