Andi komentáře u knih

Jedna z mnoha knih na toto téma. Ale snad jediná dobrá. Chystám se číst znovu.

1 12.07.2018

Tohle je po Půlnoční růži druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. A JE rozhodně poslední !! Nevím, jak to dělá, že od poloviny knihy bulím jako malé děcko, pomalu až do konce.
Tak dojemný příběh jsem dlouho nečetla, nemám takové knihy ráda, vzhledem k celkem velkému počtu postav jsem se dočkala jakémus takémus happyendu (téma války, uff, je pro mě vždycky sousto).
Linie Emílie byla zpočátku velmi nudná, až moc. Doufala jsem, že v takovém duchu kniha pokračovat nebude.
- I tak byly tyhle části dost předvídatelné, jakoby se autorka nad touto linií moc neobtěžovala, spíše si dala záležet nad vyprávěním za války. -
A pak přišla na řadu Constance. Konečně to dostalo grády.
A pak přišla typická "Riley", co vám hraje na city.
Snad nikdy se mi u knihy nestalo, že bych během čtení hvězdy přidávala. Začalo to na průměru, s příchodem Constance jsem hvězdu přidala, a na pátou hvězdu kniha dosáhla díky zajímavému propojení se životem Emílie. Ale pak to hodnocení opět začalo padat dolů.
Něco bych vytkla, něco vymyslela jinak, něco se mi zdálo nedotažené, nebo přepísklé.

2 25.06.2018

Přečteno za odpoledne. Od knihy jsem odběhla snad jen dvakrát - a to na záchod. Tak mě Emma a její příběh pohltil. Chtěla jsem vědět a znát víc, kam dál jí osud zavede, co dalšího zažije. Fandila jsem ji. Oblíbila jsem si ji. Opravdu jsem uveřila, že má admirála Nelsona ráda. (ikdyž v La San Felice jsem se dočetla, že ve skutečnosti by to snad mohlo být i jinak). Nevadí, jsem ráda za to, že jsem na knihu náhodně vztáhla ruku s tím, že zkusím od autora, po 3 mušketýrech, něco nového. A nelituji. Ani podruhé. Ani potřetí. Líbí se mi, jak Alexandre píše. Tak čtivě a poutavě. Mám jeho knihy ráda.
Je to zajímavá děva, ta Emma, se zajímavým životem. To jo.

24.06.2018

Nevím, jak začít, ani jak pokračovat. Nemám slov, protože tenhle skvost se slovy popsat nedá. Nevěřícně kroutím hlavou nad fantazií autora, nad všemi těmi vymyšlenými "pohádkovými" bytostmi. (nejednou jsem vyjeveně zírala - i s otevřenou pusou). Samozřejmě také smekám nad příběhem, který M. vymyslel.
Přiznám se, že první část knihy (známe z filmu), kde byl hlavní postavou Atrej se mi zamlouval mnohem víc, než další části s Bastienem aneb kam se na Atreje hrabe Vinnetou nebo Superman ...
Všichni jsme plakali u scény, kdy Atrej přijde o svého koně v bažině (kam se hrabe Titanic) ... Vezmeme-li to kolem a kolem, jako celek, včetně poselství, jde o velmi originalní příběh, který si čtenáře vždy najde. Je to přece nekonečný příběh ...

6 24.06.2018

Má úplně první kniha na permakulturní téma. Je pravda, že o permakultuře zatím nic moc nevím, jde snad o ušlechtilý "životní styl?" I přesto, že přírodu mám moc ráda a tímto autorce velmi děkuji za spoustu nových informací o tom, jak přírodě ulehčit, je jasné, že zahradník od kosti se v této publikaci nic nového nedozví. Myslím, že jde spíše o čtení pro začátečníky.
Vše je velmi pěkně vysvětleno tak, aby probírané bylo snáze pochopeno. A dílko je to navíc čtivé.

2 22.06.2018

Nejslabší dílo, které jsem od autorky četla. Připadalo mi, že neví kudy kam, co s dějem, jak rozuzlit příběh, jak zamotat vztahy a hlavně, jak vymyslet, aby to dopadlo dobře. (Sestrám jsem přesto fandila a doufala v pořádný happyend)
Nakonec se J.A. jakžtakž něco sesmolit podařilo a zas taková hrůza to nebyla.

2 19.06.2018

Slibně našlápnuto, ale od poloviny knihy to sklouzávalo do amerického (pedowoodského) klišé, až moc se hrálo na city. Vůbec jsem postavám tu jejich bolest neveřila, chudáci. Od 2/3 už jsem jenom protáčela panenky.
Nelíbilo se mi ani rozdělení kapitol (navíc byly až moc dlouhé), kdy jednu vypráví Noah v minulosti a Jude v součastnosti. Noahova linka se mi zdála zajimavější, no nakonec vše krásně zapadne do sebe.
Přesto, za promyšlenost příběhu, zajímavé a propracované postavy (včetně vztahů) dávám hvězdy 3.

1 29.05.2018

Rozhodně jsem ji podcenila. Mám na mysli délku knihy, myslela jsem, že ji přečtu za den, stejně tak jako Odívání - Starověk. Ale chyba lávky. Je to knížka, která má mnoho co nabídnout. Spoustu stran, spoustu informací nejen o odívání od nejtarších dob Japonska až po současnost (konec 20. století). Napsáno čtivě, rozhodně doporučuji.

O Gejšách a Samurajích tu toho moc napsáno není, sáhněte po jiné publikaci, pokud se chcete o jejich éře a životech dozvědět více.
Tu jde o to nás provést celými staletími dějin, kdyby se ve všech tématech zacházelo do podrobna, bylo by to čtení na týdny. ♥

2 25.05.2018

Jen tak mezi námi děvčaty, nevíte náhodou kde bych si mohla pořídit pořádnou rochii? Abych si do ní mohla kapitána zabalit a vzít s sebou domů?

Že já hloupá jsem se pustila do čtení. Kdo z vás četl Měsíční kroniky a netrpělivě čekal na Winter? Tak. Můžu si za to sama, měla jsem počkat až vyjde celá série a pak si to pěkně přečíst při čajíčku všechno zároveň.

Je to tak napínavé, pořád se tam něco děje. Skvělý příběh. Jsem hrdá na to, že u nás něco takového vyšlo.

12 23.05.2018

Úžasná kniha. Na takovou se nezapomíná, určitě si ji jednou přečtu znovu.

1 22.05.2018

Tohle kniha pro fanoušky antického Řecka. A to já nejsem. Přečteno letem světem, pouze kapitoly, které mě zaujaly svým nadpisem.
Rozhodně bych dílo nebrala jako věrohodný pramen, člověk si do svých prací ostatně může napsat kde co...

22.05.2018

Nebudu se dlouho vypisovat, opravdu netuším podle jakých kritérií vybírali rozhovory, které do knihy zahrnou - i přes to, že jsem si samozřejmě přečetla autorův úvod...
Až na předposlední rozhovor s bývalou paní podnikatelkou, druhou ženou a více méně druhým rozhovorem -- dvojčaty (jeden z pánů je na obálce) - natož, že jsou na samotě dva, jeden jasně řekl, že je osamělý -- se mi všichni zdáli nějakým způsobem psychicky labilní nebo jen velmi nevyrovnaní. Jsou to rozhovory s lidmi, kteří nezvládli život. Takové týpky bych rozhodně potkat nechtěla. Po přečtení už mám v hlavě jasno - Já na Šumavu nepáchnu ani náhodou, mohla bych tam některé z nich potkat ...

Minulý rok, 2017, byl jeden z bodů Knížní výzvy zde - Děj, který se odehrává v Praze. Většina lidí, stejně tak jako já, jsem sáhla po knize Patrika Hartla, no kdybych věděla, že se děj v téhle knížce v Praze odehrává taky, byla bych čtení Malého pražského erotikonu ušetřena.
Tohle je mnohem lepší příběh, mnohem vtipnější a tak celkově jsem se u tohoto čtení více bavila.

09.05.2018

Moc krásné čtení. Autorka povzbuzuje, krásně vysvětluje, píše velmi jasně a čtivě. Kniha navíc obsahuje i několik osobních zážitků, které jsou také nápomocné (nejen) k pochopení výkladu. Kniha vzdělávající - napomáhající lidem opět najít svou přirozenost. Přečtěte si, neprohloupíte! Naopak.

08.05.2018

Tak. Paradox je, že tuhle knížku - autorčinu prvotinu - jsem četla až jako poslední. Až po Svítání a Anděl strážný. Knížka Svítání je úžasná, ta je bez debat na plných 5 hvězdiček, stejně tak jako kniha třetí, zatímco tato se pohybuje v šedém průměru.

Osobně přiznávám, že kdybych ji začala číst právě v roce 2011, kdy byla kniha poprvé vydána, ukákla bych si do kalhot a jen tak bych to nerozchodila.
Jsem bojsa.
Dobrá zpráva je, že se čtení nevleče, je svižné. Co se týče příběhu, je velmi jednoduchý. První půlka je více méně o ničem, ta druhá rozhodně není pro poseroutky.

08.05.2018

Tohle není čtení pro mě. Nevím proč jsem si od toho tolik slibovala, je to YA jako vyšité. Tedy spíš pro děti a mládež. Některá díla - fantasy, sci-fi YA - jsou na (podle mě) lepší a vyšší úrovni než Elementum, každopádně jsem ráda, že i tomhle žánru u nás vyšlo něco tak oblíbeného.
Dílo je to čtivé a rozumím tomu, že se spoustě lidem kniha líbila.
No, mně ne. Přemlouvala jsem se ke čtení už od začátku, ale po str. 70 jsem to vzdala.
Hvězdička za nápad.

1 05.05.2018

Istanbulu věnuje poslední třetinu knihy. Předchozí vyprávění je o cestě tam. Která, pár let po druhé světové válce, nebyla vůbec jednoduchá. Z Finska lodí do Belgie?, poté vlakem do Paříže, přes Paříž do Ženevy, odtamtud do Říma a až odtud letadlem do Istanbulu. Uff. A k tomu všemu plno nezbytných papírování a shánění víz, posílaní telegramů a dopisů, plno celních kontrol. Uff uff.
Ale i přesto je to vtipné čtení a líbilo se mi. Zasmála jsem se hned několikrát, pan Waltari umí opravdu čtivě psát, sedí mi i jeho smysl pro humor.

Mika Waltari dostával dopisy z Itálie s oslovením - Signorina Mika, protože v Itošce jde o ženské jméno. A co teprve ta část - jak setřást slečnu Marii, zlatokopku.
Dále je kniha bonus pro lidi, kteří se zajímají o dějiny každodennosti.

1 03.05.2018

Moc pěkné počtení, určitě se mnoho rodičů chytá za hlavu. Taky to vidíte, napříč společností, rozhlédneme se a všimneme si, že z dětí rostou - no, ... - vyrosteme z nich my. Kdyby byla výchova konstruktivní a produktivní, svět by nebyl v takovém stavu v jakém je. Knihu vřele doporučuji všem rodičům, kteří mají díky svým vlastním špatným návykům a závislostem doma malé smrady.

03.05.2018

Nechala jsem se unést vysokým hodnocením, a s úsměvem na rtech si nesla tuhle 500 stránkovou bichli domů. Chyba.
Doufala jsem a doufala, že na další stránce už opravdu půjde o zajímavé čtení, ale nedočkala jsem se. Vzdala jsem to. Tolik násilí a lidské zkaženosti, tolik úchylek a psychických narušení, a navíc pěkně barvitě popisovány.
-Anonymous fandím a za jejich snahy velmi děkuji-
Ale - Ne, na tohle nemám žaludek.

Wow, tak tohle chcete! Takový příběh tu ještě nebyl. Drží vás v napětí, doufáte, zoufáte, mumláte si pod vousy: "Nechoď tam!". (úlek, radost, smích i strach) tohle všechno při čtení Naslouchače zažijete. Vtáhne vás do děje a nepustí. Vlastně pustí, ale až knihu dočtete, abyste mohli okamžitě běžet pro druhý díl. -krásná obálka-

10 02.05.2018