Úhel pohledu na ženy od jednoho chlápka, a jak na ně. Příkladové dialogy při balení byly opravdu na palici, nevím jestli více k smíchu nebo k pláči, každopádně jsem je zhruba od půlky knihy začala přeskakovat. To, co z knížky mám je, že jsem více nahlédla pod pokličku myšlení opačného pohlaví, asi se to dá paušalizovat, protože nadržených blbů, které ženské maso rádi ke snídani i k večeři, je kolem víc než dost. Teď bych naopak raději ocenila nějakou knihu, jak se proti takovému obtěžování na ulici, a vůbec kdekoliv, efektivně bránit. Hvězdičky za čtivost.
(SPOILER) Bylo to dobře napsané a čtivé. Z pěti povídek jsem přečetla 4, na tu poslední už jsem neměla sílu. Autor napsal povídky, kde nebylo moc místa pro radost a veselí. Zbylo jen smutné dětství, lopota a nešťastné konce.
Přečteno podruhé, po letech. Už jsem si ani nepamatovala, o čem to bylo. Bylo fajn, si to znovu připomenout.
Příběh, který napsal -ne-spisovatel. Šlo mu nejspíš hlavně o předání informací, které ještě nebyly v době vydání knihy, tedy v době počátku internetu, dostupné širší veřejnosti. O mocenských temných strukturách řídících tento svět, snažící se zavést Nový světový řád (naštěstí se jim to už nepodaří). Dále čteme o důležitosti zákonu zpětného působení, o univerzálním principu - co člověk vyšle, to se vrací zpět. Dej a bude ti dáno. Taky o přírodních bytostech a mnohých dalších tématech. No a tohle všechno zabalené do příběhu o jednom klučinovi, který má své poslání a úkol.
P.S. mám ale také dojem, že ne vše psané byla jen a jen pravda, kniha snad prošla cenzurou, něco si autor přikrášlovat, něco vymyslel. Je to spíš kniha Něco mezi pravdou a fantazií.
(SPOILER) Mám dojem, že si některé zvraty v příběhu autorka vymyslela na poslední chvíli, vrátila se o pár stránek, kde přepsala některé věty, aby to ve výsledku nebyl úplný nesmysl, ale možná si řekla něco jako: "Co už, nechám to tak."
Většinou jí to vyšlo, akorát už jsem se malinko začala ztrácet v postavách, kdo je teda kdo.
Spoiler otázečky a wtf momenty:
1. Kam jako odešla ta její skvělá sestra čarodějka, které bylo v prvním díle tak plno? Prostě se polekala po zásahu Jackse a odešla. Neznámo kam, nikdo se nezajímal kam, ani Evangelína ne. A to jí tak milovala, neustále omlouvala a doufala v její nápravu. Evangelínino chování v této knize je stejně tak naivní a důvěřivé, jako v prvním díle, přesto už poté o Marisol nebyla v knize ani jedna zmíňka.
2. Takže Tiberius utekl z vězení, pravděpodobně společně s Apollem hledají Evangelínu. Upír Zmatek se o to postará. Řekl Jacks. No, Apollo se objevil, bez Tiberia. Kde skončil Tiberius, který byl údajně s ním a je Evangelíně v patách? Jak se o to Zmatek postaral? Nic, ani zmíňka.
3. Kam zmizel Havelock, věrný ochránce? Apollo se objevil, ale Haverlock nikde. Nějak se na něj v ději také zapomnělo.
4. Nikoho nepobuřovalo, že po záhadném skonu (vraždě) milovaného manžela Apolla se Evangelína objevila ve společnosti jiného muže na zásnubním večírku kámošky sotva pár dní na to? Tak nic no, ani netruchlí, ale nikoho tam nenapadlo, že by možná měla/mohla.
5. Článek o Chrabrech, Veselcích a další rodince, napsal Konrád Ostrobřit. Je to snad taky upír, když napsal článek starý tisíc let?
Pořád pořádně nic nevím o ostatních Osudnících a pochybuju o tom, že se ve třetím díle něco dozvím. Ale pořád to podle mě má tu pěknou cukrovou a pohádkovou atmosféru, i když to pohádka rozhodně není. Moc se mi líbily scény z Doliny. Byla sem ráda, že si Jacks s Evangelínou mohli na chvilku odpočinout.
Přečteno podruhé. Po pěti letech. A musím přiznat, že už to nebylo tak super jako prvně. Jelikož už jsem věděla, o čem to je, více jsem si všímala jednotlivých detailů a rozhodnutí hlavní postavy. Rozhodovala bych se jinak.
(SPOILER) Je to hezky napsané, promyšlené a dobrodružné, ale až moc překombinované mnoha událostmi jedna přes druhou. Navíc jsem kroutila očima nad tou Gracinou tzv. samostatností, na kterou byla ona sama tak pyšná, jelikož se vzepřela nalajnovanému životu, zatímco dál a zcela samozřejmě používala neomezené množství peněz z kreditky svých zajištěných rodičů. Taky bych si vesele cestovala po hotelích a platila všechny možné výstřelky bez toho, aniž bych musela sáhnout po dřině v práci. To by byla bžunda. No, ale jelikož to napsala Italka, a ti jsou pod patronátem svých rodičů pomalu do 40, chápu to.
Tedy až na tenhle nesmysl, fajn kniha.
(SPOILER) Uff, konečně dočteno. Diana je mi strašně nesympatická, dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým, ale vždycky jí to nějak projde. A ještě je za hrdinku. Rozhodně YA fantasy, děj je sice umístěn do našeho světa, ale se skutečným životem zde to nemá nic moc společného. Seriál je lepší. Hvězdičky za čtivost.
Děje se tam pár nelogických věcí, každopádně obdivuju autorčinu paměť se do všech těch postav a plánů nezamotat. Sympatické mi byly Miriam a Sofie, jinak vlastně nikdo další. Před lety jsem viděla seriál, který se mi líbil, a tak jsem chtěla zjistit původ toho velkého haló kolem knih. Autorka je otevřeně pro-kabalistická, ale jelikož nejsem studovaná v oblasti alchymie, nevím, kde se opírá o skutečnost, a kde začíná její fantazie.
Recept, který rozhodně nehodlám zkoušet. Za prvé proto, že mi přičmoudlíci nevoní ani nechutnají jak vzhledově, tak náturou, a za druhé proto, že s Islámem podle mě jen zdegenerovali. Rozhodně poučná kniha, pohled na věc našince, který recept uvařil, ale jelikož byl s mnoha bolestivými pády, nechám si na takovou mňamku raději zajít chuť. Neuvěřitelný příběh.
Chvíle, kdy jsem si slíbila, že si části z Mariina deníku přečtu jednoho dne znovu, je tady. A přečetla jsem si, po pěti letech, rovnou celou knihu. Pěkný román napsaný na základě skutečného vyprávění jedné prostitutky. Skutečný život, jehož děj ve skutečném životě nebývá častý, natož aby tak končil. Příběh se mi zdál ještě více neskutečný, než předtím, takže si snad Coelho vzal jen hrubý náčrt příběhu skutečné Marie, a zbytek je jen jeho fantazie. Alespoň mě ta knížka svou absurditou rozesmála, když už nic.
Krásné verše, příběh sám až tak moc ne, je to zamotaná telenovela. Nejdříve jo, pak ne. Pak jo, dají se dohromady, pak se rozejdou, pak brečí, pak si píšou dopisy, pak ne, a pak se dají zpátky dohromady, a tak furt dokola. Naštěstí má příběh rozuzlení a závěr. A mimochodem, už jsem se zmínila, že ty verše jsou opravdu krásné? Labůžo :)
Dávám hvězdičky za to, že s tím bylo určitě hodně práce. V celku jsem si 2/3 přečetla, přeskakovala jsem. Nejvíce wtf moment byla rada do života na cestách: bylo by dobré jíst hodně zeleniny .... a byly tam i další perličky jak pro děcka v mateřské školce. Ale i tak fajn kniha.
Waltari umí poutavě psát, každopádně má román sestupnou tendenci. Ze začátku mě čtení bavilo, ale zhruba od poloviny to začalo být pomalu nudné. Historicky nevěrohodné, jde opravdu jen o pěkný román.
Nuda, nuda, nuda. Knihu jsem odložila a nechápala, kde vzala tak vysoké hodnocení. Ale nedalo mi to, po přečtení nějakých komentářů zde, jsem tomu dala druhou šanci. Pořádně se to rozjede až od poloviny, a potom už jsem se nemohla od knížky odtrhnout, tak moc jsem chtěla vědět, jak to dopadne. No, zhruba do té půlky jsem měla pocit, že jsem tu knížku už četla, možná nějaký podobný námět? Skvělá pomocnice. Trefný název.
Byla jsem nadšená, že i Brida měla v knížce svůj štěk, velmi podstatný štěk. Nakonec byl příběh o něčem jiném, než jsem myslela. Jak nemám ráda v knihách náboženské kecy, tak tady to toleruji, protože hledám význam mezi řádky. A to autor umí, napsat A, ale myslet přitom B. Takové Coelhovi příběhy zkrátka jsou. Přece jenom nejslabší knížka od něj, napsal i mnohem lepší.
Skvěle napsané, velmi čtivé, smekám před autorčiným talentem. Akorát škoda, že to bylo tak krátké. Vše pak vyznělo osekaně, záměrně ukousnutě, a to mi bylo trochu líto. Jakoby si autorka vymyslela celý krásný fantasy svět a nakladatelství řeklo, že více znaků jí nevydá. Přeskakovalo se v postavách hrozně rychle, občas jsem se neorientovala, protože nic nešlo pozvolna, vše se najednou utlo, a už tu byl další příběh.
U Kostěje jsem se opravdu nasmála. Tamae je super jméno, fandila jsem Akirovi, ... ale rozhodně to není pohádka pro děti. No, možná pro trochu větší děti už třeba jo. A když už jsme u toho, proč automaticky předpokládáme, že když přijde na pohádky, je to dílko pro děti? Definice pohádek je zhruba taková - vystupují tam nadpřirozené bytosti, a dobro zvítězí nad zlem. Hotovso, nemusejí být přece nutně jen pro děti.
Skvěle mi sedla, líbily se mi autorčiny postřehy i témata, která probírala. Jo, a samozřejmě ten její specifický smysl pro humor. :) Sice všechny ty řečené celebrity a veřejně známé osobnosti neznám, ale ve výsledku to ničemu neuškodilo. Rozhodně se chystám na pokračování vydanou po deseti letech - Víc než žena.
