Cesta do Istanbulu

Nikdo mi tak nepřiblížil poválečnou Evropu, jako Waltari v této knize.
Na autorovi mě fascinuje jak je empatický, jak dokáže na jednu věc nahlížet z více úhlů.
Velké pochopení pro všechny postavy je pro něj charakteristické.
Asi se musí hodně nutit, aby tam prsknul i nějakého darebáka, anebo zlou mrchu. ;-)

01.11.2020

Vynikající zpráva o Evropě, a především i době jako takové.

02.09.2020

Pěkné a zajímavé čtení. Mika jen popisuje co po cestě do Istanbulu zajímavého zažil a jaké myšlenky se mu občas honily hlavou. Tehdy to cestování prostě vypadalo jinak a my můžeme být rádi , že nám to přiblížil.

17.10.2018

Waltari je vnímavý cestovatel se schopností zapříst rozhovor. Díky jeho deníku na mě dýchla nervozita poválečné Evropy snažící se oklepat z přestálé zkázy a relativní bezčasí obklopující autora v Istanbulu. Příjemná záležitost a dobrý impulz pro další cestu, na které budu číst třeba Pád Cařihradu.

„Čas je relativní pojem a člověk to nejlépe zjistí právě při cestování. Doma mohou plynout týdny a měsíce a nezanechat za sebou žádnou výraznou stopu, ale na cestách, když je člověk neustále v pohybu a před očima se mu ve zběsilém rytmu míhá jedna podívaná za druhou a jeden zážitek střídá druhý, jako by za krátký čas prožil víc než v samotě domova za celé měsíce.“

03.05.2018

Istanbulu věnuje poslední třetinu knihy. Předchozí vyprávění je o cestě tam. Která, pár let po druhé světové válce, nebyla vůbec jednoduchá. Z Finska lodí do Belgie?, poté vlakem do Paříže, přes Paříž do Ženevy, odtamtud do Říma a až odtud letadlem do Istanbulu. Uff. A k tomu všemu plno nezbytných papírování a shánění víz, posílaní telegramů a dopisů, plno celních kontrol. Uff uff.
Ale i přesto je to vtipné čtení a líbilo se mi. Zasmála jsem se hned několikrát, pan Waltari umí opravdu čtivě psát, sedí mi i jeho smysl pro humor.

Mika Waltari dostával dopisy z Itálie s oslovením - Signorina Mika, protože v Itošce jde o ženské jméno. A co teprve ta část - jak setřást slečnu Marii, zlatokopku.
Dále je kniha bonus pro lidi, kteří se zajímají o dějiny každodennosti.

20.07.2017

Četla jsem v červenci 2011. Podle mých poznámek:
Dvě třetiny knížky je o přípravě a hlavně cestě, třetina o Istambulu.
Autor píše o své cestě hned po válce.
Hodně zajímavých informací z té doby, o životě, dopravě, penězích, aj. Z textu je zřejmé, že autor navštívil již před tím řadu evropských velkoměst.
Hezké.

16.03.2017

Krásně impresionistické střípky z cest po poválečné Evropě. Mnohokrát jsem zatoužila navštívit místa, která už dávno neexistují tak, jak je Waltari zažil, vidět jeho očima, cítit stejné vůně. Doporučuji pročítat za horkých letních večerů v lenošce na zahradě, přidá to na prožitku :)

17.10.2016

Hodně zajímavá knížka, obrázek z poválečné Evropy a z nádherného města Istanbulu. Výborný překlad.

04.02.2016

Nenadchne, neurazi. Naprosto se stotoznuji s komentarem podemnou.

15.08.2014

Celkem milé povídání víceméně o ničem. Jsou zde kousky historie a politická současnost poválečné informace. Podrobné informace o měně v jednotlivých zemí, a co kde stálé plus srovnání. Jinak nic moc, rozhodně ne kniha, kterou musí člověk přečíst, spíš oddechovka (200 stran:P).

25.07.2014

Waltariho jsem znal především z jeho detektivek. Toto bylo, ale také zajímavé.