Amazonka72 komentáře u knih

Další audiokniha z produkce Českého rozhlasu. Opět velmi dobré ztvárnění a dramatizace.
Knihu jsem nečetla, ale před více jak rokem jsem sledovala stejnojmenný seriál na HBO s hvězdným obsazením. A musím podotknout, že se autorům seriálů podařilo opravdu skvěle přenést tento knižní příběh na filmové plátno.
Kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekávala. Byla napínavá, osudy jednotlivých žen byly velmi dobře popsány. Autorka se věnovala každé z nich a to velmi pečlivě. Někdy mi u našich autorů chybí právě to vykreslení jednotlivých postav, kdy mám pocit, že rozumím jejich jednání (protože o nich něco vím a dokážu se s nimi ztotožnit - či neztotožnit).
Zdánlivě ideální životy s sebou mnohdy nesou nevyřčená tajemství. A nebo potlačované pravdy. Téma domácího násilí - kolik úspěšných žen působících navenek šťastně, prožívá toto ponížení ve vlastní rodině?
Mám chuť si některou z dalších knižek autorky přečíst. Uvidíme, zda moji důvěru nezklame.

5 13.12.2020

Tento podzim je ve znamení audio knih. Další do sbírky - skvělé zpracování na ČR dvojce. Vůbec nechápu, že jsem až do druhé koronavirové vlny neobjevila tak úžasnou stanici s opravdu zajímavými dramatizacemi knih všeho druhu.
Notoricky známý příbeh rozpolcené osobnosti. Místy až s hororovou atmosférou. Knihu jsem četla asi před 30-ti lety, ale dramatické zpracování dodalo tomuto příběhu mnohem autentičtější podobu. Autor skvěle vystihl boj člověka se sebou samým. Většina z nás má v sobě "dvě osoby", tu "dobrou" a tu "špatnou". Občas spolu tyto dvě stránky našeho "já" bojují, ale většina z nás umí tu špatnou upozadnit. Někdy je však touha po tom být jiný, tak velká, že naše špatné stránky vyplavou na povrch a začnou nás pomalu ovládat. Je to snad touha po zvrácenosti, živočišné podstatě našeho bytí... vždyť celý život se snažíme své pudy ovládat... to je přeci znak civilizované a inteligentní bytosti.
Někdy však ta špatná stránka nás samých zvítězí nad rozumem a člověk se pak stává otrokem sebe sama.
Vše je schováno v tomto krátkém geniálně vymyšleném příběhu. A i po tolika letech od napsání je téma stále aktuální.

5 01.12.2020

Druhá audio kniha z produkce ČR dvojky, kterou jsem během pár dní "přečetla". Dojmy - opět skvělá dramatizace. Forma e-mailů - geniální nápad, v době, kdy už se nepíší milostné dopisy, ale vše se řeší velmi rychle, na pár kliknutí. Dnes by to již byl román asi pouze o WhatsUpové či Instagramové komunikaci. Tedy ještě rychlejší komunikaci, než byla ta po e-mailech před 10-ti lety. Uvědomila jsem si, v jak rychlé době žijeme, a jak je vlastně hrozně jednoduché vše řešit během pár vteřin. I vztahy jsou tím poznamenány, znám případy, kdy se lidé po e-mailu rozchází. A někdy nejsou schopní se ani po e-mailu sejít. I když oba dva ve skrytu duše touží poznat toho druhého. Potřebují se, oba touží po pocitu, že je někdo zná, že je bere takové, jací opravdu jsou... Asi mě to spíše naplnilo smutkem...
Forma audio knihy byla v tomto případě tím nejlepším, co si mohla tato kniha přát. Nedovedu si představit, že ty e-maily čtu... možná by mě to přestalo po chvilce bavit. Přeci jenom to není úplně "záživná" forma komunikace a sdělení. Ale když tento virtuální dialog čtenář poslouchá, je to úplně jiné "kafe". Ano, doporučuji. Pro dlouhé podzimní večery.

5 10.11.2020

Velmi zvláštní kniha... Poté, co jsem si přečetla, že autorka je vystudovaná filozofka, jsem možná pochpila, proč takovou knihu napsala. Přidám se k dalším hodnotitelům s pocitem, že prvních cca 80-100 stran bylo vlastně o ničem... podivně se táhnoucí filozofické úvahy, ve kterých jsem se občas ztrácela, protože nemám takový přehled o filozofických směrech a jejich významech. Chvíli jsme si i říkala, že jsem přeci chtěla číst beletrii a ne filozofický traktát. Ale na druhou stranu se ve cca 1/3 knihy děj přeci jenom "rozjel" a na konec jsem knihu se zaujetím dočetla.
Věřím tomu, že společenské konvence předurčují částečně směr našeho života. A že je velmi těžké se prosadit ve světě bohatých a vlivných lidí, pokud pocházíte z rodiny, které vzdělání a peníze nebyly dopřány. Na druhou stranu žijeme ve 21. století, a román není historickým románem. Asi si nedovedu dost dobře představit tak velké společenské rozdíly a předsudky, ve kterých by inteligentní žena neměla možnost se během svého života prosadit. Mám z toho takový pocit.
Předčasně vyspělé a myslící děti, to je asi jeden ze znaků soudobé francouzské literatury. Guenassia má ve svém románu Klub nenapravitelných optimistů předčasně vyspělého 12-ti letého chlapce, který se mnohem více než se svými vrstevníky schází s ruskými emigranty a intelektuály, kterým je mnohdy i o 50 let více. V tomto světe se cítí dobře, je to jediné prostředí, ve kterém může být sám sebou. Stejně tak Paloma, dívka, žijící v domě, kde je René domovnicí. Předčasně vyspělé děvče, které pohrdá světem přepychu, přetvářky a peněz.Domovnice, která pečlivě chrání svůj svět, je pro ni jediným parťákem, se kterým dokáže komunikovat. Zvláští příběh a spojení, ale asi mu rozumím a příjímám ho.

5 02.11.2020

Někdy je potřeba sáhnout po knize, která má opravu sloužit jako relax. Proto jsem si poprvé vzala do ruky knihu od M. Sparkse, jehož dílo znám spíše z romantických, ale vlastně celkem příjemných, filmů. A nelituji. Byla to dobrá volba a dobrá kniha. Splnila svůj účel. Je příjemné se občas pohybovat, byť pouze virtuálně prostřednicvím knihy, ve světě, kde existuje opravdová láska. Na mě až moc předvídatelné rozzuzlení, nevím proč, ale od začátku jsem tušila, že se Amanda a Dawson budou ve skutečném světě stále míjet. Asi to tak bývá, ta pravá láska zůstává většinou pouze v našich srdcích, není nám dáno s ní prožít celý život. Možná je to tak dobře, protože kdo ví... po čase bychom přišli na to, že ta "pravá láska" má i své "velké nedostatky", že nám "občas leze na nervy", a že nás dokáže i ranit. Ale ta romantika prvních či nenaplněných vztahů, ta bývá tou, která nám v srdci zůstává napořád. To nejlepší z nás je asi opravdu tím nejlepším z nás... je to něco, co dokážeme ze sebe dávat, pokud milujeme. Alespoň po ten krátký okamžik, kdy je nám dáno žít naplno...

5 26.10.2020

Taková velmi příjemná jednohubka na jeden večer. Příběh se mi líbil, znám jej z filmu, ale sepsané to bylo takové prosté... bez všech “kudrlinek”, které byly, z pochopitelných důvodů součástí filmu.
A téma nutící k přemýšlení - je lepší stárnout nebo mládnout?

5 16.04.2020

Opět příjemná a napínavá oddychovka na dovolenou. V tomto případě oceňuji téma, nad kterým je určitě dobré se zamyslet. A to problém zbrojního průmyslu a lobby kolem tohoto velmi lukrativního odvětví. Občas jsem se ztrácela v postavách, ale to je už bolest severských krimi, protože jména jsou pro nás neobvyklá a ne zrovna lehce zapamatovatelná.
Ráda si přečtu některou z dalších knih této spisovatelské dvojice, až bude vhodná příležitost.

5 07.09.2019

Není jednoduché psát k této knize komentář. A to především díky skvělému J. Nicolsonovi ve Formanově filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Každopádně kniha je skvělá, stejně jako film. A jak už to u filmových adaptací knih bývá, nikdy nemohou být tak vrstevnaté, jako právě kniha. Do té se vždy vejde mnohem více, protože to formát a naše fantazie dovolí... Každopádně musím přiznat, že mám film tak hluboko zažraný pod kůží, že zkrátka McMurphy pro mě byl Nicolson, stejně tak všechny ostatní postavy včetně slečny Ratchedové. Těžko jsem se od toho dokázala odpoutat, takže při čtení stěžejních scén (rybolov, hlasování ohledně shlédnutí finále amerického poháru, mejdan) jsem před sebou měla dokonalý obraz, se všemi detaily.
Musím přiznat, že zpočátku děj plynul velmi pozvolna, ale od druhé poloviny knihy se rozjel až do grandiózního finále.
Děsí mě představa, jak moc může jakýkoli režim zasahovat do životů lidí. Jak je jednoduché, na základě nějaké pomoci či diagnózy, člověka odsoudit k poslušnosti a ztráty své identity. Jak nás dokáží řídit typy lidí jako slečna Ratchedová. A jak jsou v životě potřeba i lidé, jako je Mc Murphy, kteří nás donutí přestat se bát a postavit se diktatuře. I když ne vždy se to podaří, často se svobody lekneme a zase se postupně stáhneme a začneme poslouchat. Někdo ale "vyroste" a najde v sobě dostatek síly zaběhnutý stereotyp opustit. Narostou mu křídla...

5 11.06.2019

Důvod zakoupit si a přečíst knihu Moniky Benešové o její cestě po legendární PCT v Americe byl prostý. Jednak jsem četla, i opakovaně shlédla, příběh Cheryl Strayed “Divočina”, a jednak v duchu stále koketuji s myšlenkou opustit na čas zaběhnutý stereotyp a komfort mého života a vydat se na cestu. Ne nutně na PCT, ale zkrátka někam... protože i “cesta je cíl”. Ne, že bych neměla odvahu, ale asi jsem mnohem více svázaná odpovědností za dva dospívající chlapce, stárnoucí rodiče a kolegy v práci. Takže se mi v hlavě rodí pouze několikadenní cesta po horském hřebeni Rychlebských hor a Jeseníků během tohoto léta. Naprosto rozumím všemu, co Monika v knize popisuje. O tom, jak těžké je být sám se sebou. O tom, jak si vědomě (či nevědomě) ubližijeme. Jak se bojíme odpouštět. Změnit život a postavit se mu čelem jde vždy, jenom je potřeba udělat první krok, tedy rozhodnout se, a hlavně vytrvat.
Zpět ke knize. Je to, vpodstatě, velmi osobní deník. Literární úroveň nízká. Pokud by Monika byla třeba prodavačkou, asi bych to tak brala. Co mě však trochu zarazilo byla skutečnost, že autorka knihy je novinářka. V tomto případě bych očekávala, přeci jenom, trochu propracovanější literární formu. Tak trochu mi vadilo neustálé označování autorky sebe sama jako “rozmazlené holky”. Chápu to tak, že to bylo, svým způsobem, právě vyrovnávání se se svojí bytostí. Ale do knihy, kterou čte spousta cizích lidi, bych sebeobviňování trochu ubrala.
Za knihu dávám tři hvězdy, Divočina zkrátka byla výrazně povedenější. Ale na druhou stranu opravdu smekám před odvahou a vytrvalostí Moniky, je to neskutečně statečná žena. Jsem ráda, že knihu o své cestě napsala, protože tím možná ukázala dalším lidem, že zvítězit nad nepřízní osudu jde. A to je velké plus.

5 11.05.2019

Psát komentář k této knize pro mě není vůbec jednoduché. Ačkoli jí dávám čtyři hvězdy, protože se mi četla s neuvěřitelnou lehkostí a naplňovala mě dokonalým klidem, mám pocit, že jsem pravý smysl románu v knize zkrátka neobjevila. Tak snad alespoň dojmy z četby samotné.
Klidně plynoucí slova a věty, příběh je velmi prostý, bez velkých zvratů a nečekaných událostí. Popis života v Japonsku po 2.světové válce, pro nás naprosto nepochopitelné vztahy a pravidla panující v rodinách, dodržování tradicí. Pokora a úcta při jednáních se staršími, výše postavenými, zkušenějšími. A možná bych to nazvala i obyčejnou slušností, v dnešním světě tak vzácnou. Snad právě proto mám z přečtení knihy dobrý pocit. Protože o tyto hodnoty přicházíme.

5 05.03.2019

O této knize se mi nepíše snadno. Není lehké proniknout do své duše a s naprostou otevřeností a upřímností psát o svých pocitech. Mnohdy je skrýváme i sami před sebou. Pan Waltari svou duši odkrývá, před očima se nám tak otvírá příběh lásky a vášně. A to tak, jak nám obvykle probíhá v hlavě, o čem všichni přemýšlíme, když milujeme nebo jsme milováni. Čeho se, ve vztahu k lásce, bojíme. Otevřít svá srdce dokořán, nechat vše přirozeně plynout, ale také trpět, protože kdo opravdu miluje, ten zároveň trpí. A vždy trpí více ten, kdo více miluje. Co je to vlastně láska? A musí být každá láska naplněna? Není náhodou nenaplněná láska tím nejčistším citem, který jsme schopni v životě prožít? Tyto otázky se mi honily hlavou při čtení této útlé knížky. Není to příběh pro každého. Je potřeba ho číst s myslí otevřenou, schopnou nahlížet do svého vlastního nitra. Potom Vám kniha cosi odkryje...
“Nikdo nemůže porozumět tomu, co se děje mezi dvěma lidmi. Ani oni sami. Mezi řádky toho zůstane příliš mnoho. Prázdnota.”

5 16.12.2018

Tohle léto je ve znamení Jojo, nějak se mi vždy její knihy dostanou pod ruku. Žánr “červená knihovna” obvykle nevyhledávám, vadí mi předvídatelné šťastné konce, kterě vždy přijdou po různých, těžko uvěřitelných, situacích, kterými musí projít hlavní hrdinové. Ale u této knihy mi to nějak nevadilo, autorka píše velmi lehkým a čtivým jazykem, bez zbytečného patosu. Příběh se dal celkem lehce odhadnout, co mě však přinutilo k zamyšlení (nebo spíše k úvaze) byl samotný útvar dopisu jako takového. Možná je to tím, že jsem archivářkou své “staré” korespondence. Občas tu zaprášenou krabici vytáhnou ze skříně a pročítám si slova a myšlenky lidí, kteří prošli mým životem a v určitou chvíli jsme měli potřebu své příběhy sdílet formou psaného slova. Nemusí jít vždy o milostné dopisy, mezi moje poklady patří třeba korespondence s mým spolužákem, který se rozhodl pro studium filozofie a posílal mi velmi dlouhé úvahy o životě, umění, literatuře, víře... V době elektronické komunikace mi to přijde jako zázrak. Už jenom to, že pokud chce někdo napsat dopis, musí si udělat čas. Vyhradit si tu část dne, kdy si srovná svoje myšlenky a ty pak sepíše na papír. Intimita chvíle. A pak ten pocit, když otevřete schránku a vypadne z ní dopis (nikoli složenky či faktura). Možná bychom neměli zatracovat vše “staré” a svým způsobem “ přežité”. Jsem vděčná za to, že jsem dospívala v době, kdy jsem každý den netrpělivě utíkala ze školy domů, s bušícím srdcem otevírala dopisní schránku, a těšila se na modrou obálku od své první lásky, která studovala o 100 km dál.
Zpět ke knize - příběh plyne jako dobře poskládaný filmový scénář. Se zvraty, které k romantické knize patří. A co se mi opravdu líbilo, bylo citování dopisů, mailů či SMS zpráv na začátku kapitol... naprosto dokonale to vystihuje rychlost, stručnost a sobeckost dnešní doby. Stačí poslat krátkou textovku a je konec vztahu. Na jeden klik. Jak prosté...

5 09.08.2018

Po této knize jsem sáhla s vědomím, že půjde o oddychové dílko právě tak na cestování vlakem po krajích českých v těchto letních dnech. A po přečtení mohu konstatovat, že toto mé očekávání splnila na 100%. Celkem jednoduchý a pro mě i předvídatelný romantický příběh, ve kterém nechybí zvraty, láska, překvapivá (nebo spíš očekávaná rozhodnutí), krásná příroda, ohrožená zvířata, idylické vztahy v malém přímořském městečku, kde všichni bojují za stejnou věc. Kniha se čte celkem lehce, ale rozhodně nebude patřit k dílům, které ve mně zanechají takový ten neklidný pocit, díky kterému se musím k příběhu stále vracet, přemýšlet o něm. Ale i takové knihy občas potřebujeme, záleží jen na tom, jak moc jim věříme. V životě to často bývá poněkud komplikovanější.

5 27.07.2018

Třetí díl tetralogie jsem vzala do ruky po přečtení předchozích dvou dílů spíše z povinnosti. Říkala jsem si, že pokud se autorka pustila do tak rozsáhlého díla, jistě to musí mít nějaký důvod. A konečně jsem měla pocit, že důvod pomalu nacházím. Za mě zatím nejvydařenější kniha ze tří. Zaujala mě poměrně podrobná sonda do nedávné Italské historie, popsaná drsně, bez jakýchkoli vytáček a zjemňování. Líbilo se mi, že se z obou protagonistek staly konečně jasně definované postavy, jejichž jednání je uvěřitelné, i když s ním nemusíme vždy souhlasit. Ale rozumíme mu. Konečně si Elena uvědomuje, že její vztah k Lile je patologický a nemá s přátelstvím nic společného. To mi v předchozích dílech jaksi chybělo, ale našla jsem, takže v březnu hurá do dílu posledního.

5 01.01.2018

Další ze skvěle napsaných románů francouského autora Jean Michel Guenassia. Kniha, která se čte jedním dechem a doslova Vás pohltí. Příběh Toma Larche nás zavede tentokrát do Indie, konkrétně do Dillí. Do města plného kontrastů. Všemi póry vnímáte chudobu, špínu i chaos tohoto města, ale také jeho neskutečnou barevnost a vůni. Do pořádkumilovné Anglie, ale také do válkou zmítaného Afganistánu. Písnička "Brothers in Arms" Marka Knopflera (skupina Dire Straits), která hlavního hrdinu během jeho pouti životem provází, Vám tak intenzivně zní v hlavě, že to nevydržíte a musíte si ji pustit.
Je to román o odpuštění. A jak to již bývá, i o hledání sebe sama.
Musím však souhlasit s některými názory, že je to jeden z nejslabších Guenassiových románů. Ani ne tak hloubkou příběhu či tempem vyprávění, jako spíše závěrem knihy, který je těžko uvěřitelný. Jako kdyby sám nevěděl, jak rozjetý kolotoč zastavit. Nic to ovšem nemění na věci, abych knihu neohodnotila 5 hvězdičkami. Už se těším na román o V.V.Goghovi, který snad vyjde brzy i v češtině.

5 28.08.2017

Knihy Celeste Ng není vůbec snadné číst. Jsou o emocích, pocitech, které si nosíme hluboko ve svých nitrech.
Naše ztracená srdce byla moje třetí kniha od této autorky, zatím jsem zvládla přečíst všechny. Do této knihy bylo asi nejobtížnější se začíst, nešlo to tak hladce, jako u těch předchozích. Autorka nás zavedla do situace, která může velmi snadno nastat v každém společenském zřízení - po letech krize a chaosu přichází vysvobození - jakýsi PAKT, který kousek po kousku bere lidem možnost se svobodně rozhodnout a svobocně žít... Je to tak prosté, v zájmu zachování klidu a dostatku. Třicet pět let po nastolení demokratického režimu v naší zemi si stále musíme uvědomovat, jak jednoduché je o demokracii přežít. Musíme bojovat a chránit ji... protože pak se mohou odehrávat takové příběhy, jako je tento - příběh "ptáčka" a jeho maminky básnířky Margaret Miu. Každý totalitní režim první po čem sáhne, je vzdělanost. Protože vzdělaní lidé jsou pro diktátory nebezpeční. Mizí knihy, někteří autoři, některá témata. Opravdu z této knihy až "mrazí".

4 16.04.2024

Asi se trochu vymykám se svým hodnocením... Kniha to nebyla špatná, přirovnání ke "Staříkovi, který vylezl z okna..." je docela trefné. Ale asi se mi netrefila zrovna do nálady. Každopádně milý příběh o podivínovi, který má ale "dobré srdce", i když to tak na první pohled nevypadá. Trochu morous, trochu podivín, je to však člověk, který ctí zásady a vmíná svět kolem sebe. Líbila se mi dějová linka vzpomínek na život s milovanou Sonjou, toto vyprávění bylo opravdu dojemné.
Filmové zpracování jsem neviděla, ale dovedu si představit, že lze tento příběh natočit s citem a působivě.

4 21.03.2023

Tvrdý oříšek, tato kniha I.McEwana. Určitě nutí k zamyšlení, někdy je složité pochopit vše, co se autor snaží ve svých řádcích napsat. Moc mě nebavily politické pasáže, přiznávám, že jsem se ztrácela... Příběh ztráty a posléze naděje však vše vyrovnal.
Asi to nebude kniha, ke které bych se chtěla vrátit, rozhodně ale nebyla ztráta času ji přečíst.

4 03.09.2022

Další poslech na ČR. Velmi zdařilá dramatizace, ale asi se budu opakovat - hudební stránka byla tentokrát dosti otřesná.
Příběh sám o sobě nijak objevný, takový klasický, velmi jemně pojatý, psychothriller. Celý příběh mi občas připadal podivný, jako kdyby si autorka nedokázala s nějakými dramatickými linkami poradit. Rozehrála nějakou situaci, ale nakonec vlastně vůbec nebylo dotažené do konce, proč.
Pokud bych četla knihu, asi by mě tato skutečnost rozčilovala.
Jako poslech však doporučuji, je to příjemný relax.

4 19.03.2022

Velmi zvláštní kniha... nechala jsem se tak trochu unést velmi pozitivním hodnocením zde na DK, ale pro mě to rozhodně nebyla kniha, která by mě "chytla za srdce". Celé to "lavírování" mezi životem a smrtí mi přišlo místy až patetické, zbytečně hrající na city. Ano, nikdo z nás netuší, co se nachází mezi životem a smrtí, někde uprostřed řeky mezi oběma břehy. Je to určitě velmi zajímavý námět pro filozofický příběh, v tomto příběhu mi však stále něco vadilo... Možná to byla postava syna Sama, který pro mě nebyl skutečnou postavou. Nevěřím tomu, že by se takto choval dospívající chlapec, byť i velmi inteligentní a empatický. Možná, kdyby jeho chování bylo přirozenější, celý příběh by vyzněl trochu více uvěřitelně. A láska Henriho a Eddie - bože, opravdu bych chtěla být optimistou a věřit, že takto "čisté city" jsou stále ještě možné... ale já tomu, zkrátka, nevěřím. Kdyby Eddie měla alespoň jednu špatnou vlastnot, kdyby se v některé situaci zachovala jako chybující žena... pak bych možná přijala celé vyprávění jako zajímavý náhled do světa mezi nebem a zemí.

4 28.12.2021