Alyx komentáře u knih

Kdybych mohla dát víc než 100%, tak je dám :-) Jednoznačně čtenářský zážitek roku. Velmi často se o nějaké knize píše, že je "originální". Větinou to není pravda. Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové originální je. A nejen to. Je i mimořádně dobře napsaná. Dokonce jsem těsně před tím, než vrah vstoupil na scénu, udělala něco, co jsem snad u žádné knihy neudělala. Vrátila jsem se na úplný začátek a znovu prožila sedm verzí dne na Blackheathu, abych si ještě jednou prošla všechny ta vodítka a dovolila, aby se mi složil "minutu po minutě". A teprve pak jsem dovolila vrahovi otevřít dveře. :-) Po celou dobu čtení jsem se bála, že vysvětlení toho, co se na Blackheathu děje, příběh nějak shodí. Nestalo se tak. Nakonec je zakončení vůbec možná nejlepší, protože nechává prostor různým vysvětlením. Lahůdka.

9 13.11.2019

(SPOILER) Film jsem neviděla. Knížka se čte snadno, ale znovu jsem si ověřila, že mě ty mužské fantazijní světy zkrátka nebaví. Tak jako v každé červené knihovně pro ženy se musí vyskytnout zámožný prostopášník, který se zamiluje do hlavní hrdinky a vidí v ní tu jedinou, tak se v klučičí červené knihovně musí vyskytnout prostitutka, co dá hrdinovi zadarmo, a sexy doktorka. Tady uroložka, která ho nejdřív vybízí, aby vyprazdňoval semenné váčky, a pak ho vezme na swingers párty  Navíc už jsem trochu stará, abych držela masku coolgirl/pickme girl/notlikeothergirl, takže klidně řeknu, že když chlap označuje svoje dcery jako „pičí farmu“ a „harpyje“ (sranda, néasi!) a s rodinou se smíří, až když se mu narodí syn, který jediný je zmíněn jménem, je to trapné. A jestli nás výpovědi o obtěžování ve škole něco naučily, tak je to fakt, že když se před studentkou svleče profesor (sranda, neasi!), tak to poslední, na co myslí, je, že si musí podrobně prohlídnout jeho genitálie, protože je fakt vzrušená. A ukazovat penis školkovým dětem (sranda, neasi!) je legranda k popukání.

Je docela legrační, jak řada čtenářů začíná svůj post slovy "Nevím, co proti té knize máte, já myslím, že je dobrá..." a přitom má hodnocení 85%. Takže dobrá asi je, a "něco" proti ní má jen málokdo.

Na Bouřkové sezóně je strašně zajímavé, že poskytuje jiný čtenářský zážitek člověku, který četl Zaklínače od začátku a jiný tomu, kdo Geralta ještě nezná. Myslí, že v obou případech silný a výjimečný, ale jiný. Pro druhou skupinu je to zajímavý lehkým perem napsaný román, který jim otevře cestu do kouzelného světa. Ale první skupina ví, že je to vlastně strašně smutná knížka, protože my už víme, že Korál podruhé v kritické situaci "neuteče před bitvou" a jak to dopadne, víme, kde využije své znalosti - jistě načerpané i ze spisu získaného v aukci v Novigradu - Marti Sodergern a jak to dopadne...

Říkám si, jestli Sapkowski nenapsal Bouřkovou sezónu právě kvůli tomu, aby mohl na své čtenáře takhle pomrkávat, zkoušet jejich pozornost a hlavně jim v poslední kapitole Geraltovými ústy poděkovat. Kdo nebyl dojatý, není mistra hoden :-)

8 10.10.2018

Téhle knize se povedlo něc, co už dlouho žádné - udržela mě v napětí. Nebyla jsem schopná rozklíčovat, jestli čtu mysteriózní příběh, psychologickou studii, jestli jsme se potkala s nespolehlivým vypravěčem.... Autor se vyvaroval otravných "zvratů", (je to tak, ne tak to není, celou dobu byl vrah tvůj nejlepší kamarád, ha). Prostě zvolna rozkrývá něco, co na počátku jen naznačí. Víte, že v té rodině bylo něco špatně. Ale co...

6 17.10.2019

Rozhodně originální převyprávění Iliady (a kousku Ovidiových proměn, Ilias končí myslím Achillovou smrtí). Je legrační označovat ten román za "feministický", protože ženy v něm nejsou prakticky v žádném směru hybatelky děje, autorka dodržuje kánon daný antickým eposem. Jenom z "předmětů" udělala vnímající bytosti, což ostatně vždycky byly, i když to tak Homér zřejmě nevnímal.

Zároveň je legrační označovat ho jako "protimužský", jak se tu někdo zlobí. To by musela být "protimužská" celá Ilias. Tam skutečně jsou ženy zmiňovány jen "tuhle daroval tomuhle, a když zemřel, dostal ji tenhle", "tadytu si vzal za svou otrokyni tenhle a oblíbil si ji." Naopak autorka trochu polidštila Patrokla, který byl i podle Homéra příjemný chlapík a urovnával spory, které měl pruďas Achilles se zbytkem světa. To se sice týkalo mužů, ale dejme tomu, že byl celkem vlídný i na ženy.

Jinak se všichni muži chovají, tak jak je popsal Homér. Achilles Agamemnonovi Briseis klidně vydá, ale je uraženej až na půdu. Nějak neřeší, co s ní bude, je stejně naštvaný, jako kdyby mu někdo sebral oblíbenou židli.

Zároveň bych ten příběh rozhodně nanazvala červenou knihovnou. Bríseis je pragmatička, která se snaží přežít. K Achilovi necítí žádnou lásku, maximálně je jí na konci míň nepříjemný než na začátku. A drží se ho z čistě pragmatického důvodu - Achilles nemá ve zvyku dávat své souložnice poté, co ho omrzí, obyčejným vojákům. Ona se mu celkem líbí, asi jako ta židle.

Jeho skutečné city, tak jako v Homérovi, patří Patroklovi. Mimochodem je překvapivé, jak autorka opatrně ťape kolem fyzické stránky jejich vztahu. A není to tím, že by coby dáma narozená ve čtyřicátých letech minulého století byla nějaká puritánka. U heterosexuálních aktů se nijak nežinýruje, ať už jde o Agamemnonovy prasárny, svatbu v šatech potřísněných spermatem nebo snahu Briseis dovést Achilla aktivně k erekci, když má depku z Patroklovy smrti. (A ostatně i v tu chvíli ho nechce utěšit, neprojevuje mu žádnou lásku, ale z jejího vnitřního monologu je jasné, že si prostě uvědomuje, že když se mu nebude hodit na sex okamžitě se jí zbaví). Ale u Achilla a Patrokla se jen jemně naznačuje, což je skoro škoda, protože by to zřejmě byl jediný z obou stran plně dobrovolný sex v knize.

Celkem legrační je zpodobnění velké lásky Odyssea k Penelopě, které se projevuje tak, že po sexu se svou otrokyní jí o Penelopě vykládá. Ale opět to není nic, co by nevycházelo z aktických textů. Odysseus před Trójou i cestou domů, která se krapet protáhla, skočil na kde co, i když mu teda nelze upřít snahu dostat se domů za synem a za Penelopou.

Božskými zásahy, které Trojskou válku celkem zásadně ovlivňovaly, autorka šetří. Objeví se jen dva - Apollonova pomsta za zneuctěného kněze a Thetis přinášející synovi zbroj. A dejme tomu u Priamův příchod, který projde armádou nepoznán jako nůž máslem, a zachování Hektorova těla.

Rozhodně stojí za přečtení :-)

5 08.12.2020

Zpočátku mě mrzelo, že čtu tenhle román během nejteplejšího červnového dne v historii měření (38,9 stupně) a nemůžu se do atmosféry líp vcitit. Ale na konci, na konci už mě to nemrzelo vůbec... Vlastně si říkám, že globální oteplování vůbec není tak špatný nápad a do slovenskych hor se stejně má jezdit v létě, když se tam člověk může ztratit v žabkách a s igelitkou...

Hodně silná knížka.
V rovině literární určitě podařená, autorka nepochybně má dar práce s jazykem, zkrátka literární talent. Zhltla jsem ji během pár hodin.

Po stránce obsahové je to zajímavá ukázka toho, jak každý má "svou pravdu", svou verzi, svůj pohled. Míra toho, nakolik obnažila nejen své nitro, ale i soukromý život své rodiny, je fascinující. Svým způsobem to vypadá jako nápadité pokračování sebepoškozování jiným způsobem, kterého se jako čtenáři také účastníme.

Autorka zdůrazňuje, jak se její matka cítila být obětí a vynucovala si soucit, ale zároveň si neuvědomuje, že ona po celou dobu dělá totéž. Stále se vrací k motivu chybějící mateřské lásky, ale otázka je, jak pak její synové zhodnotí ji v roli matky. Těžko jim může být oporou, když roky bojuje o holé přežití.

Pro sebe a svá rozhodnutí má vysvětlení a dožaduje se pro ně pochopení (dlouhá předehra k nevěře s knězem), ale pro ostatní pochopení nemá. Nejméně pak pro svou matku. Nedojde k žádnému smíření, nijak se nezamýšlí nad tím, proč se její matka chovala tak, jak se chovala. Ani ve světle vlastních psychických problémů ji to směrem k matce nijak neobměkčí.

4 18.12.2018

Konec předvídatelný a souhlasím, že hlavní hrdinka byla natvrdlá :-) Ale atmosféru jsem si užila. Mám ráda příběhy s tajemnými domy, podezřelými městečky a tak. Takže téma mi dokonale hrálo do noty.

4 14.08.2018

Určitě výborný nápad, ale na té knížce je holt vidět, že už je čtyřicet let stará.Dneska už čtenáři mladší generace moc neřekne touha žen provdat se do kapitalistické ciziny, představa policajta panice je taky komická a zpodobnění homosexuálů jako zženštilých dámiček titulujících se dívčími jmény je tak ...no z minulého století :-) a co to do pihele je minkový kožich, o kterém se tam stále mluví?


Autor se moc nepatlá s prokreslováním postav - ženy se dělí na zajímavé jadrné štětky se srdcem na dlani, nudné otravné ctihodné manželky a naivní panny. Chlapi jsou většinou hlupáci, aby vynikla Eviččina genialita. Ale povídky jsou čtivé a jako exkurze do sedmdesátých let proč ne?

4 22.12.2012

Naprosto dokonalá dětská knížka. Příběh veverky Zrzečky, s níž prožíváme radosti i útrapy od mláděte po dospělou veverku-maminku. Přestože je knížka psána dětským jazykem, nejde o žádnou pohádku. Zrzečka utíká před dravou kunou, v zimě hladoví, najde zmrzlou veverku, otce svých mláďátek zažene, prostě jako v přírodě... knížka je doplněná překrásnými fotkami.

4 22.06.2012

Zajímavá studie toho, jak člen střední třídy, který se má vlastně dobře, zatouží po skutečném bohatství. Líbilo se mi to. I nápad je zajímavý. Ve finále z knihy vyplývá, že velké peníze prověří všechny vztahy a většinou vydrží jen ty pokrevní, a z nich jen ty nejužší (rodič dítě ). Nápad s gangsterem byla takový trochu naivní a ve stylu deus ex machina, ale tak je to román...

3 12.02.2020

Tak tohle stálo za to. Originální téma, košatý jazyk a kreativní ukázka, jak odhalit pevné mantinely předsudků, mezi nimiž musí v Anglii předminulého století manévrovat každý, kdo není bohatý muž z dobré rodiny. A dokonce ani takový, to nemusí mít snadné, pokud se jen trochu liší, jak se ukazuje na příkladu bratříčka hlavní hrdinky.

3 18.01.2019

Člověka nejprve zaujme námět, pak kniha zpomalí, Anna stále nejí-Irové jsou stále zaostalí pánbíčkáři- Irsko je depresivní mokrý kus země, Anna stále nejí-Irové jsou stále zaostalí pánbíčkáři- Irsko je depresivní mokrý kus země... Ale pak se autorka nadechne k mocnému finále a atmosféra zhoustne.

Spoiler. Ten okamžik, kdy Lib pochopila, že není svědkem promyšleného podvodu, ale v podstatě spolupachatelkou vraždy, stál za to.

Člověk se musí při čtení oprostit od současného myšlení, když všichni už moc dobře víme, že člověk skutečně dokáže sám sebe dobrovolně vyhladovět k smrti, že si dokáže zošklivit jídlo a skutečně necítí hlad, byť hlady umírá. Jen musí mít silnou motivaci. Ale v době, kdy byl hlad reálnou hrozbou, nebyla tou motivací touha po vyzáblé postavě.

3 30.09.2018

Do téhle knížky jsem se nějak nemohla začíst. Zkusila jsem to třikrát a vždycky jsem ji odložila. Normálně by to pro knížku u mne byla konečná, ale Moriarty mě ještě nezklamala, tak jsem si dala oddech a další pokus. A bylo to jako rozjíždět se na starém kole, nejde to, nejde, nejde a pak to nějak lupne a už to jede samo. Jamile došlo k "lupnutí", už jsem ji nemohla odložit. A i když, když už se dozvíme, co se stalo na grilování, je téměř okamžitě jasné, na co Erika zapomněla a co se stalo chudáku Harrymu, když se to pak potvrdí, je to velmi silný moment. Nikoliv silnější než to, co se stalo na grilování, ale téměř stejně silný. (tak jo, ořvala jsem to... :-) Oboje.

3 20.03.2018

Opravdová paráda :-) Nechci tu nějak spoilerovat, ale já si naopak myslím, že ten vztah nebyl nadbytečný, anóbrž z hlediska děje klíčový.

3 28.03.2013

Humorná knížka, v níž se pozná každý chalupář. Spolu s autorkou sledujeme změnu zvlhlé staré pastoušky v luxusní rekreační objekt. Marcela Mlynářová není žádná spisovatelka s uměleckými ambicemi, ale člověk musí ocenit, že jako jedna z mála autorek v kategorii 40+ nepíše texty plné deprese a beznaděje zaměřené na to, jací jsou chlapi neřádi a ženy oběti.

Chalupářku si ale užijí jen další chalupáři. Ostatní může i nudit.

3 03.08.2012

(SPOILER) Ani nevím, čím mne knížka přesvědčila sáhnout po cca 20 letech zase po scifi. Já jsem fanoušek příběhů se zákulisními intrikami, popisy cizích kultur a fungování jejich společností, a města, miluji města, popisy bitev mě nudí, kolikrát je přeskakuju. Tak s tím nebyl u Vzpomínky problém :-) V knize se vlastně nic jiného než intrikaření neděje. Můžu říct, že jsem byla vzhledem ke svému vkusu spokojená. Kdo čeká akční sicfi, bude asi zklamán.

Naznačená dějová linie s emzáky je spíš taková vějička, aby intriky v hlavním městě dávaly smysl.

Je pravda, že mě celou dobu rozčilovalo, nakolik věrnou společnicí se Trojí Posidonie hlavní hrdince stala. Stojí na na její straně, přetože si tím zásadně komplikuje vlastní kariéru. Nicméně důvody byly na konci celkem uspokojivě vysvětleny. A zřejmě i totéž platí o Pěnišníkovi.

2 20.09.2021

Nuž, nebylo to špatné. Mám velkou slabost pro tajemná městečka, kde se dějí divné věci. A zároveň mě kniha motivovala podívat se, kde je bažina Okefenokee a jak to tam vypadá. Tak jako jednohubka ok.

2 22.03.2020

Dobrá kniha, ale podle nadšených recenzí jsem asi čekala trochu víc. Konec mě zklamal. Poté, co autorka ukázala pochopení pro psychické potíže, přijde závěr ve stylu deus ex machina "problémy zmizí, protože já jsem se rozhodla". Přitom stejný pokus o radikální řešení už nejmíň dvakrát Sisi v knize udělá a vždycky selže. Houbaření byla jedna z mála částí jejího života, ve kterých byla pevná v kramflecích. Dokonce i jen díky houbám navazovala nějaké sociální vztahy. Pokud skutečně stála o trvalou změnu a zlepšení, musela by v reálném životě jít po malých krůčcích a stavět na tom, v čem si je jistá. Proto ten konec pro mne byl buď ukázkou autorské bezradnosti, nebo prostě "špatným koncem", kdy Sisi naposledy zkusí radikální řez, opět selže a buď skončí zase ve špitále, nebo si konečně uvaří tu muchomůrku.

Naprostá srdcovka.

2 20.04.2018