Mýtné
Cherie Priest
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428974/bmid_mytne-q8J-428974.jpg
3
139
58
Vydejte se na výlet do hororového prostředí americké jižanské gotiky. Státní silnice 177 se táhne podél močálu Okefenokee ve státě Georgie. Když tudy člověk projíždí od východu k západu, mine na trase před vstupem do parku šest mostů. Když ale jede od západu k východu, může jich jednou za čas potkat i sedm. Raději by však měl doufat, že se tak nestane… Titus a Melanie Bellovi jsou na cestě do parku Okefenokee, aby tam strávili líbánky plavbou po močálu na kánoi. Než dorazí na místo určení, kde na ně čeká rezervovaná chatka, potká je na cestě malé zdržení. Vozovka se začne zužovat a oni jsou nuceni zastavit před starým vratkým mostem s kamennými pilíři, kudy může projet maximálně jedno auto. Když se později Titus probudí uprostřed silnice, po mostě se slehla zem a stejně tak i po jeho ženě. Zavolá tedy na policii, kde mu ale oznámí, že na Státní silnici 177 se žádný takový most nenachází… Napínavý hororový román se svéráznými postavami a ještě svéráznějším jižanským městečkem, který vás dost možná na čas odradí od návštěvy jakéhokoliv močálu.... celý text
Literatura světová , Horory , Romány
Vydáno: 2020 , Fobos
Originální název:
The Toll , 2019
více info...
Přidat komentář
Do dvou třetin byla kniha docela čtivá a celkem měla smysl. Posledních cca 50 stran to ale byla totální tragédie a stokrát horší béčkový horor. Jedna hvězda za obálku, druhá za močál.
Hlavně ze začátku hodně zdlouhavý a nudný děj. Tedy asi tak první tři kapitolky. Později začala být kniha místy napínavá a tajemná. A ke konci už se to četlo úplně samo. Takže nakonec se mi to i přes tahle nízká hodnocení docela líbilo. Ale nejvíc mě zaujala ta obálka, ta je naprosto dokonalá.
Nalákala mě anotace, ale...opravdu ne toto :D Fakt neskutečná blbost. Škoda.
Překvapuje mě to nízké hodnocení, mně se příběh dost líbil, ponurou a tajemnou atmosférou mi naprosto sedl do vkusu.
Co to sakra bylo??? Pořád jsem čekala na to bum s nakonec se žádné bum nekonalo... Je to divná knížka a přidávám se též ke komentářů, které nedoporučuji. Nečtěte to je to kravina a nestojí to za to... Já ji pošlu dál a nebo odnesu do budky..
Nemůžu říct, že kniha byla úplně špatná, ale skvělá taky nebyla. Vzhledem k tomu, že to má být horor, tak jsem se tedy vůbec nebála a přišlo mi to spíše jako pohádka pro děti. Příběh byl předvídatelný a žádné super zápletky jsem taky nenašla. Kdybych se měla znovu rozhodnout, zda přečtu nebo ne, tak nepřečtu.
Horor Mýtné od Cherie Priest se četl sám jedním dechem. Je to taková oddechovka, u které se přenesete do malinkého amerického městečka, jenž ani pořádně nenajdete na mapách a žijou zde různí obyvatelé, ať už starousedlící, či lidé, které sem zavedl sám osud a zůstali tu. Kniha se mi líbí, že se odehrává kolem hlavní postavy a to turisty, jenž jel se svoji novomanželkou na svatební cestu, avšak po cestě přes kamenný most se něco stalo. Turista objevuje město, jeho svébytné obyvatele a temnou minulost, které bude muset čelit, aby se mohli věci vyvíjet ku jeho prospěchu, ačkoli to nebude lehké. Kniha se mi líbila, byly zde dobré horové scény, někdy i docela úsměvné, např. když jedna obyvatelka tohoto města pronásledovala nočním městem chlapce, jíž se jí bál a neměl z její přítomnosti dobrý pocit. Autorka zde vypsala město takovým stylem, že jsem si i chvíli říkal, že by h se tam chtěl podívat, píše velmi čtivě. Bohužel musím dát jednu hvězdičku dolů a to za konec knihy a rozuzlení, proč se to vše kolem odehrává, což mi docela překvapilo a důvod bych čekal jiný. Jinak knihu doporučuji k odpočinkovému čtení, kde čtenář vyloženě nehledá duchařinu, protože tohle spíše duchařina nebyla.
Na knížku jsem se těšila, horory mám ráda a anotace zněla dobře. Bohužel to pro mě postrádalo správnou atmosféru a postavy byli takové nemastné neslané.
Nedokázala jsem knížku dočíst, přeskakovala jsem mezi kapitolami až na konec a i když jsem se snažila knize dát šanci tak si mě bohužel nezískala.
Dávám 1* a doufám, že aspoň někdo si k Mýtnému najde cestu.
Existuje most a po tom moste je lepšie nejazdiť. Nie, to nie je reportáž z ľubovoľného slovenského mosta v havarijnom stave, akých máme v našej krásnej, požehnanej krajine stovky. To je hororový román. Na Mýtné som sa tešil, ale keď začali pribúdať negatívne recenzie, začal som byť opatrný. Žiaľ, právom. Hororu neubližujú ani tak vyložené blbosti (hoci, samozrejme, ani mu nepomáhajú), ale skôr práveže takéto priemerné, nezaujímavé, neoriginálne, rutinné a banálne príbehy, ktoré čitateľa akurát tak otrávia. Mne ako dlhoročnému fanúšikovi je to teoreticky fuk, ale trápi ma, že ak sa niekto rozhodne dať šancu hororu a začne Mýtným, so žánrom skončí rovnako rýchlo, ako s ním začal. Pritom ono to mohlo byť vynikajúce. Trocha to pripomína To alebo film Jeepers Creepers, kde tajuplné, desivé zlo útočí každých X rokov a všetci sa ho alebo boja, alebo na jeho existenciu neveria (a keď uveria, je neskoro). Prostredie močiarov vie byť geniálne (Bažináč, Tráva od Anya Martin). Problém je v spisovateľke Cherie Priest, ktorej štýl je extrémne suchopárny. Naposledy som bol taký otrávený pri Chlade Scotta Carsona. Močiare sú v jej malátnom podaní opísané slabo, biedne, povrchne. Nestačí v každom odseku trikrát spomenúť slová „aligátor“, „cyprus bahenní“ a „bažiny“, to ešte atmosféru nerobí. Toto prostredie mám vo filmoch, komiksoch a knihách rád, ale toto bola skutočne slabota. Celá nešťastná situácia zamrzí o to viac, že nápad nebol zlý a mytológia okolo „príšery“ síce neoriginálna, ale takéto veci skrátka fungujú skoro vždy, aj keď ich autor odflákne, lebo čitateľova predstavivosť pracuje a napriek autorkinej sabotáži to JE mrazivé. Lenže postavy sú útrpné, dialógy únavné a tempo ospalé. Z takejto vražednej kombinácie kvalitný román nevykrešte ani keby ste chceli. Váhal som, či tomu nedať aspoň 3*, ale ku koncu (kedy paradoxne hororové motívy začali prenikať do popredia najviac) som sa vskutku strašne nudil a už som to proste len chcel mať konečne z krku. A za ledabolo (až nijako) spracované bažiny si to 3* ani nezaslúži.
Velké zklamání!
Škoda, že knihu nenapsal ten, kdo připravil anotaci. Ta byla opravdu k hororu. Zatímco kniha byl odvárek pro děti s mnoha nahodilými a zbytečnými motivy. Ty z toho dělaly spíš parodii a často nebyly ani originální. Pro fanoušky hororu - NEDOPORUČUJI!
Raději sáhněte po knize Ruiny, Peklo z Araratu, Mrtvé město, Hex a nebo cokoliv od Jozefa Kariky.
Na četbu knihy mne nalákala nejvíc obálka. Každopádně o horor se nejedná, děj je obsahově velmi málo propracovaný. Kniha mne nezaujala a ostatním čtenářům ji nedoporučuji.
Změť žánrů, belhajících se ruku v ruce k romantickému konci?
Ani se mi nechce věřit, že text, který jsem zrovna dočetl, napsala tak úspěšná autorka.
Zhruba v polovině se vše zvrtne v mozaikovité vyprávění, nelogické, snadno poslepované dohromady, aniž by se vše řádně uzavřelo. Nicméně, prostor pro pokračování příběhu zde rozhodně není, protože vyčerpaný děj opět nelze obnovit. Vycházel by z téhož základu, který by se jen obměňoval.
Lákající obálka je zavádějící, úvodní dobré dialogy i atmosféra je posléze nahrazena nesmyslnostmi, snad aspirujícími na natočení filmu, který se zřejmě nekonal.
Pár zajímavých úseků knihy nemůže dílo povýšit na úroveň spisovatelů, kteří hororový žánr berou vážně.
Příčiny neúspěchu se hledají těžko.
Snaha být originální se nezdařila, slibovaný děs je spíše jeho karikaturou a o strachu si můžete nechat jen zdát.
V životě bychom se měli vyhýbat chvílím, které nás obírají o drahocenný čas, strávený na tomto světě. Mezi ně patří četba této knihy...
Horor nečekejte, ale dobrou oddechovku ano. Byly momenty, kde jsem si říkala, že takhle to dopadnout nemůže a také momenty plne překvapení. Za mě krásná oddechovka
Nebylo to špatné.Celkom má bavilo číst příběh,který se točí kolem sedmého mostu na dálnici 177.
Podle mně to byl prakticky případ hodný Muldera a Scalyové.
Duchařina někde v zapadákove s obyvateli, který mají svá temná tajemství....
Titus a Melanie Bellovi dostali nápad strávit líbánky v parku Okefenokee, což je v podstatě jeden velikej močál a tohle teda rozhodně nebyl dobrej nápad. Už hodně dlouho jsem si nepřečetl žádnej novej horor a už mi to chybělo. Mýtné je sice béčko jako vyšité, ale nesmírně čtivé a díky za něj. Sestřenice Daisy a Claire Spratfordové byly pěkná čísla. Chválím povedený konec a jestli někdy zase potkám nějaký podezřelý mostek, nejdřív si pořádně rozmyslím, jestli po něm přejdu.
Citace: Tumáš. Vyndej z ní tomahavk. Někde tam je a je pěkně rezavý. Dej tomu hajzlovi ochutnat tetanus, jestli se k tobě zase přiblíží!
Já jsem to tak nějak vzdala po 117 stranách. Nijak zvlášť mě kniha nechytla, vím, o čem je, asi to není špatný námět, ale až tak úplně tyto knihy nevyhledávám.
Na pointu "stane se jenom jednou za X let" mě autoři utáhnou vždycky. Tady tomu nebylo jinak. Ale nějak se nemohu zbavit toho divného pocitu, co mi zůstal po dočtení.
Začnu obálkou. Ta je dokonalá. Stát v knihkupectví, nevědět co chci a pokud bych uviděla tohle, kniha mě rozhodně zaujme. Jste díky ní na tom mostě a v bažině. Vlastně se obálka i trochu tváří jako takovej ten typ hororu, kterej nepřiznáte, že se na to koukáte. "Máme slámu v botech, zvějkáme tabák a Stevie se loni oženil se svojí nejoblíbenější kozičkou." A do toho přijdou lidi z města, něco se jim stane a teď se to řeší.
("Ale měl bych zůstat, kdyby se náhodou objevila. Mohla by mě slyšet - zná můj hlas..." ... "Vaše žena není kokršpaněl, pane Belle. Pokud se ztratila, přivolá ji hlas kohokoliv...")
No, ve slasherech je to často hlas právě toho s kozénkou...to neberu jako výhru! :D
Co mě ale hodně překvapilo, byla změna schématu charakteristického pro žánr. Že je něco divného v močalech se zmíní poměrně brzo. (Což není spoiler.) Byť je to jenom tohle, stačí to k zasetí semínka. Místo aby všichni kolem Tituse chodili, koukali na něj jako na zablácený stěně a prvních pár dnů si jenom šeptali za jeho zády. Osvěžující změna ;) A celkové zapletení místních bylo skvělé. To mě bavilo víc.
Napíšu sem vlastně něco trochu podobného, jako ke knize Kill Creek. Mýtné je knížka s dobrou atmosférou, dobře vykreslenýma postavama, ale pokud očekáváte horor, kde si během každé kapitoly budete měnit spodky, to tady nenajdete. Žánr horor je pestrá paleta emocí během čtení a spousta struktur vyprávění. A jo, na mě tady atmosféra dýchala už od prvních stran, atmosféra béčkových osmdesátkových hororů. Já sama ani neprahnu po cákancích krve na každé stránce bez důvodu, aby to tam bylo. To by děj nedošel moc daleko. Pro mě je horor především ona atmosféra. Buď to tam cejtíte nebo ne. Ale...
...jo, přesně, přijde "ale". Posledních sto stran na mě bylo trochu náročnějších a trochu hůř na čtení. Trochu mi přišlo, že se autorce celý příběh začal na konci lehce rozpadat a ztrácel šmrnc začátku. Za mě velká škoda. Ale! Poslední stránky to vynahradily a konec byl přesně podle mého gusta :)
Výhodou je, že je kniha skvělé napsaná. Dobře to odsýpá. A celkově se to čte dobře. Takže jako lehčí literatura skvělé. Tam doporučuji.
Podle mě se jedná o ideální knihu na zfilmování, protože je napsaná klasickým seriálovým netflix tempem.
3,5 / 5
(SPOILER) V podstatě duchařské Čelisti a nepříliš obratný pokus o jižanský horor, kořeněný trochou feministických tendencí. Protože mužské postavy jsou zde výhradně naivní potravou pro močálové monstrum. Finále je ve své pitomosti (Jak zabít něco, co už mrtvé je? Prostě se zabít taky, a zabít to znovu) až roztomilé. Hlavní hrdina nefunkční kompilát tradičních postpubertálních atributů a totální naivity. Zásadní lidské selhání nevyřešeno. Jako neškodná relaxační četba svou úlohu splnit může. Zájemcům o plnokrevné strašení však doporučuji se porozhlédnout jinde.
Štítky knihy
bažiny, mokřady, močály příšery, monstra Georgie, Georgia (USA)
MýtnéKniha Mýtné je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 169x |
| Čtenářské výzvě | 25x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 126x |
| Chystám se číst | 118x |
| Chci si koupit | 27x |
| dalších seznamech | 3x |
Kniha měla potenciál svým námětem a prostředím. Bohužel ten konec mi celkový dojem z knihy dost pokazil. Jak už zde bylo řečeno níže - cca posledních 50 stran byla slátanina všech možných blbostí. Znovu bych číst rozhodně nemusela.