alfinha2321
komentáře u knih
Bez šance
Neal Shusterman
Knihu jsem přečetla jedním dechem asi za dva dny, nemohla jsem se odtrhnout. Líbil se mi námět, téma, o kterém člověk chtě nechtě musí celou dobu přemýšlet - jestli lidstvo v rámci morálních zásad dělá všechno tak, aby to nevadilo prožít každému z jeho členů? Už vidím, jak ti, kteří schválili zákon o rozpojování jdou s radostí si ho sami vyzkoušet. Připadá mi to jako u některých dnešních zákonech schválených politiky - je to dobré, je to morální, ale my bychom se přímo účastnit nechtěli...Kniha ve mně zanechala hluboký dojem a ještě asi chvíli budu mít o čem přemýšlet.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Tak u téhle knížky se mi opakoval fenomén z dětství - nemohla jsem se odtrhnout od začátku do konce. Ještěže lety z Ameriky do Evropy jsou tak dlouhé :) Rozjezd pěkně pozvolný, hezky vás zapasuje do děje, a pak už se vše rozjíždí na plné obrátky. V průběhu knihy poznáváme motivy všech postav a upřímně řečeno, všechny se dají pochopit - jde jen o to, v jaké jste zrovna životní roli. Konec je sice předvídatelný, ale i tak jsem si přála, aby byl opačný - ale na druhou stranu, to by knize určitě ubralo spoustu kreditů. Proto jsem ráda za to, že to dopadlo, jak to dopadlo, a taky za to, že se letušky moc neptaly, proč už tři hodiny v kuse brečím :)
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
A mě se to líbilo. Ani mi moc nevadilo, že hlavní hrdinka má chvílemi až superschopnosti, že jsou padouši úplně hloupí a detektivové na tom nejsou o moc líp. Vždycky jsem se těšila, až si zase přečtu další kousek. Taky se mi líbil styl, kdy každá kapitola je psaná pohledem někoho jiného. Jak se pak děj rozvíjel a rozmotával, docela ve mně trnulo a i slzičky skanuly, obzvlášť, když vedle mě v postýlce oddechovala moje vlastní dceruška...
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Udělala jsem tu chybu, že jsem si před čtením knihy nejrpve přečetla recenze - a to způsobilo mou nechuť se do ní vůbec pustit. Pak jsem se ale odhodlala, čekajíc slabší odvar Staříka. To jsem se ale hluboce spletla.
Stařík se mi líbil moc, ale Analfabetka snad ještě tak o hvězdu víc (to už jsem na šesti a to tady ani bohužel není). Tenhle mix absurdity a humoru, který mi absolutně sedí, se mi až neskutečně líbí. Vážně jsem nečekala, že by mě Analfabetka až tolik chytla, ale byla jako přezrálá malina - lup a už jsem jí měla v sobě. Tenhle styl mi prostě neskutečně sedí a rozhodně to není naposledy, co jsem tuto knihu četla.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Viděla jsem dříve seriál a upřímně řečeno, ač je kniha předlohou, je seriál o mnoho zajímavější. Vlastně oproti seriálu nenabízí nic nového, naopak mi přijde, že seriál toho vykreslil ještě víc a barvitěji. Takže až dcera dostane povinnou četbu, budeme se raději koukat.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Tak jsem se díky letošní nové výzvě dostala k další knize od Tučkové, a na rozdíl od Žítkovských bohyní, které mě až tak nezaujaly, se mi tahle kniha líbila o moc víc. Tedy líbila asi není to správné slovo, spíše šlo o zaujetí - komu by se také líbil popis toho, jak se někomu hroutí život v mnoha rovinách (nejde jen o vyhnání, jde i třeba o chování milého tatíčka), a stává se to stále dál... Závěr ani tak nepřekvapil, teď si asi budu muset spravit chuť něčím méně zoufalým, pozitivnějším. Ale o některých věcech už asi budu přemýšlet navždy, i s ohledem na to, že jedna z předchozích generací naší rodiny byla taktéž odsunuta...
Silo
Hugh Howey
Dlouho předlouho jsem se k Silu nemohla dostat, ale jak jsem se k němu pak dostala, tak jsem se zase nemohla odtrhnout :) Hodně zajímavý postapo námět a vůbec myšlenka sociálního inženýrství na omezené skupině... Vlastně se zde rozebírá problém všech autoritářských režimů, to jest, co udělat s několika volnomyšlenkáři kteří se vždycky všude vyloupnou. A dokud silo funguje, pak je to vymyšlené naprosto geniálně, pošleme je čistit, oni to udělají ještě s radostí a ostatním to zase na nějakou dobu zvedne morálku. Problém však nastane ve chvíli, kdy se objeví někdo natolik zvídavý, že tím celý systém položí na lopatky... Doporučuji přečíst Silo všem fanouškům sci-fi, opravdu za to stojí.
Jeden plus jedna
Jojo Moyes
Tak na začátku jsem měla docela problém. Já to prostě nemám ráda, když mě komplet všechny hlavní postavy nějakým způsobem štvou. A že zrovna tahle skupinka to dokázala parádně. Ale jsem moc ráda, že se to celkem brzy v průběhu příběhu zlomilo a já jsem se konečně zase dočkala momentu, kdy se těším na každou volnou chvilku, kdy vezmu do ruky knihu. Na konci už to bylo klasicky po moyesovsku s knihou v jedné a kapesníčkem v druhé ruce.
Nechám to ještě odležet a věřím tomu, že až si jí přečtu podruhé, kdy už budu vědět, že ty postavy nejsou špatné a nebudou mě tolik štvát, bude můj dojem ještě mnohem lepší (i tak už teď dávám 5*).
Hostitel
Stephenie Meyer
Knihu jsem si přečetla na doporučení mojí mámy, a už tehdy při prvním čtení mě nadchla. Tentokrát jsem se rozhodla, že si jí po pár letech zopakuji, jestli to bylo jen chvilkové okouzlení, nebo se z toho vyvinulo i něco dalšího, trvalejšího. A s potěšením musím konstatovat, že vyvinulo :)
Knihu jsem přečtla téměř jedním dechem během pár dnů. i když musím uznat, že teď napodruhé už mi ten konec a to drásavé rozhodování Wandy připadalo místy až příliš sladkobolné a táhnoucí se jako sirup. I přes to je ale tato kniha někde kolem mého vrcholku čtenářské oblíbenosti a za čas si jí určitě s chutí přečtu znovu.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Po mnoha letech čtení všeho možného jsem se konečně dostala i k Pratchettovi. Je pravda, že mne muž varoval, že první dvě knihy ještě nejsou best of, ale musím říct, že se mi hned první díl celkem líbil. Nestalo se mi sice, že bych se smála na celé kolo, ale docela zajímavé čtení to bylo, nejraději jsem měla asi Zavazadlo.
Dallas 63
Stephen King
Moc Kingů zatím načteno nemám, ale po posledním Osvícení, které se mi příliš nelíbilo, jsem natrefila zase na něco, co se mi líbilo moc. Sice to není na 5*, ale slušné 4 dávám - tu pátou si musím odpustit zejména proto, že jsem měla pocit, že čtu dvě knihy v jednom a že by mi stačila jen jedna z nich, v tomto případě ta první. První část, která ještě nebyla tolik zaměřená na hon na Oswalda, mi prostě přišla lepší. Hodně mě bavilo samotné cestování v čase, vykreslení Ameriky 60. let i odkazy na To. Druhá část, byť svižná a stále zajímavá, už mě nedokázala strhnout tolik. Ale za mě je tohle určitě jedna z hodně dobrých Kingovek, časem si jí určitě přečtu ještě jednou.
Reportér
Sandra Brown
Docela dobrá detektivka s geniálním zakončením. Takový dějový zvrat jsem nečekala.
Mluvící balík
Gerald Durrell
Tohle je kniha, ke které se pravidelně vracím. Letos v roli rodiče, čtoucího před spaním svému dítku - a doufám, že jí tato kniha taky zaujme tak, jako mě. Dokonce jsem díky této knize uvažovala o jméně Tabitha pro holčičku :)
Turnus
Hugh Howey
Bohužel nedosahuje kvalit prvního dílu, zejména proto, že při čtení čtenář nedokáže ocenit komplexnost jednotlivých rovin knihy. Celou dobu jsem si říkala, že tohle je kniha, kterou musím přečíst minimálně ještě jednou, ani ne tak proto, že by mě nějak děsně bavila, ale spíš proto, že když budu vědět, kam to celé míří, třeba mi to líp pomůže pochopit jednotlivé příběhy a části. Je to prostě tradičně druhý výplňový díl trilogie, který něco sice poodkryje, ale že by naférovku vysvětlil, proč to tak bylo, to zase ne. Za slušné tři hvězdy ale stojí.
Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
Další z knih od Jojo Moyesové, co se mi dostala pod ruku, a další, kterou jsme zhltla jako malinu. Sice mám pořád na vrcholu žebříčku Než jsem tě poznala, ale i ty ostatní se mi líbily.
U Dívky se mi hrozně líbila pasáž z války - tedy líbit se není úplně vhodný výraz, hrůzy války se nemohou líbit, ale hodně mě zaujal příběh a popis událostí. Jen jsem celou dobu měla v mysli vsugerovaný pocit, že se jedná o druhou světovou válku, i když to není pravda. Moderní část příběhu už mě tolik neoslovila a bohužel jsem došla v jednom okamžiku do fáze, kdy mi hlavní hrdinka přišla neskutečně hloupá - a to u hlavních hrdinů nesnáším, pak mám problém se s nimi ztotožnit. Nakonec si to trochu poopravila, ale i tak mi na jazyku trochu té hořké pachuti zůstalo a nemohu dát pět hvězdiček.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Růži pro Algernon jsem četla na doporučení a musím říci, že jsem skutečně neudělala chybu. Po delší době mě kniha chytla natolik, že jsem čtení upřednostnila před jinými druhy zábavy (např. odpolední šlofíček, a to už musí být silná motivace :) ). Krásný příběh, u kterého už tak po půlce tušíte, jak to asi dopadne... Na konci ze mě padaly slzy jako hrachy. Neříkám, že knihu přečtu ještě několikrát, ale bude zajímavé jí ještě někdy zkusit s odstupem přečíst. Rozhodně to je jedna z těch knih, které z paměti nevytěsním.
Ty
Caroline Kepnes
Tak jsem asi dočetla něco jiného, než o čem píše spousta komentářů pode mnou. A to knihu, u které jsem sice od začátku věděla, že jí neodložím, ale na druhou stranu jsem taky věděla, že by se musel stát zázrak, abych z ní byla odvařená.
Tak za prvé, nemám ráda, když je mi hlavní postava nesympatická. A tady to dokonce byly hned skoro všechny hlavní postavy! Kdo tam měl milého a jen trochu švihlého roztomilého úchylka, tak mi ho prosím ukažte, protože v mé knížce vystupoval slizký nebezpečný otravný stalker, u něhož jsem se celou dobu modlila, aby ho někdo nachytal. Jenže mu to všechno bohužel hladce prochází... A ona ani Beck, ani Peach a ani Benji zrovna k pomilování nebyli.
Za druhé - právě to milování. Já chápu, že kniha chce ukázat jakousi syrovost, chtíč a podobně, ale abych musela co stránku číst slovo šou***t a páně Zemanovo oblíbené podstatné jméno, to zase nemusím. Asi jsem příliš prudérní.
Navíc většina vykreslených scén je dost mimo realitu, takhle se snad nechovají ani rozmazlení frackové z prestižních vysokých škol. Prostě shrnuto, sečteno a podtrženo - přečetla jsem, nevrátím se. Děkujeme, odejděte!
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Ač nejsem příliš příznivec válečných děl, tak musím doznat, že se mi kniha celkem líbila. Další z řady knih, které mě (až v lehce pozdějším věku) přesvědčují, že jsou některé díla a autoři skutečně zásadní a jsou hodni toho řadit se mezi povinnou četbu. Škoda jen, že téměř nikdo to neocení v době, kdy je tato skutečně povinná, a jen o trochu větší okruh později.
Skvělá připomínka toho, že ve válce, a to jedno na které straně, jsme jen a pouze lidi... Moc se mi líbil závěr (líbil je tedy trochu morbidní, ale spíš to má označit to nevtíravé vygradování).
Plná bedna šampaňského
Ota Pavel
Četla jsem jí hlavně kvůli čtenářské výzvě, ale příběhy mě zase až tolik nenadchly... Asi nejsem tak zarytý sportovní fanoušek :)
Sophiina volba
William Styron
Jsem docela ráda, že jsem tuhle knihu nečetla v rámci povinné četby, protože bych měla hodně velký problém jí dočíst. Teď jsem se k ní dostala o mnoho let později a dobrovolně v rámci čtenářské výzvy, a i tak jsem měla velký problém se čtením. Ze všech tří linií (Osvětim, Sophie a Nathan a Stingo) byla ta o Osvětimi (potažmo před/válečném Polsku) naprosto uchvacující a pohlcující. Ostatní dvě mě dosti nudily, hrdinové štvali a naprosto jsem nechápala jejich chování a motivace. Bohužel jsem měla tendence i některé pasáže přeskakovat, zejména třeba obsáhlé popisy vnitřních autorových pochodů a fantazií. Celkově tedy jen 3* a hodně tomu ubral i fakt, že nejvíce šokující fakt celé knihy je tak notoricky známý, že už při čtení ani nepřekvapí...