Ajaiwik
komentáře u knih
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Zhltnuto jedním dechem, tak jako všechny detektivky v této sérii. Je to čím dál náročnější, protože knihy se celkem prodlužují, ale baví mě to. Když mám pocit, že detektivní zápletka stagnuje a napětí opadává, stane se něco mezi Strikem a Robin, a zase jsem začtená. Už je to celkem dlouho, co jsem přečetla Volnání kukačky, takže mi třeba nedocházely odkazy na chování osob v první knize… a jako u většiny knih Rowlingové je i v této spousta lidí se spoustou jmen, tentokrát i přezdívek, nebo označení znameními zvěrokruhu, což je občas matoucí. Ale většinou je to brzy vysvětleno, nebo je čtenářovi alespoň trochu napovězeno, o kom se vlastně mluví, takže to neodvádí pozornost :)
1984
George Orwell (p)
Špička světové literatury. Děsivě blízká realitě. Krutě podrobné popisy, úplně se mi svíralo hrdlo. Ale určitě doporučuji přečíst, protože pokud si neuvědomíme, jak absurdní jsou totalitní režimy, budeme nuceni si to doopravdy zažít. Díky pane Orwelle.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Našla jsem si novou nejoblíbenější knihu. Skvělý humor, absurdně vyhrocené zápletky a poutavý příběh. Určitě jsem ji nečetla naposledy
Babička
Božena Němcová
Nejkrásnější kniha povinné četby. Jsem unešená, nadšená a mám slzy v očích. Do sedmé kspitoly jedním dechem, pak mi trochu daly zabrat popisy všech slavností a tradic a zvyků a okolí, ale nebyly tak těžké, aby mě odradily.
Babička mě mile překvapila a jsem si skoro jistá, že jsem ji nečetla naposledy...
Čáp nejni kondor
Radůza (p)
Obdivuji tuhle ženu za spoustu věcí. v téhle knize hlavně za umění napsat věci dětskou bezprostředností, kouzelnou nevědomostí nebo ne úplně chápavostí dospěláckého světa. Ke knize jsem se dostala náhodou, zhltla ji během jízdy autobusem a od té chvíle je moje!
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Myslela jsem, že Bombyx Mori byl nechutný... no, tady to Rowlingová dotáhla ještě dále. Byla jsem napjatá celou dobu, knihu jsem přečetla jedním dechem. Vše co od detektivky očekávám splněno, a moje bláznivě romantická část osobnosti se nemůže dočkat, jak to bude mezi Strikem a Robin dále...
Když má štěstí kliku
Aurélie Valognes
Milý příběh, oddychová četba, která mě ale donutila se nad pár tématy zamyslet. Jediné, co mi na knize nevyhovovalo byl nejednotný vypravěč - většinu času jsem byla v hlavě Jeana, ale najednou jsem četla odstavec Mariina pohledu, nebo úplně obecného vśevédoucího vypravěče, což trochu nabouralo atmosféru...
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
(SPOILER) Dokážu pochopit, že někomu kniha nesedne. U posledního dílu jsem si sama stěžovala na neustálé opakování o bolestech Strikova pahýlu. Ale tento jsem i přes značný rozsah zhltla za tři dny. Asi mě ani tak moc nechytil detektivní příběh (i když Billyho zoufalství se vrylo pod kůži), ale spíš jsem ujížděla na rozplétání vztahů hlavních postav. Nevím teda, kdy se z Matta stal takový, s prominutím, hajzl, ještě v minulém díle jsem ho měla celkem ráda a opravdu mi připadal jenom starostlivý. Ale protože jsme samozřejmě všichni od začátku měli fandit Strikovi, chápu, že se musel provinit, znechutit a být odepsán.
I když jsem se občas musela přemlouvat, ať nejdu jenom po přímých řečech, ale přečtu si i popisy míst, kde se zrovna postavy nacházejí, zpětně uznávám, že je kniha skvěle propracovaná a celkem obdivuji snahu autorky o co nejvěrnější popis. Stejně tak oceňuji i detektivní zápletku, je opravdu velmi složitá a komplikovaná, ale postavy přicházejí postupně, člověk si má čas na ně zvyknout a tak se mu ani nepletou (jako jsem to vnímala třeba u Prázdného místa). A jak už jsme u příběhů o Cormoranovi Strikovi zvyklí, do vyhrocené scény, při které Robin někdo napadne, nemáme tušení, který z těch nedůvěryhodných podezřelých to má na svědomí. Samozřejmě nám to v průběhu jedna postava řekla, ale my jsme to nepovažovali za správné, protože to bylo očividné, ale přesto nepodložené... z tohoto pohledu si myslím, že už by byl příští román trochu předvídatelný, nebo bude muset autorka úplně změnit koncept, protože pohodový románek mezi hlavními postavami mě určitě nebude držet u knihy tak jako rozpadající se manželství, automaticky budu předpokládat, že pravdu má duševně narušená osoba, hlavním svědkem bude holka ze zvláštních poměrů a pokud Robin potřetí skočí v práci do náruče vrahovi, už to bude fakt nuda...
Takže tak nějak předpokládám, že Smrtící bílá byla pro mě hezkou a všeshrnující tečkou na konci jedné detektivní série.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Zklamání. Opravdu nejhorší kniha, co jsem od Rpwlingové četla. Autorku mám moc ráda, hlavně jako osobnost, chápu, že cílem díla mělo býd předvedení britského maloměšťáctví, ale takový účel by splnila mnohem kratší kniha.
První scéna se mi líbila. Navodila napětí, popsala atmosféru, chtěla jsem číst dál. Zbytek první třetiny, možná celou první polovinu knihy jsem strávila zmatená ve jménech, odkládala jsem ji, protože se nic nedělo a vůbec mě nebavila. Pak se objevila nějaká zmínka tajemství a dalších několik stran jsem hltala, protože jsem čekala, že se teda konečně začne něco dít. Nestalo se nic. Autorka se zoufale snaží udržet čtenářovu pozornost a zájem přívalem sexuálních scén, většina z nich úplně zbytečná. Polovina postav opravdu jenom vykresluje typické maloměšťáky, ale neplní žádnou funkci pro děj.
No, a pak asi autorce došlo, že už má moc dlouhou knihu a ukončila celou frašku po Shakespearovsku, pozabíjela si většinu postav. Pohřeb, konec knihy, jediné, co ve mě zanechala je znechucení a touha po pochopení nějakého smyslu celé knihy, co vlastně bylo děj, zápletka, prostě a jednoduše, vo co tady de?
Mort
Terry Pratchett
Trošku vážnější zeměplošský příběh, moc se mi libilo Smrťovo filosofické pojetí smrti ve stylu “stane se to, v co lidé věří”... jinak jsem se moc pobavila, hlavně když se na scéně objeví nějaký povedený mág na způsob Mrakoplaše nebo Dobrořeza... a slon utíkající přes Stolat... to by se jeden zbláznil :D
Jídlo na prvním místě
Dallas Hartwig
Ano, když člověk přejde z polotovarů na plnohodnotnou stravu, bude zdravější. Ale maso v kazdem chodu mi připadá trochu moc. Vlastne maso je moc. Pokud si ho jako neandrtálci sami ulovíte, ok, buďte paleo, ale jestliže sedite celý den v kanclu a ládujete se biftekama, myslím že je jezeni masa zbytečné. Úplně.
Přece jenom, masožravci neustále vymýšlejí nové diety, ale videli jste někdy tlustého vegana?
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Lituji, že jsem si knihu nepřečetla už v dobách, kdy ženy byly pravé ženy, muži byli praví muži a malá chlupatá stvoření z Alfa Centaury byla pravá malá chlupatá stvoření z Alfa Centaury. Knížka plná inteligentního humoru, fyzikálních objevů (potřebujeme silný zdroj Brownova pohybu - například šálek horkého čaje) a předem odhalených zápletek, to aby nedošlo k přílišnému stresování obyvatelstva galaxie. A Země je už „převážně neškodná“ !!!
Betonová zahrada
Ian McEwan
Přiznám se, že bez doslovu bych knihu vůbec nepochopila. Díky doslovu chápu, že jde o provokaci a že se autor snaží lidem předvést, jak úchylní vnitřně jsou... takže nějaká rebélie, asi chápu, jenom se mě přestane knihy týkat, když celý příběh vykonstruujeme do jedné velké absurdity. Už od začátku. Gradace byla někde na desáté stránce, pak plácání v ničem, a na posledních stránkách naprosto nepochopitelný zvrat. Asi neumím dost číst mezi řádky, nebo mi styl knihy prostě nesednul...
Slasti a strasti života s doktorem
Mary Bard
Skvělá kniha. Začala jsem číst v době, kdy má drahá polovička byla pořád na cestách, takže jsem na chvíli odložila, protože pocit opuštěnosti byl popsán až moc přesně. Stejně jako svá sestra, Mary disponuje úžasnou slovní zásobou, schopností vylíčit situaci tak dokonale, že v jednu chvíli s hrdinkou sdílíte dětinské nadšení a ihned i trpkost zklamání. Autorčino vyprávění bylo v některých ohledech až moc průhledné, brzy dala najevo, že se situace zvrtne. Nepíše ale detektivky, takže to knize neubírá na kouzlu. Moc děkuji za příjemné počtení
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Asi je to tím, že se prostě pokaždé moc vžiju do hlavní hrdinky nebo hlavního hrdiny knihy, ale zasáhlo mě to. Téma přírodní magie mě velmi zajímá a do posledních minut audioknihy jsem věřila, že konec nebude otevřený. Bohužel. Nebo jsem to nepochopila?
Ke smíšeným pocitům mi napomáhá i to, že jsem spíše od Žítkovských bohyní čekala moderně vyprávěnou Babičku s nějakou romantickou zápletkou... už první kapitola mě vyvedla z omylu.
Ale zabavila mě pěkně, jenom vím, že příště mám sahat po veseleji laděných knihách.
Doporučuji :)
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Ale jo, pobavila jsem se, zápletka tam je, závěr zajímavý, přesah do dalšího dílu taky, ale možná jsem čekala víc...
WHOLE30 – průvodce zdravotním restartem, který vám přinese svobodu v jídle
Dallas Hartwig
Přečetla jsem si úvod a po zjištění že kniha zavrhuje mléčné výrobky nadšeně dál četla. A došla k totálnímu zavržení luštěnin a vychvalovaní masa a živočišných tuků. Fuj. Odsuzují sóju kvůli možnosti narušení hormonální rovnováhy a doporučují maso z velkochovů, které hormony jen kvete. Po tomhle jsem prestala číst a uz jen dolistovala. Je to vlastně dobrý průvodce proteinovou dietou, proto lidé zhubnou. Ale neni to k trvalému stravování, tolik živočišného jidla by nezvládla ani kočka. Předáním, ake prostě mě to naštvalo. Stejne jako odsouzení pohanky nebo quinoy, které jsou bezlepkové, pro ,,obsah lepku a dalších nebezpečných bílkovin.'' A další dávno vyvracené mýty.
A když se přenesu přes faktické nesrovnalosti, styl jakým je hniha napsaná je hrozný. Člověk zaplatí balik za sice tlustou, leč neustale se opakující knihu, která v každé druhé větě mluví o hubnutí. Anorexii už mám za sebou, ne, díky. Raději budu vegan.
Ještě je můžeme vidět
Douglas Adams
Úžasné spojení Douglasova humoru a přírody. Informací, které jsou pro nás důležité vědět a poznamek, bez kterých by takovou smršť ohrožených druhů neunesl ani muj profesor biologie. Opravdu skvělá kniha, moc jsem si jí užila...
