Ještě je můžeme vidět
Douglas Adams , Mark Carwardine
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15192/bmid_jeste-je-muzeme-videt-cVA-15192.jpg
5
104
21
Zajímavá kniha o cestách autora sci-fi a jeho přítele zoologa za ohroženými druhy zvířat. V cestopisných reportážích sledujeme jejich výpravy za ohroženými druhy zvířat do přírodních rezervací. Adams vnímá nejen problematiku ochrany ohrožených zvířat, ale i život a problémy lidí na daném území. Odhaluje tak vztahy, které přírodovědcům unikají. V doslovu jsou doplněny osudy zmíněných ohrožených zvířat po roce 1990.... celý text
Literatura naučná , Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1998 , Mladá fronta
Originální název:
Last Chance to See , 1991
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha. Adams vzal svoje umění udělat si srandu z čehokoli a narouboval je do cestopisu, který se i proto čte jedním dechem. Ať už veze slepice na Komodské ostrovy, zoufá si v boji s byrokraty v Zairu, nebo shání kondomy v Číně, pokaždé minimálně vykouzlí úsměv na tváři čtenářově. Hlavní poselství knihy je ale samozřejmě jinde. Lidé se přírodě vymkli z rukou. Přemnožili se a lezou tam, kam nemají. A doplácí na to jiné živočišné druhy. Je úplně jedno, jestli zaniká druh přímou likvidací nebo nepřímo zničením jeho životního prostředí. Pokaždé je viník jenom jeden. Ten pitomec, co si dal nálepku „pán tvorstva“ a zapomíná, odkud vzešel a čemu vděčí za život…
Výborná kniha, která se čte jedním dechem, některé Addamsovy vtipy mě i nahlas rozesmály, přestože jde o závažné téma. Jediné, co bych knize vytknul, že mi některé kapitoly přijdou neukončené, běží nám příběh a najednou střih a jsme zase v jiné části světa a hledáme jiné zvíře. Jinak za mě velké překvapení, co dokázal autor Stopařova průvodce sepsat za žánrově zcela odlišný příběh.
Skvělá kniha. Svižná, vtipná a zároveň smutná a s poselstvím.... Nekamenujte mne, prosím, ale za mne lepší než Stopařův průvodce :-))))
Smutná knížka. V jedné z kapitol píše Adams o delfínovci čínském, kterého Číňané o dva roky později definitivně vyhubili. Některé dokonce sežrali, stejně jako jednu z největších sladkovodních ryb veslonose čínského. Teď už se chudáci prohánějí jen na vlnách čínské lidové mytologie. Nevěšte ale hlavu, hlad komančům v Říši středu nehrozí a naši asijští soukmenovci právě začínají vyžírat a likvidovat Amazonii (v oblasti řeky Tapajos).
Opravdu krásná kniha, která člověka donutí pozastavit se nad vlastním jednáním a jednáním svého druhu. Několikrát jsem také knihu odložila, abych si dohledala některé informace a zjistila, jak je na tom například (dnes již můj oblíbený) pták kakapo.
Není to tak, že znuděná bohatá celebrita vyrazila za dobrodružstvím a pak o tom sázela bonmoty. Douglas Adams uskutečnil to, o co se zajímal už dlouho, měl o tom základní znalosti, respektoval pravidlo „neuškodit“ a v důsledku i pomohl. Tomuhle chci věřit.
Pokud si vážíte přírody a máte rádi autorův humor, stejnou měrou budete pobavení a ubití. Pobavení se dostaví díky ohromně vtipným postřehům o africké a asijské byrokracii (ubije vás to, pokud vás čeká cesta do země s odlišnou kulturou, ale to není asi na pořadu dne, ubije vás i autorův optimismus při odjezdu z Číny). Pobaví vás, jak autor satiricky šije i do tupých a arogantních Evropanů a sebeironicky do sebe. Rozesmutní vás sama podstata knížky a celého problému. Je to jakoby pokračování pořadu z mého dětství „Přežijí rok 2000?“ A já doteď trochu smutním i nad tím, že rok 2000 překročil sám autor jen o kousínek. Na druhou stranu - zdaleka nejen v mé hlavě po něm zůstala stopa a zdaleka nejen díky skvělému humoru (ten tady ale fakt oceníte).
K tejto knihe som sa očividne dostala neskoro. Nielenže temer všetko z nej už poznám z iných prameňov, vrátane tých radostí cestovania, ale som zvyknutá na zanietenie autorov, ktoré býva s podobnými informáciami spojené. Úprimne, nie je mi jasné, načo Adams precestoval taký lán sveta, navyše tak nepohodlne komplikovane, keď ho zďaleka nie všetko, čo videl, zaujímalo, nieto ešte fascinovalo. Veď aj viac miesta venoval popisovaniu rôznych peripetií než samotným zvieratám. Čitateľ sa síce takto dozvie aj niečo o krajinách, obyvateľoch a miestnej byrokracii (to posledné hlavne), ale sú to len krátke útržky. Ako volanie na poplach je táto kniha záslužná, to nepochybne, stála aj poriadne veľa námahy, ale je to len taká jednohubka. Okrem toho, po tom, čo autor písal o fotografovaní a ich výbave, ma dosť prekvapilo, ako málo je tu fotografií. A na jednej Durrellovej kapitole som sa bavila viac ako na celej Adamsovej knihe.
Neobvyklý cestopis nese jasný humoristický styl autora a (i přes těžké téma) se skvěle se čte. Díky lehkosti vyprávění se mnohé dozvíte a hlavně se i pobavíte. A navíc je kniha stále aktuální. Rozhodně doporučuji k přečtení!
Prostě paráda, Adamse zbožňuji, ale do této knihy se mi moc nechtělo, navíc ji mám v angličtině, to se vždy musím přemlouvat ještě víc :D Ale tohle je skvělé dílo, humorně psaný cestopis je vždy výhra, hned se chcete do těch krajin podívat taky. Něco jako Zibura, ale o chlup dospělejší....
Najlepší cestopis, aký som kedy čítala. Nie je to (len) o zvieratách, je to popis ľudstva, ekológie a nebezpečných dopadov ľudského správania. Autor trefne a s humorom popisuje svoje potulky svetom, a naháňa takmer vyhynuté živočíchy, ale viac sa venuje ľuďom navôkol a ľudskému spoločenstvu pri popise svojich ciest. Kniha bola vydaná v roku 1990, český vydavateľ na koniec ešte doslov z roku 1997, napriek tomu som si neustálne googlila jednotlivé druhy zvierat spomínané v knihe, pretože za 30 rokov od vydania sa môže zmeniť situácia (aspoň som tomu tajne dúfala). Nuž taký delfínovec čínsky je už vyhynutý a severný biely nosorožec tiež. Tlieskam, fakt skvelá práca ľudstvo! Pričom Adams to ešte v 1990 popisuje minimálne s nádejou...
Priznám sa, moc sa mi do tejto knihy nechcelo, Adams a agitačné články o ohrozenej zveri? Koho by to lákalo? Ale predtým som dočítal Asimova (studeného ako psí čumák) a už som sa nevedel dočkať aspoň kúska humoru.
V prvom rade: bezmedzne závidím Adamsovi jeho rozprávačský talent. Je to napísané tak ľahko, tak vtipne a tak pútavo, ako by som to aj ja rád vedel. A pritom je to takmer literatúra faktu, cestopis len zčasti. Adams si vymýšľa minimálne a to je druhé, čo sa mi páči: neprikrášľuje príbehy a nedorába k nim farebnejšie závery, ako sa naozaj stali.
Za tretie: závidím mu aj to, že sa napísaním zopár vtipných knižočiek dostal do elitnej skupiny a zarobil kopec peňazí, ktoré mu umožnili zvyšok života stráviť cestovaním po svete. No v jeho prípade je to absolútne zaslúžené!
Na začiatku knihy som mal najprv pocit, že je to len také huncútstvo: pod maskou ochrancu zvierat navštevovať exotické krajiny, kritizovať ostatných "tupých" turistov (inak Adams vôbec nemá rád ľudí, všimli ste si?) a pritom robiť to isté.
Odbočka: toto je inak choroba dnešného sveta: všetci tí cestovatelia, rybári a "výskumníci" z dokumentárnych TV kanálov sa tvária, ako im ide o záchranu pôvodnej prírody, živočíchov či Pigmejov, ale ich vyhubeniu najviac prispievajú práve svojou návštevou...
No Adams tým zvieratám naozaj pomohol. Po prečítaní knihy viem a zapamätal som si o tých lemuroch a papagájoch viac, ako zo všetkých dokumentov, čo som doteraz videl... A keď si tú knihu prečítame všetci, dostanú ohrozené zvery druhú šancu. Takže za mňa klobúk dolu a ďakujem.
Kdo by řekl, že takové téma může být napsané tak čtivě a vtipně.
Rozhodně jedna z nejoblíbenějších cestopisných knih!
„On si fakt myslí, že je člověk?“ zeptal jsem se.
„No jasně. Když si myslí, že jeho matkou je Carl, tak to z toho snad vyplývá, nebo ne? Ptáci možná nejsou kdovíjak chytrý, ale myslej logicky. Je pevně přesvědčenej, že je člověk. Úplně kašle na ostatní poštolky - vůbec na ně nemá čas, jsou to pro něj jen nějaký ptáci. Ale když přijde Carl, tak se může úplně pominout. Je to svízel, protože takovýho ptáka samozřejmě nemůžete vypustit do přírody, protože by vůbec nevěděl co dělat. Nehnízdil by, nelovil by, pořád by chtěl jen lítat do restaurace a tak.“ (s. 151-2)
Úžasně napsáno. Měla by to být povinná četba každého pozemšťana. Velká škoda, že takových knih není více....
Naprosto fenomenální kniha, která je spojením humoru (Douglas je tuším autorem Červeného trpaslíka) a úžasných informací ze světa zvířat. Doporučuji především pasáž o druhové strategii varanů komodských, opravdu jsem se zasmála. Lehké čtení a vážné věci, jako je vymírání některých živočišných druhů. Dala bych jako povinnou četbu do škol.
Úžasné spojení Douglasova humoru a přírody. Informací, které jsou pro nás důležité vědět a poznamek, bez kterých by takovou smršť ohrožených druhů neunesl ani muj profesor biologie. Opravdu skvělá kniha, moc jsem si jí užila...
Obávám se, že od chvíle, kdy kniha vyšla poprvé, se situace změnila a o některých popisovaných tvorech si možná brzo budeme moci už jen přečíst... Snad proto by každý, kdo se domnívá, že ho příroda a zvířata zajímají, neměl tento titul opominout. Neveselé, leč čtivé a poučné.
Z této knihy jsem se poprvé dověděla o papouškovi, kterému se říká kakapo soví. V době, kdy ji autor psal, se ani nevědělo, zda je nějaký exemplář naživu. Dnes, po mnohaleté práci je jich celkem 125. I ostatní kapitoly jsou krásné a poučné. A díky autorovi i veselé. Určitě doporučuji. Je to jiné kafe než klasický Adams, Marvin se tam neobjeví.
Štítky knihy
zvířata, fauna národní parky ochrana zvířat
Kniha Ještě je můžeme vidět je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 141x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 61x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 1x |
Nesnesitelně smutná sranda.