aetos komentáře u knih

Tento román by měl mít samolepku bestseller na obálce. Tak špatné to bylo.

08.03.2024

Naprostá pecka!

5 10.08.2023

Velmi zajímavé čtení pro ty co mají krizi středního věku.

2 12.12.2022

(SPOILER) Jedna z nejlepších sci-fi knih co jsem četl. Je neuvěřitelně mnohovrstvá. Vypráví příběh vytahováním střípků minulosti. Vytahuje je ale časově sousledně. Přemýšlím, že by možná bylo ještě zajímavější mít začátek na konci. Ale asi jiný začátek než v knize je a proto tam není. Já nad ním ale premýšlím, stále a stále ...

Každopádně totální pecka. To že takhle o knize sním, jak ji vylepšit, znamená, že mě úplně pohltila.

A teď ještě skutečnost, že jsem knihu nečetl, ale poslouchal. Tudíž na mé hodnocení má silný vliv narátor Jiří Zavřel. Nahrávka to je z roku 1987.

Doporučuji

13 11.12.2022

První polovina knihy mě bavila víc než druhá. Krásná atmosféra, postavy mi přirostly k srdci a nebýt toho závěru, který ne že by byl špatný, ale byl trochu jiný než jsem čekal/doufal, dal bych plný počet. Rozhodně patří mezi top knihy od tohoto autora.

Taky se nepřikláním k tomu, co tady nekolikrát zaznělo, že první polovina knihy je zmatená, mě přišla naopak krásně uspořádaná. A líbilo se mi, jak nás autor postupně seznamuje s celým prostředím a nevynechámá ani takové detaily jako sousedské vztahy apod. Dick krásně vykreslil psychologie postav.

2 18.10.2021

Závidím Terry Prachetovi ten um, pomocí nějž buduje svůj nový svět. Je to má cca 12. zeměpložská kniha a musím říci, že tato patří po Malích Bozích k nejlepším. Metafyzičnost celého světa začínám už lépe chápat. A čím víc mi tento svět přirůstá k srdci, tím víc si Zěměplochu užívám. Zdá se mi, že Zeměplocha je zde hlavní postava, okolo které tancují ty ostatní. I když Mrakoplaš trsá ze všech postav možná nejlépe. Trsá v rytmu swingu a nebezpečí - bojím a tak to utíkám pryč, wuaa.

8 27.09.2021

Mnohem lepší než první díl. Zběsilá jízda od začátku do konce, která míří neúprosně ... přečtěte si sami. Ale není se čeho bát. Jak to vím? Když se Mrakoplaš nebojí, tak já taky ne, protože vím, že žádné nebezbečí nehrozí. Toto mě opravdu rozesmálo ... _)

8 25.08.2021

Er forma Ishigurovi nesedí. Více se mi líbí jeho knihy a povídky, které jsou psané v první osobě.
Také jsem se nemohl ubránit dojmu, že nápad je dobrý, ale provedení nic moc. Pan Sapkowski by dokázal "putovací vatu" napsat lépe.

2 07.08.2021

Přečteno jedním dechem. Knihy s Kedrigernem se mi zdají i trochu lepší než od Terryho Prachetta. U Johna Morressy cítím velkou vřelost ve vyprávění, u Terryho Prachetta spíše intelekt. Vřelost je pro mě lepší.
Top fantasy serie. Jdu na další díl.

1 17.06.2021

Tato kniha je podle mě především sondou do do duše muže.
Knihu jsem řetl podruhé s odstupem 15ti let. Protoře Green po mě představuje zcela nekriticky vrchol literatury, dávám pět hvězd.
Podle mě je to román o lásce. O lásce a strachu.
Někde jsem četl, že Greenovo psaní je jako odpolende prolenošené na lehátku. Jeho styl Vás donutí odpočívat. Proto bych knihu, klidně doporučil do náročnějších obdobích. Myslím, že to je tím pomalým stylem, kterým se příběh odvíjí.

3 19.01.2021

Nechci hodnotit, abych nesnižoval oněch 87%, které kniha má.
Za mě mohu jen říci, že to je velké zklamání. Kniha, zdá se mi, má přímočarou dějovou linku protkanou encyklopedickými znalostmi pana Verneho. Škoda, že Verne nepropracoval psychologie postav do uvěřitelné podoby. Zejména kapitán Nemo, by mohl být velmi zajímavý. Po přečtení komentářů zde jsem se dovtípil, že i kdybych knihu dočetl, nebudu spokojen. Tedy jsem knihu odložil na 135 stránce.

Začátek skvělý. Pak začali akční pasáže. A pak zase po chvilce akční pasáže. Přiznám se že na toto moc nejsem. Odložil jsem v půlce druhé části. Nehodnotím. Není to pro mě. Méně akce a více atmosféry a byl bych nadšený.

Poslouchal jsem jako audioknihu.

Můj druhý román od Murakamiho. První byl Bezbarvý Czukuru. Oproti němu uděluji o jednu hvězdu méně. První polovina románu byla lepší. Ve druhé jsme měl pocit, že se postavy chovaly až příliš nelogicky a jediným osvěžením byla Midoko, ale to možná i díky hlasu který ji mluvil.

2 28.09.2020

Snížené hodnocení oproti Medvědínu, předchozímu dílu, protože mi kniha přišla trochu chaotická a je pravda, že těch vsuvek, typu "Je to tak a tak to bude a ne jinak ..." a "Prásk, prásk", bylo na mě opravdu hodně. Musím říci, že se mi tento autorův styl přestává líbit a doufám, že v následující knize toho bude méně a bude se v textu více soustřeďovat na příběh, než na životní filozofii, která mi přišla místy až křečovitá. Ale rozhodně pokud máte rádi tohoto autora, jako já, knihu doporučuji. Pro nadšené čtenáře minulého dílu, povinnost.

2 12.07.2020

Dávám maximální počet, byť mě mě kniha něčím zklamala. Doufal jsem, že se téma hovoru bude více ubírat k dnešnímu dění. Bohužel krom dvou kapitol, pan Honzák mluvil o věcech, které jsou úzce spjaty s psychiatrií. Tiše doufám, že vyjde kniha, kde pan Honzák bude vystupovat více jako sociolog a nikoli jako psychiatr. Myslím si, že to by byla pecka.

Přes všechno negativní o knize, všechna čest paní Červenkové a hlavně panu Honzákovi. A ty dvě kapitoly, kde se nejedná o psychiatrii, jsme zhltnul jedním dechem.

Kdyby pan Honzák kandidoval na prezidenta ...

27.12.2019

Zavřeno a nedočteno. Nejhorší Irving (přečetl jsem cca 7 knih). Zdá se mi, řemeslně odvedená práce, ale co a zda tím autor chtěl něco říci, nehodlám po více jak 150 stránkách zjišťovat. Ale někomu se líbí, takže asi je to prostě úplně z jiného světa než já.

První kniha od Kedrigernovi co jsem četl v dospělosti. Čekal jsem více. Když to srovnám s Pratchettem, zdá se mi, že toto bylo opravdu jen obyčejné fantasy bez něčeho, co by autor potajmu upekl a dál pod pokličku. Zde nic takového nebylo. Jistě, je to moc hezky napsáno, ale nic si z četby neodnáším.
Postava Kedrigerna je alespoň trochu nastíněna, ale z ostatních postav jsem měl takový plochý pocit.

po roce:
Přečteno podruhé a zvedám o hvězdičku. Četlo se to mnohem lépe než poprvé. Asi jsem to napoprvé nepochopil. Ano, hřálo to u srdce, jak zde někdo napsal.

26.01.2019

Nejlepší kniha o vesmíru co jsem kdy četl!

1 10.01.2019

Tak za prvé. Než jsem začal knihu číst, všiml jsem si, kolik lidí si stěžuje na špatnou orientaci v postavách,
vzal jsem si před začátkem čtení tužku a papír, který mi sloužil jako záložka a ihned na první stránce jsem si začal zapisovat: JMÉNO, ZDA SE POSTAVA UTOPILA, KDO JE JEJÍ SOUROZENEC, KDO MANŽEL/MANŽELKA, DĚTI a POVOLÁNÍ. S tímto papírem/záložkou jsem neměl sebemenší problém se neztrácet v postavách. A to jsem měl četbu rozprostřenou do dvou týdnů. Věřím že toto je dobrý přístup pro knihy, kde je mnoho postav, za předpokladu, že má člověk tak špatnou paměť jako já. A teď ke knize.
Kniha je napsána bravurní stylistikou, kterou bych nazval "vyprávění příběhu psychologickým rozborem". Ze začátku jsem byl ze čtení nadšený. Když jsem ovšem zjistil, že příběh je čím dál tím méně zajímavý, dostavilo se zklamání. Četl jsem dál doufaje, že alespoň pointa bude stát za to. Ještě se mi snad nestalo, že jsem pointu minul! Přečetl jsem na konci rozuzlení a najednou příběh mířil k zakončení a já si říkal a kde je to, na co čekám? Aha, tak to bylo tamto, hmm... Kdybych to věděl, knihu bych nečetl. Dívka ve vlaku se mi zdála dobrá a pointu jsem neuhádl, ale zde bylo vše jasné.
Autorka píše skvěle, jen námět by jí měl vytvořit někdo jiný. Bohužel. Za mě tedy nejhorší hodnocení.

09.01.2019

Kniha je rozdělena na dvě poloviny. Přiznávám, že jak zde mnozí píší, je první polovina lepší než druhá. Ve druhé polovině se kniha stane méně uvěřitelná. Ale na druhou stranu, chtěl bych vzdát hold spisovatelově fantazii, která mu vydrží až do poslední stránky knihy. Podle mě je nutné přistoupit na hru, kterou s námi Jonasson hraje a užít si jízdu bez předsudků až do konce.

Přesto musím říci, že kniha je o trochu slabší než stařík. Mám takový pocit, že kdyby si příběh udržel šmrnc stejný jako je v té první polovině, měli by jsme tu staříka v ženské podobě.
Přesto dávám plné hodnocení, protože takových knih je podle mě pomálu a kniha si své čtenáře zaslouží.

5 09.01.2019