žlučníkář přečtené 213

Fráter z Podskalí a jiné pražské obrázky 1959, Ignát Herrmann

No já nevím, od tohohle autora se mi líbila třeba psycho likvidace člověka u snědenýho krámu. Jenže tohle trošku pokulhávalo. Trochu mi to připomínalo Nerudovsý povídky z malý strany, akorát tyhle jsou z míst, kde dělal Šemík trojitý salto s pěti vruty. Nenadchne to, ale ani neurazí. Každej si tam vybere to svoje. Stejně jsem to měl u Nerudy. Něco zajímavý, něco ubíjející a pár kousků vtipnejch. To jsou většinou ty, co v nich vystupuje někdo, kdo se rád naleje a nejlíp zadarmo. To bych se chtěl taky naučit, ale na to vy asi nejste, co? Hernajs, až jsem z toho dostal ukrutnou chuť si zajít ke Kloko na Kácov, tak čus...... celý text

Dva indiánské příběhy 1964, José de Alencar

Když to vezmu kolem a kolem, tak ti indiáni to vůbec neměli lehký. A je fuk, jestli to bylo v Brazílii, nebo v jiný díře. Třeba v severní Americe. Indiánky to taky neměly lehký. Zvlášť pokud se jmenujou třeba Irasema a jsou dcera místního magiče. To znamená, že jestli na ní někdo dostane mlsnou a Irasema kejvne a nechá si šáhnout pod banánovej list, tak z jejího krásnýho těla, který se snažím si v hlavě vymodelovat, udělaj její kámoši ze vsi nudličky stroganov, velice bolestivým způsobem. A proč se tam o tomhle mluví? Přece proto, že se tam objeví cizí Dolph Lundgren a Irasema začne vlhnout jak všechno v deštným pralese a spadne jí ten list a Dolphýnek má rázem prostřenej stůl. Blbý je, že pak musej vzít roha a v tý džungli ještě nic nejezdí, tak jedou svižným pěškobusem k moři, kde se děje ještě spousta věcí, ale o těch tu nebudu povídat přeci. Dobrý bylo, jak se indián ničeho nebojí, ale stačí, aby magič udělal trik s kouřem a rambajzem, tak jsou rázem posraný až za ušima z nějakejch duchů. Ten magič byl regulérní podvodník. A ten druhej příběh je přesně o tom, že čím víc bolest, tím víc Adidas. Nějakej mladej terminátor chce dokázat, že zabije všechno co potká a chce bejt za největšího kinga v okolí. To jeho jméno je pěkně trapný, až debilní, tak mám podezření, že to všechno dělal proto, aby se mu říkalo třeba drtikost, nebo oštěp do vrtule. To zní daleko líp a dá se to i vyslovit. Na rozdíl od Urabižary. Terminátor narazí na podobnýho magora co utek z oktagonu a fajtěj od rána do rána plichtu. Nakonec ho oštěp přechčije podobně, jako když někomu, kdo si chce sednout pošoupnete židli dál a on se skulí jako hruška. Zajmutej magor se se pak dožaduje kvalitní, pomalý a velice bolestivý smrti u mučednickýho kůlu a těší se, jak tam bude trpět. Možná se na to těšil taky proto, že dostane před smrtí supr ženskou, do který má zasejt novýho bojovníka. Dopadne to nakonec trošku jinak a celkově mi tenhle příběh přišel dost krvavej a k ničemu. Celkově si myslím, že to bylo psaný divně a kdo chce něco čtivýho, tak ať si radši přečte nikdy v životě jsem nelhal, a teď promluví má kouzelná puška, čili poklad na stříbrném jezeře a ostatního Vinetua. To jsou o něco zábavnější pohádky.... celý text

Karel a Anna / Německá novela 1962, Leonhard Frank

Koukám co je to za brožurku a zjišťuju, že je to zase slepený ze dvou kusů. Většinou se mi stává, že jeden z těch dvou by se hodil spíš na podpal v kamnech akorát. Tady to tak nakonec není i když jako majstrštyk bych to taky úplně nenazval. V první půlce jsme ve válce. Dva vojáci spolu přežívají a Karel má spadeno na manželku toho druhýho. Dokonce se ho zeptá, jestli by mu jí nepřenechal, na což mu ženáč pochopitelně řekne, jestli se náhodou neposral. Tak jako tak toho prvního odvedou bůh ví kam a Karel zdrhne. Hele, motýl údajně cejtí svojí samici na dvanáct kilometrů. Karel samici Annu cejtí nejspíš na mnohem větší vzdálenost a úplně za to nemůže fakt, že tehdy se ošplouchla akorát v sobotu v lavoru a rexona u ní na poličce taky nestála. Jakej asi Anna musela mít v hlavě guláš, když jí přišel dopis, že její starej vyhrál soutěž v chytání šrapnelů a najednou Karel zabuší na dveře a řekne čau, já jsem Richard, tvůj starej. Půjdem si už lehnout? Ona mu nevěří, ale asi si říká, co už. Jaký bude asi překvápko, až se doma objeví živej Richard a najde svojí starou s bubnem a svým kámošem? Neřeknu, jenom jsem čekal trošku jinej výsledek, a tak jsem trošku zklamán. Pravda, že Anče vlastně za nic nemůže, přece jí řekli, že zbytky jejího starýho žerou červíci. V druhý půlce jeden patlal co by rád byl malíř, nemá prachy na studia čmáranic, a tak maluje zatím jenom pokoje. Občas maluje i cuchtičku ze zámku, která když je v posteli, vypadá jako anděl. Říkal to teda sluha, kterej má od všeho klíče a to, co má všechno rád se nedá najít snad ani na pornhubu. Patlal by si asi rád zapatlal s cuchtičkou, ale hodí se do toho hned několik vidlí. Navíc je nerozhodnej a já bych mu věřil spíš to, že je ve skutečnosti na chlapy, jenom to ještě úplně neví. Kam jsem to sakra zase odbočil? No to je fuk vážení, to jak mě u Karla a Anči zklamal závěr, tak v tom druhým se mi to bohatě vynahradilo. Vůbec jsem nečekal, co se tam v tom zámku děje, ani bych nevěřil, jak to dopadne.... celý text

Neviditelná armáda 1939, J. M. Troska (p)

Hůůůů, to je jízda. Takže ve dvojce to kolikrát vypadalo jako hledá se Nemo, protože vousatej dědek se vůbec neukazoval, neznamená to ovšem, že se schovával a nic nedělal. Dva junioři, co se jim tak dobře nevedlo se zotavují a jdou zase do akce. Jeden poznává podzemí stejně, jako v jedničce jeho mrtvej otec, takže trošku repríza. On teda krom bádání začne šilhat po průsvitný Nelly a já jsem jak na trní, jestli se něco strhne. Všichni akorát něco vynalézaj, protože kdo to nedělá, tak musí z kola ven. Je to úplnej koncert. Hele kámo, ten tvůj přístroj na odposlouchávání celýho světa, máš ho tady? No, nemám dědku. A nechceš mi ho sestrojit? Jasně dědku, hned se do toho dám. A pak si zaleze vedle do kumbálu a složí ho jak popelářskej vůz ze stavebnice merkur. Tomu se až věřit nedá. A jak si ve světě vysvětlej to, co se jim děje za náhody? Triky s mlhou a výbuch Krakatoy. To prej bouchlo proto, že někdo z neviditelný armády trochu experimentoval a dal něco omylem do jinýho hrníčku a udělal tím ohňostroj, kterej byl slyšet i na měsíci. Stejný, jako koncert postižený oblasti. Určitě nad tím jenom mávli rukou. Když se to chýlí ke konci, vytáhne dědek plesnivá poslední esa z rukávu a jeho řešení a záruka míru mi připomíná starej dobrej socialismus. Úplně je tam v tom slyšet ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc. Z toho konce jsem teda nadšenej moc nebyl, ale celou dobu to k tomu směřovalo. Má to teda výhodu, že to celý po otevření ujíždí jako vlaky přes ty jejich horizonty. A ještě jedna rada. Kdyby ses náhodou dostal někdy pár set kiláků pod zem a stoletej vousatej dědek by ti nabídl práci a že mu můžeš říkat otče, radím ti říct, že to ještě zvážíš a hledej rychle cedulky exit, nebo úniková cesta.... celý text

Kdo se postará o Annu 2023, Kateřina Pantovič

Nečekal jsem od toho nic, tak nemám právo plkat něco o zklamání. Pošahaná patlalka se podřeže, utopí a klasicky vytopí sousedku pod sebou, protože vodu zavřít před řezáním je problém. Jejího terapeuta to trošku sebere, ale to je vedlejší. Důležitější je fakt, že když ta pošahaná pani vypustí krev a duši, tak se bůh ví proč promění v rybu. Možná to tak mělo být, možná si před smrtí dala preparát matky doktora Mráčka? Možná byla jako Gandalf a někdo usoudil, že má na světě ještě nějaký poslání. Možná to poslání bylo zaměstnávat cizí lidi tím, že když zjistí, co Billa taška ukrejvá, mají hned o zábavu postaráno. Ta knížka je nenáročná a dá se proletět docela rychle. Můj dojem z ní možná trošku ovlivnil fakt, že jsem při čtení koukal na bednu, kde dávali klub náročnýho diváka. Běžel tam seriál má tlustá valentýna a triky stříbrný lilie. To mi sebralo dost mozkovejch buněk. Zpracování knihy mi přišlo trochu podobný, jako u tý venezuelský slátaniny. Nápad zajímavej, jenom by se to dalo víc rozvinout. Potenciál to určitě má. Ale abych to jenom nehanil, tak se mi i něco líbilo. Když se Olívie dostane do rodiny xenofoba a fanouška ortelu, tak je to podaný jako dobrá groteska. To jsem byl zase zklamanej, když hromotluk Bohouš odnáší Billa tašku zase někam jinam a já se tak nedozvěděl, co dalšího se v týhle domácnosti semlelo. Čekal jsem, že se kruh uzavře kapánek jinak, ale co už. Nedá se nic dělat. Knížka s šílenou obálkou se vrátila, odkud přišla a cestu ke mně domů už opakovat nebude. Tečka.... celý text

Rozkazy z éteru 1969, J. M. Troska (p)

A máme tady pokračování Big Brothera, zázraků přírody a cesty do pravěku. Ve světě hrozí mnohem větší konflikt, než se děje třeba při hře domino, a tak Nemo zavelí, že je konec kry, Nautila nechá parkovat uprostřed Grónska, kde nejsou modrý zóny a všechny pošle dělat agenty. Nechce si sám špinit ruce. Jenže jeden agent se nechá vylákat ven a nechá si z obsahu svojí hlavy udělat květákovej mozeček vlastním paprskem. Pak zjistíme fakt, že když se takovýmu vykukovi a přeborníkovi v přemejšlení narodí syn, tak vyjde z dělohy rovnou se šroubovákem, mikroskopem a pájkou v ruce a hned jak ho kojná odstaví, začne okamžitě bádat a vynalézat. A takovýhle potomstvo se tam rozhodne záhadu květákovýho mozečku vyšetřit a hned jdou na to. Takže se tam děje taková menší bondovka a stíhací akce po půlce světa a vzhledem k tomu, že Bondi jsou sotva plnoletý, tak určitě něco poserou a Nemo to bude muset žehlit. Troska se tam snaží o napětí, ale z mýho pohledu je dvojka kratší a o něco slabší, než jednička. Jsem zvědavej, jestli se ve trojce něco stane a donutí to nema vylízt ze svýho kanclu a udělat nějaký svoje triky...... celý text

Moji přátelé / Armand 1986, Emmanuel Bove

Armand? Kdo je sakra Armand? Pořád jsem se sám sebe ptal, stránky se otáčely jedna za druhou a já moc netušil, co na nich je. Teda tušil, ale neudrželo to mojí pozornost tak, abych si něco z toho zapamatoval a působilo to na mě jako slušná ukolíbavka. Šlo tam snad o to, že když tě živí stará rašple, nesmíš čuchnout k čerstvýmu, protože pak si sebereš svoje vyždímaný švestky a pakuješ se do marastu ulice. Armand byla teda druhá část brožury, skáču trošku jako blecha. Ta první část, z tý si aspoň něco pamatuju. Válečnej invalida kterej to vypráví je těžký budižkničemu, břídil a plesnivá bačkora, která v každým příběhu dostane příležitost, zbabrat to zcela novým způsobem. Strašně mě pobavilo, jak se snažil tvářit tak, aby vzbudil v kolemjdoucích soucit a lítost. V tom jde kolem další bačkora a říká mu: ty vole, jak tě tak pozoruju, tak je mi jasný, že chceš spáchat sebevraždu. A on si řekne ty vole soucit, musíš myslet hlavně na soucit. Tak se zatváří sklíčeně a vyleze z něj, že vlastně jo. A druhej bačkora mu vyloží karty na dlažbu a přizná, že on taky. A hned mu řekne no tak jdem na to! Čapne ho a vyrazej někam, kde se dobře topí. Pozor, rozhodně nejdou hledat kamna. Dává to smysl? Teda to, co ze mě leze? Pak bylo dobrý koukat do břídilovy hlavy. On si normálně říká, že spáchat sebevraždu je trapný, ale přiznat, že se vlastně utopit nechtěl je ještě trapnější. To bylo super pozorovat ty jeho duševní pochody. Hele, kdyby byl Armand ta první část, tak to snad zaklapnu a nikam dál nepokračuju. To bych se ale nedostal k bačkorovejm přátelům. Takže za armanda nula nula nic, ale celý to zvedly moji přátelé válečnýho plesnivky.... celý text

Ulana 1963, Józef Ignacy Kraszewski

Trošku mi ta situace s Ulaniným starym připomínala případ, kdy říká bába dědkovi: Dědku, vylez z tý vany, nastydneš se a umřeš. A dědek vylez, nastyd se a umřel. Starýmu taky radili, že když na jeho starou mladou miss ukrajinsko polský hranice má mlsnou i místní majitel všeho polskýho, tak má dělat, že nic nevidí. Kdyby viděl, tak by mu třeba chtěl zapálit barák a pak by už jenom umřel. Starej to nakonec zkusí. Zalepí si oči vodkou a nevidí, jak jeho stará šupe na zámek a jak jí ten pšonek rozbaluje, jako kdyby se dostával do pytlíku polskejch chipsů. Ulana je z toho vařená jak brambora a pán musel bejt plájboj jak sviňa, když hodila přes palubu i svoje děti. Dá se na to nahlížet i tak, že furt zlobily a celkově jí sraly. Její starej se teda jednou pořádně nažere vodky, v hlavě se mu rozsvítí, řekne si hovno, zapalí barák a nakonec umře. Přesně tak, jak ho varovali. A to ještě není konec. Na to, jak je to krátký, tak se stále pokračuje a moje duše plesá a pláče zároveň. Finální emoce, kterou ve mně tenhle sešit zanechal ovšem je smutek a panika z toho, že doma nemám ani slzu vodky a nemůžu si s ní zalepit oči. Poučím se proto pro příště a zajdu k židovi. Teď jsem zase odbočil a dostal se někam, kam jsem úplně nechtěl. Takže to jelo jako po másle a krom mojí zásoby vodky jsem v tom moc nedostatky nespatřoval.... celý text

Příběh o Ljotovi a Vigdis 1987, Sigrid Undset

No to je ale krásnej příběh z doby, kdy všem byla zima a kdokoli mohl při cestě z baráku zakusit pocit, jak se jeho vlastní hlava kutálí z bláta do louže. Vždycky jsem si říkal, že bych nechtěl žít třeba v Rusku, ale třeba na tom Islandu to asi taky nebyla prdel. Větší vystrkov bys pohledal těžko. Žil tam třeba Ljot, kterej se s ničím nemazal. Jeho zkouška dospělosti přišla hrozně brzo a docela to klaplo. Natrefil totiž na bandu lidí, co mu zabila tatu. Od tý doby nedostával nic k vánocum, to mu nahrnulo krev do hlavy, a tak jako dítě pozabíjel pár obejdů. Od týhle chvíle se mu krev v těle hrnula do úplně jinýho místa, který bylo určitě mohutný, jako Thorovo kladivo. Když tenhle frája zavítá i se svojí pověstí do Norska pro nějaký dříví, protože na Islandu je úplný kulový, tak tam spatří Vigdis a začne hned dělat machýrka. Vigdis ale na jeho kladivo nedbá a Ljot musí vymejšlet, na co by jí nachytal. Vyřešil to nakonec podobně, jako údajně Dominik Feri a pak odtáhl zpět do ostrovní pustiny a netušil, co z Vigdis vypadlo o 3/4 roku později. Žil si v pustině a když hupsal se svojí manžou, představoval si že to je Vigdis. Docela by mě zajímalo, jak vypadala a jak byla cejtit. Pak se dějou různý věci. Třeba Ljot přijde o všechny rodinný příslušníky, střelí pustinu, pořídí si loď a vyráží dělat nájezdy na cizí pobřeží. Daj se prej takhle vydělat prachy rychlejc, než v Lidlu na kase. Při týhle kratochvíli potká mladýho Vigdise. To je ale náhodička. Když se Ljot pozve k Vigdisům na návštěvu, tak pani Vigdisová chytne pořádnýho rapla a to co se tam pak schumelí, to jsem nečekal. Ale už nic neřeknu, protože jsem toho tady vykecal už dost. Je to krátký a ty si to klidně přečti.... celý text

Nemova říše 1969, J. M. Troska (p)

Naprostá nevědomost a neznalost mě přivedla k J.M.Trosce v domnění, že půjde o pořádnej sci-fi kousek. Jenže když jsem spořádal první kapitoly, nabyl jsem dojmu, že čtu nějakou Verneovku. Škoda že jsem tyhle knížky neobjevil, když jsem byl ještě pod zákonem. Byl bych z toho nadšenej asi víc. V týhle knížce je to samej učenec a vynálezce a aby toho nebylo málo, tak lidi, co maj bejt dávno mrtvý, nebo to maj bejt báchorky, tak žijou a jsou mocnější, než brumbálova armáda. Jejich kápo je kapitán Nemo. Dává to smysl? Je to největší Big Brother ve světě i ve sklepě pár set kiláků pod zemí. Určitě si za těch padesát let dole vypěstoval i pořádný úchylky. Nevěřím tomu, že všechen čas věnuje jenom bádání, učení a louskání záhad. Celou knížku trávíme v super ponorce hluboko pod mořem a jezdíme pod zemí pneumatickejma konzervama. Je všechno jenom náhoda? Řekl bych, že to všechno svištělo jak Nautilus a bylo to krátký. Přes to všechno to taková lambáda nebyla. Uvidíme, co za překvápko nám nachystaj další díly...... celý text

Velký sešit 1995, Agota Kristof

Musím říct, že se Agáta předvedla slušně. Stránek tady moc nenapsala, přesto se tam vešlo úplně všechno. Bruntalita venkova za světový války. Dalo by se v klidu říct, že se tam nikdo s ničím a nikým nesere. Ti dva špunti všechno vycejtěj a začnou s výcvikem jako kdyby se chtěli přihlásit do reality šou survivor, nebo challenge. Z jejich zocelování jsem u piva málem zdechnul. Vždycky ten sešit něčím překvapil. Když se zdá, že je chvilku klid, vrazí se tam kulturní vložka, jak se zaječí pysk nechá...totiž vlastně si jenom hraje se psem, že ano. Kluci jsou nemilosrdný a nic je nerozhází. Ani konec války, ani začátek jiný. Nemaj city, ba ani oltcity. Kdyby tyhle dva fištróny obsadil Golding do pána much, tak by se z ostrova dostali jenom oni, pokud by se teda nechali najít. Taky co jinýho se mohli naučit, když je vychovala vlastně čarodějnice, no né? Říkal jsem si ty krávo většinu sešitu a byl z toho příběhu nadšenej. Taky se těším, až si ho znovu otevřu. Na druhou stranu doufám, že ty dva smrady někde nestřetnu cestou z výčepu.... celý text

Krvavá lázeň 2002, Mika Waltari

Musím uznat, že Waltari dokáže vystřihnout dílo od detektivky přes šílený příběhy po historický mega story. Tohle je zrovna ten poslední případ. Po tom, co jsem kdysi přelouskal Sinuheta, myslel jsem si, že je to asi nejdelší a helemese. Tohle je mnohem rozsáhlejší a krve tam teče jako vody ve vavřineckým potoku v říjnu. Nevím, v jaký části Evropy tý krve bylo víc. Jistý je ovšem to, že ta krev byla tam, kde byl zrovna Mika Karvajanka a jeho Goliáš Otesánek Anti, kterej má i jinou dovednost. Když pije pivo a víno, tak byste si přáli, aby vám takhle odtejkala vana. Mika má docela pestrej život. Bavilo mě sledovat jeho dospívání, studia i začátky a konce jeho lobbistický kariéry. Když ho polomrtvýho v lese oslní svým zrzavým drnem oslní jeho budoucí žena, tak to taky jde. Vlastně to sype i při inkvizici a Mika pak začne trošku neznabožit a klidně by se z něj mohl stát i zaklínač. To se bohužel nestane, protože někdo nabulíkuje sedláckejm buranům do hlavy, že dvanáct artikulů je vlastně príma a že maj přestat kydat hnůj a použít vidle na svoje pány, nebo je třeba vrazit biskupovi do biskupa. Tahle selská válka byla sice taky krvavá, ale v týhle bichli mi to přišlo kurevsky nudný a ubíjející. Naštěstí to skončilo a šlo se do Španělska a pak do Říma. To si člověk docela ošoupe láptě. V Římě se děly takový zvěrsta, až z toho přecházel zrak a pak najednou šlus. Pak jsem teprve zjistil, že tahle bichle má pokračování v další bichli. A já se na něj stejně těším, protože mě dost zajímá, k čemu se Mika s Antim ještě nachomejtnou. Taková zajímavost ještě. Mika s Antim se několikrát rozejdou každej do jiný části Evropy. Tak jak je sakra možný, že třeba po roce v úplně jiný části kontinentu, bez internetu, telefonu, sledovacích zařízení na sebe náhodou narazej a stane se jim to hned několikrát? Je všechno jenom náhoda? Doufám, že se to dozvíme v pokračování. Důležitý je, že se vždycky našli a šli to hned oslavit do hospody. Taky mám pocit, že každá hospoda měla v názvu v vždycky u tří čehokoli. Další náhoda! Až na tu selskou válku mi to přišlo skvělý!... celý text

Všednost 1957, Futabatei Šimei

Zdá se, že jde o všední život všedního člověka. Tenhle pan Fujara se narodí, je dítětem, někdo umře, studuje, zase někdo umře a najednou je dospělej. Je to úplně všednost a z mýho pohledu se tam nic neděje. Vlastně jó, když je pan Fujara dítě, klepnou mu klackem psa a Fujara je smutnej. Ale je to napsaný tak všedně, že se vlastně nic nestalo a blá blá blá. Taky je to v Žaponsku a ta jejich kultura je divná. Vztahy v rodině jsou tak neosobní a chladný, že mi to spíš připadá jako vztahy v nějaký nadnárodní společnosti. Přijde mi to chladný. Zajímalo by mě, kdy se to ve společnosti zlomilo a vynalezlo se alespoň to bukkake, že ano. Sakra, bylo to tak všední, že jsem se do toho zamotal a zabrousil úplně do jinýho hrníčku.... celý text

Otec Perdrix 1949, Charles Louis Philippe

Himl laudón, co se to tady děje? Já ti to řeknu hned. V klidu si sedni, nalej si a připrav se, pozóóór, teď to přijde. Vůbec nic! Starýmu kováři lítá do očí uhlí asi tak dlouho, jako to měl Antonín, topič elektrárenský. Doktor mu řekne, ať nic nedělá, teda spíš ať nesedí každej den na kovárně. Jenže když nesmí bejt u sebe na kovárně, tak je jasný, že nemá prachy na to, aby seděl na kovárně v Bráníku. Dědek teda nesedí ani na jedný, sedí zadarmo doma a musí se starat stará. Tak to by byl začátek, ale do konce se tam děje blá blá blá a ty tam doufáš, že se co nejdřív aspoň něco semele. Ale až do konce se tam nic nesemele a ty jenom koukáš jak plyne čas, zvedáš si náladu různými proprietami a najednou prásk! Jsi nacamranej a konečně je konec zvonec.... celý text

Choro 1951, Anton Strašimirov

Takže co to tu máme Vážení? Je to brožurka a špatný na tom není to, že je to krátký. Sice se to všechno děje někde v Bulharsku a jsou tam vydlabaný náckové, ale tím, jak jak jsou tam všichni tupí, a to co se tam děje.... Spíš by to pasovalo někam do Ruska. Hele, svatba v zapadákově, chlast, spousta ožralejch kreténů a závěr, kterej bere dech. Je to mnohem horší, než když sedíš v létě někde na zahrádce v Olbramkostele a pustíš se do křížku s místníma podobně upravenejma chlapama. Osobně nic proti Olbramkostelu nemám. V tomhle sešítku všichni na konci tancujou Choro ze zvůle ožralejch kryplů a jejich myšlenek ožralejch. Jeden by z toho blil. Jinej by pak blil z toho, co do sebe nasypal po dočtení...... celý text

Všední hřích 1917, Honoré de Balzac

Sedím si tu a přemejšlím co bych k tomu řek a jsem trošku rozpolcenej. Jako na tu dobu, ve který to vzniklo je to asi trošku ostřejší, ale moc se tam toho nestalo. Jako jó, ta buchta byla počestná a ani nevěděla, že děti nenosí čáp. Vzala si starýho papriku, kterej všechnu svojí munici vystřílel už dávno a teď už z něj vychází jenom moč a pak už jenom to horší. Co by z něj mělo vyjít ve skutečnosti zjistila omylem. Nekoukala na pornhub, ten ještě nebyl, a tak náhodou při procházce viděla v lese, jak se tam klátí něco jinýho, než třeba stromy ve větru. No a hned po tomhle zážitku jí začla svrbět a snažila se z papriky něco vyždímat. Bohužel marně. Celej ten hřích je o tom, že na sebe nechala po nezdaru s paprikou spadnout jednoho slouhu. A teď jsem tady možná vykecal ten hřích, kterej úplně všední. Já si myslím, že to všechno chtěla jenom šikovně zařídit. Kdo by chtěl vědět něco víc o tom, jak na ní upadl, jak dlouho do ní bušil a kolik toho v něm bylo, ať si radši otevře třeba Justýnu a její prokletí. Kdo radši audio, nebo video, tak Pornhub. Tam je o životě úplně všechno Tečka... celý text

Puberta 1934, Emil Vachek

Jako jóóó, trošku jsem se nachytal. Čekal jsem, že tam bude víc srandy a kde nic, tu nic. Puberta je totiž vážná věc. Nejdřív zjistíš, jak se všechno semlelo v jednom prašivým žižkovským činžáku a pak si říkáš ty vole, jakej fotr, takovej syn. Co se dá čekat. Synek premiant dojede na to, že na Žižkově a v jeho okolí není připojení na internet. Tudíž nemůže doma zalézt do komory a projíždět novinky na pornhubu a mámě co furt pere lidem hadry přidělávat na těch svejch fleky, co vypadají trošku jinak, než třeba škrtátka na sirkách. Jindra asi dojel na to, že když se rozhodoval jak to vyřešit, tak místo oblbování nějaký žižkovský holky, se kterou by to v bezpornhubový době trvalo třeba až do svatby, zvolil mnohem kratší cestu. V baráku naproti byl privát, oknem zahlídl jednu cuchtu i s jejím kudrnáčem a rázem mu ulítla guma od spoďárů. Pak už je to jenom sbírka špatnejch odbočení na životních křižovatkách. Prostřední díl knihy je akorát o jedný buchtě co ječí v národním divadle a přeběhne Jindrovi přes cestu. Ten začmuchá a zmagoří. Pak je to jenom blá blá blá o týhle nóbl couře. Klidně bych tenhle díl vytrhnul a spálil, bylo by to pak kratší a čtivější. V posledním díle se naštěstí vracíme do žižkovský mokrý čtvrti a sledujeme, co se asi z Jindry stane, nebo co s ním udělá ta jeho šlapka. Taky jak se postupuje dál, tak zjistíš, že to není jenom o pubertě Jindry, ale i jeho sestry, která docela stojí na šikmý ploše. V tomhle příběhu jak se říká o kurvu nezavadíš a sviní je tam taky dost. Když to čteš, tak nějak tušíš, že to neskončí asi úplně růžově, ale takovej bruntál, co se tam stane, to vážně nečekáš. Bez toho prostředka je to fajn fajnový. Z toho konce si musím dát kinedril, nebo šnaps, nebo obojí.... celý text

Kocourek Sklíčko a Sova Pálenka 1947, Gottfried Keller

Mohlo by se to klidně jmenovat Jak kocour s městským čarodějem vyjebal a přihrál ho jako pana otroka místní čarodějnici, která bydlí hned naproti. Nejdřív jsem se o toho prašivku bál, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem po týhle věci sáhnul kvůli odreagování a uklidnění. Je to pohádka, sice dospělácká, ale nenapsal jí žádnej z Grimmů. Tak tam snad většina lidí nemůže vychcípat jako ve filmu komando. A zajímalo by mě, jakou kůru si do fajfky lámal pan Brkoslav, když se bavil s kocourem a chodil na půdu pokecat i se sovou. V tom městě byl k sehnání asi slušnej matroš. Byla to pohodička.... celý text

Síla okolností a jiné povídky 1969, William Somerset Maugham

Jako je to docela síla tyhle okolnosti. V každým kousku jsou a v každým kousku něco vyvedou. Od zklamání k parádnímu životnímu průseru. Většinou je z toho pro někoho smolík, nebo definitivní stopka. A ten co myslí, že je v poho, taky se moc nenasměje. Tak se mi zdá člověče, že to zas taková sranda nebude. Nejvíc mi zahejbal žlučí ten misionář se svým patentem na všechno. Hlavně na morálku. Toho bych bez mrknutí oka předložil jako sváču žralokům a šel v klidu na pivo. Kdo stále o morálce káže, pokřivenou nejvíc jí mívá... Není to v Bibli? Asi ne, co? Pak ta paní, která chtěla ochutnat mladý asijský. Zahejbala? Nezahejbala? Spíš asi ne, ale to je taky smutný, že vlastně ne. Když už to celý dojebala, tak asi pro nic. Je její duše čistá? Kdo ví? To bychom se dozvěděli až na konci pořadu věřte nevěřte. Určitě bude pošramocená minimálně jako kdyby spadla do kádě s jegrmajstrem. Jak říkám, srandykopce se tam nenacházej. Vůbec nikde. O to víc je tam prostoru k nasrání, zklamání a zamyšlení. Ovšem žádná z těchto komodit knížce na kvalitě neubírá. Ba právě naopak. A teď už musím jít defragmentovat hlavu, protože se zahltila přespříliš.... celý text

Paměti křižákovy 1965, Jean de Joinville

No já teda nevím, trošku se to ve mně mele. Na jednu stranu se tam dozvím něco o tom co se tehdy dělo a jak to lidi měli nastavený v hlavě. Prostě se něco přihodí a moje víra mi řekne jóóóó, to zařídil bůh, hurá sláva volé. Tak v jeho jménu vezmu svoje hordy a půjdu se se řezat s vousáčema v turbanech i kdyby měli všichni chcípnout. Ta víra jim to v hlavě zkratovala slušně. Třeba oddanost, to bych se picnul. Mýho pána trochu víc posekaj těma svejma sekáčkama a já se nechám zaživa pohřbít s ním. A s radostí přátelé, huráááá. Tak tohle je tam zajímavý. Na druhou stranu mi vadilo jak je to psaný. Bylo tam až moc jmen. Až moc lidí tam zakukalo a u každýho je tam celý jeho jméno a k tomu dodatek urozený pán. Těch jmen je tam tolik, že v nich mám stejně bordel. Kdyby se tam smazalo urozený pán ten a ten, tak by těch stránek asi moc nezbylo. Ale je to jenom můj názor. Dávám tomu půlčíka asi...... celý text