žlučníkář přečtené 215

Dobrého člověka těžko najdeš (9 povídek) 1988, Flannery O'Connor

Vůbec jsem netušil co to otvírám, ale hned po prvním kousku (a první povídce) jsem si řek, jako cože? To asi kecáš vole! A pak jsem si všechny povídky chrstnul do ksichtu dřív, než kamenickou desítku. Ta paní, co to sepsala se toho nebála. Určitě se nebála ani čerta, ani negra. Čtu si, otáčím stránky a zjistím, že to asi tak zle nedopadne, ale ejhle. Celý se to dokáže zesrat během poslední půlstránky, a to dost pořádně. Ta paní si s náma hraje a usiluje o to, aby to dopadlo co nejhůř. Asi to psala a říkala si - co ty chlapečkuuuu, tobě se ještě nic nestalo? Tak sem připíšeme odstaveček. Bylo to supr. Valil jsem oči, teď valím hvězdy.... celý text

Jatka č. 5 2008, Kurt Vonnegut Jr.

Hej kámo, úplně se mi to v hlavě nepovedlo propojit, ale tak to chodí. Řekl bych, že při bombardování Drážďan bylo v ulicích větší horko a hnůj, než ve skleníku u rajčat a paprik. Chápu, že ten kdo to vidí a vyvázne, zmagoří definitivně. Pak mu jede v hlavě film, ve kterým ho unesou mimozemšťani a já se v tom začínám kompletně plácat. Na to že jsem to nepochopil mi vůbec nevadilo to číst a klidně si to přečtu znovu. Už se těším. Tak to chodí.... celý text

Manon Lescaut 1941, Abbé Prévost (p)

No to mě hoďte do plastů a prohlašte za papír, jestli je tohle možný. Totiž to, že si otevřu tenhle slaďák a zhltnu ho téměř na posezení. Je to důkaz toho, že kunda proti vodě, utáhne tři lodě. Šílenec, alias rytíř Degryjééé si čmuchne k Manon a jeho čip sebeovládání se úplně zmagoří. Jeho cuchtička si ráda štrejchne a za prachy, takže Degryjééé, pokud nechce aby se pelešila a hrála ve všech dílech rychlejch prachů v encyklopedii pornhub, musí se sakra ohánět. Takže ctnostnej člobrda začne dělat všechno, co sype. Třeba karbanit na plnej céres. Když je totiž málo prachů, tak se Manon vydává pro rychlý prachy. Jak říkám, ona musela mít fluidum jako kretén a on musel bejt kretén, jak elefant. Hodnotím to celkem dobře, protože se to četlo, jako když bičem mrská.... celý text

Větrný mlýn 1956, Elin Pelin (p)

Tři a půl bečky povídek nahuštěný v barevný brožurce. Říkal jsem si, jestli to nemůže dopadnout jako cesta do práce po tom, co se jde na jedno. Tím myslím, že když jdeš na jedno, tak tě následná cesta do práce na tuty zabije a den bude dlouhej a těžkej. A to nemluvim o plynu, kterej po těch bráníkách bude otravovat vzduch až do půlnoci i na veřejných prostorách. Nakonec to tak dlouhý nebylo. Jak jsou ty povídky kraťoučký, tak se hoděj na cestu tramvají, protože než dojedeš, tak jich pár přelouskáš. A při představě že to čtu na jeden zátah, to bych dal jenom na záchodě při úplavici. To že jsem to čet na haldu chodů mi přišlo lepší, proto to hodnotím jako plichtu. Taky si říkám, jestli byl dobrej nápad tohle sepsat v čas, kdy jsem přišel z procházky, byl pak na jednom a teď mi pěkně kandluje z huby.... celý text

Izrael Potter 1955, Herman Melville

Izy Pop se narodil v lesích a pak odtáhl kamsi do hor. Stačilo, aby od tý svojí rachomejtle dostal kopačky. To pak dlabeš na všecko a chceš jenom vodku. Pokud v okolí není žádná večerka, tak musíš dělat akorát zálesáka. Izáč večerku neměl, a tak zevloval, dokud nepřišla válka s Angličanem. Tu docela projel, ale jen z kraje. Teď se v tom budu asi trošku plácat, ale to mi vůbec nevadí. Ízáč je docela dobrej v útěku z vězení, tak se protlouká mezi kriminálama, potkává různý lidi, slovo dá slovo, v putyce se toho nakvedlá až hamba a tenhle nezbeda si nakonec sežene práci jako Jason Statham, čili kurýr mezi roblošónama a čedarama. Když je 18. století, tak je to trošku problém, protože nejezdíš bramborou, nemáš sklad zbraní, internety a tak dále. Máš akorát hlad, puchejře a vlka jako prase. Když si myslí, že má vyhráno, ocitne se omylem v hladomorně u nějakýho barona. Ale jeho útěk tam odsud, to byl úplnej trik se špičatým kloboukem vážení! Tahle akce mu ale dá zabrat, naštve se a jako kurýr dá výpověď na hodinu a těší se domu, že si zase zaleze někam do nory. Jenže kvůli nekonečný válce mají lodě do Ameriky větší zpoždění než český dráhy, a tak se dá najmout na loď jako Ýtn Hant. Dělá tam pak kousky, který by normální člověk nemohl přežít ani s alkoholickým štěstím. Třeba infiltrační mise na jiný lodě. Takhle se to vleče až na samej konec o 100 let později. Je to vlastně pohádka o tom, jak se z Rolfa zálesáka stane akční hrdina. Občas se tam trošku zbytečně pindá, ale převažuje to co se mi líbilo.... celý text

Don Segundo Sombra 1959, Ricardo Güiraldes

Kdyby mi někdy někdo řek, že se stanu gaučem, bral bych to asi jako narážku na moje ustavičný se válení na gauči s ovladačem a big macem v ruce. Buď bych byl v takovým stadiu, že bych řek jenom no a co, nebo bych řekl hrome! No to ani náhodou. Čet jsem v knize zkáza hlavního města povídku o nábytku složeným jenom z lidí a tam byli lidi zaměstnaný třeba jako loukotě. Tak to jsem se zase napindal nesmyslů, tak radši zpět ke knize. Když se začteš dál, zjistíš, že nejde o gauč, ale o gauča. To je chlap, co má laso s koulema a prohání se pampou. A Don Segundo je mezi gaučama legenda, protože je imunní na opruzenou prdel, žilama mu koluje maté a svejma koulema umí točit nad hlavou líp, než kdo jinej z chlapů nemytejch. Kluk co je mu skoro 15 hledá sám sebe a taky trochu svýho fotra, kterej by mohl srovnat dvě nesmrtelný tety do latě, aby nebyly takový semetriky a kluka něco naučil. V Segundovi ho najde. Takže sledujeme jak kluk pod Segundovou ochranou rukou, ve který má bolaso roste z dítěte do gauče. Jeho ruce něco dokážou a prdel přestává bejt jako ohnivej květ. Kluk i Segundo maj nervy ze železa. Je to takový dobrodrůžo, který neurazí a někdy pobaví. Sám jsem byl zvědavej, v čem si kluk může ještě vymáchat držku, jestli si štrejchne, nebo jestli ho nadobro spolkne pampa.... celý text

Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá 1967, Lion Feuchtwanger

Řekl jsem si, že si přifouknu hlavu nějakou historií a otevřel tuhle brožurku, abych zjistil víc o týhle hříčce přírody. Lámal jsem si hlavu, jestli se tý Markétě říká pyskatá proto, že má mordu jako kříženec toho kraba z malý mořský víly od Disneyho a Rona Perlmana, nebo jestli je v tom něco víc. Nebo níž. Skutečnost opravdu nevím, ale přikláněl bych se k tomu, že byla ošklivá, jako noc na Dolním Dvořišti. Zuby, huba, uši. Nevím, co se dělá v době, kdy nejsou Burger kingy. To si nemůžeš koupit velký menu do hradu a po večeři jí ten pytel přetáhnout přes hlavu. Ale o tomhle ta knížka není. Krom toho, že ve vysvětlivkách se několikrát píše, že to bylo trošku jinak a že támhleto taky nesouhlasí, tak zjišťujeme, že Jan Lucemburskej žil stylem, při kterým musíš mít na hradě ubikaci pro Janu z Providentu, Albrecht byl pohyblivej jako Miloš Zeman a Jindra zase dobrej bařtipán. Mezi tim všim pobíhá další hříčka přírody, která je ultimátní hajzl, kterej ale celou knížku udržuje v poklusu. Kdyby tam nekul svoje sviňárny, tak by to bylo bez jiskry. Jistý je, že Markéta to neměla v životě lehký, ale na druhou stranu život se svým ksichtem jí naučil se bránit a jít si za svým. Dokonce byla i vdaná. Soutěž o to, kdo je větší svině ovšem prohrála. Neříkám že je ta knížka úplně špatná, ale není tak živá. Třeba Vondruška ten příběh zabalí tak, že je mnohem čtivější. Ale znám i horší a neptej se jaký. Tohle je takovej střed se mi zdá.... celý text

Bylo nás pět 1979, Karel Poláček

Jako říkám, zní to dost divně, když se řekne: my hoši, co spolu chodíme. To je začátek příběhu z trošku jinýho ranečku. Naštěstí se ukázalo, že je to že je to jinak a nemusím ten sešit zahazovat. Kluci vyváděj hovadiny, pečou brambory, kradou lakomýmu strejcovi krabice na spálený město. Taky žebraj a dávaj si bacha na starýho Fajsta, kterej je stejně kvalitní jako gestapo, nebo zimnice. Celý je to takový oddechový, pro mě teda tak do půlky, než Bajza onemocní. Nevěřil jsem, že když někdo dostane horečku, tak se o jeho haluškách zacpe půl knížky. To se pak strašně vleče, furt se tam plácá něco o slonovi, slonech, Indii a zase slonech a tak dále. To je úplně k ničemu. To mi přišla mnohem zábavnější televizní verze. Takže první půlka celkem za jedna. Druhá půlka, slon s haluškama, to je ovšem čistá koule. Takže je to trojka, dává to smysl? A teď mi okamžitě sežeň borůvkovej koláč.... celý text

Krysař a jiné prózy 1957, Viktor Dyk

Zdá se mi, že když Viky dával dohromady tuhle knížku, tak mu někdo něco proved, někoho zabili, nebo okradli, protože vůbec nebyl veselej. Ba právě naopak. Z každý stránky krom zatuchliny smrdí smutek, chlad, zrada, nebo nějaký utrpení. A korunu tomu nasazuje krysař se svym jednoduchým řešením problému ohledně nedodržení dohody. Když frajerovi nezaplatěj za fušku, a Agnes je prostě Agnes, tak mu rupne v palici a vyřeší ten spor genocidou pomocí píšťaly a dojebe tím i sám sebe. Takový řešení, musím říct, má docela styl. V dnešní době podobnej používaj akorát fousáči v turbanech. I když příběhy jsou smutný a zebou z nich nohy, tak se mi všechny líbily. Třeba smrt panenky, na to jak je to krátký, tak do poslední stránky se vešlo tolik bruntality, že jsem si řek: No ty krávo, ta matka to dojebala tak, že bude muset sama asi zhasnout. Koukám, že tady docela používám slovo dojebat, tak to radši rychle doporučím, než to úplně dojebu. Zdary!... celý text

Listy z mého mlýna 1954, Alphonse Daudet

To je skvělý, pořídit si větrnej mlejn a v cimře nahoře si pěstovat vejra a díru ve střeše. To prostě chceš. Akorát místo toho, aby Alfons mlel obilí, tak mele leda tak pantem. A já jsem i rád, že mele zrovna takhle a ne jinak. Ty jeho příběhy jsou takový klidný. Mám pocit, že se toho v nich moc neděje, ale to je fuk. Je to takový uklidňující a hlavu čistící. Vylez bych nejradši někam na terasu, sed si do proutěnýho křesla pod slunečník, otevřel si víno, nebo nějakej likér a čuměl někam na moře, nebo aspoň do zahrady na to, jak tam vosy naďobávaj jabka. Klidně by ta zahrada mohla bejt u větrnýho mlejna. Bohužel nemám mlejn, ani terasu, ani zahradu, ani víno. Takže si můžu vlejzt leda tak na gauč a otevřít si lahváče. To by mi myslim šlo. Nebylo to úplně špatný, ale úplně dobrý taky ne. Tě pic.... celý text

Román o Tristanovi a Isoldě 1959, Joseph Bédier

Kdo by to byl v týhle pohádkovo masakrový záležitosti řek, že Tristan byl něco mezi Rambem a Bivojem zároveň, a tuhle pověst si udržel na jakymkoli ostrově. Prostě byl divnej a určitě by byl i na chlapy, kdyby s Isoldou nevylohnili cizí čůčo. Takže o lásce nemůže bejt vůbec řeč. Někdo to tady i psal, jak je to v příběhu s tou láskou doopravdy a já s tím naprosto souhlasím. No takže tim čůčem se dostane Tristan do šlamastiky i s Isoldou. A protože je to vůl jak elefant, tak si pak nabrnkne ještě jinou Isoldu. Dvě jsou asi lepší, než jedna. O tom vědí svoje i protagonisté vzdělávacího pořadu ex na pláži. Tam taky nemůže bejt o lásce řeč. Tak jako tak, existujou určitě lepší příběhy, než tahle tragédie zlatovlásky a hňupa, co se umí ohánět mečem. Radši měl jít dělat vyhazovače někam do nálevny. Já bych si po tom čůču místo Isoldy uhnal akorát malinký delirium.... celý text

Jarní vody 1977, Ivan Sergejevič Turgeněv

Tohle byla docela zábava. Pokud hledáš něco ruskýho, stravitelnýho a míň psychologickýho guláše, než je třeba v Dostojevským, šáhni určitě po jarní vodce. Krátký je to akorát a sviští to člověče, jako regionova mezi bubnama a hradčanskou. Je to fakt sranda. Ruskej lesa pán má všechno naplánovaný a za poslední chechtáky jede z Itálie zpět na Sibiř. Při čekání na dostavník pendlující mezi mezi Frankfurtem a Sibiří Bim ho!!! A než bys stačil dojíst frankfurtskou polívku, zasnoubí se se snoubenkou místního pracháče a namachrovance. Pracháč měl aspoň prachy. Zato tenhle nemaká a aby měl na cimru, musí střelit panství. Jenže když ještě není aukro, musí se na to střílení do Ruska. Cestou naštěstí vyruší u frankfurtský pečeně jednoho buřta (svýho spolužáka) a ačkoli miluje svojí snoubenku, kterou vlastně ukrad, stane se po přesnídávce z frankfurtskejch párků sexuálním otrokem buřtovy manželky. Mimochodem, morbidně bohatý. A tak místo do Ruska, nebo do Frankfurtu na rendlík frankfurtský omáčky, hasí si to Míťa do Paříže, kde nejspíš dostane roubík do huby a pořádnou bondáž. Ale to je jenom moje domněnka. Takhle to dopadá, když se přemejšlí trenyrkama, to jsou pak sliby chyby, průsery a zajímavý situace. Ale všichni víme, že každá voda steče nakonec od shora dolů a Míťa za pomoci pošťáka Ondry nalezne kýžený klid a mír. Za mě dobrý a není to naposled, co jsem to čet.... celý text

Obraz Doriana Graye 2005, Oscar Wilde

No hele, já bych to rozdělil na tři části. Tu první, kde je seznamka a hodina výtvarný výchovy, tu druhou, kde se děje úplný sprostý slovo a nakonec tu třetí. Tam celý drámo docela pěkně finišuje. U druhý části jsem se topil, trápil a nemohl se dočkat konce, ale třetí část mi to vynahradila. Připomínalo mi to příběh Jekylla a Hyda. Obojí se to odehrává ve stejný době v Londýně plným znuděnejch lordů, sirečků, baronek a je tam tajemný drámo. To je společný ale od teď se to dělí. Tady jeden patlal čmárá portrét jednoho mládence, kterej by mohl podle svýho gesichtu aspirovat na titul muže roku, nebo vystupovat v pořadu Geordie shore. To bohužel v tý době ještě nevynalezli, tak se jenom potlouká po městě a oblbuje herečky. Když je čmáranice hotová, řekne si Dorian himlhergot sakra práce, já mám ale fakt výstavní gesicht, himbajs. Přemejšlí a řekne si hrome, kdyby tak můj gesicht byl furt stejnej a stárnul místo toho ten obraz. Pak byly nějaký skvrny na úplňku, dostavník přejel černou kočku, Jolandě spadla křišťálová koule rovnou na kuří oko a vlivem všech těchto událostí se to doopravdy stane. Pak se tam pár desítek stran jenom pindá, ale když to přetlučeš, tak pak můžeš sledovat přehlídku blbejch náhod, sviňáren a vražd. koho se to týká, ten nestihne říct ani basama dudama, jak bude překvapenej. No je to jako kšandy na tlustejch lidech. Taky napjatý jak struny. Jak to asi dopadne? Jako známku by ode mě Oskar dostal 2+.... celý text

Svatba v Absint baru 1933, Emil Vachek

No hele, sice v tom příběhu chybí Laurel s Hardym, ale to nevadí. I bez nich je to solidně bláznivá groteska z prostředí notoriků, špatnejch herců, bankrotářů a tanečních klubů, do kterejch choděj hlavně páni a kokešáci. A tanečnice maj víc chlupů v podpaží, než na sobě oblečení. Himllaudón, teď nevim, jestli se takovejm klubům neříká spíš bordely. Ale čert to vem. Pan Romováček, pan Zubr, tlustá Franta, hubená Stáňa a notorik pan Karlach roztáčej kolotoč bláznivin a magoráren a ty se nestačíš divit, co se tam všechno děje, a která další figurka se tam nachomejtne a trochu to tam zamotá. Podobný zmatky a hovadiny se děly třeba ve filmu slaměný klobouk. Tohle dílo bych taky hodil na plátno, akorát tak před padesáti lety. Dnešní zpracování by asi moc dobře nedopadlo. Já se celou dobu bavil a do poslední chvilinky jsem absolutně netušil, jak to dopadne. Mohl jsem pouze tipovat že tlustá Franta má za úkol sníst všechny housky co má v kabelce a hned po nich začít s těma co jsou v Praze.... celý text

Nasreddinovy taškařice 1956, neznámý - neuveden

Jak už název napovídá, jedná se o taškařice jednoho Nasreddina a fakt to byl taškář. Buď někoho přechcal, nebo vyhlásil. Jak říkal Lister, na tu dávnou dobu, to se musí nechat, ten Nasreddin uměl pěkně zahlásit. Po tom, co to otevřeš, jsi v cuku letu na konci. Už se mi dlouho nestalo, že bych se nad knížkou tak zasmál a řek si, ty vole, to je borec, to neni možný.... celý text

Věřím v člověka / Vzkříšení Hannibala 1958, Ferenc Móra

Kdyby to byl film a já na něm byl v kině, tak usnu už někdy po reklamách. Probudím se před vzkříšením Hannibala, šáhnu do batohu pro pivo a při vzkříšení se dobře bavím. Na konci pak nevím, jestli jsem ve spací části o něco přišel. To mi bude muset Feri ještě někdy vysvětlit. Najednou to bylo za mnou a já nevím nic, mimo to, kolik mi v batohu chybí piv. Nebejt vzkříšení, letělo by to asi do kamen.... celý text

Láska k životu 1949, Jack London

Bylo to docela krátký, takže krátce. V prvním kousku jsem měl děsnej hlad a bál se, že toho revenanta sežere nemocné vlk. Byl to trošku studenej pohled do hlavy chlápka, kterej měl radši sedět na prdeli a vařit grog za grogem. U toho druhýho jsem zjistil, že když ve fabrice makáš od kolíbky, tak chceš do důchodu už třeba v šestnácti, protože toho máš tak akorát. To bych asi taky hodil všechno za hlavu a šel kamsi kamsi do háje na čundr do konce života, což by mohlo bejt klidně ve dvaceti. Nebylo to asi lehký. Ty poslední dva bych zahodil a do tohohle sešítku je vůbec nedával. Naštěstí byly kraťoučký. Bylo to teda půl na půl, tak čus bus.... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Tohle vypadá na starou dobrou pohádku o lásce. A je to fakt pohádka. Kdy jindy by se tihle dva do sebe mohli zamilovat, než za světový války? Peťan si žil docela v klidu, jenom měl v kapse povolávací rozkaz, zatímco Lucina už něco najela a život se s ní nepáral. Od tý doby, co se potkaj, tak se kolem nich přešlapuje a na to, jak je to krátký, se to dost vleče. Možná je to tim, že myšlenka takový romantiky mi přišla nesmyslná i na dobu před sto lety. Kdyby nedošlo k tomu incidentu s pilířem, tak by to určitě končilo o dvacet stránek dál u toho, jak se zbouchnutá Lucina věší v parádnim pokoji na lustr a na stole leží psaní z války. Na mě to byl asi trošku větší slaďák člověče.... celý text

Výrostek 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Krynda pána, co je to za tlustou věc? No není se čemu divit, když to napsal Fjodor Michajlovič. Počet stránek podobnej, jako počet postav a spoustu z těch stránek bych použil třeba na podpal v kamnech. V jinejch jeho knihách mám pocit, že se něco děje. Ve zločinu a trestu, Karamazu, Idiotovi, zápisku z mrtvýho domu... Tam jsem se člověče vůbec nenudil, děj mě vcucnul a hrál si s mojí hlavou, někam to celý vedlo, ale tady prd. Neměl jsem ten pocit ani trochu, co na tom, že se tam přeskakuje z idey na ideu, když je to stejně k hovnu? To bych radši přeskakoval z ikey na ikeu a všude bych si dal koňský koule. Pan Arkadij Dolnoručák nám řekne, že je levoboček a pak už jenom pindá, plácá, mele a ani by snad radši nemusel. To jeho pindání funguje skvěle jako náhrada prášku na spaní, to je plus. Když ho něco napadne, tak řekne třeba - tahle příhoda není podstatná a ani s tím nijak nesouvisí, ale čtenáře o ní nepřipravím a už mu huba jede. To bych ho hned umlátil bačkorama, nebo tou knihou. Dal jsem to do konce. I když jsem si myslel, že mě autor přivede k pravidelnýmu pití. Vracet se k tomu znova určitě nebudu, protože většina jinejch záležitostí jsou mnohem větší taškařice. Třeba sbírání motýlů.... celý text

Kolíbka 2011, Kurt Vonnegut Jr.

Jako hodnotím docela dobře tenhle příběh pisálka, co chce napsat něco o otci bomby, která dokonale uklidila dvě města v Japonsku. Pídí se po jeho rodině a z ničeho nic se stane prezidentem jednoho zapadlý ostrovní republiky. No neni to skvělý? A ještě do toho praští s největší fešandou ostrova. Horší teda je, že tam zkejsne ještě s magorem, trpaslíkem, dalšíma pošahancema a zbraní, která uklidila celej ostrov i mořem líp, než se uklidily ty dvě Japonský města za války. Divim se, že tam nečmuchal James Bond, ale možná jenom zaspal po incidentu s kýblem protřepat nemíchat a nějakou štětkou. Trošku jsem se ztrácel v Bokononismu, ale ten prej neni pro každýho. Ale jednu bokononovu knihu jsem pochopil. Je to kniha čtrnáctá, která se jmenuje: Več může přemýšlivý člověk doufat ohledně lidstva na zemi, na základě zkušenosti uplynulých milionů let? Celá kniha jsou dvě slova. V nic!!! Za mě je to hurá...... celý text