žlučníkář přečtené 215

Tři životy 1961, Gertrude Stein

No nebudem si nic nalhávat, vypadá to, že jsem se splet a šáh do jinýho hrníčku. To nebylo nic pro mě, číst o služce, která do roztrhání těla slouží jinejm a vrazí do toho i svoje prachy. Hodila by se spíš na klášter, nebo podobný instituce. Chtěl jsem to zahodit, ale byl jsem zvědavej, jestli další život nebude lepší aspoň o pět chlupů. A hele byl. Kapučínová pani trochu do větru , co má ráda čokoládový klacky to trošku rozhejbala, nicméně nezachránila. A poslední život poslušný slepičky Lenči vyhasínal stejně jako já s každou další stránkou...... celý text

Balónek uletí 1966, Dezső Kosztolányi

No já teda nevím. Já to otevřel, já to přelouskal, já se teda nemoh dočkat konce vážení. Teda neříkám, že všechny kousky jsou nějakej brak, někomu se třeba můžou líbit. Asi bych to vytřídil tak, že pokud tam nefiguruje vašnosta Kornel Esti, docela to jde. To jsem si vždycky po nějaký stránce řek, docela mě to nebaví, jestli on tu někde nepobíhá Kornel. Otočim stránku, a taky jo, byl tam. Kdyby tam někdo někoho seřezal, nebo kdyby v komoře byla třeba Barbucha, bylo by to celkem oživení nudy s Kornelem. Takhle se nedá svítit, balónek mi asi uletěl. Kornel to sice dost potápěl, ale ten zbytek to statečně nadnášel, takže si říkám, že to bude asi půl na půl, alias plichta.... celý text

Nečistá krev 1963, Borisav Stanković

Žili byli, kdesi v zapadákově, honorační rodinka, která jede na černo Titanikem. Možná by to s nima bylo lepší, kdyby nežili zhruba mezi Albánií a Tureckem a měli mercedes a připojení k internetu. Tehdá měli leda tak kulajs. Maximálně nože, pušky, pytle, jizvy a zakyslý spodky. Těšil jsem se na rozkvetlou Sofku s velkejma dudama, kterou v jejím mládí furt svrbí. Říkal jsem si, co tam asi tak předvede. Jenže zážitek mi zkazil její fotr. Starej efendi přitáh z Turecka a svý starý i mladý naboural poklidnej cyklus žití. Ten vocas přišel jenom proto, aby střelil střechu nad hlavou a Sofku střelil sedlákovi, co smrdí močůvkou. Možná měl střelit leda tak sebe do ksichtu. Od týhle doby už můžeme sledovat jenom to, jak se tenhle balkánskej Titanik potápí i se Sofkou. Sofka je naštěstí v takovym rozpoložení, že o tom neví. Kdo ví, jestli vůbec vnímá svoje vylučování, já osobně bych na to moc nesázel. Hodnotím tak půl na půl. Jestli se nechceš zasmát, hurá do toho. Tě pic.... celý text

Hrobník 1977, Karel Sabina

Když jsem to otevřel, hned jsem se děsil tý staročeštiny. Ta si u mě koleduje vždycky o rychlý zaklapnutí knížky a zához někam do autu. Tahle byla černá jako puk, podobně velká, takže stačilo vzít hokejku a vystřelit. Bohužel nemám hokejku, ani led. Vrátil jsem jí teda na stůl, nalil si něco po čem se v hlavě rozsvítí a znova to otevřel. Pak už jsem se víc děsil toho pána, co kope hroby, zahrabává mrtvoly a pak je okrádá. Taky jsem se bál toho rybníka, kterej i když se oplotí, tak stejně každej rok někoho spolkne jako malinu. Hrůzu jsem měl i z trojúhelníku klášter - zámek - hřbitov. Možná jsem se děsil i toho, že dojde k svatbě a pak i k nějaký mutaci. Tohle panství kdyby bylo inzerovaný v nějaký realitce, tak by ho se slevou koupila leda Adamsova rodina. Já bych tam žil jedině, kdybych měl v kůlně paletu s plínama. Čim jsem byl blíž k posledním stránkám, tak jsem si říkal: No to je hohor vážení!!! A sakra dobrej a starej. Je vidět, že Karel se Sabinou chodili do stejnýho výčepu, jako Karel s Hynkem. Zdály se jim pak v noci podobný zvěrstva. Nikdo z nich neváhal a hodil to pak pro nás na papír. Díky Karliku.... celý text

Krakonoš 1970, Paul Johannes Praetorius

Ten pan Pretórius sesbíral všechny možný báchorky a příběhy o pánu hor. Já si krakonošovi po přečtení myslim, že je to ve skutečnosti něco mezi hajzlem, strašidlem, vykukem a avengerem, kterej má zvláštní zálibu v koblihách, kravincích a jinejch druzích hoven, který se nenosej nikde jinde, než po kapsách. No řekni, něco pro něj uděláš a to co dostaneš za tu fušku se ti v kapse promění v hovno. Pokud to hovno nedoneseš do chalupy a nehodíš na jídelní stůl, tak se v prachy nepromění. To je hrůza přece. Ale jak jsem se prokousával dál, Tak jsem se utvrzoval v úplně jiný teorii. A sice když ses někde vožral, přilez domu bez peněz a na zádech jsi měl hnuj, tak jsi prostě doma řek, že to byl ten hajzl krakonoš. Když jsi hodil povoz i s nákladem do kopřiv, tak tě podělal zase krakonoš. Ten totiž mohl úplně za všechno stejně jako v červenym trpaslíkovi mimozemšťani, nebo v český republice Kalousek. Je to celkem krátký a docela to fofruje. Tu a tam se u toho dá i uchichtnout, takže pohodička.... celý text

Donské povídky 1967, Michail Alexandrovič Šolochov

Tuhle jsem v Albertu u kasy viděl zaparkovanou kozáckou vodku za směšnej peníz. Hele jestli kozáci tohle pijou bez džusu, tak to musej bejt vostrý hoši. V týhle brožuře se o nich píše, tak jsem to trošku prověřil. Hele fakt vostrý jsou a v každý povídce zjistíš, že se nebojej někoho sejmout na jakejkoli způsob a je fuk, jestli jde o vlastní rodinu. Jedem, nebo serem, to je úplně jedno. Taky se úplně přesně neví, jestli jsou lepší rozdíly mezi lidma, prachy, popové, statky, nebo třeba Lenin. Je to kolikrát takovej spor, že z toho jde skoro pokaždý někdo pod zem. Co je dobře, to neni jasný. Furt se dřepí na schůzi a prd z toho. Kdyby se víc věnovali tý vodce, bylo by to možná doma lepší. To by se třeba jenom dalo starý pár facek. Ale i tak to šlo hezky až na konec, a to bez nudy vážení.... celý text

Žalář nejtemnější 1963, Ivan Olbracht (p)

O Karloušovi a Jarmilce jsem si myslel, že je to místní rada Vacátko a jeho stará, která už má něco nalítáno a je trošku při těle. Ale pak zjistim jak jsou na tom skutečně a vyvede mě to z omylu. Asi je to tim, že se Karlos chová jako morous. V kombinaci s jeho slepotou je to pro Jarmilku trošku silný kafe z praženejch žaludů a bukvic. Karlosova slepota způsobila, že si sice nevidí ani na špičku nosu, zato se mu tak rozšířil špiclovací talent a smysl pro vymejšlení konspiračních teorií. Místo aby toho využil a stal se redaktorem sputniku, aeronetu, parlamentních listů, nebo občas přispěl do epochy, rozhod se že místo toho radši natočí pár dílů walking dead se svojí mladou starou. Jak je slepej, tak ovšem nevidí, jak se mu jeho dílo náramně dobře daří. Bylo to slušný psychodílo. Nedokázal jsem si představit Jarmilku, jak vypadá po útoku lásky skoro až za hrob, což je věc mojí hlavy a knize to na kvalitě nic neubírá.... celý text

Černá koule 1990, Gustav Meyrink (p)

Když se mě zeptáš o čem to je, tak se toho moc nedozvíš. Povídky kolem mě proplouvaly jako chaty při povodních a potápěly se v nedohlednu. Ale čas mi to krátilo hezky. Přišlo mi to na jednu stranu psaný trošku tajemně, ale zároveň formou takový grotesky, jako třeba nebožtíci na bále. Když se budu nudit a padne mi to do ruky, klíďo píďo si to zase přečtu.... celý text

Cizinec 2005, Albert Camus

Zase jste mě dostal pane Camus. Mně je dost věcí fuk, ale tomuhle chlápkovi moje fuk nesahá ani po plíseň na nohou. Kdyby ho cestou domu sežral starej sousedův čokl, řekl by si nejspíš no a co, hlavně že ti šmakuje vole. Já bych si to třeba řek taky, jenže kolikrát o sobě člověk ani neví, tak se to nepočítá. Jeho styl života se mi líbil, jenže během pár stránek týhle útlý knížky se to celý nějak zvrtlo. Jestli to způsobily skvrny na slunci, věštba z lógru, nebo nějaký siločáry, to se můžu jenom domnívat. Najednou to chytlo směr, jako když máš z něčeho hrůzu a stejně na tu centrifugu vlezeš. Pak se s tebou ta kabinka utrhne a tvrdě dosedne až támhle vzádu u labutí. Furt jsem se o něj bál a říkal si ty vole, vždyť oni snad budou soudit za to, že je mu všechno u prdele, no to snad neni možný. Za to bych mu napařil leda prospěšný práce u nich před hospodou, ale kdo ví. Tahle krátká věc na mě dobře působila a vrtala mi v hlavě.... celý text

Step 1960, Anton Pavlovič Čechov

Je to skuečně Rusko? Ptal jsem se sám sebe když to začlo. Kde je vodka? Kde je domácí násilí na hrubiánskej způsob? Nebylo to tam. Prcek Jegor jede prostě študovat a to je celý. Bohužel jedinej gympl je až za stepí. Ta je o dost větší, než naše uhelná pánev, tak se cesta do školy může změnit třeba v dobrodrůžo na život a na smrt. A Jegoruška jede s karavanou cestou necestou a u ohýnku poslouchá od ostřílených stepních rusů historky, při kterejch krev tuhne v žilách. Tu a tam potkaj rusa, kterej vstává tak brzo jako Babiš a nesmrdí vodkou, což je v rusku podezřelý. Nakonec step přejede a nic se neděje. Na to, že se tam fakt nic neděje, tak je to takový uvolňující, utíká to a vyzařuje z toho takovej klid. Ten vyzařoval dokonce i z bouřky. Řekneš si kryndapána, už je konec a nic se neděje, no a co má bejt.... celý text

Tajný život úhořů 2020, Patrik Svensson

Odjakživa jsem si myslel, že úhoř je normální ryba z restaurace a teď sedim přibitej k židli, protože hehe. Je to ve skutečnosti bájnej tvor, něco jako třeba ý týýý, asgardi, symbionti, nebo Horst Fuchs. S malym rozdílem, že si ho někde můžeš objednat k večeři. Nejdřív jsem se domníval, že ten, co to sepsal bude vyprávět o tom, jak ho táta učil házet udice, pytlačit, válet se v bahně a smrdět rybama. Jenže když to měl, tak si řek sakra, je to nějaký krátký. Za to mi přece nikdo nedá ani pětikorunu, budu muset pindat ještě o něčem. A tak pindal o tom, kde se úhoř vůbec vzal a taky o tom, že pokud si nechce vrznout, tak je prakticky nesmrtelnej. Jenže on vždycky chce, takže vždycky umře. Buď po 8000 kiláků dlouhym kraulu a kvalitnim úhořim sexu, nebo po klepnutí paličkou a smažení na pánvi. nemá to jednoduchý chudák. Skoro jako já, když jsem čet nějaký nudný pasáže. Ale dostalo mě, jak hledali jeho kulky a on vědátory vyšplouch, protože jeho kulky by se zjevily jenom při sledování úhořího pornhubu, o jehož existenci se neví ani dneska. Neni to zázrak? já teda myslim, že je. Skoro jako telešoping s Josefem Pepim Rösslerem. Hodnotim to tak půl na půl.... celý text

Mužíček Šibeníček / Rusalka 1977, Friedrich de la Motte Fouqué

Tak děcka, sedněte si támhle do kouta a zmlkněte sakra, jinak se nedozvíte, jestli to dopadne blbě, nebo ještě hůř. První pohádka je variace na čerta a prachy bez práce. Nikdy jsem se nesetkal s takovou verzí čerta, ani s tim jak funguje. A tak debilní jméno taky žádnej neměl. Šibeníček prej, to bych mu radši řikal dusbaba, nebo tak. Ale to je jedno. Jeho funkce neni špatná, ale jak to tak chodí, pokud neopadá listí z dubu, tak jste v hajzlu. Ten konec byl trošku divnej asi jako prošlej teplej bráník. A to druhý je ubohá rusalko bledá a já vám hned můžu poradit. Pokud si někoho nabrnknete ve strašně velkym ošklivym a černym lese o kterym všichni říkaj, že by tam nešli na čundr ani za plato bráníků, radši rychle vystřízlivte a řekněte si, že tu něco smrdí. A když vám ta kráska řekne, že její strejc se jmenuje pramenůzdroj a vy jste ještě tam, tak jste nejspíš v hajzlu. Řekněte jí radši hned čágos a valte nejlíp pouští dom ke starýmu dobrýmu pornhubu, jinak to může dopadnout dost blbě. Možná to někomu za těch pár let s Rusalkou bez pornhubu stojí. Mně to děcka stálo akorát za přečtení a z mýho tlachání si nic nedělejte...... celý text

Tchyně 1962, Aluísio Azevedo

Ať si řiká kdo chce co chce, tchyně bude pořád jenom tchyně. Tahle konkrétně je těžce nesnášená svym zeťákem, kterej tak miluje svojí starou, že je ochotnej se nechat třeba od tchyně zabít. To je co říct. Přitom by jí nějradši zabil sám. Když tchýně konečně zaklepe bačkorama, přečte si její deníček a sedne si z toho na prdel. Já si z toho teda nesed. Je to trošku k zamyšlení, jestli všechno co dělala bylo dobře. Možná jí budeš obdivovat, možná nenávidět. Možná si budeš řikat že bys jí zakroutil krkem, svojí starý taky a pak by ses šel v klidu utopit v nějakym místnim banánovym patoku. Osobně jsem doufal, že ten zeťák si vezme na pomoc svýho kámoše a budou se snažit tu čarodějnici nějak přechytračit, nebo že v hospodě vymyslej nějakej plán a nalitý nalíčej past na bábu. To se ale nestane, a tak se dál nimráme deníčkem. Úplně nejhorší to nebylo, obrázek o tchyni si udělej jakej chceš, díky.... celý text

Samota 1987, Víctor Català (p)

To je zase jednou pohádka o lásce, svrabu a neštovicích. Tím co se tam děje za radosti jsem byl chvíli na vážkách, jestli to neni příběh ze starý dobrý sibiře, ale bylo to nakonec jenom o kontinent vedle. Milka nikdy nepoznala lásku a asi nikdy ani nepozná. Pachtí se se svym starym budižkničemem kamsi do horský kaple, kde se starej válí a Milka vymetá pavučiny a vaří šlichtu. Dále tu máme horskýho pasáka (ovcí), malýho kluka a místního Tómu hluchoněmce, kterej dokáže pod svym pláštěm uvařit na počkání jakoukoli sviňárnu. Jakej guláš uvaří tahle sbírka ingrediencí zjistíš, když si to přečteš. Já to udělal a byl jsem překvapenej, jak silnej příběh se v tom ukrejvá.... celý text

Čarodějnické procesy 1973, Josef Kočí

Poslouchej, nenech se nachytat. Není to úplně o historiích honu na čerty a baby jagy. Je tam polopatě popsaný, kde se takhle na babu hrálo tak, abych to pochopil i já po ránu. Pokud se chceš dozvědět něco o tom, jak to celý začalo a proč se to dělo, přečti si radši dějiny inkvizice. Tam je úplně všechno o chřestění řetězem a tricích v tomhle šoubyznysu. Tohle je taková jednoduchá oddychovka o tom, jak se ve středověku daly vydělat prachy. Hodnotim kladně a jdu si dát něco k sváče.... celý text

Tichá hrůza 2008, Tomáš Korbař

Helemese horory. Nikdy jsem nic takovýho nečet a myslim, že je to hlavně o představivosti. Když si to čtu pod lucernou ve stanu, tak si chvíli řikám, ty vole, prouser a jindy je to spíš úsměvný. Určitě si to dám jindy znovu. Nejvíc se mi líbila ta podivná restaurace, ptáčci a pak ještě asi šest dalších. Tak si z toho udělej obrázek jakej chceš. Plínky nepotřebuješ a prášky na spaní taky ne. Víceméně jsem nadšen a dám si za odměnu nějakou laskominu.... celý text

Blázen před zrcadlem a jiné prózy 1966, Karel Schulz

Já si takhle sedim, jo? Nudim se, jo? No tak si něco otevřu, jo? Nemyslim pivo, myslim tuhle brožuru, která je napěchovaná kratšíma povídkama, jo? Tu a tam je tam něco dobrýho, vesměs ponurýho, někdy strašidelnýho. Toho co bych si přečet znovu bylo pomálu, ale úplně bych to nezatracoval, protože ta většina fungovala výborně jako uspávadlo. Když nemůžeš usnout, vyber si nějakou povídku z týhle brožurky, dej tomu pár stránek a spíš jako když tě do vody hoděj. Dvě hvězdy autorovi za těch pár dobrejch kousků a jedna pro mě za to, že jsem to dal až na konec.... celý text

Temné vody 1974, Leonid Maximovič Leonov

Zdá se mi, že je to pořád do kola. Kdykoli otevřu něco co napsal nějakej cápek, jehož jméno končí na OV, tak tam bude úplně to samý. Na výběr máme z hlouposti, vypitosti, bídy, hladu, zimy, nebo třeba domácího násilí. Občas to trošku oživí příběh jako třeba u dvou Ivanů, co dělali vášnivý sudiče, ale tady toho bylo pomálu. Zkraje jsem si myslel, že je to pohádka jak báťuška Pafnutij stvořil zapadákov kde kohouti dávaj dobrou noc, ale splet jsem se. Ostatně jako už mnohokrát. Docela dobrý jsou krátký kousky o mužicích, tam je celkem i sranda, ale kdo nemá rád demenci, anebo třeba nespravedlnost, ať to radši přeskočí. V Gogulevu je to trošku sranda. Hele, taky chceš bejt v zapadákově, kterej je v takový prdeli, že tam nevede žádná cesta a mít v kronice napsáno "říká se, že strašně chlastáme vodku. Chlastáme, no a co". Do takový vsi bych rád na čundr, akorát se nemusíš probudit. Asi si budu muset do konce života vystačit s Golčovym Jeníkovem a Kropáčovou vruticí. K tomu poslednímu kousku nevim co bych řek. Většinou mě to uspávalo, takže si z toho pamatuju asi stejně, jako třeba z hodiny lomenejch výrazů. Jako celek to beru asi jako takovej průměrníček čoveče...... celý text

Jo, tak to chodí 1971, James Thomas Farrell

Š jako Šikágo. Všickni si držte klobouky a buďte na správný straně, ve správnym kšeftě, ve správnym bordelu, ve správný čtvrti, bude to jízda. Budete furt v Šikágu a budete se bavit s jednoduchejma figurkama tohohle města. Všeckno to bylo celkem dobrý a já si těma krátkejma povídkama krátil horší chvíle dne, ze kterejch se dělaly lepší. Šikágo je dobrý, chvílema jsem měl pocit, že celý todlencto velký Šikágo je takový menší geto kousek za lesem a rybníkem u horních kotěhůlek. Příjemně to překvapilo. Asi jako když se kinkláte v noci před otevřenou večerkou a najednou najdete v kapse dvě kilča.... celý text

Svůdcův deník 1994, Søren Kierkegaard

Ten člobrda by udělal líp, kdyby se držel starýho dobrýho oblbování cuchtiček tak, jak byl vždycky zvyklej. U husičky Kordelie se trošku pouští na tenkej led a dělá chyby. Podobně to vypadá u mě, když si ukousnu moc velkej kousek a snažim se to nenápadně na veřejnosti žvejkat. Myslim si, že nikdo nic nevidí, přitom vypadám jak kdybych spolknul dýni, která mi s každym skousnutim leze ven. Nedoporučuju to dělat v poslednim metru. Občas jsem měl pocit, že sám je husička, protože pořádně neví co chce a kam se vrtnout. Chce jí vůbec dostat do pelechu? Měl to trošku překombinovaný a mojí hlavě to dělalo uzly na drátech stejný, jako strakonický pivo. To dráty uzluje, střeva naopak narovnává. Ale to jsem odbočil. Zkrátka tomuhle kodaňskýmu public agentovi jsem moc nefandil a byl jsem docela rád, že to skončilo. Jsem zvědavej, jestli to otevřu třeba za dvacet let a řeknu si, no ty bláho, to je hustě démonsky krutopřísný.... celý text