žlučníkář přečtené 217

Oživené hroby 1900, Karel Sabina

Kdo si má bejt jistej, jestli je to Karel, nebo Sabina? Třeba se rodiče do poslední chvíle nemohli rozhodnout, po kom ho chtěj vlastně pojmenovat, ale to je vlastně úplně šumák. Karlik za starýho rakouska seděl v báni, a proto ho asi napadlo sepsat příběh z krymu. Parta lidí v jedný kobce sedí, povídaj si, seděj, povídaj, kupujou si od profouse nějakej pašunk na zpestření pobytu a zase seděj a povídaj si. Docela jim to jde to bručení. Kdyby na svobodě byli zvyklí na internety a instagramy, sedělo by se jim asi o dost hůř. Takhle se to vleče až do konce. Vlastně jediná chvilka, kdy se něco děje je až na konci a kdyby jim na celu nepřistál doktor z Vídně, tak bych se buď ukousal nudou, nebo to ukončil a šel radši na pivo. Taky pokud je to psaný starym jazykem, tak je to pro mě stravitelný jako nastavovaná kaše. To se mi pak rosí čelo a vůbec to do mě neleze. Tu kaši nakonec za pomalýho míchání leju do hajzlu. Nakonec jsem se ale konce dožil a jsem sakra rád, že jsem to přežil.... celý text

Zlato z Caxamalky a jiné povídky 1969, Jakob Wassermann

Helejte se podívejte se, ty příběhy jsou dobrý. Celý je to krátký jako tejden po vejplatě a je to i podobný, jako ten tejden. Většinou to sviští, ale ten dojezd nic moc...... celý text

Tuhá zima 1980, Raymond Queneau

Vypadá to, že chlápkovi trošku hráblo po tom co ho potkalo za poslední roky. Je to takový drámo na občasný pedofilní téma. Nejdřív vzal do kina cizí děti a ta holčička se mu líbila. Pak měl v hlavě pivovarskej tokáň, takže jsem byl jak na trní, jestli si vrzne s touhle, nebo s tou angličankou. Plácá se ulicema a představuje si, jak šmátrá angličance pod uniformou. Po popisu líbačky se mi úplně zatočila hlava a vzala mi všechny iluze. Scénu o líbání by měl někdy natočit Švankmajer, aby každej věděl jak to doopravdy vypadá. Angličanka mu frnkne lodí přes kanál a od tý doby žije jako mořská panna někde na dně. Bernard neví, jak s tim naložit. Místo aby založil na vysočině pivovar, tak si vzpomene na ty cizí děti. Ta holka slíbila, že si ho někdy vezme. Bernard neni takovej úchyl...počká...možná. Bernardovo zbylý příbuzenstvo trefí šlak. Možná netrefí, protože je trefil už několikrát...... celý text

Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda / Franchardský poklad / Falesánské pobřeží. 1965, Robert Louis Stevenson

Tři kousky a každej může trvat tak tři, maximálně čtyři kousky. Ten první mě hodně bavil. Když jsi něco jako vědátor a dostaneš nápad vyrobit si doma v laborce vlastní matroš, dáš do baňky místo květáku trošku bolševníku, budeš se pak celkem divit. Schizofrenie hadr, poněvadž kromě bordelu v hlavě se ti změní i postava, ale pozor! Neni to nic pro někoho, kdo chce zhubnout. Bylo to Gut. To druhý bylo asi jako když mi u ucha bzučí moucha. Bzučí, otravuje a pak odletí pryč a já vim kulový. Nevim nic o pokladu mimo to, že se o něm mluvilo a kolem toho pobíhal čeledínskej syrotek a bláznivej doktor. To třetí proti pokladu paráda. Na zapadlej ostrov přijede kšeftař a myslí si jak si vrzne se svojí koupenou manželkou a bude tahat prachy z místních omezenců, který snad věřej že je země placatá a když půjdou do lesa, tak je odnese čert. Nevědi, že čert odnese vždycky jenom Káču. A země je placatá maximálně jako moje bříško. Uf, to jsem se do toho zamotal, takže z peněz a hupsáže je leda tak kulajs, protože na ostrově už bydlí Radovan Krejčíř. To je trošku oříšek pro kšeftaře, protože Krejčíř má pod palcem jak kšefty, tak zabedněnce. Kšeftař to bude muset nějak vyřešit a vyřeší to tak, že se mi z toho udělaly špagety v hlavě. Z toho co se mi dělá ustavičně v hlavě by se dala otevřít restaurace, ale to dělat nebudem a dáme čtyři kousky a hvězdy.... celý text

Zkáza hlavního města 1964, Jefim Davidovič Zozulja

Mám snad v očích roblošón? Jsem se sám sebe ptal, když mi do nich spadla první povídka. Skvěle to odsejpalo prakticky pořád a na to, kdy to žežulka smolil, tak super nápady. Poskládal to pěkně, jen co je pravda. Chvíli je to scifi a pošuka s živym nábytkem bych chtěl vidět i na vlastní oči a třeba bych se tam nechal i zaměstnat. Nebo vyhláška o nepotřebnejch lidech. To kdyby bylo, asi bych si posral kalhoty i boty. Celý je to prokládaný kraťoučkejma příběhama. Tahle barevná brožurka mě dost bavila.... celý text

Farma zvířat 2000, George Orwell (p)

Tak jsem si to konečně přečet a pořád si říkal joooooo, to poznávám, to je společnost, ta každou myšlenku znásilní, ohne a pak je z toho průjem, nebo úplně jiný slovo. Uf, to jsem se teda vymáčknul.... celý text

Dohra 2006, Mika Waltari

A máme tady prohru, nebo výhru lokomotivy z cizince, kterej přicházel. Po tom všem, co se semlelo na konci cizince sedí lokomotiva ve světnici a hraje habaďůru. Džony se válí s dírou v hrudníku a rosol prdí do rašeliny s náhrdelníkem z ostnatýho drátu a pytle kamení. Dědka pošle do vsi pro poldy a myslí si, jak to s místníma zabedněncema skoulí. Netuší ale, že vyšetřovat přijede okresní erkyl poaró, kterej všechno rozlouskne a dřív než se lokomotiva naděje, sedí v base a čeká na inkvizici. Rezignuje na všechno a říká si, tak mě třeba zabte vole. Jsem zbouchnutá, v base a džony zbouchávač je tuhej. Poaró přišel i na to, že se džony nejmenoval altonen, ale kartonen. Byl jsem zmatenej jak lesní včela a čekal, že ten koumák vytáhne na kartonena i to, že fabrika ve který údajně makal byla fabrika na kartony, který sám vynalezl a fabriku vlastnil. To se bohužel nestalo, a tak sledujeme inkviziční tribunál a přehlídku naprostýho buranství na lavici svědků. Lokomotivě by bylo fuk, kdyby jí upálili, nebo ukamenovali, hlavně když to bude hned, nebo teď. Jenže jí do toho hodil vidle místní pery mejsn, kterej svojí výmluvností brání vesnickýmu lynči a možná nebude ani úplná inkvizice. To se ale dozvíme až na konci. Docela bylo napínavý sledovat ping pong mezi obhajobou a obžalobou. Obžaloba se opírá o svědectví buranů, vejpitků a zabedněnejch kreténů. Za obě knížky jsem dospěl k názoru, že skutečný jméno lokomotivy je asi Žena, protože jinak jí tam nikdo za celou dobu neřekne. Celkem to svištělo, ale cizinec svištěl po trošku rychlejší koleji.... celý text

Cizinec přichází 2005, Mika Waltari

Žili byli jednou kdesi na severu v zemi která se jmenuje podle živé vody Finlandii jeden děda, jedna pani, která má páru jako lokomotiva (dále jen jako lokomotiva) a manžel lokomotivy, kterej je silnej jako puding v rosolu (dále jen jako rosol), ale silnej si připadá jen když ho neuhlídaj a kořalka se podává ve stejnym tempu, jako u sousedů v rusku. Jednou večer jim do světnice vleze džony altonen. Další podivín o kterym se nic neví, ale sílu má jak jeden z tý pohádky o statečnym kováři. A chce jenom makat. O prachy mu nejde. To je důkaz, že než sebral klobouk a odtáh někam do pustiny, určitě mu z něčeho muselo hrábnout. Přijít někdo takovej ke mně, tak si na něj dám bacha, protože to je podezřelý. Bál bych se, že mi vybílí v noci barák a všechno to odveze v mojí škůdce. Ale jejich barák by asi vybílit potřeboval, tak ho vezmou. Rosol by rád jezdil na lokomotivě i když smrdí močůvkou, ale musel by jí nejdřív omráčit psacim strojem. Ten ale nemá, tak nedělá nic, válí se a přemejšlí o chlastu. A teď si představ, jak se džony ráno máchá u studny a lokomotiva ho šmíruje. V hlavě se jí hned sepne hlasovací zařízení jako měl kuchař Sváťa Kuřátko. Džony? Nebo rosol? Je to jasný, rosol to projel na celý čáře. Džony si zajezdí na lokomotivě a na tajňačku do ní zaseje. Rosol začne bláznit a od doby, co se štrachá v kompostu a omylem najde pušku to nabere takový koule, jako když se v sobotu večer vsadíš s kámošema, že ten vodkovej vláček zvládneš bez nadechnutí. Neni to dlouhý a četlo se to skvěle. Odsejpalo to tak, že Mika waltari musel bejt děda Miky Hekinena.... celý text

Kouzelné dobrodružství 1957, Henri-Alban Fournier

No hele, já si teda myslim že kdybych tu knížku v půlce rozerval a tu první půlku hodil do kamen, tak bych o nic nepřišel. Možná bych tim spíš vydělal trochu času. Bylo to jako jíst nastavovanou kaši se šmoulovou zmrzlinou. Tu kaši nemám vůbec rád a s tou zmrzlinou je to dost divný. To ale bylo jenom do půlky. Pak to začne docela sypat a dokonce se začne i něco dít, třeba něco jako příběh. Na jednu stranu se mi zdá, že to co se dělo je vlastně docela dobrý, ale ve výsledku je to docela smutný drámo. Zase jsem se nechal nachytat na něco kouzelnýho a ve skutečnosti mi to připadalo, jako kdyby to psal nějakej mladej Dostojevskej. Podtrženo sečteno, první půlkou se dá na chalupě celkem slušně rozdělat oheň a tou druhou se dá v pohodě strávit večer, pokud se nudíš a došla ti už vodka...... celý text

Orel v Pešti 1989, Sándor Bródy

No já nevim. Balík povídek, ve kterejch se člověk tolik nenasměje, což mi normálně nevadí. Spíš mi to nějak nesedlo. Hned tu první si pamatuju a líbila se mi. Možná to bylo tim, že hrozila zabíjačka, a to jsou dobroty, pivo, slivovička, která se nestíhá dolejvat a na kedlubně naražená zmijovka, to já strašně rád. Ale byla to jen ta první. Z těch ostatních nevim nic. Sice mám hlavu děravou jak starej šoufek na močůvku, ale tim to teď nebylo. Nekecám. Hodnocení teď nic moc, ale dám tomu někdy ještě šanci a třeba se to zlepší. Sorry Bróďo tečka... celý text

Doktor Škrtikočka jede do lázní / Hrst aforismů 1963, Jean Paul

Tuhle knížku jsem vzal do ruky hlavně kvůli jejímu názvu a netušil jsem, co z toho bude. Tak co jsem z toho zjistil, jo? Protože už v týhle době občas frčela spolujízda v kočáře, což trvalo až několik dní, vezme Škrtikočka do kočáru pošuka, kterej chce čuchnout k mladý Škrtikočkový. Vydává se za nějakýho veršotepce, ze kterýho je juniorka úplně načatá a svolila by i k připuštění, ale v lázních to na něj rupne, protože je tam náhodou i ten pravej veršotepec. Von ten Škrtikočka bude dobrej kykyryký, když v hospodskym sklepě chytá pavouky a pak si je u stolu maže na chleba a říká, že je šmakózní. No uznejte sami, chutná to přesně jako oříšky. Cíl tohohle blázince je ovšem v tom, že doktor jede do lázní udělat debila z jinýho doktora. Akorát je to psaný nějak složitě na mojí šišku, takže výsledek celej mi nějak uniknul. Můžu se jenom domnívat, jestli ho zesměšnil, zmrzačil, zabil, nebo se z nich stali pokrevní bratři. Stejně tak nevim, komu dala nakonec škrtikočková čutnout do drnu, protože si nepametám, jak to dopadlo s tim jejim pošukem. Lidi sledující hambatý internety si můžou představovat, že nakonec svý BF Boně, která je místní známá šestinedělka... A hrst aforismů, to je prostě hrst aforismů.... celý text

Boží políčko 1948, Erskine Caldwell

Zase jsem se trošku přiučil. Když něco nevim, tak si v televizi pustim pořad kostičky a hned mám jasno. Jenže kostkáče jsem v bedně dlouho neviděl, tak nevim, co mám dělat. Vždycky jsem si myslel, že Pluto byl jenom kreslenej pes podle kterýho pojmenovali planetu a že zlatá horečka řádila jenom na Klondajku, ale tahle knížka mě vyvedla z omylu. Horečkou se nakazil jižanskej buran, hlava velký rodiny. Místo aby pěstoval bavlnu a něco k jídlu, tak na všech pozemcích kope jámy a zlatý žíly. A Pluto je mimo jiné i tlustej chlap. Starej pomatenej Ty Ty tytátá tytyty skočí na špek dalšímu. Tlustej nekňuba Pluto co se chce stát šerifem, aby nemusel nic dělat a chce se pářit s tytyho nejmladší dcerou, což asi neni možný bez asistence. Pluto nakuká starýmu, že zlatou žílu určí nejlíp celobílej chlap, kterýho někde zahlídli. Tytouš ho chytí, ale nakonec se ukáže, že jedinou žílu celobělec našel pod sukní nejmladší dcery a hned ho tam fouknul, protože dcerka je trošku do větru a má mnohem radši jiný věci, než mejt nádobí, kopat, uklízet... Tlusťoch vždycky když mu někdo obdělává boží políčko jeho vyvolený, tak jenom vykřikne "I saprlot, a to je fakt", nebo fucked? Je to docela jízda, já čekal na to zlato, ale místo toho jsem zjistil, že je úplně bežný v buranský rodině provozovat veřejný výměny manželek, haldoprcy, nebo se vzájemně vraždit. Navíc jsem byl zvědavej, jestli si tlustej Pluto koupil ultrafitandslim, aby mu ta kurvička konečně dala. Z celýho toho napětí jsem byl prochcanej, jak stará matrace, takže to hodnotim celkem dobře.... celý text

Malý velký muž 1977, Thomas Berger

Divoký Džek Kreb neměl život zrovna nejlehčí, ale dlouhej byl až hanba. Když dojde zhruba do věku mumie, začne vyprávět, jak to bylo od dětství, kdy to fotr opět parádně zdupal a dal rudejm lidem (myslím indiány, ne komouše) cucnout kořalky. Když rudoch čuchne ke špuntu, rozjede to tak, že z toho někdo vypustí duši. Tentokrát jsou to všichni chlapi z výpravy. Džek začne žít u Čejenů, ale je to jenom další omyl. Je to díky jeho sestře, kterou nechce nikdo klátit, a to ani po několika kořalkách. Ta čubka si totiž myslela, že jí indiáni chtěj za ženu, ale když se hulí dýmka, zjistí se, že nikdo netušil co nosí v kalhotách. Stará stanová kůže si myslel, že vocasa, vzhledem k velikosti a podobě ségry. Po tomhle prozření Džekova ségra veme roha a nechá bratra žít u Čejenů, což se mu za ty roky nakonec zalíbí. Snažil jsem se představit, jak jeho ségra vypadá, ale byl jsem na to krátkej. Nejblíž jsem byl asi v trojúhelníku mezi jetym, medvědem a fiatem multiplou (starší verzí). Džek je dost samorost a nikdo ho nezkrotí. Jak měl život dlouhej, tak mi jeho vyprávění připomínalo Foresta, nebo stoletýho staříka, protože se taky pokaždý nachomejt k nějakejm důležitejm událostem a lidem. Pár let žije s Čejenama, pár let loví, pak těží zlato, pak je i špeditér, ale nechá se obrat kámošema, pak přepadnout rudejma a dřív než bys řek borůvkovej koláč, žije zase u Čejenů s indiánkou a jejíma písklatama. Možná na tom i trochu vydělal, protože žije i s jejíma ségrama, musí je sice živit, ale i něco jinýho. U tý, co vypadá jako uzená velryba spíš trošku prodělal. Je to takovej klikař, že když něco vydělá, obratem, nebo omylem o to hned přijde. Bylo to trošku delší, ale celkem to svištělo. Taky bych rád zjistil, co stará stanová kůže cpal do dýmky mimo vrbový kůry, že ho to hodilo do klidu a viděl i bez očí. S klidem bych starou stanovou kůži zvolil vládcem galaxie a bydlel s nim ve stanu (pokud by teda používal nějakej sprej a nehostil mě rozsekanejma štěňatama).... celý text

Stařec a moře 2015, Ernest Hemingway

Tenhle děda už by měl sedět v důchodu, nosit bačkory, krmit holuby, koukat na AZ kvíz a luštit křížovky. Jenže kdesi na Kubě nic takovýho nemaj, asi dokonce ani důchody, takže děda musí brázdit moře ve starejch neckách a lovit ryby. Já bych asi na těch neckách odjel někam rovnou za nosem, bejt v tý situaci. Jezdí s nim na výpomoc nějakej klučina, kterej dědu zbožňuje. Jenže starej chytí vždycky na moři leda tak vlka, takže mu fotr cesty s dědkem zarazí. Takže dědek další den naloží sítě a udice a odtáhne na moře sám. Ve chvíli, kdy mu ťukne udice se kniha promění v takovej ten seriál o tom, jak někde přežít. Starej paprika chytí většího macka, než jsou jeho necky. Je to neuvěřitelný, ale dokáže provaz s tim kapitálnim kaprem držet v jedný ruce jako opratě a kapr táhne dědka i s neckama kamsi pryč. Asi za kámošema. Já se bál, že ho to zatáhne třeba do sovětskýho svazu, nebo že na moři projede tajnou hvězdnou bránou a zmizí nadobro, ale byly to nakonec jenom fantasmagorie mojí hlavy. Nakonec nám dědek během toho vejletu ukazuje, jak přežít na moři s jednou rukou, troškou vody a syrovejma rybama. Taky nám prozradí recept na syrovýho tuňáka, kterej nemusí bejt tak špatnej, když se to pěkně nakrájí jednou rukou. A tohle se tam děje celou knížku, což mi nevadilo, ani mi to nepřišlo nudný. Celou dobu jsem byl zvědavej, jak tu fušku dědek zvládne.... celý text

Kulička (3 povídky) 1956, Guy de Maupassant

Tři povídky, který spojujou dvě témata, a to korpulentní kurvičky se stehnama jako hroch a prušáci ve francii. V první se tý pani přezdívá dokonce kulička a už šla údajně do výslužby, ale pruskej oficír na to neslyší a chce stůj co stůj kouknout mezi ty její stehna a vezme si jako rukojmí celou společnost z kočáru. Trolejbusy v tý době ještě nebyly. Ani tak tam nejde o to, jestli je něco špatnýho vlízt s někym do duchen, ale spíš o chování vašnostů z kočáru. Ty si myslej že jsou honorace, ale z jejich chování by se jeden poblil. Kulička je docela chudák. Druhá povídka vysvětlí fakt, že v jednom městečku to, co spojuje společnost a je to mnohem důležitější než třeba kostel, je jeden pořádnej hampejs. Když vrchní bába na čas zavře a odjede i se svejma holkama, ženatý chlapi choděj po městě jako duše bez těla a nevědí, jestli jejich život má dál smysl. Snad se to nějak brzo vyřeší... V tý třetí jsem si původně myslel, že tam o kurvičku nepůjde. Prušáci se v zámku chovali jako bohatý rusové na pařbě na venkovskym sídle, ale nakonec dostanou laskominy na kus čerstvýho macatýho masa. Jedna židovská kulička jim ale udělá čáru přes rozpočet a převeze s farářem celej pruskej oddíl. Docela by mě zajímalo, jestli si farář štrejchnul. Povídám, že se mi to líbilo, nebo mě to bavilo?... celý text

Črty uhlem 1950, Henryk Sienkiewicz

Docela se to četlo dobře. To jak dítě chtělo houslařit a dostalo celkem rekordně na pamětnou tolik ne, ale bylo to aspoň krátký. Ty dvě další byly o dost lepší. Celá knížka je taková praktická literatura pro šmejdy. Všechno je podobný. Když jste hajzl, klapne vám všechno a můžete se za bukem chechtat, jak jste někoho zlikvidovali přesně podle plánu. Nebo stačí přispěchat na pokřik hilfe, tvářit se jako pomocník co vás vytáhne z bahna, nebo třeba jako židovská matka Tereza a pak se postiženýmu chechtat do ksichtu a současně mu sundavat starý dřeváky, který jsou už poslední krám v chalupě. Když jste v klidu, nebo hlupáček dobráček, vždycky dojde k úplnýmu ostrouhání. U tý třetí povídky jsem takovej závěrečnej bruntál nečekal. Tam to zase patří do učebnice na terapii, jak řešit vleklou rodinnou krizi pomocí špiritusu a toho co vám padne doma nejlíp do ruky.... celý text

Mezi špatnými lidmi 1949, Vladimir Galaktionovič Korolenko

DYCKY RUSKO!!! Zima, bahno, vlhko, bída, hlad, vodka, smrt, hloupost a umírání dětí jsou oblíbený tagy pro tuhle knížku, kterou můžete zabít jedno odpoledne u kafíčka, nebo něčeho ostřejšího. Jsou v ní dvě povídky, ta první se jmenuje stejně jako celá knížka. Město je plný chudáků, podivínů, povrchních lidí a zase chudáků. Mezi nima bloumá synek od soudce. Zatoulá se do opuštěný kaple, kde potká dva malý špindíry a zjistí, že všichni podivíni a chudáci žijou ve zdejším podzemí jako v nějakym skvotu. Soudcovskej synek je rád, že má nový kámoše, ale neví, co na to řekne taťka, kterej je učiněnej antihoumles. Jenže jak ti kámoši jsou chudý, tak nemaj instagram a on je musí sledovat osobně. Tu a tam jim něco donese, tu a tam tam někdo dodejchá a všechno nakonec odnese čas. Druhá povídka se jmenuje Daremné město. O Daremnym městě se tam píše hned zkraje darmo mluvit a tak bych to asi nechal. Nebylo to úplně nejhorší, ale zas tolik mě to taky nenadchlo. Plus týhle knížky vidim v tom, že má jenom pár stránek.... celý text

Dějiny mučení 2003, Brian Innes

Docela slušná učebnice pro ty, co v dětství s nadšením trhali mouchám nožičky a v pokročilejším věku chtějí svůj talent, či libůstku zdokonalit. Čeho všeho jsou lidi schopný nebylo ještě zmapováno a ani nikdy nebude, a to ani v případech pátečních a sobotních soutěžích na různejch vesnickejch zábavách. Blbý čtení to rozhodně nebylo, jen bych nechtěl bejt nikdo, koho se týkaj všechny ty atrakce o kterejch se tam píše. To radši budu trpět v sobotních poledních stavech, kdy se mi z hlavy snaží vypařit rumy s čímkoli co teklo...... celý text

Mrtvé a živé město 1964, Miguel Otero Silva

Neměl jsem páru co od toho mám čekat, zvlášť když to začne pohřbem. Kdesi na venezuelskym venkově se rozpadá město, umíraj lidi, což asi neni moc příjemný vlastnit tam nemovitost. Já bych tam nechtěl jezdit ani na chalupu. Místní tam totiž údajně od života čekali jen zimnici, smrt a trávu hřbitova. Kdo nemá kašel, má jinej sajrajt a v lékárně nemaj ani panadol. Skoro jedinej projev života jsou tlustý masařky s metalízou na bůčku poletujíc kolem lidí co ležej s horečkou, bolákama, nebo jinym neřádem po kterym se chodí do kytek. Carmen je malá a my s jejím růstem sledujeme i rozpad města. Dobrý bylo, že jí farář dal padáka z kristovejch holek, protože se jí v noci zdálo jak se s ní líbal svatej, a to bylo něco! Ale to je fuk. V první půlce se teda sleduje rozpad, rozklad a smrt. V druhý půlce už má Carmen po milenci, se kterym na nic nedošlo kvůli jeho pohřbu. Sebere se a odtáhne se svojí matkou kamsi do háje, kde se bude těžit naftička a čeká se, že tam budou téct i prachy. Je to zrození novýho města, kde si ty dvě otevřou večerku, ve který prodávaj snad všechno, mimo sebe. Carmen by klidně i mohla si myslim. A tak to jde až do konce. Pořád dokola se tam omílaj revoluce, režimy, bonzování, odborový organizace, což mě zase tolik nebere. Mnohem větší terno mi přišlo, když Carmen přemejšlela, jestli si má jít lehnout pod duchnu, pod kterou už leží pan učitel. Že by ve svejch třiceti teda přišla o ten svuj věnec?... celý text

Dáma, která měla ráda čisté záchodky 2003, James Patrick Donleavy

To, že má jedna rašple ráda čistý hajzlíky, protože jí to vtloukala do hlavy babička, je celkem vedlejší kolej tohohle příběhu. Rašple je rozvedená, je zvyklá nasávat, vyzná se v umění a ráda očumuje muzea. Nějakej týpek jí omylem proinvestuje většinu prachů, takže pak ani nemá na psychoanalýzu. Kdyby víc koukala na četníky, tak by věděla, že jí stačí někde splašit barevný zápalky. Zajímavá myšlenka je, že když nevíte už co, tak přemejšlíte o budoucnosti škebloližnice a dokonce si o tom pořídíte nějakou encyklopediji. A jak tak klesá ke dnu, tak jde do nějakýho new yorkskýho krematoria strašnice, protože tam pochopitelně jsou čistý hajzlíky. Ale bojí se, že je tam už provařená, tak se zapíše do úmrtní knihy a dělá že je pozůstalá toho opuštěnýho dědka v rakvi a díky tomu jí potká superprímažůžo situace naprostym omylem. Normální člověk by řek, že se tim všechno řeší, ale tahle pošahaná pani to má trošku jinak. Ta pani si mě získala tim, jaká je labužnice. Namrazí si vagón vodky, přeleje to do karafy a během večera a sólo hraní na kačenu to přeleje do sebe. Akorát si nejsem jistej, jestli po takovym večeru bude mít čistej záchodek...... celý text