žlučníkář přečtené 216

Svůdcův deník 1994, Søren Kierkegaard

Ten člobrda by udělal líp, kdyby se držel starýho dobrýho oblbování cuchtiček tak, jak byl vždycky zvyklej. U husičky Kordelie se trošku pouští na tenkej led a dělá chyby. Podobně to vypadá u mě, když si ukousnu moc velkej kousek a snažim se to nenápadně na veřejnosti žvejkat. Myslim si, že nikdo nic nevidí, přitom vypadám jak kdybych spolknul dýni, která mi s každym skousnutim leze ven. Nedoporučuju to dělat v poslednim metru. Občas jsem měl pocit, že sám je husička, protože pořádně neví co chce a kam se vrtnout. Chce jí vůbec dostat do pelechu? Měl to trošku překombinovaný a mojí hlavě to dělalo uzly na drátech stejný, jako strakonický pivo. To dráty uzluje, střeva naopak narovnává. Ale to jsem odbočil. Zkrátka tomuhle kodaňskýmu public agentovi jsem moc nefandil a byl jsem docela rád, že to skončilo. Jsem zvědavej, jestli to otevřu třeba za dvacet let a řeknu si, no ty bláho, to je hustě démonsky krutopřísný.... celý text

Barmské dny 2006, George Orwell (p)

Já nevím, jak to ten orwelovic jiřik dělal, ale co napsal je hustě démonsky krutopřísný od starověku po 3001 vesmírnou odyseu. V každym věku a v každym okrese běhá nějakej Upchouťin a dělá tam cajmrsk, hamouní a rozšiřuje vliv pomocí jakýkoli špinavosti. Tady zrovna běhá po Barmě, kde je stejnej bordel, špína a smrad, jako třeba tuhle v Indii. Pro angličana k žití za trest, k zblití každej den. Hic větší než ve skleníku, vzduch jako v prádelně a ledu do brendy těžkej nedostatek. Možná že když to tam angličan dělal rozhodnutí o kolonizaci, byly zrovna deště. Řek si safra, to je stejný, jako u nás na blatech. Akorát je tu víc bahna. Asi teď melu celkem z cesty, jako již tradičně, takže to uzavřu. Je to žůžo dobrodrůžo, neváhej a čti!... celý text

Den Trifidů 1999, John Wyndham (p)

Skvělá příručka pro fandy a pěstitele kytiček. To takhle jednou na východě vypěstili Adélu, která krom toho, že ještě nevečeřela, nepotřebuje ani květináč. Chodí sama na špacír a její semeno má výkon jako ZIL, což rusum asi šmakuje. Na západě maj pochopitelně kulový, a tak se Adélku rozhodnou čmajznout a pěstovat jí úplně všude, protože bejt bohatej je prostě lepší, než bejt třeba chudej. To si pak ani nemůžeš vlízt do vany plný prachů a vyrochnit se v nich. Má to ovšem takovej háček. Ti na zapádě viděli akorát pár dílů vychytávek ládi hrušky a myslej, že maj tim pádem v hlavě wikipédiji o kytkách. Nechci ze západního tábora dělat úplný kretény, osobně si myslim, že na východě by to byla taky jen otázka času, kdy by to pohnojili trošku jinak. Pak už si jenom můžeš lámat halvu nad tím, Jestli Adéla začne bejt přínosná jako bolševník v karlovarskym kraji, nebo jestli rusa nakrkne krádež adély a nadělá po světě trošku jinej svinčík, než Adélka. Svinčík tam bude tutově, to můžu zaručit. Taky můžu zaručit, že tě ta brožurka chytne a nepustí. Já to tak měl, a to nejsem úplně největší fanda kytek. Možná mě spíš přitahovala vidina apokalypsy.... celý text

Balada o smutné kavárně / Svatebčanka 1985, Carson McCullers

No to jsou zase jednou dva kousky. V tom prvním Amálka provozuje podnik, do kterýho choděj všichni z města, poněvadž nemaj televizi a doma se starou se akorát nuděj. Kdyby si Amálka husa hloupá nevzala a následně nevyhodila svýho starýho, pak kdyby vyrazila dveře s tim hrbatym tentonóncem, tak by byla prachátá a v poho. Ale bůh ví, co jí straší v tý její osamělý věži. Taky by se tam ale pak nic nedělo a nebylo by o čem psát, že jo. Dobrý bylo, jak vyzvala na pěstní férovku místního neotesance, hrubiána a svýho bejvalýho starýho v jedný osobě. To se pozná, že má v trenyrkách krom pavučiny i pořádný koule. Tim si mě dostala a dost jsem jí fandil. Tenhle první kousek nebyl dlouhej a já bych ho uvítal mnohem delší. To se bohužel nestalo, a tak jsem musel přetrpět tu delší část barevný brožurky. Ta byla pro změnu o malý holce, která stejně jako všecky holky absolutně neví co chce. A to ještě ani nebyl instagram, tak by to s ní mohlo ještě jakž takž ujít. V tý době taky ještě nebylo v módě chodit na terapii s jakoukoli hovadinou, tak se v tom plácá. Trošku to vyzdvihuje jednooká černá kuchařka. Jak řikám, užij si to po svym a neměj tak zvrácený představy jako třeba já. Třeba se ti to pak bude víc líbit. Basta fidli.... celý text

Kumpáni 1972, Jules Romains

Někdy jsem se smál, jindy zase nechápal. Partička vožungrů vymejšlí hovadiny jako každej, kdo se v pátek slušně vykropí. Moc jsem nepochopil, proč jim padly do oka zrovna tyhle dva zapadákovy, ale čert to vem. Na to se při páteční noci a velký outratě nikdy nekouká. Kanadská noc v kasárnách? Proč ne. Ale trik se špičatym kloboukem a živou sochou? Jestli tohle místní obyvatele vystrašilo, tak si nezasloužej nic jinýho, než aby se jejich město připláclo k zemi obřím camembertem. To by se pak ten zapadákov líp rýmoval s tim včerejším Ambertem. Když vožungři splněj svuj plán, vydaj se na čundr do hor. Chtěl bych vidět ty jejich ruksaky, jak se jim do nich vejde tolik flašek a žrádla na hostinu, která určitě zažene i pocity mokrejch střevíců a puchejřů o velikosti camembertu. Zase ten camembert, pořád mě pronásleduje a já v ledničce nemám ani jeden. Půlku jsem toho nepochopil a půlkou jsem se celkem i bavil. Líbilo se mi, jak si vožungři uměj užít život a s ničim si nedělaj žádnou starost. Možná jsou to zakladatelé frantíkovský odnože nějakýho punku. Po návratu z čundru si určitě zalezli do svý nálevny a vymejšleli další hovadinu, ale o tom se nikde nepíše ani ťuk. Tě pic... celý text

Mír chýším! Válku palácům! 1950, Georg Büchner

Bylo nebylo? Asi spíš nebylo, protožéééé.... Byla to ztráta času? Nebyla. Bylo to totiž tak krátký, že se čas tratit moc nedal. Bylo to přínosný? No nevim jak pro koho, ale pro mě teda rozhodně nebylo. Začlo to součtem, kolik stojí ministerstvo a z kolika lidí se sedře kůže a pak to bylo proložený nějakejma hrama. Ty já mám rád asi jako tataráček. Někdo se po něm třeba utluče, ale muj případ to neni. Ta část s Lenzem se to snažila trošku zachránit, ale byla v tom rybníku sama. Asi jako když si dáš patnáct piv, blbě se ti chodí, a tak si to vylepšíš rumem na cestu. Zachrání to? Asi těžko, protože si odřeš kolena. Stejný je to i tady, taky to Lenz moc z bahna nevylovil.... celý text

Kdo chytá v žitě 2010, J. D. Salinger (p)

Holdík jede dom! Jako obvykle dostal padáka ze školy a musí se pakovat. Cestuje si na svůj věk celkem slušně a doláče se kutálej, asfalt plní plíce a jatýrka maj taky radost. On ten člobrda blbej nebude i když podle známek to tak nevypadá, ale do školy bude chodit jenom dokud neuteče z baráku a nebude si vydělávat sám. Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsem ho neměl rád a jindy jsem mu zase fandil. Taky se to občas blbě četlo a dlouhý to taky nebylo. Hele ve výsledku to bylo celkem fajn, ale byl bych radši, kdyby se v nějakym dosud neobjevenym šuplíku pana Džejdýho našlo takový kraťoučký pokračování o tom, jak nakonec Holdík rozjel svůj podělanej život.... celý text

Mag 1984, Jack Kerouac

Bejt černoši v jistý době nebyl žádnej med na jakymkoli místě vesmíru. Tohle je malej kluk s černym zadkem, kterej brzy zjistí, že jeho děda neni žádnej terminátor a musí se pak vydat na cestu po státech se svym bráchou, kterýho ani nezná. No já bych asi jet nechtěl, ale on jede. Asi si řiká, že z toho života mezi lidma co moc nepíšou, nepočítaj a potřebovali by všichni přímou linku na Janu z Providentu kouká větší průser, než černošskej punk s cizim člověkem cestou napříč celejma státama. Celkem mě to do sebe vcuclo a doufal jsem, že se všickni dostanou do země zaslíbený a že tomu bráchovi někdo daruje ságo a bude mega párty. Vadu na kráse to má takovou, že to otevřeš, je to dobrý a najednou jsi na poslední stránce, což tě překvapí. Někomu to třeba vyhovuje, ale já bych chtěl víc stránek a párty se ságem.... celý text

Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky 2009, Usáma Ibn Munkiz

Máte rádi uhrančivý oči Olíka Blumy v království nebeském? Tak na to zapomeňte, tohle je uhrančivej pohled fousáče z druhý strany barikády. Myslel jsem si, že to bude lepší vyprávění o sekání hlav pošuků v brnění ve jménu boha. Je asi jedno jakýho, jeden má fousy a druhej nosí sandály. Je solidní, kolik lidí se vraždilo s takovou stupidní výhovorkou, ale zpět ke knize. Bylo by se to četlo mnohem líp, kdyby se vynechaly všechny jména, nebo se prostě říkalo Franta s Pepou, nebo klidně s Hasanem. No uznej, Když řekne, že tam byl s bratrancem, strejcem a makali k tomu pro někoho třetího z okresního města, tak je půl stránky v hajzlu a stejně už nevim jak se jmenuje strejc, bratranec a ani to město. Chápu když to někde v tý době smolil do hliněný desky, tak neměl třeba gumu, aby to dodatečně promazal. Takže je to plný zbytečnejch jmen, názvů a taky stránek. Dal jsem to až do konce, a to i přes silný valivý odpor mojí šišky při jejím pohybu z gauče na zem.... celý text

Kamenité cesty Gruzie 1958, * antologie

Absolutně jsem netušil co od toho čekat, ale koukni, je to asi takhle. Připomínalo mi to Dainavský pověsti, což je s pověstma Jirásek po litevsku a tady jsou to příběhy ze zapadákova, kterej drží v kleštích turek s rusem a počasí tam umí bejt pěkně na kokot. Taky tam vynalezli gruzinskej čaj, nebo koňak a kdo se vymódil, stal se z něj prvotřídní hastroš. Tolik wikipédyje a teď to hlavní. Je to pár příběhů, který se překvapivě dobře četly a celkem i bavily. Nejvíc se mi asi líbil ten, jak bečka sádla s kýblem škvarků šli za místní Jolandou krz lepší porodnost u nich v baráku. Ta je zatim na nule. Škvarek chodí doma oblečenej nejradši jenom ve škvarkách a kvůli tomuhle vejletu se bude muset vymódit. Jak to celý může dopadnout zjistíš hned jak to dočteš. Nutno podotknout, že snad v každym příběhu vystupuje nějaká Jolanda, nebo jinej renomovanej věštec. V tý době nebyl ještě internet, tak asi proto. Jinak to bylo lážo plážo až na samej konec.... celý text

Panna a cikán a jiné povídky 1966, David Herbert Lawrence

Tak nevim, otvíral jsem to s tim, že by mě zajímalo jestli mě to chytne, nebo chytnu tu barevnou brožuru já a mrsknu s ní někam do kouta. U prvního kousku jsem byl chycenej já. Přemejšlel jsem, jestli ty dvě selky co spolu chrněj v jedný cimře a okopávaj záhony, netropěj po nocích něco i se svejma záhonama. Protože když klepne na dveře uniformovaný mladý ucho a chce si jednu vyzrálou pani vzít, tak je u tý druhý oheň na střeše. Ono to nic nemusí znamenat, třeba jí na kámošce jenom záleží. Že jí bude pod duchnou zima je vedlejší. Pak se čeká, jak to celý dopadne. Musim uznat, že mladý ucho si umí celkem slušně jít za svym cílem. Až jsem z toho málem neusnul. Když to skončilo, těšil jsem se na další kousky, ale u těch jsem měl pocit, jako když mě otravuje komár a já ho nemůžu trefit. Chtěl jsem brožuru hodit do kouta, ale nakonec jsem to vydržel až do posledních stánek. Ještě to s tim cikánem se dalo, ale nějak se to vleklo. Jinak ze zbytku si nepamatuju absolutně nic a nevinil bych z toho úplně mojí vykradenou hlavu.... celý text

Život na Mississippi 1951, Mark Twain (p)

Tak Mareček se tady snažil do jednoho sešítku vtlačit příběh jak frnknul z domova, protože bejt syn smírčího soudce je vopruz. A to ani v tý době nemoh vidět, jak ho dělal pan Huml z chalupářů. Tak jako tak, jeho zapadákovem teče řeka, která vymete celou ameriku a končí v orleánsu, kde to v tý době musí bejt horší, než kdekoli jinde. Třeba v Polsku. Největší bžunda je, když Mareček na černo začne dělat autoškolu na párnik a kormidelník mu furt melduje, že takové hovado ještě neviděl. Ale Mára se hecne a několika tisíci mílový jízdy nakonec zvládne. Kdyby dál sypal historky z parníku, tak by to bylo lepší, ale od doby, co šel válčit krz běloši X černoši a pak se potloukal světem, protože parník už tolik nefrčel, tak už to taková zábava nebyla. Pravda, pokud bych chtěl víc historek z parníku, musel bych si asi otevřít nějakou verneovku. Stejně jako v nich je tam ale velká absence popisu pořádnýho dobytčího námořnickýho života, kterej se vede po zakotvení. Ale začátek dobrej a dlouhý to nebylo, takže si vlastně nemám na co stěžovat.... celý text

Tereza Raquinová 1970, Émile Zola

Jako povidám, od prvních stránek jsem si říkal, co se tak může přihodit bábě na penzi v městečku. A nejen jí, ale i jejímu synkovi, kterej se jejim přičiněním stal ještě větším chcípáčkem a kreténem. Jenže nenápadná svatba se sestřenicí, stěhování do bordelu paříže (myšlen ruch velkoměsta, ne hampejs) odstartuje pořádnej kolotoč událostí. Mám pocit, že chcípáček se oženit jenom nechal a o úřadování během svatební noci mu nikdo nic neřek, takže šel normálně chrápat. Terezka si v baráku připadá jako vězeň a z manžela jí je nejspíš pořádně na blití. Místo blití to Terezka ovšem pořeší kapku jinak a mně se z toho zatočí hlava a řeknu si no ty vole, to teda čumim jako. S Lojzou, kterej na beton ví co se v posteli sluší a patří si mysleli jak bude líp a ona zatim bramboračka. On to tu už někdo psal a já souhlasim, že je to takovej zločin a trest po pařížsku. Je tam teda velká absence pařížskejch dortů, pařížský šlehačky a pařížskejch koláčů. Místo nich ale Emilek servíruje meníčko z výčitek, strachu, svědomí, emocí a bruntality. Co se asi do posledních stránek honí hlavou bábě na penzi, to musí bejt námět na horor. No neni to skvělý? Já bych řek, že je. Bravo Emilku!... celý text

Markéta Lazarová 1997, Vladislav Vančura

Láska až za hrob, smradlavý nohy, vykotlaný zuby, mokro, zima, sníh, hlad, krev a smrt. Taky absolutní absence mekáčů a dáme jídla. K tomu všemu to vypadá jako krvavý šachy mezi třema týmama. Jeden má vždycky pauzu když hrajou jiný dva, ale nesnášej se všichni navzájem. Hele, já se toho bál už kvůli tomu jazyku, ale celkem mě překvapilo, jak se to dalo dobře přelouskat. Nejlepší hláška je vsedl na kůň. Podtrženo sečteno, bylo to rychlý jak cesta z práce příběh celkem dobrej. Ke čtení doporučuju panáka, nebo peřinu, protože z tý knížky jde celkem zima.... celý text

Očarovaný poutník 1962, Nikolaj Semjonovič Leskov

No po pár stránkách jsem se bál, že to bude strašná ubíjející nuda. Jenže když ten člobrda začal ostatním vyprávět celej svůj život, tak se to zlomilo. Zažil toho docela dost a když věděl, že než mu rupne v kouli a začne honit vodu v kutně, zažije dost utrpení, nemoh to mít jednoduchý. Já bych se z toho zbláznil, kdyby mi tohle Jolanda vyvěštila z lógru a začal se plnit scénář, že budu část života trpět a pak tomu nasadim korunu jako černoprdelník. Zkrátka, bylo to rychlý a bavilo mě to dost. Jasný?... celý text

Kurdská noc 1963, Jean Richard Bloch

Žít v arabskym kmeni je docela dobrý. Válíš se v poušti, nikdo po tobě moc nechce a když nemáš náladu na starou, tak no a co? Máš ještě dvě! Do práce nikdo nechodí a když jsou potřeba prachy, tak se jde vyrubat nějaký pánbíčkářský městečko. Vyrabovat se musí, protože z místních ty věci stejně nikdo nepotřebuje. Když máš uřízlou hlavu, tak asi nenosíš korále, no ne? Saad krom toho, že je trošku sadista je taky syn čubky. Proto se na něj v kmeni blbě koukaj. Čubka byla křesťanka, kterou si jeho fotr přitáh za pačesy a než vypustil duši, napustil čubku a Saada brzo přines čáp. Tahle černá ovce dostane za úkol propašovat se do křesťanskýho městečka a až všechno usne, pustit tam čmoudový hordy, který maj nadělat pořádnou paseku. Jenže je kurdská noc, hvězdy svítěj a dcera místního radního má pod rouchem laskominy, nad rouchem kukadla. Syn čubky je z toho úplně pitomej, že se jí snaží uchránit před vražděnim. Jenže ona si vrazí kudlu do břicha husa hloupá. Protože se sebevraždama nemá žádný zkušenosti, tak to zbabrá a žije dál. Tohle všechno se děje relativně na začátku. Pak už sledujeme, jak ta kurdská noc udělala Saadovi v hlavě vanilkovej termix a jak pořád cejtí vůni tý cuchtičky a vidí její kukadla. Co se děje dál, to se nech překvapit a přečti si to! Netrvá to dlouho a mně se to celkem líbilo. Občas není na starou dobrou písničku o lásce, ale bacha, jinej kraj, jinej mrav...... celý text

Přeludy 1986, Gib I. Mihăescu

Celejch skoro 300 stránek jsem si myslel, že ty povídky jsou jeden velkej rumunskej přelud. Jediný, čemu jsem rozuměl byl příběh člobrdy z maloměšťácký honorace, kterej se snaží obrousit manželky všech svejch kumpánů z hospody. Snad se mu jeho bohulibý dílo podaří a všechno stihne. To ostatní bylo pro mojí škebli nesrozumitelný. A ty rumunský jména jsou katastrofální. To už jsou pomalu lepší ty ruský otčestva. Dávám bod za manurovo sportovní pomstychtivý nasazení a bod za to, že jsem to vydržel až do konce.... celý text

Obrácení kupce Šoršíka a jiné povídky 1970, Jindřich Šimon Baar

Když je někdo lítostivej a soucítí s těma figurkama co v ději vystupujou, měl by si ke čtení povídek přibrat nějakej špiritus, kinedril, nebo to neotvírat. Nebo si přečíst jenom Šorsíka. Ten si myslí, že je v městečku honorace a čeká, až k nim do chalupy přiletí čáp. Jenže ten neletí. Jeho starý se začne přetáčet tachometr a tak začne panikařit. Samozřejmě, je to ženská, takže je to její chyba. Jako vždycky. Šorsík při čekání na čápa provozuje jedinej, ale velice oblíbenej sport. Každej den si sedne do putyky, zvrhne do sebe dvacet plzní, proloží to uzenym, špekem, bůčkem, nebo škvarkama. Třeba si stará myslela, že když jí zahlásí: dám si dvacet! Že leží v komoře na kavalci a chrápe. Ale když ho začal v noci slouha nosit domu vožralýho, asi to prokoukla. Neni se čemu divit, že čáp neletí. Je na čase toho vochmelku obrátit a nasadit na správnou kolej, což je docela vagón taškařic. Kdo ví, jestli se to povede a bude se muset zalarmovat porodní bába. Ostatní kousky byly taky dobrý, až na jeden. Akorát jsou spíš o strádání a o tom, že neni furt tak blbě, aby nemohlo bejt ještě hůř. Mně se to líbilo, až mě to překvapilo poslyšte.... celý text

Oživené hroby 1900, Karel Sabina

Kdo si má bejt jistej, jestli je to Karel, nebo Sabina? Třeba se rodiče do poslední chvíle nemohli rozhodnout, po kom ho chtěj vlastně pojmenovat, ale to je vlastně úplně šumák. Karlik za starýho rakouska seděl v báni, a proto ho asi napadlo sepsat příběh z krymu. Parta lidí v jedný kobce sedí, povídaj si, seděj, povídaj, kupujou si od profouse nějakej pašunk na zpestření pobytu a zase seděj a povídaj si. Docela jim to jde to bručení. Kdyby na svobodě byli zvyklí na internety a instagramy, sedělo by se jim asi o dost hůř. Takhle se to vleče až do konce. Vlastně jediná chvilka, kdy se něco děje je až na konci a kdyby jim na celu nepřistál doktor z Vídně, tak bych se buď ukousal nudou, nebo to ukončil a šel radši na pivo. Taky pokud je to psaný starym jazykem, tak je to pro mě stravitelný jako nastavovaná kaše. To se mi pak rosí čelo a vůbec to do mě neleze. Tu kaši nakonec za pomalýho míchání leju do hajzlu. Nakonec jsem se ale konce dožil a jsem sakra rád, že jsem to přežil.... celý text

Kronika zániku Evropy: 1984–2054 2019, Vlastimil Vondruška

!!! SPOILER !!! Tak jsem si udělal dlouhou návštěvu u klasický český rodinky. Taťka podepíše spolupráci, aby stará měla klid, ale ta mu nadá mnohem víc, než když přijde domů o pět hodin pozdějc, bez nákupu a s hlavou plnou myslivců. Zkrátka si ho namaže na chleba a odtáhne k chartistum, zatímco on dostane padáka za blbý kecy a tahá bedny ve skladu. Po revoluci začne šmelit se vstupenkama a nakonec s jednim estébákem a dalšim vykukem založej firmu typu Mrázek, Krejčíř, Kamarád do deště spol. s.r.o. a pozvolna začnou na svoje účty přesouvat milion po milionu, nebo možná miliardu po miliardě. Jeho bejvalá zatim straší v bruselu, a protože má velkou vejplatu, může se v baru rozšupovat, dokud játra neudělaj kotoul vzad a nevyplněj prostor mezi ledvinama betonovym potěterem, kterej nemaj ani v OBI. Děcka se rozletěj po světě, protože když jsou prachy, tak nemáš žádný omezení. No dobřeeee, neni to jenom o prachách. Blbý samozřejmě taky nebudou. Protože taťka je o dost lepší prognostik než Miloš Zeman, tak udělá takovej plán a pak zaklepe bačkorama. Kdyby byl násoska jako Zeman a jeho ex, byl by třeba mnohem větší držák. Kvůli jeho prognóze se nakonec celá celá rodina i s dětma sejde na chalupě na vysočině, kterou zabezpečej u Jablotronu tak, že by se ubránila snad i rusku. Musim říct, že to bylo ve stejnym stylu jak třeba ta epopej. Dlouhý jak eskalátory na míráku, nicméně dost čtivý. Do současnosti lepší, pak trošku průjmový při představě, že by se to všechno mohlo klidně stát. Budoucnoust nám ale určitě přichystá mnohem větší guláš. Já si třeba myslim, že jsme bakterie... celý text