Příběh o Ljotovi a Vigdis

Příběh o Ljotovi a Vigdis https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31408/mid_pribeh-o-ljotovi-a-vigdis-Jne-31408.jpg 4 34 10

Historický román s námětem z období severských ság, vyznačující se neobyčejně plastickým vylíčením života norské a islandské společnosti na přelomu 10. a 11. století. 01-064-87

Žánr:
Literatura světová , Romány , Historické romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Fortaellingen om Viga-Ljot or Vigdis , 1925


více info...

Komentáře (10)


Zmiu
Zmiu
21.09.2023 3 z 5

Krátký čtivý příběh, který se je psaný po vzoru staroislandských ság. Tím, že jsem ty ságy četla, mi tento příběh nic zvláštního nenabídl.

žlučníkář
žlučníkář
16.04.2022 4 z 5

(SPOILER) No to je ale krásnej příběh z doby, kdy všem byla zima a kdokoli mohl při cestě z baráku zakusit pocit, jak se jeho vlastní hlava kutálí z bláta do louže. Vždycky jsem si říkal, že bych nechtěl žít třeba v Rusku, ale třeba na tom Islandu to asi taky nebyla prdel. Větší vystrkov bys pohledal těžko. Žil tam třeba Ljot, kterej se s ničím nemazal. Jeho zkouška dospělosti přišla hrozně brzo a docela to klaplo. Natrefil totiž na bandu lidí, co mu zabila tatu. Od tý doby nedostával nic k vánocum, to mu nahrnulo krev do hlavy, a tak jako dítě pozabíjel pár obejdů. Od týhle chvíle se mu krev v těle hrnula do úplně jinýho místa, který bylo určitě mohutný, jako Thorovo kladivo.

Když tenhle frája zavítá i se svojí pověstí do Norska pro nějaký dříví, protože na Islandu je úplný kulový, tak tam spatří Vigdis a začne hned dělat machýrka. Vigdis ale na jeho kladivo nedbá a Ljot musí vymejšlet, na co by jí nachytal. Vyřešil to nakonec podobně, jako údajně Dominik Feri a pak odtáhl zpět do ostrovní pustiny a netušil, co z Vigdis vypadlo o 3/4 roku později.
Žil si v pustině a když hupsal se svojí manžou, představoval si že to je Vigdis. Docela by mě zajímalo, jak vypadala a jak byla cejtit.

Pak se dějou různý věci. Třeba Ljot přijde o všechny rodinný příslušníky, střelí pustinu, pořídí si loď a vyráží dělat nájezdy na cizí pobřeží. Daj se prej takhle vydělat prachy rychlejc, než v Lidlu na kase. Při týhle kratochvíli potká mladýho Vigdise. To je ale náhodička. Když se Ljot pozve k Vigdisům na návštěvu, tak pani Vigdisová chytne pořádnýho rapla a to co se tam pak schumelí, to jsem nečekal. Ale už nic neřeknu, protože jsem toho tady vykecal už dost. Je to krátký a ty si to klidně přečti.


Víla
Víla
29.01.2022 5 z 5

Za bezdětna jsem si myslela, že takhle to skutečně funguje, jako matka vím, že ne. Přesto líčí pohnutky hrdinů hodně realisticky, hlavně Ljota. Od autorky jsem pak četla všechno, co mně přišlo do ruky, a je zcela zřejmé, že znala Ljotovu živou předlohu, ta postava se objevuje ve více jejích knihách, jen pokaždé pod jiným jménem (ale se stejným fyzickým popisem a povahou).

Axmannova
Axmannova
04.02.2021 4 z 5

Člověk by z názvu nabyl dojmu, že jde o příběh lásky. A přitom jde především o příběh viny, nedorozumění, neodpuštění, touhy po pomstě, nenávisti, o příběh z předkřesťanských dob, kdy měl-li svět zůstat v rovnováze, pomsta byla nevyhnutelná i se všemi tragickými dopady. V příběhu je pár zmínek o pronikajícím křesťanství, ale na hlavních hrdinech je vidět, že myšlenka křesťanského odpuštění a lásky jim byla ještě na hony vzdálena. Touha po pomstě se stala rozhodující silou.

BabaJaga11
BabaJaga11
11.10.2019 4 z 5

Trochu mi to připomínalo "hororové" pohádky jako z knihy "Krása nesmírná". Všechno je vylíčeno nesmírně přímočaře, bez nějakého vysvětlování a omlouvání – tak se to prostě stalo a hotovo. Ani jsem nespočítala, kolik lidí v knize zemřelo násilnou smrtí... holt středověk. Trochu rozporuplné, na jedné straně se Vigdis modlí v křesťanském kostele, na straně druhé by Ljota ráda viděla mrtvého. I když nakonec zjistí, že si možná celou dobu přála něco jiného.

Bavilo mě číst o tom, jak někdo někam přijel, byl přijat jako host se všemi poctami, bohatě pohoštěn a štědře obdarován... opravdu jako v pohádce. Ale taky to mohlo sklouznout k tomu, že dostal oštěpem nebo mečem. A co mě hodně zaujalo, že za zabití člena rodiny mohla rodina žádat náhradu v drahých kovech či naturáliích. Ovšem musela být dostatečné výmluvná, anebo se jejich případu musel ujmout někdo vlivný. Ani když náhradu obdrželi, nebylo jim upřeno právo pomstít smrt smrtí. Přesto se to tak nějak bralo, že je to něco normálního. Bydlet pod jednou střechou s vrahem zřejmě nikomu nevadilo, ale "pohaněná" žena, to bylo něco jiného... i když tedy křesťanství ještě nebrali moc vážně.

Řekla bych, že pro čtenáře z naší doby a navíc střední Evropy možná trochu nezvyklé, ale za přečtení knížka stojí. Čte se dobře a taky se dobře vejde do batohu při cestování. A určitě potěší v další knihobudce, kam ji brzy zase odnesu :-). A už se těším na Kristinu Vavřincovu, kterou jsem nedávno získala za pár korun v dobročinném bazaru.

Palivo
Palivo
29.09.2019 5 z 5

Bom dia,

bylo nebylo, na severu, daleko za Teplicama, žili chlupatí muži co si netrhali obočí a nechodili do barbershopů. To tehdy ještě neexistovalo, jediný kam se dalo jít bylo pole, rybník, les, sousedi nebo náhodná žena. Tak začíná i knížka o Ljotovi a Vigdis, to když do Vigdis Ljot vstoupí bez zaklepání. To Vigdis samozřejmě dost naštve, protože neměla naklizeno, a tak Ljotovi vyhubuje a uteče. Jenže jak už to tak ve středověku chodilo, 1 sex se vždy rovnal 1 nebo více dětí. Jak čtu ty knihy z předchozích časů, mám pocit, že se tehdy dařilo otěhotnět i když někdo jen zakopl vo kamen. Ale zpět ke knize.

Zatímco se Kevin Spacey vypaří ze scény, Vigdis vyprdne malého bludišťáka, ale jelikož další Kevinové Spacey dotírají na její pohlavní orgány, uteče do lesa, kde ji od umrznutí zachrání další hromotluk. Ten se jmenuje Harvey Weinstein, takže o zábavu je postaráno. Naštěstí je tenhle docela rozumnej, takže se domluví, že dostane přístup do jejího la-la-landu když pojede za králem a hodí s ním čet o pozemkách a tak dále pana krále. Mezitím sledujeme, jak se Kevin Spacey nemůže zbavit pocitu, že miluje Vigdis, do které kdysi omylem zaparkoval, a tak je jeho život naprosté utrpení, i přestože má další čmafítu a tři děti. Díkybohu pro něj, všechny děti umřou ještě předtím, než z nich vyrostou lidi, a tak odkopne svoji manželku a vydává se zjistit, co se stalo s jeho láskou. Ta už má velkýho syna, kterej dobře šermuje a umí jezdit na koni popředu, pozadu, po dvou i bez držení. Prostě swag jak piča. Aby byl ještě větší frajer, vyrazí do světa zabíjet lidi, rabovat vesnice a plundrovat panenství, což tehdy bylo něco jako chodit do školy. Při jedné z výprav potká svýho fotra, ale neví, že je to jeho fotr, a tak mu nekrade cigarety a peníze z peněženky. To se totiž vždy dělá jen rodičům. Nakonec se z nich stanou kámoši a dorazí domů, kde matku málem šlahne infarkt. Náleduje vyvrcholení, které je tak epické, že mě málem odvezli do nemocnice.

Hodnotím 9 bludišťáky.

haki34
haki34
21.05.2019 4 z 5

velmi podobná linka jako Kristina Vavřincova..příběh je však jednodušší, přímočarejší..nenávist silnější, pokora u Vigdis snad ani nepřichází...hned na začátku je vykreslená jako hrdá, sebevědomá, hezká dívka...po znásilnění v ní převáží tvrdost srdce, a i když se jí Ljot původně líbil (a ve finále ho milovala až do konce protože "jak jinak by její nenávist mohla být tak silná ??"), tak porodí sama v ústraní jako zvíře a zachová se snad ještě mnohem hůř...ale Aesa tušila, a zasáhla...a časem si človíček přeci Vigdis získá...roli matky vidíme snad až při jeho ochraně na útěku z rodného statku...
Co mě zaujalo, bylo celkem jednoduché řešení sporů včetně vražd - pomalu stylem oko za oko, každá bezvýznamnější hádka mohla skončit vraždou, dotyčný pak zaplatil "určenou sumu" a vše bylo zase v pořádku...
Rozvoj křesťanství, první pokřtění spíše stylem "když vám to udělá radost, tak dobrá..." postupný průnik víry mezi lidmi, učení zejména o lásce k bližnímu, odpouštění a milosrdenství...líbilo se mi kázání kněze o pohozených dětech (příběh o snu ženy, kde potkává samotného Krista a vidí, kolik maličkých a nevinných trpělo, tahá děti z propasti, bažiny - podle místa pohození, a dětí je tolik že jí nestačí ruce!!! a jako poslední hřeb do rakve tam nachází i svého syna a mění se...) , zdá se, že toto řešení bylo ve středověkém Norsku celkem běžné...
Ljot, možná předobraz Erlenda , hezký úspěšný válečník, který ale jedná velmi impulzivně, prudce a v podstatě většinu času slabošsky..(příhoda se zápasem hřebců, nebo banální rozhovor, kd ezmínka o jeho lásce k Vigdis ho provokuje až k vraždě....)hluboký cit a zodpovědnost poznává zejména ve chvilce setkání se synem jeho a Vigdis, o kterém doposud netušil..ano , i Ljot, jako příslovečný Lót, ddostál naplnění Vigdisiny kletby, přišel o vše, co mu bylo drahé..
Tragický příběh plný vášní a spíše negativních citů. Ale takové to ve středověku bylo...a jsem ráda, že velmi podobný vztah a linku autorka epicky rozvedla v Kristině Vavřincově do úžasného díla. Díky i za tuto předehru.

eraserhead
eraserhead
14.07.2018 4 z 5

Skvěle, jednoduše a přímočaře napsaný středověký romantický příběh. Drsný, realistický, bez příkras. Postavy nejsou jednotvárné ani prvoplánovité, všechny hlavní se chovají chvíli tak trochu idiotsky, jindy zase rozumně, přesně jako lidi v reálu.

MOu598
MOu598
16.07.2017 3 z 5

Četla jsem v listopadu 2006. Podle mých poznámek:
Historický příběh.
Pěkné.

Stammel
Stammel
28.06.2011 3 z 5

Na setkání s norskou nositelkou Nobelovy ceny a velkou oponentkou kryptonacisty Hamsuna jsem se hodně těšil. Z výsledku prvního setkání jsem ovšem mírně zklamaný. Příběh knihy je hodně zajímavý, čemuž dopomáhá i fascinující prostředí hlubokého skandinávského středověku. Prostředí vylíčené s až překvapivou brutalitou - akce a krve si užije čtenář dosytosti.

Jadrný děj má sice vtahující atmosféru, ale zároveň není tím hlavním, o co tu jde. Undsetová nás totiž zavádí do doby prvopočátků křesťanství v této oblasti. Ten motiv má veliký potenciál, který je ale smutně nevytěžený. Čekal jsem, že například ukáže, co revolučního přineslo křesťanství do myšlení lidí: jak ho pomohlo vytrhnout z nekonečného koloběhu pomsty a naučilo ho uvažovat v kategoriích odpuštění, lítosti atd. Jenže ono nehraje ani kladnou ani zápornou úlohu, zůstává jen pozadím.

A náhradní silnou pointu tato legenda postrádá, takže zůstává jen zručným a zábavným vyprávěním z dávných dob. Hodnotím přísně, ale vůči spisovatelce oceněné za literární boj ve jménu humanismu, je to, myslím, na místě.