Stammel - Profil

Poslat zprávu

Josef Dubec (1987, muž) · Jihomoravský kraj · web

Aktivní: 18. října v 10:13 offline (poprvé: 11.09.2010)

3 348 bodů (přidáno 34 autorů a 241 knih)

Získané palce za komentáře: 1021, udělené: 1566

Navštěvuje: Knihovna Jiřího Mahena (Brno), Moravská zemská knihovna (Brno), Knihovna města Mladá Boleslav (Mladá Boleslav)

Právě čtené knihy

Gaza: Poznámky pod čarou dějin
07.01.2013
Gaza: Poznámky pod čarou dějin 2010, J. Sacco

Dainavské pověsti
01.08.2012
Dainavské pověsti 1960, V. Krėvė-Mickevičius

MiddlemarchMiddlemarch 2006, G. Eliot (pseudonym)

Kdo jsem

Život knihy nemá končit ve chvíli, kdy otočíme poslední stránku. Má pokračovat dál: v našem myšlení, v hovorech s přáteli... pak teprve získává ten pravý smysl, protože k uzrání potřebuje, jako všechno, čas a péči. Knihu, kterou ve svém životě neudržíme alespoň navždy, jsme četli zbytečně. Proto jsou nadšená zvolání o tom, jak "ještě dva dny/týdny jsem na tu knihu myslel", směšná.

Děkuji všem, kdo píší takové komentáře, které mi dokáží pomoci knihu o něco lépe pochopit. Tedy těm, kdo přemýšlí o knize osobně, nikoli s nesmyslným akademickým či intelektuálským chladem; přitom však rozvážně a poctivě. Taková reflexe, ve které je hlavní věcí živé porozumění a ne jen sebeprezentace nebo potřeba pavědecky škatulkovat, je nesmírně cenná. Dokonce snad i nenahraditelná.

Databázi knih beru vážně proto, že jde o vynikající prostředek k tomu, jak mohou lidé v dnešní roztíštěné době alespoň trochu smylupně propojit své životy. Z hromady individuí se pak může zase o trochu více stát živé společenství. A jen ve společenství se osobní zkušenosti díky vzájemnému proplétáním spojují ve složitější stavbu, po které každý z nás může vyšplhat výše, než by se kdy mohl dostat sám. Nevím, jestli to, co zažíváme, může mít vůbec nějakou cenu, pokud to do této stavby nevneseme. Jak píše Platón v Sedmém listu: skutečné poznání "...se rodí z hojného společného zkoumání a ze soužití
najednou, jako plamen vznícený od vy­létlé jiskry, vznikne to
v duši a pak se již samo živí..."

Z těchto důvodů se pohybuji také zde:
http://www.csfd.cz/uzivatel/33998-eruntano/
http://www.i-divadlo.cz/

O čem v souvislosti se čtením přemýšlím

*****
Přijde mi krátkozraké, když lidé berou knihy jako útěk od reality, místo
aby se jimi učili realitu vnímat přesněji, bohatěji, plněji, a snad i
radostněji. Zkušenost prožitá díky literatuře může být stejně cenná,
objevná i závazná jako ta životní. Podceňovat ji a dělat z ní pouhou
životní nadstavbu nebo relax je neuctivé a bolestně nepřesné.
*****

*****
Moc se mi nelíbí, že se často považuje neštěstí a zlo za skutečnější než věci dobré. To dobré je asi vzácnější a hůř se o něm píše tak, aby výsledek byl přesvědčivý... ale to neznamená, že existuje jen mizérie a že ten, kdo o ní nebásní, měl by se automaticky stát podezřelým.
*****

*****
Neholduji příliš podivnému znesvařování rozumu a cítění. Obojí jsou
nástroje darované nám k vnímání a čtení světa kolem sebe, oba se tedy
zcela plnohodnotně doplňují v jednom společném úkolu: porozumění. Proto
mne mrzí, když si cit a citové prožitky necháváme proklouznout mezi prsty
tím, že se o nich bojíme přemýšlet. Kdybychom se místo toho naučili jim
trochu lépe rozumět, trochu lépe rozpoznávat odkud k nám přichází a
jakou zprávu přináší, jejich sílu bychom jedině znásobili.
Byť za tu
nepříjemnou cenu, že bychom se museli vzdát těch jalových, mělkých,
nepravých a nepoctivých. Ovšem to, co by zbylo, nebo co nového bychom
našli v náhradu za tyto, bylo by ze zlata.
*****

*****
Moc nesouhlasím s tím, že když spisovatel nechává zcela volný prostor pro interpretaci, dává tím větší prostor čtenářově inteligenci. Prý je to lepší, než když mu vnucuje svůj názor. Ve skutečnosti je to přeci naopak. Inteligentní čtenář by snad měl umět cizí názor kriticky zhodnotit. Když je to názor poctivý a chytrý (tudíž silný a pevný), otevře té hlavě, která se s ním pokusí vypořádat, k myšlení prostor zcela nový. To se těžko stane tam, kam si (své staré zaprášené) názory musíme vkládat sami. Kdo potom tedy dává čtenářovu myšlení více svobody?
*****

Co rád čtu

Jinak coby fanoušek divadla a vlastně i teatrolog velmi rád čtu dramatickou literaturu. Je smutné, že se jí v současnosti nedostává příliš pozornosti čtenářstva. Má přitom své osobité místo nabízející absolutní zážitky, jejichž poetika se pohybuje napříč světem poezie i epiky, aby se ovšem ve finále vrátila zpět domů coby svébytná bytost.
Jistě, současní dramatikové mnoho nenabízí (ale najdou se výjimky: Harrower, Fosse...); v dějinách jsou zkrátka období, kdy kultura není schopná vyprodukovat plnohodnotnou tragédi. Ale ty tisíce let nashromáždily mnoho nedocenitelných spisků, a ne všechny jsou nutně archaické.

Dramata, která by měla být čtena a zase tak moc nejsou:

Max Frisch - AndorraFrantišek Langer - DvaasedmdesátkaOldřich Daněk - Válka vypukne po přestávceHenrik Ibsen - Nepřítel lidu

Zásadní zážitky mívám z dlouhých románů. Takových, se kterými ztrávím notný kus svého života, díky čemuž také poznám postavy a jejich osudy mnohem hlouběji než kde jinde. Takové zanoření přináší pochopitelně intenzivní, rozměrnou, rozkošatělou zkušenost, která se dá zpracovávat ještě dlouhé roky po otočení poslední stránky (možná i celý život, ale to jsem zatím neměl čas vyzkoušet). To já rád.

Pravidelně se ve vzpomínkách i v knihovně vracím například k těmto veledílům:

Franz Werfel - Čtyřicet dnůIvan Kříž - Pravda o zkáze SodomyJohn Steinbeck - Na východ od rájeF. M. Dostojevskij - Bratři Karamazovi
George Eliot - Middlemarch (to jsem vlastně ještě nečetl, ale slyšel jsem o tom vyprávět takové věci, že jsem se stejně zamilovat musel)

Učím se ctít klasiky (nejen) české poezie, ačkoli je pro mne básnický jazyk i po letech neohrabaných pokusů mu rozumět stále nesmírně obtížný. Nicméně práce své plody přináší a já se konečně můžu tu a tam zanořit do jedinečných hlubin úchvatných sbírek. Kterýmiž míním například:

Czesław Miłosz - Svět
František Halas - Torzo nadějeJiří Wolker - Těžká hodinaKarel Jaromír Erben - Kytice (objeveno hlavně díky krásným zážitkům z festivalu Šrámkova Sobotka)
naprosto svébytným během na dlouhou trať je pak Máchův Máj, což je báseň tak silná a její četba pro duši tak náročná, že raději opakuji pokusy o průnik v uctivých rozestupech


Které knihy mne vzrušují?


Na tuto otázku by se samozřejmě dalo odpovědět zcela duchovně a vznešeně. Já se ovšem budu držet při zemi a představím svůj nepřekonatelný fetiš, spočívající ve sběratelském zápalu pro dobré literární edice. V antikvariátech šmejdím, ve své knihovně se kochám a samozřejmě nadšeně načítám tato úžasná nakladatelská veledíla:


Světová knihovna Odeonu - aneb velká díla v krásném provedení
Světová četba Odeonu - aneb malá, leč cenná dílka v nenápadném, leč specificky okouzlujícím vydání; obdivuhodně houževnaté ošklivé kačátkoKvěty poezie Mladé fronty - jedinečně hezké a vlídné provedení, nekonečná louka veršů, úžasní autoři slavní i neznámí, cenné výbory