Choro
Anton Strašimirov
Choro je bulharský lidový tanec. Jako každý tanec je projevem živelné radosti, radosti ze života, z pohybu, hudby, mládí. A jestliže někdo nutí matky, ženy a sestry tančit choro kolem mrtvol jejich mužů, synů a bratří, odhaluje se cynicky a provokativně jako stvůra, zvrhlý zločinec, v minulém století jako fašista. Tak je třeba rozumět názvu i konci povídky bulharského spisovatele. Otřesně, jako v strašidelném snu, v ní vylíčil zločiny bulharských fašistů, kteří se roku 1923 zmocnili vlády a řádili pak ve městěch a na venkově. Strašimirov napsal své Choro jako výkřik, jako povzbuzení v boji. Proto byla jeho povídka zakazována, konfiskována, a právě proto se stala čtenou a vyhledávanou...... celý text
Přidat komentář
Výtečně strohý styl. Přesto v počátcích trochu zmatečné v přehršli postav a jmen, ale úderný závěr je až omračující.
Zajímavá povídka, odehrávající se během jedné noci kdesi na venkovské svatbě. Nic nedopadne jak má a dojde k velkému krveprolití mezi fašisty a místním odbojem.
Štítky knihy
fašismus bulharská literatura antifašismus
Choro
Kniha Choro je v
| Přečtených | 4x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 1x |
Takže co to tu máme Vážení? Je to brožurka a špatný na tom není to, že je to krátký. Sice se to všechno děje někde v Bulharsku a jsou tam vydlabaný náckové, ale tím, jak jak jsou tam všichni tupí, a to co se tam děje.... Spíš by to pasovalo někam do Ruska. Hele, svatba v zapadákově, chlast, spousta ožralejch kreténů a závěr, kterej bere dech. Je to mnohem horší, než když sedíš v létě někde na zahrádce v Olbramkostele a pustíš se do křížku s místníma podobně upravenejma chlapama. Osobně nic proti Olbramkostelu nemám.
V tomhle sešítku všichni na konci tancujou Choro ze zvůle ožralejch kryplů a jejich myšlenek ožralejch.
Jeden by z toho blil. Jinej by pak blil z toho, co do sebe nasypal po dočtení...