sgjoli přečtené 1493

Duna 1988, Frank Herbert

Duna je jedna z nejlepších sci-fi knih, které jsem kdy četla. Kniha je detailně propracovaným světem plným složitých vztahů, velké řady postav hrajících významnou roli ve spletitém ději, nových technologií a také nových termínů. Při čtení vás čeká epické vyprávění o chtivosti, touze po moci a touze po svobodě. Přestože je svět Duny drsný, krutý a nehostinný, Herbert celý příběh líčí tak přesvědčivě, že i přes veškerá nebezpečí jsem celou dobu chtěla být součástí tohoto světa. Jsem nadšená a knihu vřele doporučuji.... celý text

Maminka 1990, Jaroslav Seifert

O letadélku Káněti 1998, Bohumil Říha

„Káně“ je – pokud si správně pamatuju – první příběh, který jsem si přečetla sama jako cca sedmiletá potom, co jsem se naučila číst. Už si přesně nepamatuju detaily, o čem kniha byla (nebýt anotace, tak budu dost tápat), nicméně si pamatuju, jak velkou radost jsem z toho měla, když se mi podařilo přelouskat knihu do konce a bez cizí pomoci. A také mi zůstal takový příjemný poct z knihy takové – děj si moc nevybavuju, ale ta příjemná letní prázdninová pohodová atmosféra té knihy ve mne přetrvává.... celý text

Romance pro křídlovku 1966, František Hrubín

Když jsem brala Romanci pro křídlovku prvně do ruky, bylo to do školy kvůli povinné četbě. Trochu jsem se bála, zda budu rozumět, ale obavy byly zbytečné. Byť se podle mne od čtenáře v nějaké míře vyžaduje určitá trpělivost a určitá potřeba či nutnost číst mezi řádky, tuto knihu jsem si nad míru užila. Nádherný jazyk, nádherný příběh, nádherná atmosféra. Jedná se o dílo, které se mi vepsalo do srdce – je to dílo, se kterým jsem si vnitřně sedla, se kterým jsem se potkala. A které vřele doporučuji. Je to dílo, se kterým člověk potřebuje strávit trochu více času (byť je to rozsahem docela krátké), ale stojí to maximálně za to. Tahle kniha se nečte, tahle kniha se musí procítit.... celý text

Kuře melancholik 2008, Josef Karel Šlejhar

Král Lávra 2006, Karel Havlíček Borovský

Tyrolské elegie 1885, Karel Havlíček Borovský

Nebe nezná vyvolených 2005, Erich Maria Remarque (p)

Slezské písně 1951, Petr Bezruč (p)

Je pravda, že Slezské písně jsou sbírkou dosti pochmurnou, temnou – skoro až se sklonem do deprese. Ale i tak ji mám moc ráda, a to na poezii většinou moc nedám. Hodně mne baví ten jazyk, s kterým Bezruč pracuje. Ty obrazy, které básník sestavuje, jsou dost realistické, syrové, jdou až ne dřeň toho, co se Bezruč snaží předat. Překrásné, prostě překrásné.... celý text

Markéta Lazarová 2008, Vladislav Vančura

Povídání o pejskovi a kočičce 1956, Josef Čapek

Kdo by neznal. Tohle je jedna z těch klasik české dětské literatury, na kterou jsem v mládí nedala dopustit a ke které jsem se vždycky s odstupem tu a tam vracela. Pěkné příběhy navíc doplňovaly krásné autorovy ilustrace, takže celé to čtení bylo také i oku lahodící zážitek – kresby možná jednoduché, ale záměrně – a mně to vždy vyhovovalo. Doteď vzpomínám na již klasické příběh o pečení dortu, o košilce či o tom, jak se pejsek s kočičkou sušili na sluníčku. :-D... celý text

Labyrint světa a ráj srdce 1955, Jan Amos Komenský

Tohle je přesně jedna z těch knih (spolu s Babičkou B. Němcové), kterou by neměli dávat číst dětem na ZŠ, ale až někdy v pozdějším věku. Aby člověk mohl knihu pochopit a náležitě ocenit, je třeba, aby měl aspoň trošku v povědomí širší kontext doby vydání a kontext Komenského coby autora + také by měl člověk na to být zralý. Jinak mám tuhle knihu samozřejmě ráda. Vzala jsem si z toho hlavně to, že je důležité, aby se měl člověk na pozoru a byl pokud možno kritický ke svému okolí. A to v tom smyslu, že by neměl naivně věřit všemu, co vidí a slyší (viz v knize brýle), ale přemýšlet o tom, s čím se setkává.... celý text

Děti z Bullerbynu 2009, Astrid Lindgren

Kniha mého dětství. Jedna z mála, kterou dokážu číst pořád a pořád dokola a dosud se mi ještě neomrzela. :-)

Svatý Xaverius 2009, Jakub Arbes

Smrt v Benátkách 2003, Thomas Mann

Pro mne rozhodně jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla. Nutno podotknout, že i Viscontiho film byl úžasný!

Paměti kata Mydláře 2004, Josef Svátek

Paměti kata Mydláře jsem zcela náhodně před lety objevila v babiččině knihovně a byl to objev radostný. Kniha mne zaujala svým jazykem – četlo se mi to hrozně dobře, bylo to hodně plynulé a svižné čtení a autor mne uměl skvěle vtáhnout do děje. Vybavuji si, jak moc jsem to tehdy při čtení prožívala – a jak moc mi bylo líto, že kati byli tak moc na kraji společnosti. Tohle ve mně kniha vyvolala. Asi si to budu muset někdy přečíst někdy znova.... celý text

Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) 2002, Edgar Allan Poe

Některé povídky mne bavily více, některé méně - proto nedávám plný počet hvězd. Ale celkově jsem z autorových povídek dost nadšená. Jeho představivost nezná hranic a hodně se na tom podepsal fakt, že autor měl údajně panický strach z toho, že bude pohřben zaživa. Odtud jeho děsivé, ponuré, často morbidní představy, které promítal do svých textů. S ohledem na dobu vzniku smekám nad tím, jakým způsobem psal a jak dokázal zpracovávat své představy. Skvělé!... celý text

Kladivo na čarodějnice 2007, Václav Kaplický

Doteď si pamatuju, jak moc jsem byla z této knihy šokovaná, když jsem ji přečetla poprvé. Už jen pro to, že kniha vychází z reálných událostí. Ty děsné, zvrácené události, co se lidem v té době děly – to je něco naprosto otřesného a pro mne nepředstavitelného, že se něco takového stát. Místy to bylo opravdu těžké na čtení. Ne proto, že by autor psal špatně, ale proto, že ten obsah byl dost drsný. Nicméně autor píše fakt čtivě a určitě mohu doporučit.... celý text

Betonová zahrada 2002, Ian McEwan

Poněkud děsivý příběh, který mne však vtáhl do sebe natolik, že jsem se nemohla odtrhnout.

Proměna 2007, Franz Kafka

Tato Kafkova povídka je naprosto vynikající! Chápu to jako jakési vyjádření strachu jedince z toho, že bude z ničeho nic odvržen za něco, co není jeho vina – bez ohledu na to, jak moc byl pro okolí dříve prospěšný a důležitý. Pro mne je to taková jedna velká metafora pro obavy z toho, že člověk najednou nebude pro okolí znamenat vůbec nic, bude na něj nahlíženo jako na něco odpudivého (zde vyjádřeno podobou nevzhledného hmyzu). Zároveň mne na tom baví, jak Kafka nic nevysvětluje – proč je z Řehoře najednou brouk, jak se to stalo. Čtenář zůstává v jakési nejistotě – změna přichází znenadání a bez jakýchkoliv náznaků. Je to jedna z těch knih, co by si podle mého měl přečíst každý.... celý text