Pablo70 přečtené 492

Jako zázrakem 1972, Jacques Prévert

Vzpomínám, jak starej Kovářík recitoval Barbaru, ta R narážela do vzduchu a bylo to kouzelné: Rozpomeň se Barbaro/ Pršelo bez ustání na Brest toho dne/ A ty jsi kráčela usměvavá... Leč nikdy jsem v Brestu nebyl, zato Préverta jsem se načetl. Možná, že jsou obsáhlejší výbory z jeho díla, leč tento má prévertovské kalendárium, hezkou předmluvu a obsáhlou dokumentaci (i obrázkovou), a to není k zahození. Na desce recituje mj. Hrušínský. Básně si přečtěte. Nejlíp v páru, Prévert přeje zamilovaným. A tak alespoň dvě věty Léona-Gabriela Grose: Je pro naši lyrickou poezii tím, čím byl Chaplin pro film. Nesporně existuje zázrak nazývaný Jacques Prévert.... celý text

Pohádky pro nehodné děti 1985, Jacques Prévert

Do absolutna dovedený humanismus – to je v pár slovech shrnutý Prévert. Jeho kniha Pohádky pro nehodné děti (1947) básníkovy postoje prezentuje v možná nejpůvabnější podobě. Zvláštní prostor dětí a zvířat jako mikrokosmos nevinnosti je zde v protikladu s pragmatickým světem dospělých, kteří chtějí ovládnout celou Zemi i vesmír a zničit vše svobodné.  Paleček se baví se pštrosem a ten mu vyčítá: Víš, co řekl (Palečkův táta), když poprvé uviděl pštrosí vejce? Tak abys věděl, řekl: To by byla báječná omeleta! Na to Paleček: Já za to nemůžu, ale nemám rád žertování dospělých Ve Výjevu ze života antilop se praví: Když Bílí přicházejí, Černí před nimi často prchají. Bílí je chytají do lasa a Černí jsou donuceni stavět železnice nebo silnice a Bílí je nazývají „dobrovolnými pracovníky“. A co zastřelená žirafa? Špinavý (čisťounký) dromedár? Mladý lev, co požírá krotitele? Všude kolem nás jsou fauly, které už sotva vnímáme. Některé komentáře této knihy hovoří o hrubém nepochopení díla. Achjo – však si je přečtěte!... celý text

Náhodný svědek 1964, Jiří Kolář

Verše z desetiletí 1937-47. Tištěno na papíře s vyšší gramáží. Na obalu obraz z Kolářova jména. Tuhle knihu jsem zachránil před stoupou, když ho zakázali. Ale co to vidím, nikdo ji nečte_ Asi je nedostupná, když ji za normalizace vykázali z veřejných knihoven. Kolář praví: Jsi těžká jak hrom Poezie Dál si přeje: Skřivane zmýli si jednou žitný lán s lánem komínů Možná že někdo přijde požnout tu černou harfu Věřím Sklidil by velkou báseň Jak se praví v doslovu: I Kolářova periferie je hranicí...prudce konfliktní. Člověk se uprostřed rušně organizovaného kolektivu propadá do barbarství, tvoří civilizaci, ale je jí zároveň požírán a pohlcován, těsné kuchyně předměstských bytů jsou jen tenkými skořápkami, které zevnitř pukají pod tlakem nahromaděných vášní, a zvenčí jsou neustále vystaveny bubnové palbě vesmíru. (J. Grossman) Přiznává: Próza s poezií jsou sestry nejvychovaněji bojující o jednoho muže Oponentem této poezie není už jenom básnická šablona, ale spíš šablonovitost, strnulost a frázovitost obecného jazyka, který ztrácí své sémantické hodnoty, a tím i schopnost zprostředkovat v tomto složitém světě základní dorozumění. (J. Grossman) Je příznačné, že Jan Grossman byl také za normalizace zakázán. Kniha končí mrazivými verši: Vezmi stát po státu, národ po národu, světadíl po světadílu a vezmi člověka po člověku: nikdy v dějinách lidstva nebyla svoboda ohrožena tak jako dnes (A to prosím byl rok 1947 nikoli 2023.)... celý text

Od medikací k meditaci 1999, Osho

Neodvažuji se souhlasit s Oshovými úvahami o oddělování jednotlivých těl, když umíráme. Ale hezky píše i o lidských typech: „Je velmi svůdné nechat se vést levou hemisférou mozku, nechat se vést do světa mozku a rozumu. Ten je zaměřen na věci. Auta, peníze, domy, moc a slávu. Pravá hemisféra je orientací sannjásinů, těch, kteří se zajímají o své vnitřní bytí, vnitřní klid, blaženost. Menší pozornost věnují věcem. Pokud je získají, proč ne – a pokud je nezískají – nic se neděje. Tito lidé jsou soustředěni na současný okamžik a nedívají se do budoucnosti, věnují se více poezii života nežli jeho aritmetice. Sannjásin je ten, kdo žije prostřednictvím své imaginace, kdo využívá schopnosti snít, kdo žije poezií, je to ten, pro něhož je život básní a nádhernou vizí.“ Jak to psal Aitken? Vjem je jen ni-ni-ni, a je pryč. Bishopová hledala ptačí písmo v písku pláže. Saroyan sbíral náplavy z vln. Nanao zpíval borovici osinaté. Snyder psal o mouše lezoucí po okně, když byl pozorovatelem požárů v horské chatě. Borges sedával sám vedle sebe na lavičce atd.... celý text

Jádro buddhistické meditace 1994, Nyanaponika Thera

Tato kniha se zabývá uvědoměním, jasným chápáním a prostou pozorností. Základem je jasná pozornost. Tj. jasné a jednoduché uvědomění toho, co se v nás během procesu vnímání doopravdy odehrává od okamžiku k okamžiku. Prostá proto, že se zabývá pouze holými fakty vnímání, jak nám je zprostředkovává buď našich 5 smyslů, anebo mysl. Fakta prožívání pouze zaznamenáme, ale nehodnotíme je (líbí, nelíbí), nereagujeme na ně žádným činem, slovem, myšlenkovým komentářem. Jestliže vzniknou komentáře, učiníme je předměty prosté pozornosti, aniž bychom je zapuzovali či rozvíjeli. Vezmeme je na vědomí a pak pustíme ze zřetele. Připomínám, že tato metoda je stará přes dva tisíce let a velmi vám v životě pomůže. Nestanete se hříčkou své mysli. Samozřejmě tyto základy najdete i v jiných knihách, zde vám je přiblíží Evropan, který poznal evropské i buddhistické učení. Ostatně: autor to píše jasně - „ účel Buddhovy nauky není týž jako účel světské vědy, která se omezuje na objevování a vysvětlování faktů. Buddhova nauka o mysli naproti tomu není omezena na teoretické vědění o mysli, nýbrž má za cíl ZFORMOVAT MYSL A SKRZE NI ŽIVOT.“ Už jste to zkusili?... celý text

Pekařova noční nůše 1994, Ivan Wernisch

Ivan Wernish je velký mystifikátor. Libuje si v tom. Nebo se vám zdá rozsypaná nůše pečiva romantická? Tak si to dejte: Potká Wernish sám sebe. Sednou si vedle sebe na lavičku. Wernish 1 - Špatnou báseň nelze vytvořit. - Hergot, jestli je báseň dobrá nebo ne, záleží především na tobě, všechno se dá číst tak nebo onak. Velmi často, a to si uvědom, báseň, kterou zavrhuješ, je dobrá, protože na to prostě nemáš. Wernish 2 - Tak třeba: Ruce spojené Od minulosti k budoucnosti Zprůhlední Jako smějící se děti (G. Neveu) Wernish 1 – To nedám! Co k tomu všemu neříci? Kdo věří, ten je věřící, kdo utíká, běží, když padá sníh, sněží. (Vítězslav Hrách)... celý text

Divoké labutě 1996, Jung Chang

Když jsem dospíval, probíhala tzv. kulturní revoluce. Číňani mávali rudými knížkami a volali: Mao! Velký kormidelník. Dělali jsme si z nich legraci, moc nám toho o té kulturní revoluci zrovna neřekli, ale bylo jasné, že i na zdejší komunisty to byla silná káva. V této knize nám vypráví rodilá Číňanka osudy své rodiny. Od boje proti Japoncům až po onu kulturní revoluci, která trvala do Maovy smrti. Hrůzným maoismem prošla i Kambodža, pod vedením krvavého Pol-pota. Tam to už brali šmahem a vraždili lidi motykami. Chápeme z knihy rozvrat celé země kvůli libovůli jednoho diktátora. Fízlování a hroznou porobu mas. Takový režim vládne dodnes v severní Korei, není pochyb. Už nikdy komunismus! Žádné iluze.... celý text

Moja milá pani 2007, Dežo Ursiny

Šest let zápolil slovenský bigbíťák o svůj život s rakovinou. Jeho zápisky to dosvědčují. Je to místy hluboké čtení. Místy docela obyčejné. Tak to je. Vzpomněl jsem si na jednoho onkologa na ČT2: "Pacienti se snaží ze všech sil intenzívně žít dál." Pousmál se: "Je to vlastně jediné, co se dá dělat žít dál." Deža jsme měli rádi, hrál dobrou hudbu. Knihu namluvil v olomouckém studiu rozhlasu Lad. Chudík, mají to v archivu. Dopisoval si dlouho s onou ženou, vydával svědectví o svém životě a smrti R.I.P.... celý text

Tati, tobě přeskočilo 1998, William Saroyan

Mám nejstarší vydání a patří k mým oblíbeným. Saroyan to psal, když bylo jeho synkovi 10 (1953), jemu bylo 10 v roce 1918 a i já mám osobní prožitek, jak jsem si uvědomil, že mi je už 10 let (už dávno, ale dobře si to pamatuji bylo to v naší ulici, najednou jsem se zastavil a uvědomil si, páni, vždyť už mi je deset! Ten okamžik poznání vidím jako dnes.). Předešlý komentář je o tom, že onen čtenář již zřejmě není ve věku deseti let, a proto čeká, že vztah otce a syna má být úměrný vlastnímu věku, ve kterém se nalézá, nebo to má sám jinak. Rozpravy jsou naprosto kouzelné, probůh, jaké jiné řeči byste chtěli vést s desetiletým klukem? Mému otci bylo 10 v roce 1923 a žádné praštěnosti jsem se od něj nedočkal, ani když mi bylo 10 anebo později Sám jsem praštěnej dost, a tak se mi zdá tato kniha půvabná------... celý text

Kráva, která plakala a jiné buddhistické příběhy o štěstí 2007, Ajahn Brahm

Z buddhistických storek jsou nejcennější ty, které můžeme aplikovat ve vlastním životě. Tady třeba ta o umírající jeptišce, která nechtěla nikoho vidět, s výjimkou vypravěče příběhu. A to proto, že ač byla čtyři dny před smrtí, s ní dokázal uvolněně a normálně mluvit a vyprávět jí třeba anekdoty. Prostě ji pobavil a byl pokud možno normální, i když mu bylo jasné, že za pár dní tu již jeptiška nebude. Takoví lidé jsou vzácní. Ale zen nás učí, že máme přijímat z života to dobré i zlé bez nějaké selekce - vyhledávat jen to dobré, vede nakonec k problémům v naší psychice, protože se nám vždycky přihodí něco zlého a nic s tím nenaděláme. Pokud najdete v této knize něco, co vás nejen pobaví, ale i poučí, bude dobře.... celý text

Čáry 1990, Paul Klee

Četl jsem Morgensterna a narazil pak na Paula Klee. Když zemřel, jeho žena objevila sešit, kam si psal verše. Nekonečná hravost. V jedné básni píše: Přístroj na cvrlikání, Velbloud v rytmické krajině, Diana v podzimním větru, Lohengrin v kině, Revoluce viaduktů, Milostná píseň za novoluní, Falešná hlava na falešném místě, Zpěvačka komické opery...ad. Je to jak zpívá J. Suchý v písničce Kamarádi. Když se objeví jeden, objeví se i druhý a další. V tomto gardu bych se chtěl ještě zmínit o některých kouscích Bohumila Hrabala (Toto město je ve společné péči obyvatel, Morytáty a legendy ad). Na něj se hodí Kleeho poznámky: Nietzsche v ovzduší. Oslava vlastní bytosti a instinktů. Bezuzdný pohlavní pud. Nová etika. Necudnosti jakožto výraz hojnosti a plodnosti. (Z Deníků 1898) A přidám báseň Voda: Voda, na ní vlny, na nich loďka, na ní žena, na ní muž. Vymyšleno už v létě 1904. No jo, už tenkrát... Hravé jsou i jeho obrazy. Mám je rád. Kleeho verše přebásnil pan Ivan Wernish. Jak píše: Zrýmoval šprýmoval velké utrpení když člověk k ničemu není. Jo jo: Pábitelé všech zemí spojte se! Spěchám si přečíst tu Pekařovu nůši!... celý text

Bim, bam, bum 1971, Christian Morgenstern

Nosofém, Sedmisviňka a Noctaškář, samozřejmě Želželva, Zeměplaz, Koza a pýš, Estetická lasička, Hříšný blech, Škrtnutý kozel uměli jsme řadu Morgensternových básní nazpaměť. Pan Hiršal je geniálně přeložil a pan Seydl pěkně ilustroval. Určitě to byla fuška. Kdepak jste v přírodě mohli spatřit Kudyzíka krkonošského nebo Mžikev? Morgenstern v překladu Hiršala vybičoval naši představivost k tvorbě dalších novotvarů, které by se líbily jazykobrusičům z doby národního obrození. No představte si, jak by vypadal takový Žrahlt asi hůř než vlk. Jak praví básník: Nesmrtelný v širém světě zůstane věčně žít, pokud budou na planetě lidská ústa hovořit! (Tak se snažte!)... celý text

Toto město je ve společné péči obyvatel 2006, Bohumil Hrabal

Kniha vyšla v edici HuxSA, tj. Humor a satira. Jinak asi byla nepublikovatelná. Již úvod je značně kousavý, Hrabal píše: Cizinec, který přijíždí do tohoto města, jež je ve společné péči svých obyvatel ... na hlavní třídě pochopí, proč Rimbauda vzrušovala básnická veteš a haraburdí. Zřetelná narážka na zanedbanost města, což ve velkém dokládají fotografie v knize obsažené. Ovšem v absurditě socialistického nepořádku Hrabal nachází nechtěnou inspiraci. Krása rozpadu je mu přímou inspirací. Surreálné spojování textů z různých období je charakteristické pro jeho ranou tvorbu. V době vydání mu bylo přes 50, text musel tvořit v plné síle, a tak je pln odkazů (často dvojsmyslných!) na sexualitu a živočišnost (A tak plemeník v obci, tj. plemenný kanec, nebyl pojmenován, a proto se musí každý, kdo má prasnici, o ni postarat sám), stejně jako Ostře sledované vlaky nebo Morytáty a legendy. Proto jsme ho s chutí četli, takové motivy byly v socialismu potlačeny a my chtěli žít. A k tomu i porce poetiky: Chtěla abych jí byl osobní váhou. Kramflíčkem by mi stála na srdci. Aby v mých očích pak viděla, kolik váží... Dík za oteplení koncem šedesátek!... celý text

Noc s Hamletem 2004, Vladimír Holan

Dnes téměř nikdo nečte Holana? Škoda. Vždycky mě ohromí svojí imaginaci. Uvedu pár skvělých (až barokně rozmáchlých tedy, jestli jste přičichli k barokní poezii) ukázek z jeho geniálního opusu: Noc kouřila dějiny, jedla smažená křidýlka, uřezaná z kotníků Merkura, a zapíjela to potem varhaníka u svaté tragédie ...Hamlet, který jako Mozart piják převrhl Alpy, aby nejistě postavil láhev na vrzavý schod strachu ze smrti, on, tak těsně u sebe, že se mezi něho vešla celá nesmrtelnost ...on, ne že by znal všechno, neboť dobře cítil, že když se sobectví přežere, nevrhne, vytráví a začne znova - ...jsou tak hluší, že by rádi slyšeli hlas Pána Krista na gramofonové desce Není mi lhostejný ani jeden krůček a pád dítěte v kopřivách I když mu matka říká: Jdi pro rum do čaje, ono jde a stále si opakuje: rum do čaje, rum do čaje, až nakonec zašeptá: Čum do ráje Holan mohl po 14 letech nucené odmlky publikovat, psal se rok 1964 a oteplovalo se ovzduší ve společnosti. Holan s tím měl zkušenosti, psal: Není poznání, žijeme jen a jen v přeludech. Báseň obsahuje mnoho krásných momentů a patří bezesporu k vrcholům české poezie.... celý text

Bílá velryba 1956, Herman Melville

"Ó travnaté lučiny! Ó věčně zelené, nekonečné krajiny v duši! Ve vás - třeba jste už dlouho vyprahlé smrtícím suchem života pozemského - ve vás se mohou ještě lidé povalovat jako mladí koně v jeteli jitřně svěžím a na několik málo prchavých okamžiků cítit na sobě chladnou rosu nesmrtelného života! " Psát o mnohovrstevnosti knihy a těžkostech při čtení, je asi nošením dříví do lesa. Ale bylo to krásné, Kentovy ilustrace mě vábily od dětství, knihu jsem si rád prohlížel, mnohem později přečetl. Byla matčina. Mám ji stále ve své knihovně. Je to velký opus světové literatury. Přidám zajímavost (viz zajímavosti).... celý text

Boží člověk Issa 2006, Issa Kobajaši

Všimli jste si, že Issa měl těžký život? A není to ani 200 let, co zemřel. Zajímavé je, že jeho umělecké jméno Issa znamená „šálek čaje“, nebo vlastně „jedna bublina v máčeném čaji“ - to je víc buddhistické. Podle jiného zdroje je správný překlad jeho pseudonymu „čajový keřík“. Zelený čaj tedy čajovník, je Japoncům stejně drahý jako Issova zlidověná haiku. V Límanových knihách se poučíte, jak se píše opravdové haiku. Lodníku ne abys čúral na měsíc ve vlnách. Ostatní Issova haiku najdete v knize Pár much a já. Zkuste poezii přímého prožitku. Nebo lépe zachyťte své vlastní okamžiky na papír.... celý text

Zánik samoty Berhof 1973, Vladimír Körner

Temné Jeseníky, Kolštejn se dnes jmenuje už jen hrad v Branné. Stavoval jsem se tam na vynikající kremrole. Tak tedy Goldenstein, tu temnou historii jsme odsunuli. Klášter Grulich dnes leží v Králíkách. Autor byl po vydání knihy nařčen z toho, že fandí werwolfům. V knize je konfrontován český živel s německým, ten český také není bez vady a Němci jsou zobrazeni jako lidé, to komunistický tisk neskousl. A ještě se tam míchali mezi sebou Můj otec, který zažil mobilizaci v 38., měl přísloví: Každej máme něco z války. Trvalo mi dost dlouhou dobu, než jsem pochopil. Dnes si to můžou říkat na Ukrajině. Jo, časy, ty se mění. Celou dobu jsem tipoval, kdo přežije. Kniha je skvěle napsána. Ač byl autor v té době prakticky neznámý (1973), psát už opravdu uměl. Vynikající.... celý text

Kafka na pobřeží 2010, Haruki Murakami

I když překvapivě je v knize adorována západní kultura, je znát, že ji psal Japonec. Hranice mezi reálným a nereálným je velmi tenká. V japonské literatuře to tak často bývá. - Omezenost, netolerance a nedostatek fantazie jsou jako cizopasní červi. Střídají hostitele, mění formy, pořád, donekonečna. Není proti tomu léku. - Když začnete brát lidi s nedostatkem fantazie vážně, stojíte vždycky proti přesile. - Jen prostřednictvím metafor přijímáme ironii. A tím se prohlubujeme a rosteme. - ...svět stojí na zániku a ztrátách. My jsme jen pouhé stínové obrazy tohohle principu. (buddhismus) - Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. Tak poučuje Óšima kluka o životě. Pak tu je také řeč o odpuštění, jako jediné životní šanci, jak se vyrovnat s druhými. A všimněte si, že děda je prázdný. A co je prázdné, skýtá netušené možnosti. (buddhismus) - ...když jsi v lese, staneš se beze zbytku jeho součástí. Když jsi v dešti, budeš beze zbytku součástí deště atd. (Kafka také nahý tančí v lijáku ještě jste to nezkusili?) Být dokonale přítomen, je také buddhistické. A je potřeba mít imaginaci která se obejde bez protiargumentace. A poslouchat vítr. - Až bouřka přejde, sám vlastně nebudeš pořádně vědět, jaks ji přestál. Nebudeš mít ani jistotu, jestli vůbec přešla. Jistá je jen jedna věc: až z ní vyjdeš, budeš někdo úplně jiný než na začátku. A všimli jste se, jak jsou tu lidé laskaví? O tom to je.... celý text

Zen a umění lásky 2005, Brenda Shoshanna

Měl jsem štěstí a v poradně jsem narazil na poradkyni (psycholožku), co měla buddhistický výcvik. Její pojetí mi moc pomohlo. Zanedlouho jsem si koupil „Brendu“ (tak jsme knize říkali) a našel v ní vše potřebné pro životní karamboly i lásku. Napsal jsem své milé, že nejlepší se mi jeví stať na str. 138 o úrazech z lásky (všichni jsme je prožili). Napsala mi: Stranu 138 mám založenou vylisovaným listem. Stojí tam: BOLEST A LÁSKA má motto: Jak lékaře, tak léky vyřazujeme ze hry tím, že bezvýhradně přijímáme nemoc. V pojetí mnohých je utrpení lásce vlastní, a je tudíž od ní neoddělitelné Ze zenového hlediska se zármutek, otřesy ani ztráty rovnováhy ve vztahu za neduhy nepovažují. Nejsou ničím, co by bylo od základu špatné, ani ničím, čemu bychom se měli vyhýbat. Chápeme je jako hosty, kteří k nám přišli na dočasnou návštěvu, a tak je i přijímáme. Nesnažíme se jimi obšírně zabývat a „řešit“ jejich otázku. Jsou pro nás prostě nevyhnutelnými výkyvy, jimiž život prochází, tak jako den a noc či jasná a zatažená obloha. Podobně mě „léčila“ i ona psycholožka. Řekla mi, ať se nehrabu ve svém životě, a místo toho začnu opravdu znova žít. Tato kniha je plná dobrých rad a návodů jak žít a přitom milovat. Doporučuji! Pokud porozumíte (což může pro někoho problém viz), zjednoduší vám život.... celý text

Zelený dům 2005, Mario Vargas Llosa

Složité komponování se střídáním časů mi ztěžovalo čtení. Jinak mám jihoamerickou literaturu docela rád. Exotika se prolíná do života, divošství do osudů bílých Ale Márquez to není, co naplat.... celý text