Vladimír Körner

česká, 1939 statistiky

Nahrávám...
TIP: Jakmile váš oblíbený autor vydá novou knihu, upozorníme vás!

Populární knihy

/ všech 26 knih

Komentáře (4)

Přidat komentář
Lector
17. září

Mám za sebou dvě z jeho knih, které spolu úzce souvisejí: "Kosu" a "Údolí". Oběma jsem nadšen. Je to literatura, která mne oslovuje - historické "romány" se silným akcentem na jazyk a vyjadřování vůbec. Vše je podáváno v obrazech a čtenáře do děje silně vtahuje.
Oběma je vlastní touha po svobodě a vyvázání se z nesmyslného řádu věcí, který neslouží ani člověku, ani bohu.
Zrovna čtu jinou historickou prózu "spisovatele" Vondrušky. Zjevně se potvrzuje rčení "když dva dělají totéž, není to vždy totéž".

Atuin
27.01.2014

Tak to je opravdu pan spisovatel. Jeho práce mě dostávájí do kolen a to jich mohu převážnou většinu znát, nedá mi to aby se mi po takových románech,( krátkých, dlouhých) svým způsobem nestýskalo a já se k němu nevracela. Snad právě pro tu serióznost,sugesce, prot ten hluboký pohled "z očí do očí", pro to že se konec neztrácí v růžových barvách, ale utopí se většinou v barvách zcela jiných a to za tvrdých podmínek. Nejsou to knihy o achichování, atmosféra by se dala krájet, slova člověka polévají natrvalo. Nevím kde to uvniř sebe našel, ale klobouk dolů až se člověk nosem otře o podlahu.

miriama
27.09.2013

Pan Vladimír Körner patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele. Četba jeho knih není oddychová záležitost. Jejich děj se většinou odehráva v době válek nebo jinak těžkých a vypjatých dobách. Hrdinové nemají zrovna na růžích ustláno a jejich životy většinou končí tragicky. Přesto patří jeho tvorba k tomu nejlepšímu v literatuře 2. poloviny 20. století a nyní i začátku 21. století

Blue
09.02.2012

Svého druhu solitér, kterého není možno zařadit k nějaké literární škole nebo skupině. Této skutečnosti si ostatně sám velmi považuje. Autor nezaměnitelného a velmi vytříbeného stylu charakteristického filmovým viděním, což je nepochybně dáno profesí filmového scénáristy. Zajímavé je, že ač jeho knihy mohly vycházet i v době normalizace, nikdy nenapsal nic, co by mohlo být označeno byť jen za ústupek režimu. Což je záležitost, která byla u ostatních povolených autorů poměrně běžná (tady ovšem nechci soudit ani moralizovat). Celá jeho tvorba je nesmírně vyvážená co se týče kvality, nenajdeme u něj knihu průměrnou, natož vyloženě slabou. Zároveň platí, že jeho dílo rozhodně není určeno široké čtenářské obci a rozhodně bych nedoporučoval číst jeho knihy člověku, který se zrovna nachází v depresi. Je velká škoda, že se dobrovolně rozhodl přestat psát další beletrii. Podle mne autor, kterého nelze pominout, pokud bychom měli určovat spisovatele, jež jsou pro českou literaturu 2. poloviny 20. století zásadní.