Náhodný svědek

15.10.2023

Verše z desetiletí 1937-47. Tištěno na papíře s vyšší gramáží. Na obalu obraz z Kolářova jména. Tuhle knihu jsem zachránil před stoupou, když ho zakázali. Ale co to vidím, nikdo ji nečte_ Asi je nedostupná, když ji za normalizace vykázali z veřejných knihoven.
Kolář praví:
Jsi těžká jak hrom
Poezie
Dál si přeje:
Skřivane zmýli si jednou žitný lán s lánem komínů
Možná že někdo přijde požnout tu černou harfu
Věřím
Sklidil by velkou báseň
Jak se praví v doslovu: I Kolářova periferie je hranicí...prudce konfliktní. Člověk se uprostřed rušně organizovaného kolektivu propadá do barbarství, tvoří civilizaci, ale je jí zároveň požírán a pohlcován, těsné kuchyně předměstských bytů jsou jen tenkými skořápkami, které zevnitř pukají pod tlakem nahromaděných vášní, a zvenčí jsou neustále vystaveny bubnové palbě vesmíru. (J. Grossman)
Přiznává:
Próza s poezií jsou sestry
nejvychovaněji bojující o jednoho muže
Oponentem této poezie není už jenom básnická šablona, ale spíš šablonovitost, strnulost a frázovitost obecného jazyka, který ztrácí své sémantické hodnoty, a tím i schopnost zprostředkovat v tomto složitém světě základní dorozumění. (J. Grossman)
Je příznačné, že Jan Grossman byl také za normalizace zakázán.
Kniha končí mrazivými verši:
Vezmi stát po státu, národ po národu,
světadíl po světadílu
a vezmi člověka po člověku:
nikdy v dějinách lidstva
nebyla svoboda ohrožena tak jako dnes
(A to prosím byl rok 1947 nikoli 2023.)