ondra295 přečtené 218

Na jih od hranic, na západ od slunce 2004, Haruki Murakami

Sonda do života jednoho zcela obyčejného muže středního věku, který si v sobě nese pochybnosti a šrámy, které jsou běžné asi pro každého. Neví, jestli v minulosti neměl v některých zásadních momentech jednat jinak. Ani neví, jestli jeho současný život je tím, co vždycky chtěl. Je to přesně typ člověka, který má všechny vnější a objektivní důvody ke štěstí, ale šťastný vyloženě není. Nenazval bych to vyloženě krizí středního věku, ovšem Murakami poměrně věrně popisuje to, co pravděpodobné zažívají tisíce lidí po celém světě.... celý text

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování 2015, Haruki Murakami

Murakamiho komplexní, psychologicky zaměřené, dílo, které má poměrně netradiční zápletku a dopodrobna se zaobírá nutností překonat vlastní minulost, aby člověk mohl žít naplno. Hlavní hrdina je svým způsobem narýsovaný podle mustru, který Murakami používá - muž přicházející na hraně mládí a středního věku, se solidní prací, bez existenčních problémů, ovšem s psychickými traumaty, které si nese z minulosti a pocitem, že tak nějak nepatří do společnosti, ve které se nachází. Cukuru tak postupuje putování, ve kterém se vrací k jedinému místu, do kterého měl pocit, že kdy patřil - a to vše v zásadě jenom proto, aby si uvědomil, že vše je pomíjivé a na tomto světě v konečném důsledku nikdo nepatří nikam.... celý text

Vojna a mír I. 1969, Lev Nikolajevič Tolstoj

Upřímně si nedovedu představit, kolik práce dalo napsat takové komplexní dílo. Sledujeme tu, kromě několika hlavních postav, i osudy desítek a desítek dalších lidí, které jsou rozvedeny do takových detailů, že i celková délka obou knih se zdá být málo. Jak napovídá název, kniha je o kontrastech - o kontrastech mezi životem ruské aristokracie v době míru a v době války, o kontrastech mezi venkovem a městem, mezi politikou a duchovnem, racionalitou a emocemi. První část knihy je velice náročná, protože se seznamujeme s postavami a skutečně je jich hodně. Jejich jména se mi ze začátku hodně pletla. Když se člověk ale zorientuje a děj se přesouvá více na frontu, kniha už se stává velice zajímavou a nelze se od ní odtrhnout.... celý text

Americká tragédie 1965, Theodore Dreiser

Můj osobní pohled je takový, že Americká tragédie je jedním z nejvýznamnějších, nejkomplexnějších a společensky nejvíc vypovídajících děl 20. století. Dreiser si dal na ne tolik složitém příběhu záležet, aby vypsal specifika tehdejší doby, problémy americké společnosti a vliv těchto problémů na vývoj jednotlivců. Hlavní postavou je Clyde, jehož hlavní devízou je to, že je slaboch - nechává tedy společenské nároky a očekávání, aby s ním zametaly ze strany na stranu, jak je jim libo. Proto, když nakonec spáchá vraždu, je poměrně jasné, že ačkoliv ji spáchal vlastníma rukama, minimálně částečná vina za ni padá na celou společnost a její nastavení. Kdy bohatství, společenské styky a rodinné zázemí determinují, jak člověk může nebo nemůže být úspěšný.... celý text

22 légendes tcheques 2012, Alena Ježková

Mám francouzštinu na úrovni B2 a tato kniha je ideální na její procvičení. Texty nejsou nijak extrémně složité a dozvíte se několik nových slovíček a frází. Navíc ne všechny pověsti jsou vyloženě známé, takže se i dozvíte nějaké nové věci.... celý text

Konec světa & Hard-boiled Wonderland 2010, Haruki Murakami

Jeden z nejklasičtějších Murakamiho příběhů. Je tu, pro něj tak typická, postava muže kolem třicítky, který je samotář žijící mimo nějaký systém, starající se hlavně o sebe, ne tak úplně šťastný, ale zároveň ani ne tak úplně nešťastný. A tento hrdina je vtažen do světa někde mimo realitu, kde se všechno děje tak trochu jinak, přestože to vlastně většinu prvků z reálného světa přejímá. Dílo je plné symboliky, vnitřního boji hrdinu se sebou samotným a podprahové kritiky společnosti, která z lidí v Japonsku vytváří na nic se neptající a pouze pracující stoje bez vlastní individuality. Rozhodně stojí za přečtení!... celý text

Počúvaj pieseň vetra / Pinball 1973 2019, Haruki Murakami

Čteno v angličtině. Je to takový hodně "raw" Murakami, který ještě neměl vyumělkovaný svůj klasický styl a tyto dvě knihy byly spíše psychologickou sondou do života hlavní postavy a chyběla tomu ta klasická aura magického realismu. Tuto dvojknihu jsem četl především proto, že byla jakýmsi prequelem k Honu na ovci a Tancuj, tancuj, tancuj. I hlavní postava se tu ještě trochu hledá a nemá tak jasné postoje, jako v pozdějších knihách. Taková oddechovka, která ale stojí za přečtení.... celý text

V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku 2018, Tim Marshall

Pro člověka, který se v geopolitice částečně orientuje, některé věci nejsou vyloženě nové, ale Marshall vše dává do souvislostí, které do celé situace vnáší více světla. V této knize totiž nejde o čistá fakta, ale i o odpovědi na otázky, které se k tomu pojí. Proč tomu tak je? Jaké historické okolnosti hrály roli v utváření mentality států? K tomu je tu psáno i oblastech, které nejsou tolik známé a hlavně do nepřehledné africké situace kniha vnáší trochu více světla.... celý text

Babička 2005, Božena Němcová

Napíšu to upřímně - kniha se mi nečetla dobře. Není to tím, že by byla špatná nebo že bych neměl rád klasiku, ale spíše šlo o to, že se v ní vůbec nic nedělo. A ačkoliv vím, že k té době to patřilo, neskutečně mi překáželo nekonečné a stále se opakující modlení se a různé další pobožnosti. Díky této knížce jsem rád, že jsem v té době nežil. Babička samotná je až romanticky nerealistická postava, ovšem dnešní optikou bych ji jako babičku nechtěl - vždycky totiž musí být po jejím a je poměrně hodně přisná, v té době ale právě tohle bylo ideálem. Chápu tedy, že dnešní optikou se na to nelze dívat.... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Kingova klasika a obecně řečeno i klasika hororového žánru. Já obecně na horory moc nejsem, ale Kinga mám rád (hlavně díky jeho nehororové tvorbě) - k Osvícení jsem se ale dostal a musím říct, že se četlo velice dobře. Hlavně proto, že na rozdíl od většiny hororů je tam velice propracovaná psychologie postav, moc se tam nevyskytují nějaké klasické "příšery", ale spíše jde o nějakou vyšší moc, která pracuje v pozadí. Celé je to inteligentně vybudované a člověk se rozhodně nenudí.... celý text

Egypťan Sinuhet 2013, Mika Waltari

Jedna z nejkomplexnějších knih, které jsem kdy četl. Samotný děj je samozřejmě velice zajímavý, historická fakta je samozřejmě nutné brát z rezervou, protože je Waltari zbeletrizoval, ovšem vzdálenost od reality není až taková. Kniha je každopádně plná životních mouder a Sinuhet samotný je člověkem se všemi chybami a klady, které si dovedete představit. Je vykreslený realisticky, na nic si nehraje a je čistě na vás, jestli ho za jeho činy odsoudíte, nebo ne. Je naprosto pochopitelné, že kniha získala takový věhlas a její přečtení rozhodně doporučuji!... celý text

Den Trifidů 1972, John Wyndham (p)

Zajímavě pojaté téma, kdy je apokalypsa pojmuta tak trochu "jinak". Není to nic velkého, nekonají se žádné výbuchy, spíše pomalý skon lidské civilizace, přežití pouze několika vybraných jedinců a návrat několik století zpět. Dá se říci, že Trifidi samotní jsou pouze doplňkem, neboť největší díl práce vykoná oslepující "kometa". Hlavní postavy jsou zajímavě napsané, celý koncept je uchopen tak trochu jinak a čte se to poměrně dobře, ačkoliv si z mnoha důvodů nemyslím, že by to bylo zcela realistické. Ale doufám, že nikdy nebudu mít možnost si svoji teorii ověřit. :)... celý text

Tancuj, tancuj, tancuj 2006, Haruki Murakami

Pokračování Honu na ovci, které je dokonce i o něco lepší, než první díl. Tedy aby bylo jasno, díly se mi líbily oba, ale v tomto dílu je hlavní postava snad ještě o něco cyničtější, praktičtější a rezervovanější než v díle předešlém. A proto mi snad ještě více sedla. Ani nevíme, jak se hlavní postava jmenuje, ale podstatné to není - důležité jsou opět hlavně myšlenky, kdy Murakamiho hrdina pomocí parafrází a metafor hledá sám sebe, což se mu nakonec poměrně překvapivě podaří a příběh má happy end - což u Murakamiho pravidlem rozhodně není.... celý text

Hon na ovci 2016, Haruki Murakami

Opravdu zajímavě napsaná kniha, která opět poměrně jasně ukazuje typický Murakamiho styl. Hlavní postava je podobná, jako vždy - osamělý muž mezi 20 a 30, který se zklamal v lásce, je tak trochu cynik a jeho pohled na svět je veskrze realistický a praktický. Murakami mu ale vsune do cesty tolik naprosto nerealistických aspektů, až je hlavní hrdina nucen uznat, že tu je něco mimo jeho chápání, o čemž on sám moc neví. Některé myšlenky jsou skutečně hluboké a kniha je krásně napsaná, rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Plechový bubínek 1969, Günter Grass

Absurdní svět v období druhé světové války v absurdním prostředí polsko-německého Gdaňsku vyprávěny absurdní postavou třicetiletého hrbatého liliputa Oskara, který se chce oženit se svou nevlastní matkou, se kterou několikrát spal a dost možná zplodil svého nevlastního bratra. Nepřímo zabil své oba potenciální otce a svou dozajista vlastní matku. Je cynický, odtržený od reality, rozmazlený a zatrpklý společností - ovšem i tak, což je po tom všem zvláštní napsat, je to skvělá kniha. Oskarovi se sice nedá vyloženě fandit, ale často s ním člověk soucítí a tehdejší překotná doba viděná jeho perspektivou je více než zajímavá.... celý text

Sto roků samoty 2006, Gabriel García Márquez

Hodně zajímavé, ale taky hodně těžké čtení. Pro nás Čechy je to zajímavá sonda do naprosto odlišného prostředí Jižní Ameriky, kde sledujeme osud jedné vesnice od jejího založení, přes její vrchol rozkvětu až k postupnému pádu. Vše to sledujeme na osudu rodu Buendiú, kteří jsou v podstatě synonymem města Macondo. Trochu matoucí je, že všechny mužské postavy se jmenují v cyklu naprosto stejně, občas tedy je velice těžké poznat, o jaké postavě se zrovna mluví. Každopádně kniha je krásně napsána, stále se v ní něco děje a rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Billy Summers 2022, Stephen King

Kingovi se tahle novinka skutečně povedla a dokázal vyčarovat asi nejvíce netypickou kladnou postavu, kterou jsem kdy viděl. Billyho nejde nemít rád, protože ačkoliv normami společnosti jeho jednání samozřejmě správně není, uvnitř tak nějak cítíme, že to všechno myslí dobře a fandíme mu. Kniha se láme ve své polovině - tím nechci říct, že by první byla horší nebo lepší než druhá, spíš jde o úplně rozdílné knihy. V první polovině Billy plánuje, připravuje a žije normální život, druhá je daleko více akční, přidává se Alice a sledujeme jejich putování po Státech. Líbily se mi obě a to moc. King umí kombinovat věci, které se k sobě zdánlivě nehodí a pořád zůstává autorem, kterého stojí za to sledovat.... celý text

Zločin a trest 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Tato kniha si opravdu zaslouží pověst, která ji předchází. Není jednoduchá na přečtení, ale námaha za to rozhodně stojí, protože Raskolnikov je skutečně jedna z nejzajímavějších hlavních postav, které jsem kdy poznal. Během děje se sám několikrát tolik promění, že ke konci už jde o naprosto jiného člověka než na začátku a jeho jednání je občas zdánlivě zcela iracionální, ovšem když člověk pochopí jeho osobnost a vžije se do tehdejší chorobné ruské společnosti (ne že by se na tom moc změnilo), tak je Raskolnikov rázem více pochopitelný. Nedá se říci, že by se s ním dalo sympatizovat, protože jeho morální kompas je značně pokřivený a poněkud reprezentuje tehdejší Rusko, které jakoby nevědělo, jakým směrem se vydat. Celkově rozhodně doporučuji, protože tato kniha Vám pomůže alespoň částečně pochopit specifika ruské společnosti a jde o velice zajímavý vhled.... celý text

Stařec a moře 2015, Ernest Hemingway

Je to klasika a kult, který se kolem této knihy vytvořil, je opravdu silný - i já jsem si ji tedy nakonec přečetl a našel v ní několik zajímavých myšlenek. Ovšem celkově je to hodně roztahané a je to něco, co by se dalo napsat daleko kratším způsobem. Hemingway poměrně často dokola omílá ty samé myšlenky a témata, proto kniha ke konci již není tolik zajímavá. Za přečtení rozhodně stojí, přeci jen je to kniha, na kterou najdeme spoustu referencí i v jiných dílech, nijak mě to ale neohromilo.... celý text

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera

Nemusíte s Kunderou a ani jednáním jeho hlavních postav nutně souhlasit, abyste uznali, že tato kniha je zcela výjimečná. Kundera na zdánlivě banálním příběhu několika lásek, mnoha nevěr a velkého životního dilematu rozehrává s komunistickou mašinérií v pozadí něco velkého. Postavy jsou všechno, jenom ne šablonovité - není tu nikdo, kdo by byl morálně čistý, ale každý má běžné lidské chyby. A všichni se ženou za tím, aby mohli lehce proplouvat životem - ovšem až ve chvíli, kdy na tuto metu dosáhnou, si uvědomí, že lehký život není životem, který by šlo žít naplno.... celý text