mone
přečtené 256
Život po tobě
2016,
Jojo Moyes
Nejsem příznivcem druhých dílů ani volných pokračování čehokoliv, sama bych si proto tuhle knihu nikdy nekoupila ani po ní nesáhla. Dostala jsem ji ale jako vánoční dárek, takže nešlo si ji nepřečíst. Možná proto, že jsem od ní nic nečekala, můžu říct, že mě příjemně překvapila. Fakt.... celý text
Andělé strážní
2014,
Kristina Ohlsson
Přestože si cením originálního námětu, musím přiznat, že nadšení ostatních tak úplně nesdílím. Za mě něco mezi dvěma a třemi hvězdami. Moc postav, moc jmen, moc informací, občas až nepravděpodobná rozuzlení, dialogy, kterými je potřeba jakoby náhodou (ale dost kostrbatě) doplnit fakta, která v příběhu chybí. Nebylo to úplně ono. Asi jsem čekala víc.... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Jako když smícháte eastwoodovské Gran Torino a Marquézovu Lásku za časů cholery. Krásný, laskavý, dojemný... tohle musíte mít v knihovně!
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Co k tomu říct? Pár postav, kdo bude vrah, tušíte od strany šedesát, ale čte se to samo a jste zvědaví, jakým způsobem dojde k jeho odhalení. V knihovně tu knížku mít nemusím, ale jako oddychovka na víkend to bylo super. Nicméně Zmizelá je o třídu vejš...... celý text
Melouch
2016,
Michal Viewegh
Čtu to, nudím se a myslím u toho na Biomanželku, jak jsem se při jejím čtení strašně nasmála. Jako by snad autorem ani nebyl tentýž člověk. Na devadesáté straně Melouchu končím. Za mě je to nuda s ošklivým přebalem.... celý text
Strašná nádhera
2012,
Halina Pawlowská
odpad!
Portál eReading měl akci a nabízel tuto knihu 24 hodin čtenářům zdarma. Po přečtení zhruba čtvrtiny e-knihy musím konstatovat, že to je něco, co nechcete ani zadarmo. Mělo by se to jmenovat spíš STRAŠNÁ HRŮZA.... celý text
Playground
2016,
Lars Kepler
Po osmi (?) bestsellerech si tento pokus mohli dovolit. Pravda je ale taková, že být to jejich debut, tak už si asi ani neškrtnou...
Třetí světlo
2011,
Claire Keegan
Pocit, když dítě pozná, že mu rodiče nedávají dost lásky, je smutný sám o sobě, když je navíc vkusně zabalen do vět, kde má každé slovo svoje místo, může mít příběh klidně padesát stran a řekne víc než třísetstránková bichle. Krásný & dojemný. Plus perfektně zvolený font písma.... celý text
Jeden plus jedna
2016,
Jojo Moyes
Román pro ženy, tak jak si ho představuju - pohádka se sexem a spoustou klišé. Žádný velký umění. Přečtete to a nic vám to nedá. Jen vezme čas...
Než jsem tě poznala
2013,
Jojo Moyes
Člověk je už z principu podezřívavý k bestsellerům, románům pro ženy atd. Tohle bylo skvělý. Dlouho se mnou žádná knížka tak nezamávala. Brečela jsem u toho několikrát... a posledních pár stránek skoro nepřetržitě. Plus jsem se paralelně modlila, ať mě u toho nevidí manžel :D Prostě nášup!... celý text
Tělo
2013,
Paolo Giordano
Osamělost prvočísel mě nadchla, takže jsem hned začala pátrat po dalších knihách Paola Giordana. Měla jsem strach, že mě Tělo jako román o afghánské misi neosloví, nicméně... Je to moc dobrý... Přečetla jsem to až do posledního písmene doslovu Alice Fremrové (mimochodem výbornýho!), a pak jsem se znovu vrátila k prologu... a kruh spokojenýho čtenáře se uzavřel. Teď přemýšlím, komu z přátel to dám přečíst. Takovej ten pocit, že to nadšení ze čtení musíte s někým sdílet :)... celý text
Hmotnost knihy je 720 gramů. Tolik váží třeba horkovzdušná pistole nebo kokosová rohož. Váha, jakou má tento vesmírný příběh pro mě, je ale mnohem vyšší! Je to totiž mé první sci-fi. A spokojenost!... celý text
Hon na ovci
2016,
Haruki Murakami
Murakami je můj nejoblíbenější autor, ale cesta za ovcí, která trvá 400 stran… to byl i na mě dost silný šálek kávy. Myslím si, že disciplínu „čtení s porozuměním“ jakžtakž ovládám, ale kdyby nebylo doslovu, zřejmě by pro mě pátrací akce po jehněčím skončila jedním velkým otazníkem. Aby čtenář dobře porozuměl obsahu, měl by nejdřív vystudovat dva až tři semestry japanistiky. Možná by to stálo za to připsat na přebal. Tentokrát tedy spíš čtenářské zklamání… V podstatě jsem to dočetla jen proto, že chci mít přečtené všechny jeho knížky :(... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
Pár postřehů. K literárnímu stylu autorky nemám jedinou výhradu. Tak jsem na Radčino psaní zvyklá a mám ho ráda. Takže super. Tohle jsem přesně čekala. Přestože před celkovou koncepcí knihy smekám klobouk, za mě bylo v knize až moc postav a místy mi to přišlo nepřehledné. Přestávala jsem se orientovat v tom, kdo je kdo. Všechny příběhy jsou si dost podobné. Přemýšlela jsem nad tím, co mi nesedělo, a možná větší kontrast - co je smutné, co tragikomické, co filozofické, u čeho se zasmát... Takhle to je od strany 5 do strany 322 takové pořád stejné. Není to výtka, jen můj pocit. V knize zůstalo celkem dost chyb, což by se nakladatelství velikosti Motta stávat nemělo. Každopádně se těším na další kousek. Chtěla bych ho k Vánocům :)... celý text