moira2912
přečtené 270
Bílá velryba
1956,
Herman Melville
10.2.2020 - 3* Taková zvláštní kniha. Byly tam části, u kterých jsem se strašně smála a libovala si nad nádherným sarkasmem a narážkami. Ta připodobnění byla brilantní. Pak tam byla věc, která byla kladem i záporem. Veškerá témata, o které autor zakopl. Na jednu stranu mě to hodně zajímalo. Na druhou to bylo místy až příliš zmatené a beze smyslu, takže tak. A nakonec se tam nacházely i části, u kterých měl člověk chuť to celé přeskočit a už to mít za sebou. Takže solidní průměr.... celý text
Protože se stmívá
2017,
Jana Rečková
21.1.2020 - 5* Dávám knize čistých pět, protože je to z mého pohledu úžasná a unikátní kniha. Pro psaní Jany Rečkové mám už dlouhá léta slabost a prakticky většina z jejích povídek mě strhla. Každá má nějaký originální, někdy šílený, jindy zneklidňujícím způsobem fantaskní a přesto tak reální nápad. Co se týče sborníků povídek, nikdy vám nesednou všechny povídky. Většina lidí je nedokáže přečíst na jedno posezení - osobně jsem knihu četla od 26. května 2018 (nejdříve po vydání, kdy se mi dostala do rukou :)) a myslím, že je to tak i nejlepší. Když se přejíte velkým množstvím dobrého jídla najednou, neuvědomujete si, jak je každé sousto delikátní. Myslím, že každá z povídek autorky si zaslouží svou chvilku slávy, jelikož za to každá jedna stojí. Protože se stmívá představuje fantasy příběhy s hrdiny, které dneš už jen tak nepotkáte. Rečková kdysi zmínila, že napsal jistou knihu, protože jí chyběl typ hrdiny, o kterém chtěla číst. Zatím jej pokaždé napsala tak, abych se do něj zamilovala také. :) Najdete zde příběhy skrývající děsivá tajemství, nosící masku normálnosti. Mezi povídkami se schovávají nápady, které vypíchnou každý aspekt vašeho života a změní váš pohled na ně. Především je to však česká autorka a z jejích slov cítíte, že píše o domovu. Jak obraty slov a pojmenováním různých prvků, tak i prostým stylem popisu a světa. Je to z českého prostředí a to je tak nějak milé, i když píše o naprosto příšerném ději. Je to kniha, ke které se budu vracet. :)... celý text
Ohnivý cejch
2019,
Nalini Singh
Byli roztomilí. Sice Mercy a Rileyho nemám nejraději z už přítomných párů, ale Mercy je silný charakter a Riley je miláček. A jejich vztah - vlk a kočka (hell, yeah!) - damn, byla zábava je sledovat. Právě díky tomu se objevovaly nové, zajímavé detaily. Ohledně smeček a jejich zvyků. A svět se stále rozvíjel. Pohledy ostatních postav prohlubovaly hlavní děj na pozadí.... celý text
Ve stínu Hvozdu
2019,
Naomi Novik
5.10.2015 - 4,5* Bylo to skvělé. Ani ne tolik nápadem nebo dějem, ale tou zatraceně úžasnou atmosférou. Námět byl svým způsobem také originální, a s pozadím, které autorka vymyslela, se skvěle doplňovaly. A Drak! Nápad s drakem, Sarkan, damn, chci taky svého. I když to byl tak upjatý idiot. Hlavní hrdinka byla jiná, než jiné protagonistky. Byla jistým způsobem roztomilá katastrofa, ale dostala se mi pod kůži. Charaktery celkově byly... jiné a lepší, než v ostatních příbězích a bývalých pohádkách. Fungování vztahů. Magie. Všeho. Líbilo se mi to pro svou originalitu a svoucnost a syrový potenciál. Děj byl také skvělý. Byly tam zvraty, které mě zarazily. Byly tam scény, které jsem nečekala, a které dělaly příběh tak nějak reálnější a, jistým způsobem, i tvrdší. Celkově to bylo napsané dobře, bylo to chytré, dobře zkonstruované, malé detaily příběh prohlubovaly, když si je zpětně uvědomíte, hodně se mi to líbilo. :)... celý text
Spousta
2019,
Brandon Sanderson
23.9.2018 - 5* (Legion - 22.9.2018 - 5*) Co je unikátní, co mnoho příběhů nemá - originální myšlenka, to zaprvé. Ale zadruhé - mnoho spisovatelů nám představí pár charakterů a my... se o ně nezajímáme. Sanderson nám představí jeden charakter a jeho halucinace a tadadadam - máme postavy, pro které bychom skočili do ohně. Toto je jednoduše Talent. “My name is Stephen Leeds, and I am perfectly sane. My hallucinations, however, are all quite mad.” (Legion: Skin Deep - 22.9.2018 - 4,5*) Způsob, kterým Sanderson dokáže vyeskalovat atmosféru, jak dokáže vybičovat napětí, které tak pečlivě a dokonale vykresluje... smekám. Všechny ty detaily ohledně charakterů, autor si s nimi hrál do neuvěřitelné míry. Nope, ne hrál, on je pečlivě stavěl. Krůček po krůčku nám představuje osobnosti s jejich tisíci drobnými zvyky a zvláštnůstkami. Až vykreslil obrázek, který se stal neuvěřitelně živým. A dokonale tak příběh prodal. “Your hallucination...” “Yes?” “Your hallucination has hallucinations.” “Yes.” (Lies of the Beholder - 23.9.2018 - 5*) Obrázky na začátku kapitol? brilantní Navodily polovinu atmosféry samy o sobě. A konec? @.@ Bloody hell...... celý text
Labyrint světa a ráj srdce. V jazyce 21. století
2010,
Jan Amos Komenský
22.7.2019 - 3,5* Začátek byl skvělý. Byla jsem z něj vážně nadšená. Plno skvělych myšlenek a postřehů, které jsou aktuální i dnes. Střed mě začal trochu zmáhat. Plus fakt, že jsem se začala v nejednom názoru s Komenským rozcházet. A konec? Fakt, že poslední kapitola (spíše kapitoly) byla v podstatě oslavování boha, to pro mě zabila. Nejsem věřící a myslím, že i kdybych byla, tak to stěží strávím. Každou druhou řádku se mi úplně rozběhly oči. Oops. Naštěstí jsem měla modernější verzi češtiny, takže se to dalo číst, ale i tak jsem si musela na jazyk zvykat. Zprůměruji to na 3*. ^^... celý text
Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva
2014,
Yuval Noah Harari
22.8.2019 - 4,5* Jak spokojeně si dnes stojíme na tolika kostrách a mrtvolách a ani si to pořádně neuvědomujeme. Tahle kniha se mi hodně líbila. Byla jsem z ní smutná. Hlasitě jsem se smála, ale také zachmuřeně měnila svůj pohled... na nejednu věc. Myslím, že je to knížka, kterou by si každý měl někdy v životě přečíst. Je napsaná pro širokou veřejnost a probírá nejedno důležité téma. Není ideální pro oddané věřící, jelikož především pro ně by mohly být některé pasáže nepříjemné. Harari se celkově nikdy nebojí říct svůj názor, pro což je tahle kniha tak skvělá. Když souhlasíte, i když se v názorech rozcházíte a autor vás nutí své postoje v hlavě pečlivě probrat, prozkoumat a obhájit. Jelikož je jeho podání objektivní a nechá vás myslet, aniž by vás zahnal do rohu složitými slůvky, nebo násilně nutil pouze svou pravdu. Mně kniha sedla, jak stylem psaní a podáním, tak obsahem. :)... celý text
Kvantový zloděj
2012,
Hannu Rajaniemi
19.8.2019 - 4,75* V první řadě - brilantní překlad. Tohle musel být zajímavý oříšek. Co se zbytku týče, nemám takřka žádné výhrady. Zamotaný, poutavý děj. Několikrát mě zaskočil nepřipravenou a MOJE TEORIE BYLY ÚPLNĚ MIMO. -_- Ty nápady. Každá kapitola byla pomalu jeden samostatný příběh za druhým představující nějakou novou myšlenku a autor se nezastavil až do samozného konce. Páni. Jednoduše smekám. Styl psaní autora nádherně vykresloval každou scénu a já se v tomto příběhu jen ráda ztratila. Imaginace je něco, co tato kniha rozhodně nepostrádala. Postavy byly živé, svéhlavé, broučínovské a k zamilování i protivné a na facku. (A zajímalo by mě, proč mě z nějakého důvodu ženské charaktery iritovaly. Nějak, nějak jsem se v nich v jednu chvíli dokázala nádherně vidět, a poté uvažuji o jejich mentálním zdraví a vše dobré se smaže. Což se mi stalo opakovaně.) Skvěle napsaná a promyšlená kniha, nádherně vybalancovaná a přesně v tom správném tempu. Vřele doporučuji. Hm. Vřele doporučuji lidem, kteří miluji sci-fi a nebojí se, když je kniha zamotaná a nevodí za ručičku. A možná tak trochu šílená. Prostě ten typ příběhů, který mám tak ráda. *heh*... celý text
Nesvlíkej se sama
2011,
Richard Skolek
Bylo tam pár super básní, byly tam slabší kousky, nebylo to špatné.
Krutý princ
2018,
Holly Black
5.2.2018 - 4,25* "Being born mortal is like being born already dead." Jaká zvláštní kniha. Skvělá. Měla jsem malé varování díky recenzi Andrey, takže jsem nebyla až tak zaskočená, přesto mě knížka příjemně překvapila. Pro všechnu tu temnotu, bodání do zad. Zamotaného děje plného zvratů a politiky. Čeho všeho byla hlavní hrdinka schopná. Je umění napsat hrdinu, který má své slabosti a ve stejné chvíli lehce nejistě zvažujete, čeho všeho je schopný a zda někdy nepřekročí čáru v písku. Podivně se to bilo s místy lehkou naivitou, ale jelikož je to YA a charaktery byly mladé, nejspíše se tomu nedalo vyhnout. Co se charakterů týče, nestagnovaly, což je to hlavní. Málokdy takový hezký vývoj v YA vídám. Co se mi však líbilo především, přestože tu a tam bylo pár neoriginálních věcí, ve všem důležitém autorka prostě napsala, co jí diktoval příběh, ne co by se dobře prodávalo, a tak nás upřímně překvapovala a udělala tak knížku originálním kouskem. Nic nedala zadarmo. Ani těm charakterům, když se to tak vezme, nemůžete pořádně fandit, jelikož, popravdě, všechny byly něčím prostě příšerně nedokonalé. Protivné. Znepokojující. Prostě komplexní. A stejně jste na půl cesty k tomu, abyste je milovali. "For a moment, we just look at each other. He’s a monster, so if I want to do a very bad thing, he’s not going to judge me for it. Much." Přála bych si více magie. Světa, který by autorka představila. Přestože tu a tam hezky napsala nějakou scénu a místy přišla se zajímavými detaily, nějak ve mně po dočtení nezanechal žádný dojem, což je škoda, jelikož by si příběh zasloužil trochu více. A přála bych si trošku více záludnosti. Ach ano, je to zamotané a chytré, ale je to takové... nemám jiné slovo, než "naivní", i když to příběh taky nevystihuje. Je to, přes všechny ne tak "veselé prvky", taková fluffy knížka, což mě mate, jelikož ty ne-fluffy-aspekty by měly převažovat. A přesto mám z knihy pocit odlehčené atmosféry. Oh, a netopí se to v zaláskovanosti! Rozhodně plus. Ať tak či onak, skvělá YA fantasy. ^^... celý text
Klub rváčů
2005,
Chuck Palahniuk
6.8.2018 - 4,5* Rozhodně to není vhodná kniha do nepohody. Člověk by pak mohl letět pro žiletku a udělat něco ukvapeného. Sobě. Jiným. Intenzivní. Temné. Tyler. Total mindfuck. Všechny ty detaily a random střípky informací. Citáty, které si chcete vyvěsit na zeď, jelikož fuck. Není to pravda? A pak přijde scéna, z které mrazí. Atmosféra a fakt, že mě to úplně vtáhlo do sebe, i když je to kaleidoskopická břečka a pouze napůl racionální výklad. A když už si myslíte, že víte, co se děje, zaskočí vás to. Pět to má pro zpracování. Fakt, jak mě to vtáhlo. Jelikož se tam objevují aspekty, nad kterými mi často zatrnulo. Bloody hell. Co jsem to právě dočetla? @.@... celý text
Mluvčí za mrtvé
2002,
Orson Scott Card
12.8.2018 - 4* Speaker není Ender. Ender byl unikátní kniha díky prostředí, ve kterém se děj odehrával. Okolnostem, které příběh předkládal. Speaker je pokračování příběhu našeho MC, autor se však rozhodl prozkoumat úplně jiný kousek vesmíru. A představil jiný příběh, než jaký by někteří mohli očekávat. Pro nápady a detaily a atmosféru je to skvělá kniha. Jen zakomponování náboženství a portugalštiny a brazilské národnosti (kolonie Lusitania je nakonec dítětem prvních osadníků - brazilských katolíků) do každého kousku kolonie, což jde tak nádherně cítit v celé té malé komunitě... je to v tomto ohledu opravdu slušný kousek psaní. Ale po Enderovi tomu chybí tempo, ta genialní myšlenka. Některé věci mi přijdou tak přirozené, stádová mentalita lidí v kolonii, jejich víra, která ovlivňuje jejich každodenní rozhodnutí... zatímco u jiných jsem skepticky koukala. Autor na jednu stranu mistrně zvládá popsat mentalitu lidí, predikuje vztahy mezi lidskou rasou a další mimozemskou a já mu věřím každé slovo... ale když dojde na jednotlivce, především ty, které známe velmi dobře, pro mě osobně to ne zcela fungovalo. Možná z jedné strany, ale z té druhé? Občas Card něco napíše. Řekne nám to. Ale chybí to i ukázat. Možná to mi u toho jednoho příkladu tak nesedělo. Bylo nám to sděleno, ale v příběhu jsem to opravdu neviděla. Když to odstřihnu od svých očekávání po Enderovi, jako kniha je to dobrý kousek hraničící na 5*. Pomalé, důkladné sci-fi, možná ne po technologické stránce, ale pro mimozemskou rasu a samozřejmě cestování na hranici rychlosti světla a náhlý bordel s časem, pro toto je to skvělý příběh. Ale po Enderovi, právě pro Ender's Game, to tančí někde kolem 4*. btw - četla jsem jednu recenzi a ta mi pomohla pochopit, co iritovalo na knize i mě - Card věci občas zbytčně komplikuje. Stejně jako je někdy až příliš zjednodušeně. Ale zakopaný pudl je u těch nelogických komplikací. V Speaker for the Dead jsou prvky, které mě strašně frustrují. A mám podezření, že kdybych neměla náladu na tento typ příběhu, některé delší popisy a introspektivní části by mě odradily. Nemluvě o tom, že autor tu a tam tlačí na pilu a snaží se nám prodat svůj pohled na svět a ne zcela jemně nám prodat myšlenky, které nejsou zcela naše. Poučuje, což v příbězích není úplně košer. Stejně jsem už rozečetla další díl. Jelikož dvojka vypadala překvapive jako (lehce dlouhý) nájezd na zajímavě vypadající konflikt třetího dílu. ^^... celý text
