Geniální přítelkyně

Sofistikovaná červená knihovna. Což není špatně; zvlášť když autorka skvěle zachycuje rázovitost Neapole poloviny minulého století skrze osudy dvojice kamarádek z jedné čtvrti. A právě genius loci těch několika činžáků převážně dělnické třídy plných po generace se táhnoucích vendett, půtek, italského temperamentu, soužití s camorrou, každodenních činností, školy, prvních lásek, ambic, chudoby, řemesel předávaných z otců na syny apod. je na tom to zdaleka nejlepší.

Co tomu ovšem podráží nohy jsou skoro všechny postavy; především pak Lily. Papírem více šustící neživotnou postavu aby mezi "quality" beletrií posledních let pohledal. Ta postava ani na moment nepůsobí jako někdo skutečný, čemuž nepomáhá ani to, že je jednak chimérou vypravěčky Eleny (mnohdy je to až směšné, jak z Cimrmanova Hamleta bez Hamleta) a zároveň že autorka zneužívá Lily čistě jako (ne)přímou hybatelku dění a nic více. Je geniální, nepřístupná, svá, z chudých poměrů a má sexappel, kterého si není vědoma. To není tato nepřímá hlavní postava v kostce, to je vše o ní. Elena je pak ve své zdánlivé nezajímavosti "myšího kožíšku/Salieriho ve stínu Mozartově" o chlup lepší, ale stejně působí, jak to jen popsat, strašlivě chtěně, na sílu a prostě "napsaně". Mužské postavy jsou pak v čistě jednorozměrných úlohách, ale tím, že plní roli pouhého komparzu, tak to zásadněji nevadí.

Čili ano, je to sofistikovaná červená knihovna, která je průběhem i charaktery žánru věrná, ale přeci jen je nad něj autorčiným slohem i citem pro místo povýšena.

Všichni jsme v dětství měli ta děsně důležitá přátelství na život a na smrt. A ta holčičí byla na ještě větší život a ještě větší smrt než jakákoliv jiná. O tom jsem hluboce přesvědčená. Až s věkem mi dochází, jak moc důležité byly tyhle vazby a jak zásadně nás formovaly. Při čtení "Geniální přítelkyně" mi myšlenky často utíkaly právě do dětství. Možná to přesně takhle dodnes záhadná paní Ferrante myslela. Pokud ano, tak je geniální ona sama.
Měla bych si přečíst další díl.....

"Bála jsem se, že se jí stalo něco krásného nebo ošklivého a já u toho nebyla."

P.S. Láska je všudypřítomná a ani tady nechybí

"Bez lásky je vyprahlý nejen život lidí, ale i měst."

Neapol, 50./60. léta, chudinská čtvrť, místo plné agrese a násilí, udřených žen, vychloubačných a nešťastných mužů, ze kterého chceš utéct. Elena Ferrante tu nabízí realistický vhled bez jakýchkoliv příkras do života jeho obyvatel a skrze ně ukazuje, jak je takové místo izolované (ne fyzicky, ale hlavně mentálně) a jak je těžké se z takového místa dostat. Elena i Lila si svou cestu najdou. Otázka je, jestli se jim to podaří a jestli je to vůbec udělá šťastné.

Kniha působí jako autobiografie a to jí dělá hodně zajímavou. Hlavním tématem je intenzivní vztah mezi dvěma dívkami plný soutěživosti a žárlivosti. Ani bych neřekla, že se jedná o přátelství, spíš o druh toxické závislosti. Minimálně Elena se rozhodně cítí ve srovnání s Lilou podřadně, ale zároveň se od ní nedokáže odpoutat. Jak to vidí Lila, se můžeme je dohadovat. A pak je tu vnitřní i vnější boj Eleny. Boj mezi tím, co doopravdy chce a potřebuje nebo co si myslí, že chce a potřebuje, a tlakem okolí. A v té době rozhodně nebylo jednoduché být dívkou, natož dospívající dívkou.

Celkově to bylo dobré čtení, ale ne tak dobré, jak jsem čekala. Bylo pro mě poměrně obtížné se vcítit do postavy Eleny. Ne že by mi byla nesympatická, ale spíše taková odtažitá. A nejsem si jistá, jestli se chci v jejím světě dále pohybovat, i když jsem se někde dočetla, že abych toto dílo opravdu docenila, musím se jím prokousat až na konec.

Tato kniha je úplně mimo můj obvyklý perimetr. Nicméně jsem na ní slyšela doporučení v podcastu a zkusila jí. Naprosto nelituju.

Do čtení jsem se ponořila celkem rychle, a s každou další kapitolou mě kniha víc a víc vtahovala do děje. a to, jak kniha končí asi není překvapení pro toho, kdo četl v náznacích a mezi řádky. I tak to pro mě bylo WOW! Rozhodně slupnu i další 3 díly.

Kniha mně podle popisu moc nezaujala, během čtení jsem však svůj postoj dost přehodnotila.

Prostředí knihy bylo pro mě dost nezvyklé, byla to asi moje první kniha z Itálie. Fascinovalo mě, o kolik jsou Italové ve srovnání s námi Čechy víc horkokrevní a jak to ovlivnilo ladění celého příběhu. Místy a obzvláště v pozdějších dílech jsem měla pocit, jako bych sledovala spíše výjevy z divadelní hry. Některé situace byly vykresleny přehnaně teatrálně, groteskně, což mi osobně k téhle knize dost sedělo a pěkně to román doladilo.

Autorka knihu napsala bohatým jazykem a velmi realisticky, dost přesně zachytila ambivalentnost emocí a mezilidských vztahů. Zároveň příběhem prostupuje téma rovnosti žen a mužů, které je patrnější spíše v dalších dílech.

Velice oceňuji myšlenku geniality, přičemž geniální byla pro každou z dívek ta druhá.. tím že je kniha napsána introspektivně z pohledu Eleny si čtenář domýšlí pohled druhé dívky, ženy, a vlastně nikdy neví kde se na prosté pozorování nabaluje fantazie Eleny.. vidí pouze slabosti jedné strany, druhá dívka je zahalena rouškou tajemství a je pro nás nedosažitelná. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Kdybych měla popsat knihu jedním slovem, asi bych zvolila "zvláštní". Dlouho mi trvalo se do četby ponořit. Náhled do poválečné neapolské čtvrti byl zajímavý. Vývoj vztahu děvčat také. Italská povaha, kdy jednotlivé osoby rády vyvolávají konflikty, hádky a rádi si pěstují "křivdy" třeba i po celé generace byla také nevšední. Že bych ale hltala příběh to ne. Nejvíce mě bavila pracovní dovolená Lenu na Ischii. V mých myšlenkách se zajímavě střídala představa o tom, která ze dvou dívek je právě tou "geniální přítelkyní".

Mě tahle kniha oslovila a vrátila jsem se k ní teď opakovaně. Líbí se mi, jak se vyvíjí přátelství dvou dívek v průběhu života. Občas mají k sobě blíž, občas dál, ale jejich osudy se neustále prolínají, bez ohledu na měnící se okolnosti. Postupně si znovu dočtu i další díly.

Hodně zajímavá kniha, začátek byl divný. Po překonání prvních kapitol mne vytáhla do děje. Již teď se těším na další díl. Poslouchala jsem audioknihu a paní Medvedska čte krásně.

Asi nemám tu správnou naladu na tento typ knihy. Odkladam po pár stranách. Přijde mi z kategorie YA, a to mne zaujme málokdy. Vzhledem k množství mých knih čekající na čtení, nemá smysl dávat knize šanci.

Před bestsellery jsem se mívala většinou velmi na pozoru, i když v poslední době se to začíná trochu měnit a s některými to zkouším hned po vydání :D Každopádně Geniální přítelkyni jsem do rukou vzala až s několikaletým odstupem od momentu, kdy způsobila výbuch ve světových literárních žebříčcích. A musím knihu hodnotit velmi kladně, získal si mě především autorčin, řekněme, věcný styl psaní odrážející občas dost vyhrocené scénky. K mému pozitivnímu dojmu přispívá bez debat i český překlad, který se mi moc líbí. Upoutalo mě také, jaká "Itálie" se odehrává nejen mezi muži a ženami neapolské čtvrti, ale i mezi rodinami - opravdu působivá reflexe a dost často opravdu velká divočina. Těším se na další vývoj...

Přiznám se, že téhle sérii jsem se velice dlouho vyhýbala. Jednoduše proto, jak moc velký tahle série měla "hajp" - a já jednoduše nechtěla být zklamaná, což se mi u velice populárních knih někdy bohužel stává. No a pak jsem v knihovně narazila na 1. díl a já se začetla. A už to jelo...
Jedná se o knihu, která se mne podmanila svým stylem psaní. Cítila jsem se neuvěřitelně vtažená do života hlavních postav, měla jsem potřebu pořád číst dál (a nebo aspoň na knihu myslet, když jsem zrovna nečetla) a "strkat nos do jejich věcí", abych prostě věděla, jak to bude dál.
Příběh je neuvěřitelně intenzivní a nadupaný událostmi. Vlastně jsem neměla pocit, že tu je prostor na to si nějak oddechnout. Nenašla jsem tu hluchá místa, autorka umí to napětí udržet po celou dobu a já tak pořád četla a četla. A hned po dočtení jsem si v knihovně hned rezervovala další díl.
Asi to nutně nepotřebuju mít doma ani nepropadám hysterii, kdy bych najednou musela jet navštívit Neapol. Ale je to rozhodně ten typ příběhu, co si mne uměl připoutat svými silnými a zapamatovatelnými postavami, jejich živelnými osudy a způsobem, jakým je to napsané.
Tomuto počinu tak dávám rozhodně plný počet. Už dlouho jsem nečetla nic, co by mne tak moc vtáhlo do sebe.

Kniha se dobře čte. Je psána krásným bohatým jazykem (kvalitní překlad).

Představení postav v úvodu je super nápad. Po celou dobu četby jsem totiž občas nevěděla, o kom je zrovna řeč, takže jsem se musela vrátit k úvodu.

Nahlížíme zde do duše vypravěčky - malé dívky a později dospívající slečny. Je soustředěna na sebe a svoji přítelkyni Lilu. Všechny ostatní postavy jsou spíše takové do počtu. Jen mladík, do kterého se ke konci zamiluje je přiblížen více. Prostředí plné násilností a vulgarit mě nijak nepohltilo - v knize totiž žádné vulgarity přímo nezaznívají a násilí též není explicitně popisováno. Z kontaktů mezi postavami je ale patrná odlišná mentalita Italů - vášeň, spontaneita, výbušnost, soudržnost, společenskost... Některé scény mi proto připadaly až nepravděpodobné a přehnané.

Vyprávění působí autenticky. Vypravěčka Lenu je plně soustředěna na své pocity, vztahy, vzhled a školu - tedy starosti dospívající dívky.
Až na konci se děj otevírá do další etapy vnímání sebe a lidí a světa kolem.
Jsem na pokračování zvědavá.

Tahle sága se mi naprosto trefila do noty i do nálady. Padesátá léta v Itálii, těsně po válce. Všeobecná chudoba, nevzdělanost, špína a prach. A dvě malé holčičky, každá úplně jiná a přece ve spoustě věcí si podobné, jejichž životy se naprosto prolínají, sbíhají ve škole, ale za pár let zase oddělují, aby se zase spojily.

Lila, odvážná, nebojácná, dcera příštipkáře - obuvníka.
Lenù (Elena) - trochu bojácná, trochu chytrá, trochu odvážná, ve všem vždy až druhá za Lilou...

Nejdříve jsem měla trochu zmatek ve všech těch Stefanech, Pascalech, Ninech, Ginech apod., ale pak jsem si zvykla a jejich příběh mě úplně pohltil, jako by mě přenesl v čase i prostoru a já jsem mohla jako nezúčastněný pozorovatel sledovat jejich osudy, radosti, nápady, jízdu v autě, slané moře na Ischii, i zaprášenou výlohu ve výrobně obuvi se značkou Cerullo.
___________________________
"Můžu převzít i ceny pro Cerullovy, ž bych jim je zanesla?" Pan učitel mi dal knižní odměnu pro všechny Cerullovy. Když jsme odcházeli a Carmela šla roztrpčeně za Gigliolou, která si celá blažená povídala s Alfonsem a Ginem, Pascale utrousil v dialektu poznámky, které mě rozesmály ještě víc, o Rinovi, jak si nad knihami kazí oči, o ševci Fernandovi, jak zůstává po nocích vzhůru a věnuje se četbě, o paní Nunzii, jak čte ve stoje, u sporáku, když vaří těstoviny s bramborami, v jedné ruce román a ve druhé vařečku."

Otáčela jsem stránky a čekala co přijde....Přišlo zklamání....Další díly určitě číst nebudu

Geniální! Komplikovaný vztah mezi Lenou a Lilou je úžasně vystavený, promyšlený a působí velmi realisticky. Moc se mi líbí, jak se jejich vzájemný dynamický vztah proměňuje v průběhu let. Všechny ty nevyřčené otazníky, polopravdy, domněnky, hloupé nejistoty, i urputné snahy, horoucí láska i nenávist, strach i bolest, prostě všechen ten zmatek je hmatatelný v celé sérii.
Autorka má velký vypravěčský talent, všechny 4 díly jsem přečetla za 5 dní! A to přesto, že mi žádná z postav není ani trošku sympatická. Bylo mi v podstatě jedno, jak příběh dopadne, ale je tak skvěle napsaný, že jsem nemohla přestat číst.
Doporučuji s varováním: Pozor! Hrozí riziko nedostatku spánku z důvodu přílišného čtení!

Kniha krásně popisuje Neapol a život v ní. Strhující příběh hlavní hrdinky ve mně probudil plno emocí. Je to velmi čtivé, můžu jenom doporučit.

Neskutečný čtenářský zážitek! Silný příběh, na který se nezapomíná. Román, který se díky mnohovrstevnému vyprávění dá číst několikrát a presto pokaždé objevíte nové myšlenky, nové epizodky, další nuansy. Román zachytává prostředí, které žije, dýchá, zasahuje hmatatelně do lidských osudů. Neapolská čtvrť je zalidněná galérií živých postav, jejichž životní dráhy se navzájem nevyhnutelně prolínají, ovlivňují pozitivně i negativně. Tahle románová kronika jedné čtvrtě, jednoho přátelství, jedné epochy stojí rozhodně za přečtení

Geniální přítelkyni čtu znovu a pořád mě baví.

4 romány Geniální přítelkyně od Eleny Ferrante vám stojí za to! Otevřete oči a jste přímo na neapolské ulici 50. let. Hlavní hrdinky Elena a Lila mají velmi unikátní, přitom pravdivé a uvěřitelné přátelství.

Ferrante píše tak, že všechno cítíte na vlastní kůži. Neapol není jen kulisa, ale živé, hlučné a trochu děsivé místo, kde každý kout něco vypráví. K tomu přidejte atmosféru doby plné změn, kde ženy pořád ještě bojují o to, aby je někdo bral vážně.

Knížky mě bavily úplně všechny. Asi i proto, že přátele prostě dělají náš život o tolik lepší.

Všechny čtyři díly jsem zhltla, protože to, jak Ferrante popisuje životní cesty a osobní výhry i prohry Eleny a Lily, je návykové. A pokud jste fanoušci seriálů, adaptace na HBO Max taky stojí za to. Zachycuje atmosféru knih celkem přesně. Knížky jsou ale myslím o fous lepší.

Co konec? V knize i v seriálu je závěr tetralogie top. Víc nepovím :)
Jako názvotvůrce oceňuji malé-velké tajemství názvu v původní verzi románu. V italštině L´amica geniale znamená jen jednu geniální přítelkyni. Která z dívek je ale tou geniální přítelkyní? — Sama vypravěčka nebo její kámoška, věčná rebelka?

V češtině je kouzlo fuč. Do českého překladu se bohužel tahle rovina názvového příběhu a tajemství nepřenesla. Je to proto, že slovo přítelkyně má nulový plurál, čili stejný tvar pro jednotné i množné číslo.