Protože se stmívá

Protože se stmívá https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341609/mid_protoze-se-stmiva-nejlepsi-povidky-Ylv-341609.jpg 4 25 4

Vydejte se poznat světy, v nichž vám pouťové atrakce mohou ukrást duši, mrtví se vracejí a ne jenom na kus řeči, lidé vedou válku s hořícími brouky, kteří pálí úrodná pole na popel... Některé příběhy vás pobaví, jiné dojmou, další přimějí k zamyšlení. Sbírka nejlepších povídek Jany Rečkové, která je v posledních patnácti letech nejvydávanější českou autorkou fantastiky. Vyšlo jí více než dvacet románů (z toho některé vícedílné a několik dalších na vydání ještě čeká) a přes dvě stě povídek, a to v knižních sbírkách, antologiích i v časopisech. Nechte se její imaginací okouzlit i vy!... celý text

Přidat komentář

moira2912
22.01.2020 5 z 5

21.1.2020 - 5*
Dávám knize čistých pět, protože je to z mého pohledu úžasná a unikátní kniha. Pro psaní Jany Rečkové mám už dlouhá léta slabost a prakticky většina z jejích povídek mě strhla. Každá má nějaký originální, někdy šílený, jindy zneklidňujícím způsobem fantaskní a přesto tak reální nápad.

Co se týče sborníků povídek, nikdy vám nesednou všechny povídky. Většina lidí je nedokáže přečíst na jedno posezení - osobně jsem knihu četla od 26. května 2018 (nejdříve po vydání, kdy se mi dostala do rukou :)) a myslím, že je to tak i nejlepší. Když se přejíte velkým množstvím dobrého jídla najednou, neuvědomujete si, jak je každé sousto delikátní. Myslím, že každá z povídek autorky si zaslouží svou chvilku slávy, jelikož za to každá jedna stojí.

Protože se stmívá představuje fantasy příběhy s hrdiny, které dneš už jen tak nepotkáte. Rečková kdysi zmínila, že napsal jistou knihu, protože jí chyběl typ hrdiny, o kterém chtěla číst. Zatím jej pokaždé napsala tak, abych se do něj zamilovala také. :)
Najdete zde příběhy skrývající děsivá tajemství, nosící masku normálnosti.
Mezi povídkami se schovávají nápady, které vypíchnou každý aspekt vašeho života a změní váš pohled na ně.
Především je to však česká autorka a z jejích slov cítíte, že píše o domovu. Jak obraty slov a pojmenováním různých prvků, tak i prostým stylem popisu a světa. Je to z českého prostředí a to je tak nějak milé, i když píše o naprosto příšerném ději.

Je to kniha, ke které se budu vracet. :)

Rowana
03.01.2018 2 z 5

Každá z těch povídek má rozhodně svůj originální nápad. Až s překvapením jsem si při čtení uvědomovala, na jak obyčejná a všední témata se dá sci-fi našroubovat. Fantazie těm příběhům v žádném případě nechybí. Ale někdy pro mě byla zprostředkovaná až příliš náznakově, až tak moc, že se mi nepovedlo autorce do hlavy nahlédnout, abych pochopila.
Četla jsem od Jany Rečkové už jiné knížky a ty se mi líbily moc. Možná proto, že měly daleko více prostoru, na kterém se mohl příběh rozvinout a zároveň mohlo dojít k vysvětlení. Možná nejsem tak úplně povídkový typ. I když povídky běžně čtu, takže možná nejsem jen ten správný člověk na čtení povídek od paní Rečkové. Zkusím se držet knížek.


Eyghon
22.08.2017 2 z 5

Nějak extra mě to nenadchlo. U některých povídek bych potřeboval vysvětlení, o co tam vlastně šlo. Pár je jich slušných, ale je to menšina.

tsal
24.06.2017 3 z 5

Jana Rečková, s níž se teprve seznamuji, je zřejmě žena mnoha stylů vyprávění a žánrů. Jedno se však napříč jejím spektrem táhne neustále – úderná stručnost a přímost. Zatímco ve Virtuálních vrazích jsem ji proto milovala, její povídková forma u mě zase poněkud propadla. Obzvláště v některých povídkách, které mi nápadem přišly naprosto geniální, až přílišná stručnost naprosto zabila pointu, která by mohla být dobrá, kdyby se jí věnovala víc jak jedna věta. Na druhou stranu s formou povídek vyjma Japonců bojuji tak nějak plošně, takže problém bude asi jen ve mně. Jinde však pointa byla dotáhnutá k mé spokojenosti a text mi doslova sebral dech. Ať už šlo o sci-fi horor, městkou fantastiku, thriller či prostě jen skoro obyčejný život několika bývalých, často jsem narážela na prvky, které mě naprosto konsternovaly, o nichž jsem musela přemýšlet nebo u nichž mě přes vší korektnost a zjemnělost kolem rozhodila nahá a ničím nezastřená upřímost odprezentování. Odhalení pravdy, něčí smrt, rozloučení… Běžná věc, přesto mě tady často udeřila do srdce. Také musím pochválit originalitu. Ve sbírce nenajdete jedinou povídku, která by neměla alespoň špetku neotřelosti – buď zcela novou ideu, nebo nový pohled na již známou. I po měsíci mi stačí se podívat na název nebo velmi krátký úryvek textu a vše se mi jasně vybaví. A to už v mém sklerotickém případně sakra něco znamená!

Mám-li ze sbírky vytáhnout kusy, které stojí za zmínku, rozhodně to budou nostalgická a lehce hororová Poslední píseň Tonyho M, brutální a neotřelé Nové bydlení či lehce necudná zato velmi hororová sci-fi Nebylo ráno. Nejméně mě i přes mou lásku k podpatkovým botám zaujala Sedm a více mil, jejíž smysl mi naprosto unikl.